Dokázali byste se postarat o dítě z rodiny, pokud by se jeho... - diskuze

myslim,ze o deti pribuznych bych se postrala urcite,sice predstava treba 3 krku svagrove je desiva,ale zase by se to nejak dalo ustat,moc by si asi uz nevyskakovali jako doma,protze 5 deti je proste silenost,ale nedala bych je do decaku urcite

myslím a hlavně doufám, že bych se postarala. přišlo by mi to jako samozřejmost.

Myslím si, že jo. Záleží na situaci, jestli by se nemohl postarat někdo jiný a lépe. Každopádně je to vážné rozhodnutí a není to sranda.

Myslim, ze bych se o deti postarala urcite, v tak tezke situaci, kdy by treba prisli o rodice, jeste dalsi sok, ze by jeste jeli k cizim lidem, to bych nedopustila

nám se tohle stalo po porodu švagrové, kdy umřela, na pár měsíců jsme si k sobě vzala 2 letou neteř a miminko z porodnice, sama jsem měla 2 leté dítko, je to jiný, ale pak si na ně tak zvyknete, že je těžké je vrátit zpátky, i teď my moc chybí, i když mají novou maminku, radši bych je měla u sebe

předpokládám, že všechny bolky by to udělali..ale já ne... třeba na pár dní ano..ale vic ne... vim ze byhc ho musela adoptovat nebo pestouni atd atd.. a to nee... a kdyby mi ho pak vzali?to bybylo jeste horsi a sel by k cizim.. ja bych se o nej starala jen par dni...

snad ano...těžko se to představje...obzvlášť, že bych se z fleku měla začít starat o nějakýho puberťáka.

jo dokázala bych se postarat.

Ano, dokázala a nemusel by to být ani příbuzný.

Samozřejmě že bych se postarat dokázala,jen bych z toho nměla žádnou radost.Vím že mám poměrně silně vyvinutý teritoriální pud ve smyslu MOJE děti a že těm cizím bych nikdy nedokázala dát tolik lásky jako vlastním.Takže ano,měli by péči,náhradní rodinu atd.klidně až do dospělosti ,ale nikdy by nebyli moje.

Ja určitě jo.Tak nějak i počítam,že se jednou budu starat o Gabčiné dítě.Ráda bych si vzala do parády bráchovou Ali,tu bych moc ráda převychovala.Bohužel mi jí nepujčí ani na chvilku.Ale při představě,že bych se musela postarat o větší dítě,pubertáka no to bych se zapotila,ale zvládla bych to.

Co je pod pojmem nedokázali postarat? Mám matku silného alkoholika která díky této neřesti porodila mentálně postiženého syna. Nikdy mě nenapadlo, že bych se o něho starala, tak jak to nenapadlo určitě ani mojeho bráchu a ségru. Jak to tam vedou popisovat nebudu, ale i to je málo k tomu, aby jim byl kluk sociálkou odebraný a že těch prohřešků bylo fakt mraky. Teď už je kluk dospělý a asi to v životě mít lehké nebude.V případě smrti... Nevím... Spíš mě nic takového nehrozí, synovci a neteře mě neznají, jsou v bližším kontaktu s někým kdo by je adoptoval.

Ahojky bylo by to určitě hrozně těžký,ale postarali by jsme se.Nidky bych nedovolila aby skončili někde v děcáku.Já už ted když u nás jsou tak je beru jako mí zlatíčka.

Určitě ano - sice by to bylo veselé, protože jediná švagrová má 3 děti, ale zvládlo by se to.

Nevím, záleželo by i na věku, třeba si nedovedu představit, že bych takhle mladá vychovávala třeba 15-ti leté dítě.Jinak já jsem zatím teta takových věků-19, 13, 8, 5.A nějak více si dovedu představit vychovávat dítě o ségry nebo bráchy(zatím ještě nemají), než od švagrové.

Ano, jsem si jistá, že bychom to zvládli. Beru to jako samozřejmost

určitě

Já za sebe jsem přesvědčená že jo, postarat se o děti z rodiny beru jako samozřejmou věc. Ale myslím že manžel, byť by to taky udělal, odvázaný by z toho nebyl... On chtěl jen jedno dítě, ať se nemusí s nikým dělit, takže další dvě by mu tu jeho představu značně nabouraly...No doufám, že takovou věc nebudu muset nikdy řešit...

já si myslim, že bych to zvládla a udělala bych to ráda. Dokonce jsem chtěla adoptovat vlastní sestřenici, když jsem viděla, jak ji její otec týrá - jí bylo cca 5, mně ale ještě nebylo 18, tak jsem se na to třepala a každej den, když jí ten debil zase něco udělal, jsem jí říkala \"neboj, já si tě vezmu k sobě\". Naštěstí se teta po čase rozvedla, i když ta sestřenka v tom žila ještě další 4 roky Ale brávala jsem si ji často k sobě aspoň na prázdniny (už jsem v té době bydlela v Praze). Jinak o jiné děti z rodiny bych se nechtěla starat, protože je v podstatě neznám. Máme velikou rodinu a já některé děti ještě ani neviděla (a to chodí teď už třeba do třetí třídy). Myslím, že tam bych nebyla rozhodně na řadě v přidělení těch dětí do péče, ale kdyby jo a já bych věděla, že pokud si je nevezmu já, půjdou do děcáku, vzala bych si je a musela bych si na ně zvyknout holt :) Ale třeba dítě od švagrové bych si nikdy nevzala, k tomu děcku mám totiž šílenou averzi

Ano i ne to je tezke pokud by to bylo nachvilku Tak bych pak mela strach co snim je pokud se starat o cizi dite tak uz na porad dokud nevyroste a nemuze samo do sveta :) Dat mu vse co potrebuje :)

Ano,dokázala a přijde mi to jako samozřejmost,ba možná i morální povinnost.Na druhou stranu si ale nedovedu představit,jak bych se popasovala s výchovou svých synovců,kteří jsou vychováváni naprosto odlišně od mých holek.

Ano, postarat se o ně by bylo pro mě přirozené, i když náročné. Nedokázala bych je dát do děcáku. A raději bych se postarala o děti švagrové, ¨než bráchovu holku, u které se mi fakt nelíbí jejich výchova.

@Liberte Tak ono to má i svá pozotova těch pět dětí ;) Je to náročné hlavně po finanční stránce, protože ze dvou výplat (resp. jen z jedné a půl, protože mateřskou nelze brát jako plnohodnotnou výplatu) živit dva puberťáky a tři děti... Ale zas je doma aspoň veselo

urcite, proc ne?Ale asi bych se snazila nejak tu situaci resit, proc se nestaraji vlastni rodice.