Vztek dítěte - diskuze

Muzu to vubec priznat?

Maruska nemela obdobi vzteku. Nebo teda obcas se vztekne, ale rekla bych, ze je to v ramci genetiky, porad je to tak 5% toho, co navzteka jeji otec, to je pane cholerous
Ona Maruska se teda zlobi, hlavne kdyz ji neco nejde, neni to nikdy proti mym pokynum.

Uvidim, jak Anicka, tak se teda vzteknout umi, ale taky ma vetsinou duvod. Bud, ze me nevidi, to prikladam tomu, ze je ve veku separacni uzkosti (ale u ni tomu rikam separacni vztek), nebo kdyz ji zabavim neco, co mi prijde pro ni nevhodne, treba pred chvili tempery.

Už v 16ti měsících

U nás to začalo teď.
Většinou u situací, kdy Dominik chce něco a já mu to nedovolím.
Třeba včera si vyndal z šuplíku lepidlo, tak jsem mu ho vzala a říkám, že nemůže a dala jsem mu hračku.
S tou vztekle prašil na zem a spustil takovej hysterák,že jsem nestačila čumět. Nechala jsem ho řvát před zavřeným šuplíkem. Asi 3 minuty. Pak jsem ho vzala do pokojíčku a zabavila něčím jiným.
Pak jsem mu dala mlíčko a šla ho uložit. Už skoro spal, když začal hysterák nanovo. Vůbec jsem nevěděla proč a po 5ti minutách jsem došla pro to lepidlo a bylo po pláči. Usnul s lepidlem v ruce.
Vím, že bych mu ustoupit neměla, ale bála jsem se, že mu snad praskne hlava.
Mě ty jeho záchvaty nechávají klidnou, jenže manžel hned začne řvát a mám to duplicitně.
Nemůžu mu vysvětlit, že cholerik tatínek nemůže mít flegmatický dítě.

vztek a řev

Já mám problém asi víc se sebou, dcera 2 roky má teď období, že kvůli všemu a velmi často řve a vzteká se, dojde to klidně až do fáze, že lehne na záda a kope nohama. K tomu mám ale ještě 8 měsíční mimčo a za 2 měsíce se musím vrátit do práce. Takže v poslední době je toho na mě docela dost a stalo se, že jsem ten řev malé už nevydržela a ještě ji nasekala, „aby měla proč“. Pak mě to ale moc mrzelo, ale vůbec jsem ten svůj vztek nedokázala ovládnout. Myslíte, že tohle by na terapii též šlo vyřešit? Podotýkám, že ne vždy lze odejít a nechat ji se vyvztekat, protože pak budí mimčo, nebo ji venku omrzá celá pusa ….

Je nám 18.měs.

Ano vzteklé období nám začalo už v 16 měs. a zatím se jen stupňuje.Momentálně když se Dádovi něco nelíbí nebo není po jeho,začne buď vřískat nebo a to spíše třískne do něčeho hlavou.Většinou to zkouší do mé hlavy.Nevím si rady jaký zvolit přístup.Dát mu na zadek,když se třískne do hlavy je divný.I když je to ve vzteku.Vysvětlovat mu něco asi taky nemá smysl.Všichni víme jak to je.Řekneme nedělej to a dítě to samozřejmě udělá.Tak nevím jak na něj.Tady je každá rada drahá....

Mlaceni hlavou do zdi

JJ to znam velmi dobre. Nase dcera nyni 26m. je vztekloun od malicka. Tak od 6,. kdyz se zacla vztekat tak s sebou zacala triskat na zem.kdyz byla starsi tak se propla do luku a schvalne \"hodila zada se zaklonenou hlavou a na tu dopadla\" Ted se nas snazi mlatit a kdyz ji to fakt chytne a nechci neco povolit tak schvalne mlati hlavou do zdi, do zeme, do vseho.zcela zamerne.Taky nevim co s tim mam delat.DOktorka nam doporucila psychologa, ale popravde zadneho nemuzeme sehnat.JE pry moc mala. Tak to fakt nechapu. Jestli nekdo mate zkusenosti jak na tento druh vzteku a vzdoru tak budu moc rada za rady :)

pevné objetí

Na každý velký vzdor dětí doúporučuji techniku pevného. Pokaždé když to použiji, děkuji p.Prekopové ta tuhle úžasnou techniku. Mám dvě děti: 3,5 a 1,5 let. Starší holčička je velmi silné dítě (fyzicky i psychicky) a tohle je opravdu jediné, co funguje. Prostě ji v tom nejhorším stavu chytnu, přitisknu k sobě a držím. Někdy už ji neudržím,takže ji opravdu regulérně musím zalehnout. Zvnějšku to musí vypadat dost drasticky, ale ten kdo má doma děti, co ve vzteku rozbíjí věci, mlátí sebou či do někoho jiného, rychle pochopí, že tohle je opravdu největší láskyplná věc, kterou mohu pro své dítě udělat. U toho ji samozřejmě říkám, že se zlobí, je smutná atd. (popis jejích emocí), neberu ji je ani je nazakazuji. Pouze ji jasně sdělím, že chování, které to provází není přípustné a, že vidím, že sama svůj vztek nezvládá. A že od toho jsou rodiče, aby se mohlo vyvztekat u něj a neubližovat u toho někomu nebo něčemu. Samozřejmě, že se mně snaží bít, na to řeknu, že bití ne, že může plakat, křičet, říct vše co chce a ruce ji držím. Potom zkouší pokusy, že chce čůrat, že ji to bolí, že se dusí atd. ale na to moc nereaguji a říkám ji, že ji pustím, až bude klidná a bude mezi námi opět láska. Zní to jako klišé, zpočátku jsem měla problém to říct, ale je důležité ji nikdy nepustit, dokud to opravdu nepřejde. Občas to trvalo dost dlouho. Pro mně to bylo obzvlášť těžké, když u toho začal plakat malý, ale nechala jsem ho být, věděla jsem, že dcera mně v tu chvíli potřebuje více. Navíc opravdu ocenila, že jsem ji v té situaci neopustila kvůli někomu jinému. A ikdyž to zpočátku vypadá děsivě a beznadějně, najednou ten strašný vzdor skončí a malá řekne \"Maminko, já tě mám ráda\" a když ji pustím, v náručí zůstane dál a vidím, jak moc se ji ulevilo. Mnoho lidí říká, že my sami chceme, když jsme rozlobení, být sami, ale myslím, že je to jinak. Nikdo z nás, nebo teda málokdo, poznal pevné objetí na sobě, takže nemá s čím srovnávat. Já, když jsem v tom sama (a mám pocit, že chci být sama)tak se užírám a neumím se té negativní emoce zbavit. Jednou (bohužel zatím jen jednou)se nám to podařilo s manželem a místo typického konce hádky, kdy si jde každý po svém (ať po sobě neřveme)jsme zvolili pevné objetí. Obrovský zážitek !

oprava

Koukám, že hned v první věte plno chyb. Samozřejmě doporučuji techniku pevného objetí.

Také používám metodu pevného objetí(i když v takové mírnější formě) a nemohu si ji vynachválit.Už jako miminko byl náš syn dost plačtivý a už tehdy jsem začala tuto metodu používat.Samozřejmě jsem ho nezalehla, jen k sobě přitulila a počkala až přestane. Vždy ho to během chvilky uklidnilo. Dnes je mu 21 měsíců, je to velice silná osobnost a dost často se vzteká, ale díky pevnému objetí s ním nemám problém. Když se začne vztekat (většinou, když mu něco zakážu) hned běží ke mě do náruče, pevně se chytnem a za 10 vteřin je po pláči a pak mu vše vysvětlím, proč to či ono nemohl.Prostě ví, že na svůj vztek není sám a že ho chápu.