Zkušenosti pacientek z porodnice Nemocnice pardubického kraje, a.s., Chrudimská nemocnice - diskuze

Týmu porodnice děkuji

Po zkušenosti z pardubické porodnice mohu srovnat přístup zdravotníků. Možná jsem v Pardubicích jen měla smůlu na směny, ale doktoři a sestřičky v Chrudimi - to je podle mého názoru \"tým andělů\". Evička se narodila 4.4. 2009 a jen díky neustálé péči o mě, sledování a potom pohotovosti personálu se narodila živá - měla totiž pravý uzel na pupečníku a pokračoval-li by fyziologický porod, pupeční šňůru by si sama utáhla. Můj nesmírný vděk je tedy už proto pochopitelný. Trpělivost a lidský, vlídný přístup porodních asistentek i dětských sester však trval nejen v prvních hodinách po porodu císařským řezem, ale po celou dobu našeho pobytu v porodnici, a to už pro mě znamená \"bonus\" (a doteď moc nechápu, kde se to v těch ženách bralo při kapacitní přetíženosti oddělení). Nemyslím, že by takovýto přístup byl způsoben tím, že jsem využila možnosti nadstandardního pokoje. K jeho vybavení bych naopak měla výhrady - postel pěkná na pohled, ale velmi špatně polohovatelná a bez \"hrazdičky\", to bylo (zvlášť po císaři) utrpení, a místo televize bych přivítala spíš pohodlné křeslo na kojení.Ten týden před Velikonocemi však bude patřit k nejkrásnějším v mém životě a to přeji každé mamince, ať se rozhodne rodit kdekoliv.

Pochvala!

I já bych ráda pochválila tuto porodnici. Dne 21.3.2008 se mi zde narodil syn Erik. I když jsem u porodu neměla manžela, péče porodních asistentek a lékařů byla vynikající a já jim za to strašně moc děkuji. Zvláště děkuji MUDr. Pavlíčkové, která pomohla na svět malému a která mě tak krásně a bezbolestně sešila, že jsem už druhý den mohla sedět na tvrdé židli. Na novorozeneckém oddělení jsou také strašné milé, hodné a obětavé sestřičky, které rády mamince pomůžou. Jelikož se náš drobeček nechtěl vůbec přisávat, zkoušely se mnou trpělivě různé metody, jak ho přesvědčit a i když nakonec dokrmujeme a já mlíčko odstříkávám, na jejich laskavost ve chvílích, kdy jsem propadala beznaději,nikdy nezapomenu. Z MUDr. Drahokoupilové budu mít asi ještě pár týdnů panickou hrůzu, ale snažím se jí pochopit, chce pro děťátka jen to nejlepší, a proto tak moc lpí na kojení, i když to v každém případě nejde. Někdy dělá psychika své a i to by měla brát paní doktorka na zřetel.