Co momentálně píšu...:) - diskuze

Ukázka z Klaudie:Prvně jsme se setkali v kavárně, seznámila nás společná kamarádka. Už jsou tomu tři roky. Petr, tehdy čerstvý čtyřicátník, byl velmi milý a galantní. Bydlel sám v novém bytě se třemi pokoji. Občas u něho přespávala malá holčička, která tenkrát ještě chodila do školky. S manželkou Andreou se střídali o její péči a rozvádět se nechtěli. Tehdy mi to bylo jedno. Líbil se mi a jako naprostá většina jiných ženských v podobné situaci, jsem i já měla pocit, že právě se MNOU se věci dají do pohybu. Ještě mi nebylo třicet a Terezka byla rozkošné dítě. Její tatínek byl urostlý, úspěšný chlap, nedělalo mi problém se rychle zamilovat. Přibližně rok po našem prvním setkání jsme si každé dva týdny začali hrát na rodinu. Mladá maminka, sebevědomý tatínek, roztomilé dítě s dlouhými vlásky a drobnou dlaní v mé ruce. Měli jsme se dobře.Asi jsem hrozně nespravedlivá, ale nyní se ptám, jestli Petr nepotřeboval hlavně chůvu. Chůvu k dceři, která mezitím nastoupila do jazykové školy pro nadané děti. Někdo ji musel ráno vozit a odpoledne vyzvedávat. Její otec se toho úkolu vcelku rychle vzdal. Věřil mi a já jsem jeho důvěru nikdy nezklamala. Nikdy jsem nezmeškala. Nikdy jsem nezapomněla na svačinu, pomůcky na malování a cvičební úbor. Mohl se na mě spolehnout. Ve všem. A kdykoliv.