Ahoj maminky, za 14 dní to bude 7 let, co jsem rodila v Brně akutním císařským řezem z kterého mám trauma do teď. Detaily vypisovat nebudu. Jen v kostce malá byla KP, ale byla malá dle UTZ 2,7 kg i přes tuto váhu jsem měla jít při prvních bolestech plánovaně císařským řezem, místo toho se pání doktoři rozhodli že by to snad šlo normálně. Malá měla pupečník kolem krčku i přesto se čekalo zda to půjde nebo ne. Výsledkem byl pro mě nejhorší zážitek v životě. Pořád se nic nedělo, já ležela na monitoru, najednou kolem byly všichni doktoři a jelo se na sál...Malá kříšená, já kříšená. Špatně sešitá děloha, špatně sešitá jízva i na povrchu....Následovalo několik pokusů o druhé miminko, které končily špatně. V létě loni jsem zjistila, že miminko čekáme a celé těhotenství bylo bez nejmenšího problém. Včera jsem byla poprvé v porodnici, jsem 38+3. Od prvního porodu 7 let jak jsem psala i přesto na mě doktorka vybafla s tím, že porod bude muset být císařem znovu. Že by byl ale plánovaný jen v částečné anestezii. Celkovou já snáším špatně a ona sama mi to nedoporučuje, ale upřímně já jsem na tom psychicky dost špatně a nedovedu si představit že jsem vzhůru a vše slyším. Po prvním porodu jsem trpěla poporodní psychozou a miminko jsem neměla sebemenší zájem, bojím se že by to mohlo být stejné. Na netu jsem sice vyčetla, že tyhle psychické problémy jsou spíš u celkové anestezie kdy vás uspí a pak donesou miminkom kdežto u částečné ho poprvé vidím a i ho příkládají k prsu. Máte někdo s tímto zkušenost? Případně má někdo zkušenost s tím že je manžel přítomen? Jak to probíhá? Přeci jen by mi hodně pomohlo kdyby mě mohl držet za ruku... V úterý jdu na kontrolu a na poradu přímo za primářem a mám se do té doby rozhodnout ale já se toho opravdu šíleně bojím navíc po zkušenosti kterou mám