Jména dětí - diskuze

U nas to bylo jasne od zacatku-adam nebo adela a protoze narostl pindik,tak adam:) Jake jmeno nedat,nevim,moc se mi nelibi staroceska nebo naopak ultramoderna,ale zase se mi treba libi izabela,tak nevim :)

vybirali jsmedopredu,podminka byla univerzalni jmeno ve svete,tudiz zadne hacky,carky a dalsi ptakoviny a kratke strucne,zvlast pro dceru...dalo to praci ale vymysleli jsme a vetsine lidem se to navic jeste moc libi..ceska se mi vetsinou nelibi...protoze se daji az moc ruzne kroutit a kazit...a zenska jsou obcas vylozene hnusna a dlouha ..treba jako moje..ble...proste ty koncici na ava ,slava,slav...bych vazne v zivote nedala

jméno dítěte jsme vybírali horko těžko a ještě v den termínu porodu nebylo známo. naštěstí jsem přenášela jména, co se líbí mě, přítel odmítal (protože s tím jménem zná vždy minimálně jednoho de.ila), co chtěl on, bylo z většiny moc divoký (třeba sandokan ). líbí se mi i klasická i exotická jména. ale žádný exotický bych nemohla bych svému dítěti nedala(už jen kvůli jeho příjmení).když jsem listovala knížkou o možných jménech pro dítě od paní knappové, nacházela jsem jen jména, která bych nikdy nedala (jako třeba kunigunda, sholastika (milující školu!), žibřid, radegast..)

my jsme dlouho nemohli vybrat, provozní jméno bylo Vendelín a dlouho jsme nevěděli jestli to bude holka nebo kluk, kdyby to byl kluk asi by to byl Michal po tátovi, ale je to holka a je to Verunka, aspoň to V jí z Vendelínka zůstalo samozřejmě mi přišlo, že v kalendáři nejsou žádné pěkné holčičí jména a klučičích plno nedala bych žádné exotické, když to slyším, je mi spíš toho člověka líto a vždycky si říkám, co to rodiče vymýšleli a jak se jim s takovým jménem žije

Já říkám, že si ho Kubíček vybral sám. Přemýšlela jsem o jménech, co jsme se začali snažit a každých pár dní měla jiného favorita. V půlce ledna se mi strašně zalíbil Jakub a už mě to nepustilo, nechtěla jsem žádné jiné jméno, partner naštěstí souhlasil. Holčičí jsem vybraný pořád neměla. No a za dva měsíce jsem se dozvěděla, že v té době jsem otěhotněla a za další měsíc, že to bude kluk.

My jsme veděli hned jak by se jmenovala holčička - Eliška,ale na klukovi jsme se nemohli shodnout. Chtěli jsme české jméno, už jen kvůli příjmení, ale vybrat jméno, které by se líbilo nám oběma a nikoho nám nepřipomínalo...oříšek. Původně to byl Vojta,ale to by taky mohl mít narozeniny i svátek ve stejný den, takže nakonce jsme zvolili Václava, koneckonců to jméno tu má dlouhou tradici, je to patron české země a jmenovali se taky naši oba dva dědové. Takže máme Vašíka.

já hrozně chtěla Stellu,ale ex chtěl Lucinku která nakonec vyhrálanapsali jsme to už než jsem rodila na papír který jsme oba podepsali a odevzdali v nemocnici když jsem šla rodit.Kdyby byla Lucinka kluk tak by byla Patrik

my jsme vůbec nevěděli jméno pro holčičku, ale pro kluka bysme jich vymysleli milion, mě se holčičí jména v našem kalendáři teda vůbec nelíbí, nakonec jsme to udělali tak, že já vybrala pro kluka a přítel pro holčičku, vybral Nela, nakonec jsem jí ještě trochu poupravila na Nella a jsem ráda, že jsme tak vybrali,hodí se to i k příjmení.

my si prošli kalendář a každý si sepsal, co se mu líbí, pak sme si to navzájem \"vyškrkali\" a zůstali 2 jména, Květoslav a Michal, Květoš mě ujišťoval, že netrvá na tom, aby se dítě jmenovalo po něm, ale nakonec Květoslav vyhrál, už jen to, že to bude 4. generace Květoslavů v jejich rodině a prostě se mi tojméno líbí. Sice se na nás lidi dívali a ještě teď dívají divně, ale rozhodně lepší, než nějaká jména z různých zahraničních seriálů. mě se líbí česká jména a které bych nikdy nedala??? právě ty zahraniční a ještě spojení dvou jmen. to mihlava nebere

U Vítka jsme se rozhodovali ještě mezi Danielem. Rozhodla tchýně, protože direktivně prohlásila, že Vítek to teda rozhodně nebude, že to je snad jasný, že to bude Daniel. No a u Klárky to zase rozhodl Vítek. To jsme se ještě rozhodovali mezi Viktorkou. A protože nám to bylo jedno, obě jména se nám líbila stejně, mohl si Víťa vybrat. Obě jména jsme měla vybraná relativně brzy. Ale můj bratranec usnul na porodním sále a když se ho ptali, jak se bude syn jmenovat, řekl první jméno, které ho napadlo. Bohužel o tom jménu s manželkou ani nemluvili.

Já jsem měla vybráno už jako malá holka, že budu mít Tomáška. Nejkrásnější mužské jméno, mimochodem:) Bohužel jsem si to neuvědomila když jsem se zamilovala do svého muže, který se jmenuje stejně a bylo třeba hledat alternativu. A že ještě 2 týdny před porodem nemáme rozhodnuto, hovoří za vše :DD Jinak líbí se mi česká jména, já na tu exotiku moc nejsem. Třeba strašně mě překvapila Andrea81 s Edíkem, to je prostě naprosto luxusní, neokoukané a přitom tak krásné jméno.

Tak já pro děti chtěla vždy krátká a jasná jména,aby to bylo české a né moc složité.A po 2 dětech se jmény na J,manžel prohlásil že ani to třetí nemůžem ošidit,takže se vybíraly jména od písmene J.Vetřelec má kliku že bude holka,tam jsme se shodli na jméně hned.

Líbí se mi česká jména, ale né ty starší dlouhá. Sice mám hodně jmen spojené s někým, a tím se mi kazí názor na ně, ale jménem se vlastnosti určitě nepřidělují. Popravdě nedala bych většinu jmen co nabízí Maite v příslušné kolonce. Pro dítko jsme vybírali jména co se nám líbili a pak doplňovali k příjmení aby to pěkně znělo, u kluka se to jdá. Pro případné druhé už mám taky vybráno, hlavně pro holčičku, ale na to je ještě moře času.

Já v době mých velmi raných pubertálních let vykládala, že moje dítě se bude jmenovat Památka zesnulých. Proč to nevím. Když jsem čekala Karolínu, měla jsem v plánu dát Adélu, ale rodila jsem o mnoho týdnů dopředu, ani papír jsem neměla, na sále se mě ptali, jak se bude jmenovat, tak jsem prostě bez rozmýšlení řekla Karolína.U kluků... Mě bylo předem, ani jsme spolu ještě nespali jasně oznámeno, že kdyby náhodou tehdy potencionální manžel měl syna, bude to Jan, po jeho taťkovi. Mě to bylo fuk. Nějak jsem si nedovedla představit mít s ním děti, když jsme spolu chodili teprve snad týden. No a nakonec ho máme. Na holku jsme psali Ludmilu, aby to tchyni nebylo líto, když je po otci a ona je matka, ale to až v případě, když jsme si byli stoprocentně jisti, že to bude kluk. A Štěpán... Zvažovali jsme David po manželovi, ale abych na malého i na velkého volala Davídku a nevěděli, kdo dojít... Pak se mě líbil i Aleš, ale manžel odmítal. Nakonec jsme se shodli, že dáme po tchánovi(manželův vlastní taťka se s jeho mamkou rozvedl a vzala si jiného). Na holku jsme psali zase Ludmilu, ale opět až po jistotě, že to bude syn. Jinak u Štěpánka nikdo nevěděl, co budeme mít, jen my dva a jméno taktéž. Jaké bych nedala, já nevím, někteří rodiče se dětem mstí, snad, ale konkrétně mě teď žádné nenapadá.

Já měla od malička v plánu dvě holčičky, Simonku a Anetku a vydrželo mi to zhruba do střední. Když přišel ten šok, že čekáme chlapečka, tak jsme vybírali spíš méně okoukaná jména, ale zase ne žádnou šílenost. Nakonec zvítězil Míša, ale dali jsme Michael a ne Michal, to nám přišlo moc obyčejné. No a u holčičky jsme zkombinovali jména mé a Lojzovy babičky, které pro nás strašně moc znamenaly. A tak k Miškovi přibyla Julie Eva. Z jména jsme nadšeni a doufám,že že i Juli bude jednou za náš výběr ráda. Jak říkala maminka Káji Maříka, každé jméno je hezké, když se pěkně vysloví. Ale nedala bych asi jméno, které zrovna frčí v nějaké soap opeře, jako Esmeralda, Šeherezáda atd.

vybírali jsme hodně dopředu. Každý jsme si sepsali na papír jména, která by se nám líbily a pak jsme z nich vybrali. Jen na holce jsme se nemohli shodnout, tak jsme vymysleli kompromis. Pro kluka máme jméno vymyšlené a takové dáme, pokud budeme mít příště kluka. Ale jestli druhé bude zase holka, tak budeme tam, kde jsme byli minule (prostě na holčičích jménech se neshodneme). Líbí se mi jména česká i cizí (exotická), ale nelíbí se mi jména anglická (Jennifer, Jessica). Taky ale záleží na příjmení.

Dianku jsem chtela, co jsem zacala rozum brat. Kluk byl orisek, ani nevim, koho to napadlo driv. Nelibi se mi klasicka ceska jmena, ani zahranicni, proste neco mezi. Taky nemam rada dedeni jmen, u nas se to u kluku dela a je v tom akorat bordel. S muzem dikybohu shoda ve vsem maximalni.

chtěla jsem holčičku Evu po mě, chlapečka po Petrovi...Petr nesouhlasil s děděním jmen, tak jsem ustoupilavolba byla jasná, máme české příjmení, takže české jméno, pokud možno krátké, takže když to nebyla Evička, máme Adámkajména se mi líbí i zahraniční a exotická, ale musí to jakž takž ladil k příjmenípokud bude Áda chtít, může se tak jak tak v dospělosti přejmenovat, tak jak to udělal jeden příbuzný z Petrovy strany, ryze české jméno vyměnil za zahraniční, vyřídil si nové doklady a s novým příjmením se i oženil

Celoživotně jsem chtěla Andreu a Zuzanu.Moje dvě panenky.Andrea byla pak naše domácí přítelkyně tak tu né.Ani to nebyla kamarádka,skoro ty bydlela přes rok pak zas odešla.Gabka prostě nemohla být Zuzanka.To nějak nešlo.Jednou jsem řekla Martinovi -co kdyby to byla Gabka a on byl nadšený.Když mě vezly ze sálu po císaři u Gabky,měla jsem pocit,že mi někdo říká.-Druhé bude syn Jan.A je.Mimochodem ani on by nebyl Zuzanka on by byl Martina.No a Zuzka to už je jasné.Další pokus už jsem neměla.Jsem ráda,že to je tak jak to je.A jsem pyšná na náš výběr jména.Líbi se mi Ema ,ale v životě bych ji nedala.Mám jí spojenou-Tlustá Ema.Kdybych se rozhodovala teď měla bych Elizabeth a Olivera.Ale asi né.

@Eva74 Martin se chce nechat přejmenovat na Izáka.

Já měla jasno už jako bezdětná, že budeme mít kluka a Adama. Nakonec jsme to na nějakou dobu změnili pod tlakem okolí, na Filipa, ale když jsem byla těhotná, tak jsme se k tomu vrátili. Pro holčičku jsem chtěla Stellu nebo Emu, ale jelikož jsem věděla, že to bude kluk, tak jsme o tom moc nepřemýšleli. Líbí se mi normální jména, jsem alergická na Vanesy, nelíbí se mi ani dvojí jména, pokud to není po křtu. Taky nemám ráda jména Leoš, Dušan, Miloš a jména pro starý chlapi. Já si pod tím nedokážu představit malé mimčo. U druhého dítěte to bude složitější (jestli tedy nějaké bude).

@zuzka83 Naaahodou RadegastDoufam, ze nekoho inspirujes na Kunigundu

@ My jsme chteli Boj studentu za svobodu a demokracii.

@Honafa Ja jsem mela panenku Marusku. Anicka ani nevim, jak jsme na to prisli