Zkušenosti pacientek z porodnice Nemocnice České Budějovice, a.s. - diskuze

2008

V této porodnici jsem nerodila.Rodila jsem v Českém Krumlově a musím říct,že tam byly opravdu hodný.Šla jsem na monitor v 38 t a už jsem tam zůstala.Čekala jsem dvojčata a jedno mimi leželo špatně tak mi odpoledne udělaly císař.řez.nechtěli nechat nic náhodě a předejít možným komplikacím.Přítel byl semnou celou dobu,kromě císaře nevešel by se tam se všema.Ale mimi viděl hned po porodu,byl nadšený.Doktoři byly super vše mi vysvětlily a na sestřičky si nemůžu stěžovat často chodili a ptali se zda něco nepotřebuju.I setřičky přes kojení byly milé a hodně pomohli.Jen to jídlo,ale v jaké nemocnici je dobré.Jen co jsem nečekala bylo,že musíte mít pleny na přebalení,ubrousky a mastičku na zadek.To už tam nedostanete.Pleny jsme měli tak to ostatní se dokoupilo.Tak ať si milé maminky vyberete co nejlépe,ale všude je něco.

Dotaz:)

Milé maminky, můžu mít na vás dotaz, který se týká zkušeností z budějovické porodnice? S manželem jsme se rozhodli, že u porodu nebude, ale zajímalo by mě, kdy se potom ke mně a k miminku může tatínek dostat - jak dlouho po porodu? Děkuji Vám předem:)

Hrůůůza

Ahoj. V českobudějovické porodnici jsem rodila letos v červnu. Ráno mi začala odtékat plodová voda, tak jsem se doma v klidu osprchovala a jeli sme do porodnice.Bolesti jsem zatím žádné neměla. Proběhl normální příjem, partnera poslali domů a mě doslova "zavřeli" na hekárnu.V 1 hodinu odpoledne mi začali bolesti. Abych si trochu pomohla chtěla jsem chodit po chodbě, ale hned jak sem vyšla na chodbu tak mě sestra zahnala zpátky, že jim tam nemám lézt po chodbě. Chodila jsem akorát na monitor, kde mě nutili ležet nejdříve na pravém a pak zase levém boku. Co si budem povídat, když jsou bolesti je to fakt mňamka. Ve 21.00 už sme nademnou slitovali a dali mi klystýr u kterého mě chytli tlačící bolesti. Když mě viděla sestra tak mě seřvala jakto, že tlačim, že ještě nemám tlačit. Zavolala sem partnerovi a šli sme na porodní box. Tlačit sem nesměla, tak sem to musela prodýchávat, ale moc mi to nešlo. Ve 22,15 přišli jiné sestry, začali mi tlačit na břicho (až sem druhý den měla modřiny) a malý byl za 5 minut venku. Na šestinedělí péče hrozná, hrozná strava. Nemohli sme se dočkat až půjdeme domu. Naštěstí 4 den už sme byli doma. Příště raději pojedu dál do jiné porodnice.

Dobrý den,
s péčí a vším okolo po porodu jsem byla velice spokojena. Bohužel to nemohu říci o přijetí a péčí u porodu. Chtěla bych Vám to zde napsat, protože jsem do dneška smutná z toho, jak se ke mě chovali. Na začátku chci zdůraznit, že jsem byla PRVORODIČKA. Celé těhotenství bylo více méně fajn, prohlídka porodního sálu mne ujistila, že bude vše v pořádku, že mi někdo pomůže a v průběhu celého pobytu mi někdo poradí, co mám jak správně dělat. A tak jsem se porodu nebála. Poctivě jsem cvičila s epinolem, masírovala hráz i bradavky a věrila jsem, že vše dopadne dobře, byla jsem klidná. Chtěla jsem přijet do porodnice ve stavu, kdy již budu připravená rodit a nebudou to jen poslíčci. To se mi podařilo. Z domova jsem odjížděla s kontrakcemi po 5 minutách a odteklou plodovou vodou (masivní odtok). Cesta travá od nás půl hodiny, takže po příjezdu do nemocnice již byly intervaly 3,5 - 4 minuty. Bohužel si malý vzpomněl v SOBOTU dopoledne a to byla asi chyba. Do nemocnice jsem přijela zcela klidná, vyronaná a s důvěrou, že bude vše v pořádku. Přijetí bylo takové sériové, bez zájmu. Na doktorku se čekalo, ale to se dalo pochopit. Bohužel co nastalo pak, bylo horší. Při přesunech po chodbách mne nikdo nejistil, sestra na mne vzdáleně koukala takovým pohledem \"to se nemůžeš hýbat rychleji?\". Při přesunu mi vypadly vložky. Cítila jsem, že budu mít problém s tím je sebrat, tak jsem si dovolila požádat sestru (\"se slovy prosím Vás\"), aby mi je sebrala. Bohužel jsem se setkala pouze s odpovědí \"JÁ VÁS ASI ZABIJU\". Takže jsem si musela poradit sama. Po těchto jejích slovech a jejím přístupu se mě zmocnil strach, beznaděj a úzkost, která mne pak provázela celý porod. Na porodním sále nás nechali s manželem o samotě. Bohužel se mi ve sprše udělalo špatně. Požádala jsem manžela, ať někoho sežene. Na první pokus nikoho nesehnal a když jsem urugovala, začal shánět úpěnlivěji. Sestru sehnal. Pomohl mi na lůžko (já bych se tam už asi sama těžko dostala a ta úžasná sestra by mi jistě pomocnou ruku nepodala!). No a ony ozvy dítěte padaly a bylo špatně. Najednou tam bylo lidu, to se nechtělo věřit. Když mi řekli, co mám dělat a jak, vše se ustálilo. Avšak ten špatný pocit neodcházel, protože se mnou komunikovala jen ta sestra, co mě vlastně chce zabít a já z ní a vlastně pak ze všech měla strach. Nikde žádná důvěra, jen beznaděj, neštěstí, vyčerpání. Nidko mi neřekl co se děje, až na mou prosbu mi to sdělili. Na sále jsem měla vlastně důvěru pouze v pana doktora a ty ostatní jsem nějak nevnímala (opomenu-li manžela). Manžel byl u porodu také poprvé. Nemohl mi s ničím poradit, jen mi mohl držet ruku a dávat pozor. Věřila jsem, že mne v tom sestřičky nenechají! Bohužel nechaly a pěkně mi to okořenily. Moc mne to mrzí a za všechny rodičky doufám, že již na takovouto babu nenarazí. Porod skončil nakonec císařským řezem. Jizva je krásná. Na poporodní péči si nemohu stěžovat a o miminko bylo také postaráno. Jen jedno bylo dost drsné a to bylo horko na pokojích. Mluvila jsem i s jinými maminkami, které však nerodily v sobotu a ty si velice chválili, protože tam s nimi byly učenky, které jim pomohly a vše vysvětlily. Asi tak, jak já jsem čekala, bohužel marně. Jo a to, že jsem chodila na předporodní přednášky bych možná příště ani nezmínila, protože potom počítaly, že všechno znám a umím....

Nebylo to špatné,ale mohlo být i líp

Rodila jsem loni v květnu v porodnici České Budějovice.
Začalo to tím,že mi v 37 týdnu praskala plodová voda a už jsem jeli.
Dobrý pocit jsem z toho nwměla,že jde na svět miminko dřív,ale doufala jsem,že vše dopadne dobře.
Na příjmu t bylo hrozný,ptali se mě na tisíc věci,al takovým způsebem,jao bych je vůbec otravovala a zdržovala,takže hned na začátku jsem z toho měla divný pocit.
Poté jsem čekala na čekací pokoj na ktarý mě zavřeli na celý den a chodili jen kontrolovat ozvy děťátka.
Byla tam úžasná porodní asistentka jmenovala se Cibulková a ta byla skvělá.
Na čekacím pokoji jsem byla celou noc a šla jsem rodit až druhý den ráno.
Klystýr mi dala blonďatá nepříjemná sestřička,ověšená tunou stříbra-vrchol nevkusu a v nemocnici to nemá co dělat podle mého názoru a měla příšerný parfém,který mi jako těhotný dal dost zabrat,abych neomdlela.
Po klystýru jsem šla na porodní box,manžela zavolali včas,vše probíhalo dobře.
Všichni byli skvělý a moc nám fandili jak nám vše dobře jde.
Na poslední chvíli Jakoubek zůsta na pupeční šňůře a jelo se na císař.
Probuzení na JIP bylo příšerné,jedna sestřička tam byla hrozně nepříjemná,odmítla mi i podat ruku při vstávání z postele pát hodin po císaři,že prý se mám chytit postele a pak mě osprchovala jako vězně a konečně odkráčela do pekel odkud nejspíš přišla.
Ostatní sestřičky byli v pohodě,chápu,že jsem tam nebyla jediná a nemohli skakat jen okolo mě.
Miminko mi přinesla báječná sestřika,vše mi ukázalo o kojení,a hned bylo líp.
Krize nastala až o víkendu v noci 12 a 13 května kdy měla službu děstká sestřička,starší krátké blond vlasy.
Jakoubka řvoucího málem udusila u prsa a když jsem si chtěla na 5 minut pochovat vlastní dítě,tak mi ho vzala,že nemá čas,že tu není na mazlení jen na kojení a byla pryč.
Kdybych měla víc sil asi bych jí uškrtila,taková ženská nemá na tomhle místě co dělat.
No a pak jsem zase tam měla super sestřičku kolem 40 let,dlouhe černé vlasy a ta byla báječná.
Na šestinedělí to bylo v pohodě,hlavně pí.Tomášková je ženská na pravém místě,ta je opravdu dobrá,na tu vzpomínám a pak doktor Čermák,který nás propouštěl domů.
No a úplně jsem zapoměla na úžasnýho doktora primáře Sáka,který mě rodil.
Je to profík a jako lékař nenechá nic náhodě,jsem i jeho pacientkou a mohu ho jen a jen doporučit.
Závěrem chci ale říci,že se těžko hodnotí a vybírá porodnice,protože to vše závisí jen a jen na lidech.
Dobré i špatné lidi potkáte všude a bohužel se najdou ty špatný i na takovémto místě jako je porodnice.
Je to škoda,jsou to nezapomenutelné chvíle,které zbytečně nějaká kráva nebo blbec člověku zkazí a to je škoda.
Takový lidi nemají na takovém místě co pohledávat.

Dobry den,ráda bych se také podělila o svou zkušenost,když teď mohu srovnávat.Před prvnim porodem v roce 2009 jsem také navštěvovala předporodní kurz,který vedla asi20 letá holka,zjevně bezdětná a upozorňujicí,jak nemají rády,když maminkyoc křičí.Nicméně do porodnice jsme dorazily ve 2 ráno,2 hodiny poté co mi odtekla voda po kýblích..přijetí strašné,asi jsem je vzbudila,šoupli mě na pokoj a hotovo,nikdo o mě do rána ani nezakopl.Druhý den v 7 večer mi vyvolali porod,nikdo mi nic neřekl,žádná informace,co se bude dít,nic,jak kdybych rodila ob rok....na žádost epiduralu,nic,žádná odezva.....hrúza,první porod jsem si protrpěla do 5 do rána.Chovali se ke mě hrozně,protože jsem asi byla moc hlučná,až když dorazil přítel tak už mě neokřikovali.Zkrátka po prvnim porodu ksem prohlásila,že příště si radši nechám zlomit ruku.....jo a to ani nemluvim o šití bez umrtvení a že bylo co šít,kluk měl skoro 4kg.Druhý porod jsem měla možnost volb ČB nebo ČK s protekcí.Dala jsem tedy nerada na ČB,abych mohla být blízko bydliště.Rodila jsem teď 24.7.2014 a nemám slov.......z těch obličejů z roku 2009 jsem tam viděla jen jeden,jinak výborné přijetí ve 3 ráno,velice milé sestřičky - asi učenky,ale fajn.....paní doktorka skvělá a milá,porod proběhl ukázkově,..opravdu děkuji slečně Nicole,která byla celý porod mi nápomocná a milá a panu dr.Malíkovi za porod a bezbolestné šití.A také díky panu dr.Pražákovi za epidural.Moc mi to pomohlo.Musím říct,že buď jsem měla štěstí a minula druhou směnu nebo se to tam za těch 5 let změnilo k lepšímu.Na šestinedělí v pohodě,akorát jedna sestřička z neo byla taková nevlídná,asi tou stetrotypní prací......takže děkuji. :-))