Zkušenosti pacientek z porodnice Fakultní nemocnice v Motole - diskuze

Katatrofa

V Motole jsem rodila prvního syna a už nikdy bych se tam nevrátila. Sestry na porodnici jsou jako stroje na výrobu miminek. S ničím mě neseznámily, prostě mě daly na hekárnu, sem tam někdo přišel, když jsem se přesouvala na porodní box, ani jedna mi nepomohla s taškou, která byla sakra těžká, ve sprše jsem ještě dostala vynadáno, že jsem na ně nezazvonila, když jsem dostala kontrakci, která mě srazila na kolena (přitom zvonek byl na druhém konci místnosti mimo sprchu). Lékaři se mě také na nic neptali, frkli mi Oxitocin aniž by mi něco řekli, na \"koze\" mě nechali se slovy kdyby se něco dělo volejte jednička atd. Takže 23 hodinový porod byl i díky personálu pro mě utrpením a o odd. šestinedělí ani nemluvím. Jedna mladá sestra mi odmítla přinést léky proti bolesti se lovy, že už mě to přece nemůže bolet (ruptura pochvy po porodu zvonem, poporodní hematom, nemohla jsem ještě 14 dní chodit natož sedět) a co se týče kojení ani nemluvím. Motol už nikdy

porod v motole 2010

Ve svém příspěvku, kde popisuji porod jsem možná trochu vyděsila ty co se domotola chystají. Chtěla jsem jen napsat, že až na tu čekací část porodnice, kde jsem bohužel narazila na hroznou doktorku a hroznou porodní asistentku si na motol nemůžu stěžovat. Na porodnici byli bezvadní. Myslím si že ti co mě rodili byli absolutní profesionálove a možná i toníčka zachránili a byli na mě moc milí a ochotní. Se šestinedělím jsem až na počáteční zmatky s umístěním byla spokojená. Slyšela jsem hodně kritiky že nedbají na kojení, je fakt že pokud za nimi člověk počád neleze a nečíká jim že má problém tak moc nepomohou. Ale já měla štěstí na hodné sestřičky, které když jsem za nima pořád lezla že mi kojení nejde tak za mnou už pak sami chodily a radily mi a myslím, že jsem se díky nim moc pěkně rozkojila i když ze začáku byly problemy. Jen je tam teda trošku chaoz a není tam řád což kojíc maminky potřebují jako sůl aby si vše naplánovaly, ale jinak peče i sestřičky dobré...

Tady přikládám onen přízpěvek :
porod Toníčka
22.2 v 10:00 mi praskla voda. Ležela jsem v posteli najednou se otočím na bok a něco ze mě jakoby vystříklo tak jsem se postavila a uplně jsem zmáčela podlahu kolik toho bylo. Hned mi bylo jasné o co jde. Začala jsem se klepat jako ratlík, řekla jsem si ale že musim zachovat klid, takže jsem se osprchovala a tak a zavolala si sanitku a martinovi, který z toho měl málem infarkt. V sanitce byli moc milý a pěkně si semnou povídali což mě uklidnilo. Ale po příchodu na porodnici to začalo brát poněkud jiný spád. Přišla jsem tam v doprovodu záchranářů a asi trochu vysmátá a hned mě nějáká sestra sprdla, že na to že jdu rodit vysmátá jsem si nemusela volat sanitku...a byla dost nepříjemná a tak jí jeden ten saniták řekl, jestlijsem měla jet autobusem nebo co, tak zmlkla, ale moc mě to nepřidalo.
Při příjmu jsem řekla že oddtekla voda a kontrakce že zatím nemám. Chtěli zkusit nalít na vložku nějáké to činidlo akorát já jsem si doma vzala always vložku a ta má uprostřed modrý pruh a sestřička řekla že to činidlo musí zezelenat a na tomhle to nepůjde poznat tka mi dali jejich vložku at hodinu chodim po nemocnici a pak se vrátim. Po hodině jsem se vrátila, oni polili vložku a prej že nic, že to nebyla voda a at jdu domu, že jsem se asi počůrala. Vysvětlovala jsem jim, že těsně před tím jsem byla čůrat, takže by toho ze mě nevyteklo tolik a že snad poznám moč od plodové vody (bylo toho fakt hafo- promočené tepláky a kaluž na zemi) oni ale tvrdili, že ne a at jedu domu. Byla jsem z toho dost v panice, protože vim, že po odtoku vody se musí zůstat v nemocnici, kdyby něco s dítětem. Mezi tím dorazil martin, vyslala jsem ho domů pro kalhotky a ty tepláky, at je doveze, že to můžou zkusit na tom. Dovezl je, ale kalhotky byly modré...taky to na nich nešlo a vymačkat to z těch věcí doktorka odmítla že by to bylo neprůkazné. Udělali radši ještě ultrazvuk a tam se opravdu ukázalo, že je vody hodně málo. Člověk by řekl, že jim to stačí, ale podle nich jsem přenášela a to j e nedostatek vody normální super. Já už byla na zhroucení proto že jsem se hrozně bála o toníčka. Pak dorazila moje mamka a udělala jim tam hysterickou zcenu a tak mě na podkladě toho přijali...možná jsem snad radši měla porodit na ulici.
Uložili mě na čekatelský pokoj a tam jsem čekala. Nikdo si mě nevšímal a jednali semnou jak kdybych si porod vymyslela. Po tom co jsem si lehla ze mě hned zase vycrclo spoustu vody tak jsem hrdě běžela s vložkou za doktorkou, vylili na to činidlo a hle zezelenalo. Je to tedy jasné že šlo o vodu. Poslali mě zase na čekatelský pokoj a nic se nědělo. Pořád jsem se ptala co bude a jestli něco bude a nikdo mi nic neřekl. Potom přišla ta samá doktorka jaká tam byla ráno a já ji říkala at senou něco udělaj a ona začala že jak se neví jestli šlo o vodu tak nebudou nic dělat. KDYŽ JSEM jí řekla že se to přece porkázalo tak tak vyjukaně koukala. Nechali mě teda ležet celou noc. Ráno mě vyšetřovala nějáká jiná doktorka a říká mi: takže voda odtekla v 10 v noci a já na ní že ne že v deset dopoledne včera. Zeptala se mě jestli mi dali antibiotika...jasně že nedali. Tak se hned vyděsila a hned mi je dala. Tamta doktorka předchozí kráva blbá napsala špatný čas do dokumentace. Zachvíli už se teda něco rozjelo. Byla jsem stále otevřená na 2cm. Dali mi tedy tabletu prostaglandinů a čekalo se. To bylo v 23.2 v 9:00. Zachvíli s emi rozjeli kontrakce jako prase. Ale to bylo něco neskutečného. Byly to hned ze začátu ty nejsilnější kontrakce jako těsně před porodem s intervalem po jedné minutě a postupně se interval ještě skrátil. Vydržela jsem dlouho, ale pak už to prostě nešlo, hrozně jsem prosila o něco na bolest, ale bylo mi řečeno, že to můžu dostat až na porodnim sále a tam se jde při pravidelných kontrakcích a otevření na 3 cm a to já pořád nebyla. Ty bolesti byli šílené, několikrá tjsem tam pak omdlela. Ale všem to bylo fuk. Starali se tam o mě hlavně ostatní maminky z čekatelského pokoje. Vodili mě dosprchy a přemluvali personál at semnou už proboha něco dělaj. Byl to fakt horor. PO deseti hodinách jsem tam omdlela takovim způsobem že mě konečně po celim dni vyšetřila doktorka a prohlásola, že zhruba ty 3 cm tam jsou a šla jsem na přípravnu a pak na porodní sál. Tam mě ot hodně potěšilo, protože personál byl jeden na čekací část a uplně jiní lidé na porodním sále. Doktor se na mě podíval a říkal že nechápe co tam semnou tak dlouho prováděli, že je to okamžitě na císař, že dítě se dusí a já jsem na pokraji sil. Dal mě na monitor, sestřišk amě vycevkovala a anestezilog mi píchl epidural. Muselo se prý chvilku počkat, protože operační sál byl plný. Nojo, ale asi po tom epidurálu, jak jsem byla chvilku jen s přiměřenýma bolestma tak jsem se najednou hrozně rychle otevřela na 9 cm a začala jsem samovolně rodit. Oni na mě at to prodýchám, ale tělo mě už neposlouchalo a začalo samo tlačit. Takž ezměna rodíme normálně. Najendou se ale odevčat vynořilo spostu doktorů a hned volali pediatra at je přítomen kdyby něco. Stčili mi do dělohy nějákou sondu, že měří okysličení dítěte a hned si pediatr zavolal at mu kousek přisunou resuscitační vozík. No já byla na mrtvici. Tlačila jsem jako šílená. Taky mi potom říkali, že už dloho neviděli někoho tak vyčrpaného tak skvěle silně tlacit. Vytlacila jsem Toníka v rekordnim čase pár minut. Byl přenošený takže bez mázku a dlouho bez vody takže suchý jako troud. Jak sem zběsile tlašila hooodně jsem si potrhala pochvu a asni nastřihnout mě nestačili, takže i spodek mám jak řešeto. Po tom co toníček se narodil se na něj všichni vrhli a hned ho odnesli, martin běžel za nima a prej ho rozdýchávali a něják divně mu mačkali hlavu. Pak ale naskočil a byo to v porádku. Už to zkrátim: Mě zašili, opečovali a protože na 6tinedělí nebylo místo dali mě na rizikové těhotenství a toníka na šestindělí samotného. Viděla jsem ho až druhý den odpoledne, dřív jsem nebyla schopná za ním dojít. Pak jsem tam den chodila jen na kojení a druhý den mě přemýstili na 6tinedělí, jen teda na pokoj bez miminek a nosili ho jen na kojení, ale mě to upřímě řečeno vůbec nevadilo. Stejně bych se o něj po té hrůze nedokázala postarat. Toníček vypadá, že bude i bez následků. Jen se hodně báli infekce z plodové vody, jak jsem na začátku nedostávala vůbec t aantibiotika, ale je to silnej kluk takže to zvládnul v pohodě. Mě příjde, že je v pořádku tak jen doufám, že to fakt nebude mít následky, ale říkali, že spíš ne....Tak jsem asi trhla ekord v delce příspěvku co

továrna

V Motole se narodil první syn v květnu 2012. U porodu se neptali na preventivní ATB proti streptokokovi, prostě jsem je dostala, než jsem stačila otevřít pusu. Můj názor brali v potaz, když se ptali na klystýr (ten jsem nicméně chtěla sama), epidurál (nechtěla jsem). V první době jsem půl hodiny v kuse zvracela a bylo to dost vyčerpávající, nikdo mi moc neporadil co s tím, píchli mi nějaká sedativa či co po kterých to naštěstí přešlo, ale nevím, jaký to mohlo mít vliv na další průběh porodu, bývala bych dala přednost nějaké jiné metodě, kdybych věděla, co dělat jiného. Oxytocin mi necpali, protože kontrakce jsem měla dostatečné - slyšela jsem PA, jak se ptá dr, jestli má dát oxy, a dr jí odpověděla, že není třeba, že to jde pěkně. při druhé době jsem neměla moc šancí si to řídit, prostě \"teď je čas tlačit\" i když jsem se na to absolutně necítila a říkala jsem jim to- myslím, že bych ráda měla víc času než jejich 20 minut... ale samozřejmě nevím, co viděli oni, jak byl na tom malej, třeba potřeboval rychle ven - šel napřed ručičkou, voda už byla pryč a měl šňůru kolem krku(apgar měl nakonec 7-9-9). Porod hodnotím celkem jakž takž kladně. Ovšem po porodu děs běs. Půjčili mi ho na slabé dvě minuty zabaleného pochovat! Byl tedy 37 + 2, leč s váhou 3 kg, 50 cm, ale prý nedonošený, tak prý musí na observaci, dohřát a dokrmit. Neměli pro mě pokoj a já bez něj byla 3 dny, ležela jsem na gyndě v jiné části budovy. Chodila jsem za malým 3x za den kojit (naštěstí se kojení rozjelo samo od sebe a on byl navzdory cpaní nutrilonem ochoten sát jako divej). Jinak sestry na šestinedělí se snažily být nápomocné a vstřícné, ale bylo vidět,že mají zoufalý nedostatek času. Takže, podruhé už tam nechci... Pokud tam mají tak často, jak slyším, takový přetlak maminek (říkala mi to i kamarádka, jejíž manžel je neonatolog v Motole), nechci už podruhé riskovat, že si moje dítě někdo odnese a já tam budu někde bloumat bez něho.

Poděkování do Motola

Jako prvorodička jsem se semozřejmě bála, asi jako každá z nás. Motol jsme vybrali na doporučení manželova kolegy ze zaměstnání. Prohlídku porodníhu sálu a pokojů jsme měli a sestra nám odpověděla i na naše dotazy.Při příjmu byl lékař i sestra vstřícný. Manžel se převlékl do zeleného. Sestra mne převlékla, podepřela a došli jsme spolu na sál. Na lehátku jsem se nemohla ubránit stahům a tak ochotně přinesli balon, který byl bezva. Po chvilce hopsání mne vyšetřili a ještě chvilenku na balon. Na lehátku jsem dostala monitor a přivázaná jsem nebyla ani během porodu.Pak už jsem byla dost otevřená a Mireček přišel na svět v 01.20 po půlnoci. Během porodu jsem se mohla pohybovat a manžel také, dokonce chodil ke vzdálenému umyvadlu vlhčit žinku pro mé rty.Porod byl super, asi jen 2 minutky. Doktor mi naše miminko ukázal, sestra jej odnesla na odsátí a zvážení. Hned přizvala novopečeného taťku,ať jde s ní fototit.Miminko po porodu napláče, protože se nekoupají, jen se otřou plenou! Poté jsem malého dostala na bříško a hned mi ho pomohli přiložit. Byl mírně podchlazený a tak přivezli inkubátor, který umístili u mého lehátka. Mireček se tam protahoval a já držela jeho malou ručku. Byla to nádhera. Asi po půl hodince kochání malého odvezli na novorozenecké a já s manželem strávila na sále ještě hodinku. Po další chvilce jsem byla převezena na šestinedělí. Krásný dvoulůžkový pokoj, sprcha, wc, vanička a přebalovací pulty pro mimča. Sestra mi pomohla ve sprše, vše ochotně vysvětlila, přinesla jídelní lístek, ať si vyberu na tři dny dopředu(výběr ze tří jídel). Bez ptaní přinesla vánočku a bílou kávu ( ve 4 hod.ráno). Byla jsem pěkně hladová. Stejně jsem už neusnula, nemohla jsem se dočkat, az přinesou malého.Poté jsem ho měla pořád na pokoji. Když sestra přišla na kojení a malý spal, řekla, až se vzbudí , přijďte a zkusíme to spolu. To samé při odchodu před očkováním, přišla se zeptat, jestli si malého může vzít. Nemohu si stěžovat, záleží jen na lidech a jejich přístupu. Možná jsem měla štestí na personál, nevím, ale přála bych to každé mamině. Mireček byl 25 (ano čtete dobře 25) miminko, které se narodilo během směny mého porodníka a i tak to na lékaři nebylo znát. Naopak, komunikoval a ještě dělal srandičky, které mne odpoutávaly od bolestí. Přeju všem maminkám a tatínkům krásný zážitek z příchodu nového človíčka. :) Míša s rodinou

Příště opět Motol...

Dobrý den,
rodila jsem v květnu 2007 a pro Motol jsem se rozhodla po mnohých doporučení a také kvůli tomu, že se jedná o špičkovou nemocnici pro případ, když by nastaly nějaké komplikace.Pravda je, že v době, kdy jsem měla rodit ještě nebyla nutná registrace, takže přihlášení k porodu proběhlo bez problémů.Poradna měsíc před porodem probíhala perfektně, měla jsem velmi příjemného a komunikativního lékaře.Jediný problém byl s čekací dobou, jelikož v té době rodila spousta jiných žen, takže bylo relativně "přecpáno".
V den, kdy jsem rodila, mi začaly kontrakce v noci a my se vydali rovnou do Motola.Tam jsem byla okamžitě přijata a rovnou vyšetřena.Lékařka i porodní asistentka byly velmi příjemné.Celou dobu u mě byl manžel.Když mi sdělily, že mám půlku porodu za sebou, odvedly mě rovnou na přípravnu, provedly klystýr a já měla asi hodinu, kdy jsem měla celý pokoj pro sebe a u sebe manžela, k dispozici sprchu a lehátko.Jednalo se o klasický nemocniční pokojík, kde nebyly žádné extra útulné doplňky, ale toto pro mě nikdy nebylo důležité, takže mě ani nenapadlo to nějak řešit.Rovnou ale říkám, že jestli nějaká maminka dbá na to, aby měla útulný pokoj, soukromí a rodinnou atmosféru, tak si nemůže vybrat Motol, protože ten to prostě nenabízí.Ale myslím, že je důležitější perfektní péče a zázemí, než na jaké posteli rodíte...Nicméně ve chvíli, kdy už to bylo k porodu se u mě měnila porodní asistentka opět velmi příjemná, která mě sledovala a poté mě odvedla na porodní box.Celou dobu byl přítomen můj manžel.Nakonec bohužel došlo ke komplikacím a já musela podstoupit akutní císařský řez, který provedl přítomný lékař, ale vše dobře dopadlo.Personál jednal velmi pohotově a troufám si říct, že vše dobře dopadlo právě díky tomuto profesionálnímu motolskému týmu lékařů.Miminko jsem viděla sice až večer (rodila jsem ráno), ale sestry se mi omlouvaly s tím, že byl ten den hrozný fofr a nemohly malého přivézt dříve.Takže toto možná malinko zaváhalo, ale v jádru se nic vážného nestalo.Přes týden, kdy jsem byla částečně na JIP, poté na šestinedělí bez miminka (kvůli císaři) a pak už s miminkem, jsem se nesetkala s jedinou nepříjemnou reakcí lékařů ani sester.Jediný zádrhel byl ve vysokém počtu porodů, takže bylo vidět, že mají sestry i lékaři spoustu práce, ale i přesto vše bylo v pořádku.Někdy byl opravdu spěch, ale co se týče starosti o rodičku a miminko, tak vše, dle mě, probíhalo perfektně.Samozřejmě vím, že je vše o lidech a některé maminky mohly mít smůlu na nepříjemný personál, ale s tím se člověk může setkat všude.Já jsem v Motole pobyla týden, za tu dobu se vystřídala spousta lékařů a sester a skutečně byli všichni super a tímto jim chci poděkovat!Pro mě tedy příště určitě opět Motol...
Přeji štěstí všem nastávajícím maminkám, aby porod proběhl v pořádku a narodilo se zdravé miminko!

Přišlo nám emailem:

Dobrý den, v Motole jsem rodila dvakrát: v letech 2006 a 2008. Rozhodla jsem se pro něj hlavně kvůli tomu, že je to špičkové zařízení v případě, že se vyskytne nějaký problém. Měla jsem obě těhotenství velmi riziková kvůli mým zdravotním problémům. Proto jsem také v obou případech ležela 1-3 týdny před porodem na oddělení rizikového těhotenství.
U první dcery byl porod vyvolán propíchnutím plodové vody. Pak jsem byla přeložena na hekárnu. Neměla jsem 24 hod. žádné kontrakce. Mohla jsem sice chodit - ale po pokoji 5x5 m, kde byly další 3 maminy, nebo po chodbě. Z oddělení mě už nepustili - ani v doprovodu manžela. A protože jsem si tam připadala jak tygr v kleci, vzdala jsem brzy jakýkoliv pohyb a jen čekala. Na sál jsem šla s jedinou kontrakcí za několik hodin. Teprve tam se mi porod po oxytocinu rozjel, ale byla jsem pořád napojena na monitor, protože dceři se už nedařilo dobře. Ke konci porodu lékařka chvátala, aby byla dcera co nejdříve venku, proto udělali nástřih, přestože prý při dostatku času by to šlo i bez něj. Apgar skóre 7-8-9. Proto nesouhlasím s tím, že začali vyvolávat porod až po více než 24 hod. od propíchnutí plodové vody, přestože viděli, že se VŮBEC NIC neděje.
U druhé dcery naštěstí porod vyvoláván byl, i když na mě tabletky měly jediný účinek - dobře se mi po nich spalo. :-) Ale naštěstí jsem se mohla pohybovat po celém areálu nemocnice, proto jsem si porod \"rozchodila\". 50 pater schodů a hodinová procházka kolem celé nemocnice udělaly své a v noci jsme šly na sál (přestože lékař mezitím vyvolávání vzdal, že ještě pár dní počkáme). Naštěstí jsem nečekala na radu (ne příliš ochotné) sestřičky, že se jí mám ozvat, až budu mít kontrakce 2 hodinách po 3-5 minutách, protože to bychom rodily asi na pokoji rizikového těhotenství.
S epidurálem musím také souhlasit s ostatními názory - poprvé mi jej ochotně napíchli asi tak 1 hodin před narozením dcery a při druhém porodu mi tvrdili dvě hodiny před narozením dcery, že je už pozdě. Nevím, co si o tom myslet. Jestli to náhodou nebyla jen pohodlnost. Tímto rozhodnutím ve mě vyvolali paniku, protože v tu chvíli jsem byla přesvědčena, že to bez epidurálu nezvládnu. Manžel byl teprve na cestě, asistentka mě rozhodně povzbudit nechtěla. Nakonec se mi do příjezdu manžela stala velkou oporou medička, která ke mně přišla. I u prvního porodu jsem u sebe měla medičku a také byla skvělá. Vlastně všichni medici, které jsem potkala, byli velice ochotní.
Co se týče oddělení šestinedělí, souhlasím s ostatními maminkami, že pomoc sester s kojením je hodně špatná. \"Ojojoj, pomoc u mě nehledej, radši rychle utíkej.\" :-) Kdykoliv jsem si stěžovala, že se dcerka nemůže přisát, bylo výsledkem jediné: sestra vzala prs a vrazila ho dítěti do pusy. Žádné vysvětlování.
Co se týče péče o miminko, přestože jsem měla hodně načteno, realita byla pak trošku jiná, proto jsme s první dcerkou bojovaly, abychom to vše zvládly. A nejvíc mi pomohla druhá mamina na pokoji, druhorodička. Naopak při druhé dceři jsem zase já mohla poradit mamince prvorodičče - to je totiž to největší štěstí pro prvorodičku, když má na pokoji zkušenější maminu, protože na sestry jsem se ani v prvním, ani ve druhém případě spoléhat nemohla.
Ale mám zkušenosti i z jiné nemocnice (dět. oddělení vč. JIP)a jsou ještě mnohem horší než ty z Motola.
Hlavní výhodou pro mě bylo, že se po porodu pouští brzy domů!!! S první dcerkou jsme tam sice byly 5 dní kvůli mým zdrav. problémům, ale u druhé dcery jsem počítala hodiny a po 72 hod. jsme byly propuštěny!!! U nás v okresní nemocnici se propouští i při bezproblémovém porodu 6. den!!!!! Nechápu, že jim to pojišťovna proplácí.
Ale i přes všechny problémy bych do Motola šla znovu. Na to špatné se brzy zapomene, hlavní je, že o miminko je tam opravdu skvěle postaráno. A navíc, ptají se Vás na zdrav. problémy, jste pro ně partner. U první dcery jsem měla 14 po porodu zánět dělohy, protože v ní zůstala část placenty. Při druhém porodu jsem to nahlásila. Paní dokotorka mě ujistila, že na placentu nebudou chvátat, a když nepůjde sama, udělají manuální lýzu. Nakonec se tak i stalo, což bylo štěstí, protože prý byla opět celá roztřepená a pravděpodobně by tam opět kus zůstal. U nás v nemocnici by takovou věc neřešili- \"doktoři přeci ví vše nejlíp\". Při komplikacích po prvním porodu mi u nás řekli, že to rozhodně neznamená, že by se to mělo podruhé opakovat, zlehčovali to. Naopak v Motole to brali hned jako důležitou zprávu, že už jsem tento problém jednou měla a podle toho postupovali dál.
Možná jsou lepší nemocnice, ale rozhodně je i hodně horších!!!!

Továrna na děti, ale asi jsou nejlepší

Motolskou porodnici bych doporučila především jako pracoviště s nejzkušenějším personálem v ČR. Porod srpen 2010.
Bohužel v den mého porodu zavřeli jinou pražskou porodnici, takže se sjelo matek dvojnásob a asi to na péči bylo znát. Příprava jak se mám pohybovat a ulevovat si od bolesti mi byla nanic, protože jsem téměř celou dobu ležela na lůžku v malém boxu, box nesměla opustit a porod se nečekaně protáhl.
Nicméně personál byl velmi vlídný a mně bylo všechno jedno, hlavně že to aspoň nějak postupuje, i když pomalu.
Zpětně si říkám, že bylo zklamání, že syna hned odnesli, přinesli ho pouze na přisátí zarolovaného a pak asi na půl hodiny přivezli v inkubátu nahého. Vůbec mi ho nepoložili na břicho a pochovat mi ho nechali asi minutu, přestože jsme byli oba v pořádku. Asi jsem se mohla ohradit, ale v tu chvíli jsem cítila jen štěstí, že mě to ani nenapadlo.
Z důvodu velkého množství rodiček jsme se ještě s několika maminkami první noc ani nevešly na šestinedělí, ale byly jsme na gynekologiském pooperačním a za dětmi musely přes dvě veelmi dlouhé chodby. První pokusy o kojení probíhaly na chodbě šestinedělí, s tím, že některé musely i čekat na židli. A personál to tedy nijak moc neřešil. Jsem sportovní typ a byla jsem po porodu v naprosté euforii, takže mi to bylo jedno, ale když si představím maminku v horším rozpoložení, tak je to tedy síla.
Jinak pak sestry na šestinedělí byly (kromě jedné, která byla protivná jak noc a šíleně páchla cigaretami) úplně super a to jak na děti, tak na mě.
Vybavení je starší, ale bylo by dostačující, až na starší naprosto šílené polohovací postele, které jsou tak vysoké, že drobnější žena s většími poporodními poraněními musí vydat opravdu hodně sil i bolesti, aby slezla sama. (Narozdíl od vybavení na rizikovém odd, kde je vše nové a perfekní a postele mají elektrické ovládání a dají se stáhnout až dolů).
Shrnutí: pokud chcete jistotu pro případ komplikací, Motol je určitě dobrá volba. Pokud chcete co nepřirozenější porod v klidném prostředí, vyberte si jinou porodnici.:-)

Dobrý den,
v červenci 2008 jsem rodila své první dítě v Motole. Docházel jsem sem i do prenatální poradny, péče byla dobrá, jen to dlouhé čekání v přeplněné čekárně bylo trošku nepříjemné. V den, kdy se dcerka rozhodla přijít na svět, mi ráno odtekla plodová voda, dostavily se slabé kontrakce,takže jsme vyrazili s manželem do Motola. Lékařka i sestra na příjmu byly příjemné. Manžela jsem samozřejmě chtěla mít celou dobu u sebe, což mi umožněno nebylo, protože byla přeplněná "hekárna", takže soukromí žádné. Porodní asistentka, která mne občas vyšetřila, byla velice nepříjemná, na vyšetřovací lůžko nelezu dost rychle a sama si můžu za to, že po každém soustu či loknutí si vody zvracím - "blbě dýcháte". Tím to skončilo, takže jsem celou dobu až do samotného narození dcery nic nejedla a nepila (porod trval 14 hodin)a nikoho to nezajímalo. Na hekárnu se občas přišla podívat studentka, která tu byla na praxi (byly tu studentky medicíny a studentky na porodní asistentky), naměřila monitor, zavedla infuzi, a zase dlouhou dobu nic. Po 10 hodinách na hekárně mne přemístili na přípravný pokojík, kde už konečně mohl být i manžel, to už jsem měla kontrakce několik hodin po 3 minutových intervalech. Teprve nyní mi dala opět nějaká studentka klystýr - jenže v té době není možné tekutinu udržet déle než do další kontrakce - takže bohužel efekt klystýru se dostavil až na podoním boxu, což je velice nepříjemné. Po cca hodině na přípravném pokojíku mne odvedli na porodní box, kde jsem strávila další 4 hodiny. Chtěla jsem již od začátku epidurální anestezii - pořád bylo moc brzy a když jsem už poněkolikáté požádala, svolili a během dalších 5 minut jsem se dozvěděla, že je již pozdě a nemůžou už mi ji dát. Opět se občas přišel někdo podívat a natočit monitor, najednou se ale začalo s porodem spěchat, něco se dělo. Už jsem neměla moc síly, ale netrvalo dlouho a mimčo se narodilo - ovšem neplakalo. Sestra ho odnesla pryč a až po delší době jsem uslyšela pláč. Byla jsem ráda, že je v pořádku. Poté přišel dětský lékař, který mi oznámil, že v pořádku to není - malá se ke konci porodu již dusila a může mít do budoucna poškozený mozek. Těžko říct, jestli se tomu dalo předejít, ale říkám si, že to snad z monitoru miminka muselo být poznat. K další péči na oddělení bych ani neočekávala nic extra, ale byla jsem ráda, když jsem šla po 5-ti dnech domů. Sestry byly děsné, chovaly se hrozně a poradily a pomohly až když už nebylo vyhnutí - malá v noci plakala, měla hlad, ale až na jednu výjimku mne vždy sestry odbyly s tím, že je to normální a že dítě není na vypínač. Další mi pak řekla, že mám na kojení "blbý" prsa, takže fakt povzbuzení ke kojení. Nejsem žádná hysterka ani přecitlivělá - pracovala jsem do nedávna také jako zdravotní sestra, takže mne udivilo, jak se "kolgyně" můžou k pacientovi chovat. Jinak lékaři byli všichni skvělí. Už bych tam ale rodit nešla.

Ahoj. Zdrávím vás. S Motolem nemám dobré zkušenosti, chodila jsem tam před porodem na kontroly. Když jsem ale přijela že mi praskla plodová voda sestřička se ani neuračila pozvat mě dál třeba mě prohlédnout a řekla že už tam má dvě pacientky a že bych musela několik hodin čekat.Nakonec po návštěvě ještě jedné porodnice jsem skončila na Bulovce.

Celkem příjemné prostředí

Po prvé jsem rodila u Apolináře a musím říct, že v Motole jsem během druhého porodu byla mnohem spokojenější.
Všichni zde byli milí a ochotní, vše vysvětlili a ukázali.
Pokoje byly čisté a pravidelně důkladně uklízené (na rozdíl od Apolináře, kde se teda moc nevytíralo...). Velkou výhodou bylo soc.zařízení, které tu je spojené pro dva pokoje - tzn. pro 4 pacientky (a ne pro celou chodbu, jako u Apolináře).
Mnohem lépe tu mají řešené i návštěvy, které mohou chodit buď na pokoj nebo do jídelny - záleží, jak se dohodnete se spolubydlící.
Porodnici mohu doporučit...

Ahoj, v motole sem měla rodit,kdyz jsem tam dorazila rekli mi ze jeste rodit nebudu(tyden uz jsem prenasela)a poslali me domu......po 2 hodinách sem málem porodila v sanitce, nakonec se to tedy stihlo, ale byl to fofr. Nejsem doktor tak nevim jestli nekde neudeli chybu nebo se to proste najednou tak rychle rozjelo?!? Kazdopadne ale musim pochvalit prenatalni peci, ta byla super. Ale priste pujdu asi radeji jinam

Velmi dobrá nemocnice

Zdravím všechny těhulky,
na Motol jsem toho slyšela hodně a spíš negativní hodnocení. Byla jsem zde hospitalizována k přerušení těhu v 16.tt z důvodu genetické vady. Měla jsem už tedy velmi brzkou zkušenost z porodními asistentkami, sestřičkami a doktory a všichni byli jedním slovem výborní. Obvzlášť porodní asistentky, které se u mě vystřídaly 2. Jsou to profesionálky, velmi příjemné, snaží se vyjít vstříc. Manžel mohl být celou dobu se mnou. Vůbec si nedovedu představit, že bych tenhle nepříjemný zákrok podstupovala bez něj. Umělé přerušení trvá 2 dny a z toho jsem strávila 6 hod. na předpokoji u porodních sálů právě s porodními asistentkami. Jednalo se o moje první mimi a porodní asistentka mi narozloučenou řekla:\"Doufám, že se s Vámi uvidím zase brzy a už při příjemnější zkušenosti\". Při tomhle těhu se špatným koncem jsem byla registrována v Podolí, ale příště volím jednoznačně Motol. Jestli se vám nějaká sestřička na odd. nebude zdát, tak se nesmíte nechat odradit. Nejsou zlé, jen jich je pár trošku asertivní, ale naštěstí převládají ty příjemné.