Já jsem taky znechucená - diskuze

Z ženské, co bydlí pod námi. Od prvního momentu co jsme se sem nastěhovali nás chodí prudit ohledně hluku. Nejdřív ji vadilo, že šoupeme židlema a že se to u nich ozývá, tak manžel nelenil a podlepil je kobercem, pak zase, že třískáme dvířkama od kuchyňské linky, tak tam manžel nalepil gumu. Pak byl chvíli klid a baba přišla znovu, že ji moc vadí, že Archie občas štěká. Jenže on štěká jen když dole někdo zazvoní (těší se, že někdo jde k nám) a to ho za chvililinku usměrním, jsou tu mnohem uštěkanější psi. Jen co začal Míša chodit a víc si hrát, tak už ji omrzelo sem chodit, takže začala klepat na radiátor, to už jsem kliďase manžela donutila za ni dojít, aby s tím laskavě přestala, protože to byly šupy a já se hrozně lekla. No a včera se tu po delší době stavila aby mi oznámila, že není dobře, že Míša běhá po celém bytě, že děti její dcery si můžou běhat a hrát jen v pokojíčku. Já se nějak nezmohla na slovo, jasně, že na hraní má převážně pokojíček, ale když si večer občas sedneme ke zprávám, tak prostě Míša jde s námi a hopská si tam. Poslední dobou mi ta ženská opravdu silně leze na nervy a včera jsem ji taky řekla, že může být ještě ráda, že jsme takoví kliďasové a s prominutím blbci, kteří se jí snažili maximálně vyjít vstříc. Televizi ani hudbu nahlas nepouštíme, nemáme hlučné návštěvy, Míšovi jsme schválně koupili drahé odrážedlo s gumovýma kolama aby to neslyšeli a pořád je jim to málo. Od teď, když ji uvidím za dveřmi, tak je přibouchnu. Fakt už na to nemám nervy, akorát se bojím, co bude dělat až tady budou běhat děti dvě, to na nás asi zavolá policii...