banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Co vám v dětství chybělo a chtěly byste dětem dát? - diskuze

47 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Neukamenujte mě prosím za motání okolo tématu, ale napadlo mě, že toto hodně souvisí i s těmi kroužky apod.Když začnu u sebe - naši nám chtěli dopřát hračky, tak abychom měli vše, co potřebujeme, takže jsme měli všechny ty blbinky od kopačáku, kola, přes lego, barbíny a tak. Co mi na tom chybělo, byl čas s trávení s nimi, skoro jsme nejezdili na výlety, do kina nás vyslali samotné a čekali vedle na pivu. Jako hrávali s námi občas na hřišti fotbal a tak, ale trochu jsem záviděla dětem, které možná neměly tolik hraček, ale jezdily s rodiči každou sobotu na výlet, zatím co my uklízeli Další věc, co mi chyběla byl jeden stálý kroužek, nechtěla jsem moc, jen cokoliv umět dobře, ale vydávat za toto peníze u nás priorita nebyla.Takže co bych chtěla já, je dát synovi víc času s námi (a doufám, že se mu to bude líbit :-)
Naši s námi furt cestovali,snad každý víkend,4 krát ročně dovča,ale chyběl jim milý přístup,měli jsme vše,ale taky unavené neurotické rodiče.Na cesty nám nebrali pití,nebo přiměřene oblečení,tak to pak bylo utrpení.Až později jak mamka měla v mojich 12 segru tak už tak nejezdili ten její první rok a to byla mamka fajna,hodně jsme se sblížili,pak už to zas bylo horší.Kroužky jsem taky měla,ale neměla jsem čas na kamarádky a pak jsem jim záviděla,že jdou třeba na zmrzku a já do kroužku.Proto to u děti dělám opačně-jsem tu pro ně.Třeba narozeniny-ty nikdy nebyl čas oslavit,vždy šli někam k někomu a mi jen ráno dali dárek.Tak,že já davám dětem čas,společné zážitky,společné plány,dám na jejich názor,ale mají i dost prostoru na zájmy a kroužky.Tohle mi v dětství chybělo.
povidani si, cas traveny s nimi, duvernost, a celkove kamaradstvi... to sem nikdy s nasima nepoznala... a neznam do ted... jako jo my se pobavime kvuli tobcovi.ale tot vse... nikdy sem za nima nemohla prijit zlakamana laskou,nebo s nakym pruserem... nikdy nas nevzali na dovcu, ci hory- radsi zaplatily tabory, a sousteredni-jkde sem sice byla deeesne rada..ale rodina nikdy nebyla rodina...
Chyběla mi pořádná panenka s vlasamaNe,že by mi ji naši nemohli koupit,ale tehdy prostě taková nebyla k sehnání normálně v obchodech.A nebo možná byla,ale drahá a tu jsem prostě nedostalaChybělo mi,že nemůžeme jet k moři.Ale jinak jsem byla spokojená.Lítali jsme s děckama po venku,s našima docela jezdili na výlety...Později,když už mi bylo 14,se naši rozvedli a mně chybělo,že mi mamka nekupovala moc oblečení,na svačinku mi nedala víc,než 5 Kč a tak...Já jsem chápala,že nemá moc peněz a nikdy jsem jí to nevyčítala.Vyčítala spíš ona mě...pořád něco...Takže mi chybělo z její strany porozumění.
po pravdě si myslím,že nám nic nechybělo..měli jsme kroužky,hračky o víkendu jsme byli s tátou chodili na výlety a to se snažím dávat i Lucce..
POVÍDÁNÍ. Takové to jít za nima, popovídat si. Já měla všechno, kroužky, milující rodiče, výlety, dovolené, hračky na které jsem ukázala (v rámci možností, ale já byla myslím skromná). ale vždy to bylo o tom že já jsem dcera, která nemá názor nebo je špatný, protože jsem ještě malá/mladá. Chvíli to fungovalo s tátou, ale to už jsem byla na vysoké. Ale jen tak nezávazně přijít domů a popovídat si o problémech, nebo jen tak, o počasí, to se nikdy nestalo. Mamka věčně pracovala, táta o to nestál. Občas třeba i jen to se potulit nebo je obejmout...Tohle mi chybělo a tohle chci dát dětem.
mě nejvíc chyběl klidný rodinný život, neb naši se moc v lásce neměli a dávali to dost najevo. Pak taky čas strávený s námi přes týden. Jako víkendy byly fajn, ale přes týden jsem dostala klíče na krk a starej se. Ale rádi nás měli, a starali se dobře. Hraček jsme měli akorát, kroužků asi taky.. V tomto stylu vychovávám i dítko, jen se víc snažím aby pochopil proč zrovna tatínek s maminkou jsou na sebe nervlí, že to nemá nic společného s ním, a i přes týden se snažím po práci se mu věnovat.
já ani nevím, řekla bych, že mi nic nechybělo, ale to neznamená, že bych měla všechno.Hraček bylo málo, ale stačilo nám to. My jsme stejně byli hodně venku. Kroužek jsem měla jeden a to mi stačilo - trénink 2-3týdně a o víkendu zápasy. A s mamkou jsem si mohla popovídat vždycky a to platí i teď.Často se ptám, jak to udělat, aby tohle mohli říct moje děti taky.Mohla bych vlastně říct, že mi chybělo tulení, mazlení, to se u nás nikdy nedělo, ale mně to nechybělo.
Sourozenec a úplně normálně fungující máma.
já snad musím říct, že mi asi nechybělo nic...neměli jsme teda hafo hraček jako dnešní děti, ale to co jsme si přáli, jsme většinou dostali třeba na vánoce, narozeniny a tak :) moje dítě toho má teď až moc a těch hraček si ani neváží, natož aby si s nimi hrála jezdili jsme s našima na výlety, povídali si, kroužky jsem měla, cestovat jsem mohla, když jsem byla větší a vlastně do dneška máme skvělý vztah, takže mi asi fakt nechybělo nic a právě proto se snažím dát svým dětem to, co mě dali moji rodiče - tu péči a lásku, abych jednou měla se svými dětmi stejně dobrý vztah
Moji rodiče mi dali všechno, co mohli. Měla jsem (a mám) spoustu lásky, pozornosti i ty hmotnější věci. Co mi chybělo, tak v 3+1 zoufale prostor a soukromí. A myslím si, že jsem mohla mít víc volnosti. Našim dětem dopřejeme rozhodně víc prostoru, máme barák jak sviňa. I mojim rodičům dopřejeme ten prostor, až je to v paneláku přestane bavit samotné, tak se můžou přesunout do naši tvrze.S volností uvidím. Zatím si holky poměrně svobodně žijí, ale zeptej se mně za 10 let.
@zajic ty jo, tohle mě vůbec nenapadlo, že dítěti může chybět soukromí. Já vyrostla ve 2+1 a nevadilo mi, teď máme taky malý byt, tak snad mi to někdy dítě nevyčte...
@luciasek84 Tohle mám s mámou dones... Zrovna dneska mi přišel zase jeden super mail.... Já ho asi hodím do 48 hodin, ať se pokocháte... Ještě jsem na něj ani neodpověděla... a asi ani neodpovím. Ona si pořád myslí, že ví všechno nejlíp... grrr.
My jsme žádné drahé hračky neměli, takže já jsem vždycky na návštěvách seděla a skládala s nadšením lego. Vlastním dětem jsme ho koupili a hrajeme si s ním celá rodina. I manža ho v dětství neměl A už jsme se schodli, že si budeme hrát i s vnoučky, že si ho necháme nerozprodáme ho. Co se sportovních zážitků týče, tak lyžovat jsem se učila znovu a znovu na lyžácích Naštěstí jsem tenkrát nebyla jediná. Dnes jsou už i jiné možnosti, školy lyžování nejen pro děti, takže se trošku bojím, aby naše děti nebyli úplně outsideři, pokud je to nenaučíme. Uvidíme, jak se s tím popereme. Doufám, že budu moci dát dětem hlavně ten čas strávený společně - celá rodina pěkně pohromadě, výlety, nějaké zážitky, protože to já nezažila. Otec s námi nikdy nikam nejel
V dětství asi nic. Měla jsem krásné bezstarostné dětství. Jo vlastně něco jo - chtěla jsem psa. V pubertě mi chybělo víc svobody. Naši s námi trávili veškerý svůj čas - dávali nám čas pozornost a lásku, ale v patnácti už bych víc stála o větší svobodu. Byli přísní. Chodila jsem do školy a na tréningy,ale s kamarádama moc nikam. Vždycky jsem měla od nich naplánovanej víkend s nimi - jako když jsem byla malá. Takže jsem vlastně nepatřila do žádné party. Naši prostě nechtěli,abych někde bezcílně bloumala s partou, nebo chodila s holkama z akvabel nebo spolužákama z gymplu do hospody. Na jednu stranu to chápu,ale malinko mi to dovolit mohli. připadala jsem si trochu jako outsider. Třeba proto jsem prvního kluka měla až v 18,když jsem odešla z domu na školu.
Mně nejvíc chyběla demokracie. Chybí mi dodnes. Mít vlastní názor, to se u nás prostě nesmělo, dneska ho smím mít, ale většinou je stejně blbej. Snáším to jen proto, že tam jezdíme málo a jen proto, že děti s babičkou mají dobrý vztah. Taky jen díky nim není už tak vostrá jako dřív. Vložila jsem mail, co mi dneska přišel... já myslím, že pro představu to stačí: http://www.babyonline.cz/diskuzni-klub/48-hodin?site=3&id=1309120#r1309120Já už teď se snažím s dětmi domluvit (v rámci jejich rozumových možností) a vysvětlovat jim naše postoje a rozhodně si poslechnu jejich názory, nápady. Když to jde, tak jim vyhovíme (například modré stěny v pokojíčku byly jejich přáním)... Moje máma mi nic takového nedopřála. Mít možnost, mít volbu, mít vlastní názor...
@moninif Já to našim rozhodně nevyčítám, za totáče neměli jinou možnost než brát, co je. A 3+1 ještě dobrej.Já si myslím, že dáš dítěti 100 důležitých věcí, a ono si vzpomene na tu stoprvní.
@nadule1 Je pravda, že se mně naši taky moc na názor neptali, ale nevadilo mi to. Já se holek ptám, třeba kam chcou jít na výlet.Modré stěny by mi taky neprošly, holkám ovšem taky ne. To by pod tím dřevěným stropem bylo jak pěst na oko. Tam jedině vápno.
@zajic v pohodě, nemyslím si, že by se případně syn z toho hroutil, jen mě tahle varianta vůbec nenapadla. I když je fakt, že já bych asi taky byla radši někde v baráku se zahradou.
@zajic U nás zrovna ten prostor nevadí.Každý si může zalest a být sám,ale oni jsou furt semnou,nám by stačil 1 plus 1 snad.Ja bydlela v obřím baráku a měla svůj pokojíček a mi to vadilo,nakonec jsem měla pokojíček se segrou a to jsem byla štastná.Ja měla 15 segra 3 a spala se mnou v posteli.Tak,že i to je relativní.Gabka má uplně soukromí a až vypadne tak dospěje Honza do puberty a bude mít soukromí on.
A já teda ještě napíšu, co vím, že dělám blbě, a že by mi to mohlo být jednou vyčteno.Chovám se kapičku nekonzistentně. Tedy - když jsem v dobré náladě, je mi dost všecí jedno, drobným dětským průšvihům se směju, prostě máma k zulíbání. Ale když jsem unavená, to jsem je schopná sprdnout za to, že existujou. Utěšuju se tím, že děti aspoň poznají, že každej má své limity. Uvnitř dobře vím, že to není dobře. Jenže co s tím, nejsem svatej.
Z těch hmotných věcí nic. Jasně, že jako dítě jsem si přála další a další plyšáky, ale když se na to dívám s odstupem času, tak mi vážně nic nechybělo a rodiče se o nás starali jak nejlépe mohli a nejen oni..Co mi vždy ale chybělo byl dědeček. Bohužel ani jednoho jsem nepoznala, umřeli dřív, než jsem se narodila a kamarádkám jsem srandovní dědy záviděla fakt hrozně moc. Proto jsem ráda, že naše děti mají oba dědečky, kteří je milují stejně jako babičky.
@zajic No tak my jsme taky došli ke kompromisu, protože děti chtěly pokojík modrej celej. To jsme jim vysvětlili, že by to nebylo ono, ale že jsme ochotní se domluvit na kompromisu. Ale třeba židli, tu si vybrali každej dle svého. To už mi bylo jedno - mají teda černo/zelenou a černo/modrou, což se do toho pokojíku i celkem hodí :))
@zajic Jo, to taky znám. Když jsem v takové unavené náladě, tak už dopředu dětem hlásím, že se mnou sranda nebude a ať mě nechají chvíli odpočinout. A oni už ví a fakt mi dají třeba půl hodiny, nebo mě uloží k sobě do postele a stačí jim jen má pouhá přítomnost... Horší je, když se nám to sejde - že jsme na zabití všichni :)))
@zajic S tímhle mám problém taky. Už jsem si to několikrát sama uvědomila, jak chudáka Dorku matu. Asi jsem někdy pro ni dost neodhadnutelná. Ale na druhou stranu, takovej je svět. Tak se nejdřív naučí vyznat se v náladách matky a prokličkovat jimi a vezme si to jako zkušenost do života

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

27 %
19 hlasů

68 %
48 hlasů

6 %
4 hlasy

Celkem hlasovalo 71 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Jak být šik a fit i po 40
Unikátní publikace pro ženy, nejen po 40, v níž jedna z autorek podstoupila omlazující proces přirozenějšími metodami na vlastní kůži. Inspirujte se desaterem nejen pro ženu po 40! Jediná komplexní kniha o období po 40. Omlazení přirozenými metodami!
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40 – sebevědomá a v kondici