banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

jak to děláte, když se chcete najíst nebo něco udělat - diskuze

46 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
u nás je to většinou katastrofa zakončená hysterickým řevem. jíst se většinou snažím s Vojtou, ale ne vždy to jde. při jeho krmení bych potřebovala osm rukou a ne ještě krmit sebe. takže se nají Vojta a pak dojídám já. Vojta i když právě jídlo odmítl, že už nebude, tak neustále chodí kolem mé židle (případně mě s ní odsouvá od stolu), snaží se mi vecpat na klín a strká mi ruce do talíře. po chvíli se začne vztekat a ječet. nechci to moc řešit tím, že se bude dojídat za pochodu ode mě, protože teď docela bojujeme s jídlem. všechno jen porýpe a začne stávkovat, že to jíst nebude.a pokud chci něco udělat, zejména uvařit, tak je to o nervy taky. stojím tak půl metru od kuchyňské linky, protože dítě nutně musí stát tam, kde já. pokud něco krájím nebo je to horké a hrozí, že bych ho popálila, tak ho odklidím kousek vedle, čímž spustím opět hysterák. k tomu hysteráku dojde tak jako tak, jelikož je Vojta vzteky bez sebe, že nevidí na linku. prostě nedokáže akceptovat, že se chvíli věnuju něčemu jinému než jemu. neumí si sám hrát a vydržet u toho, pokud já něco dělám. když mu dám nějakou vařečku a misku, aby taky vařil, tak tím mrskne za sebe a zase se sápe na mě nebo tam kde stojím. když mu nacpu do ruky třeba kus jablka nebo pečiva, tak to funguje jen chvilku, potom to jede ve starých kolejích s tím rozdílem, že ještě musím uklidit svinčík, který tím jídlem způsobil. je to fakt o nervy a nevím, jak ho naučit, aby mě chvíli nechal na pokoji. neuměl to nikdy, ale od té doby, co se umí cíleně pohybovat, není úniku
tak když obědvám, tak Nellinka jí se mnou. Jinak když něco dělám, tak ona mi tu běhá a nějak nevyžaduje moji pozornost
Uf, je to dřina co? Já jím, když Patrik spí většinou, protože na to chci mít fakt klid. Většinou jsem vařila, když spal, ale teď vařím, když je vzhůru, protože sotva jsem dovařila byl vzhůru a já neměla ani chvilku pro sebe. Někdy mi to taky tak dělá, že tu poskakuje a překáží, ale co už musí se to nějak přežít. Někdy bych ho nejraději přerazila, když mi vytahuje cuplíky z trouby při vaření. Snažím se ho zabavit tím co popisuješ a více či méně to zabírá. Ještě ho baví zametat, takže si vezme smetáček a lopatku a chodí s tím po bytě a zametá. Je to těžký, když oni by nám tak rádi pomáhali. U našich si ho mamka posadí na linku a on je z toho u vytržení. Bohužel to nemůžu praktikovat u nás doma.
@LenkaM23 trochu vkládám naděje do toho, až začne sám chodit. že se to třeba zlepší. jinak většinou spí třicet minut (i když posledních pár dní se to trochu lepší) a za tu dobu nestihnu skoro nic
Musím se přiznat, že tak do roku a půl jsem prakticky nedělala nic když byla Anetka vzhůru, jen si s ní hrála. Vařil buď manžel nebo já když divoženka usnula..Teď jí dám na linku a vaříme spolu, ale stejně to bývají rychlovky..To samé s uklízením. Taky měla šílený hysteráky..Chce to čas.. jinak sama si nehraje do teď (20m).. na pár minut někde něco kutí, ale jinak sedím a asistuji
@Emma123 Ze začátku i to chození. To bylo pádů, jsem se furt bála, kdy zas spadne a bouchne se o něco do hlavy. To bylo furt. Teď už tak netrnu, když chodí (běhá) z místnosti do místnosti. A co autíčka s těma nejezdí sám? A ještě se dokáže zabavit obyčejným nafukovacím balónem. Mu ho občas nafouknu a on do něj kope nebo s ním háže a má z toho strašnou radost. Já už jsem začala i za jeho přítomnosti žehlit. Přece nejsem stroj, abych vše dělala až spí. Ale určitě bude líp. Vojtíšek je šikula a snad už i k tomu vánočnímu stromku dojde sám.
Tak jídlo nebo spíš oběd jsem vždy praktikovala tak, že se nejprve nejedl Petřík a až usnul tak jsem obědvala já. Společný oběd, kdy jíme současně, jsem začala praktikovat od doby co začal jíst sám.
Jím tehdy když oba dva spí,to je tak oběd,jinak jak si Maty hraje nebo tak....nebo když večeříme všichni spolu.
jeden velky talir,kazdy lzici a sedeli jsme u pohadky a jedli vsichni spolu...nevychovne,ale najedli jsme se..nasi teda nikdy nervali u jidla ze ja jim atd...a nebo sli do zildicek a vedeli ze maji smulu,ze proste jime a az neco snedi,tak je pustima sedeli a slusne jedli a hrali miskovanou..posilali si plastovou misku mezi sebou..bez jidlajinak od mala jsem delala bezne veci pred nima a s nima a naucili se neplest a nebo pomahat..a proste jejich otravovani jsem prechazela tak dlouho,az s tim kolem 11 mesice prestali a mohla jsem delat vse ,krome myti oken...to muzu jen kdyz spibojim se ze je neuhlidam...ted dospeli do stadia ze je lepe zmizet ..co kdybych po nich neco chtela
jime spolu..kdyz varim a chce videt na linku. dam mu hrnce a nadobi a je klid..kdyz ho to prestane bavit.jde do jidelni zidlicky k lince a vari semnou, vzdy mu dam neco na praci... v pondeli semnou pekl perniky.jak hezky valel a vykrajoval:o))) chce to jen to dite nak zabavit
Teď už jsou velcí, ale jsem na jídlo podivín, vydržím bez jídla i celý den, najím se až večer když kluci leží. Nebo taky jsem čuně a jím u televize takovým způsobem, že talíř mám v klíně, kluci si hráli a já jedla. Nesamostatnost při hraní... Nevím, já díkybohu takové děcka nemám a když už tak jim stačilo napodobovat to co dělám já a byl klid.
Když jsem potřebovala něco uvařit šel do jídelní židličky k lince, většinou spolupracoval. Míchal si něco v misce, přendával kuličky z jedné do druhé misky apod. Byl většinou spokojený, protože na tu linku viděl. Když se vztekal, šel do ohrádky, a měl smůlu. Jestli mi řve v židličce nebo v ohrádce je jedno. Časem pochopil, že je doma třeba i občas něco udělat. A s jídlem nevím, ale tuším se že jsem obědvala, když on odpoledne usnul, to se za 15minut zvládnout dá.
dokud Niky neobědvala alespoň trochu sama tak jsem jedla až po ní, já totiž musím mít jídlo horké, nemám ráda když mi vystydne, a stím děláním to je stejné, prsotě jsem ji měla pořád za zadkem, v kuchyni neustále krámkovala jeden šuplík )ostatní byli zajištěné), v tom mám houbičky,hadry, rukavice apod. takže jsem při vaření neustále šlapala v hadrech, ale co, hlavně že se zabavila, občas si šla hrát do pokojíčku,ale většinou mě pod nohama , a vztekání a hysterák byl občas taky když jsem zrovna fakt nemohla když ona si zrovna chtěla hrát se mnou
@Liberte to je výborné stadium
@amalie2011 kdyby se dal zabavit, tak si tady nestěžuju. to je to, o co mi jde a on to neumí.
@HankaŽ kdyby aspoň krámoval nemám zajištěný jeden jediný šuplík, stejně ho to nezajímá.
@Emma123 ale prece musi byt neco co ho bavi a u ceho se zabavi... nerikej ze ho nebavi vuuubec nic...:(
@amalie2011 baví, ale chviličku. a já nesmím dělat nic, co odvede jeho pozornost. jakmile se něco šustne, klepne, pustí voda, tak je jak radar a už startuje za mnou
Zuzi jsem měla od pul roku do 2 let připenou na mojem boku a držela jsem jí jednou rukou.A tou druhou jsem vše dělala.I jedla.Ona mi visela přes tu ruku a byla spokojená.I tak spala.Ještě,že byla lehká.Jinak jsem děti naučila ,aby mě respektovali i když byli malí.Že i já musím spát,jíst,chodit na záchod,koupat se.
@Honafa Ještě jsem nad tímto ještě přemýšlela jak jsem umývala poslední okna. Štěpán za mnou všude jezdil v odrážedle formuli, ukazoval mě, co tam má a nemá a byl strašně hodný. Já jim už od samého začátku dala jasně najevo, že se jim nebudu nějak extra podřizovat. Pohrát si s něma to jo, ale ne celé dopoledne, jsou i povinnosti a věci v domácnosti, co se musí dělat a oni to respektují.
proste to udelam. Ja prvni myslim na sebe. Protoze pokud ja nebudu najezena napita a odpocinuta, tak to cele tady pujde do kytek.jasne, ze vydrzim nejist treba pul hodiny, kdyz je potreba nakojit Anicku, ale cas na klidne jidlo si najdu vzdycky.Myslim, ze deti se tak uci od mala, ze kazdy ma prvo na svoje potreby, a ne ze decka jsou na prvnim miste a uklizet budu, az kdyz spi. Ja chci totiz taky v noci spat a ne varit a uklizet.
Adélka dělá to samé, akorád ona si docela vyhraje, takže i uvařím. Když se chci najíst tak ji šoupnu do postýlky v obýváku ať na mě nemůže a nevidí. Někdy to projde bez řvaní, ale někdy taky ne. Ale je to lepší než aby se na mě sápala. U linky otravuje, když tam vidí nachystaný svoje jídlo, nebo už je pomalu čas, kdy bude jíst. Taky mě s tím vytáčí, protože mi šlape na nohy. Jíst před ní nemůžu, protože to zaručeně chce ikdyž právě dojedla.
@ To jsem ráda,že nejsem jediné čuně při jídleJá u toho dokonce ležím na boku a buď čtu nebo koukám na TVVýborný příklad pro mé dítko
u nás to rozhodně bylo jednu dobu podobný. ale co jsem dělala a jak, to už si nepamatuju, asi jsem to už vytěsnila ale je pravda, že on se uměl vždycky aspoň chvilku zabavit (když nic, tak nějakým jídlem) to mají ty děti asi v sobě, jak dlouho si umí hrát sami. určitě jsem četla nějakou metodu na učení dětí hrát si samostatně nebo jak vydržet bez pozornosti matky..ale nepamatuju si to (už jen proto, že jsem to ani nepotřebovala zkoušet)
Já jím jedině když Baruška spí. Jinak prostě nemám šanci, ona chce všechno jíst, nejlépe kdybych celou tu porci dala zase jí. A ne všechno co jím já může i ona. A já ráda jím v klidu, nechci jíst za pochodu a držet v ruce ještě hračky. S tím vařením je to u nás úplně stejné, prostě nepochopí že vařím a nějaké misky jí vůbec nezajímají, vytáhne z šuplíku co potřebuje, to trvá tak 10 vteřin a pak zase se mi lepí na nohy a chce krájet, míchat a dělat dospělácké věci. Nepotěším, od té doby co umí sama chodit je to úplně nejhorší, je už totiž strašně rychlá a nemám šanci. pořád někam šahá - na stůl, na linku...teď se kupříkladu hrabala v koši na odpadky Jako že by jí nějaká činnost vydržela dýl jak 2 minuty to fakt nehrozí. Jen teda když luxuju tak jí přikurtuju do jídelní židličky, na to je zvyklá. Ona mi totiž chodí vypínat vysavač a nervy mám jen jedny, že jo :DD

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

27 %
19 hlasů

68 %
48 hlasů

6 %
4 hlasy

Celkem hlasovalo 71 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Jak být šik a fit i po 40
Unikátní publikace pro ženy, nejen po 40, v níž jedna z autorek podstoupila omlazující proces přirozenějšími metodami na vlastní kůži. Inspirujte se desaterem nejen pro ženu po 40! Jediná komplexní kniha o období po 40. Omlazení přirozenými metodami!
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40 – sebevědomá a v kondici