Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné? - diskuze

U každého jinak

Opravdu je třeba se řídit instiktem a situací. Starší syn (nyní 10 let) se naučil v nemoci spát s námi a vydrželo mu to až do 1. třídy. Teď spí v pohodě ve svém... Mladší, jsou mu 2 roky, spí od mala ve své postýlce. Když měl takové to období, že nechtěl v noci spát, zkoušeli jsme ho brát k sobě, ale mělo to úplně opačný efekt - ještě víc blbnul a byli jsme nevyspalí všichni. To období rychle přešlo a teď už spí ve velké posteli ve svém pokojíčku. Občas za námi přijde, ale chce jen pomazlit, odvést do svého a pak spí v pohodě až do rána. A rozhodně nemám pocit, že by náš vztah nebyl dostatečně vřelý, nebo že by mu to nějak vadilo - vlastně si to tak vybral sám...

Záleží na dítěti

Myslím si, že na obou variantách něco je a záleží hlavně na dítěti-jakou má povahu, na co si zvykne, zda se mu v postýlce líbí a také, zda je kojené nebo ne. Synovi se v postýlce líbí. Spí v ní od narození a je v ní spokojený. A já jsem ráda, že máme s manželem aspoň trošku soukromí a nemusíme se v noci vzbouzet strachy, jestli jsme mu ve spánku nějak neublížili. Nicméně chápu, že pro maminky, které v noci kojí, je mnohem pohodlnější nechat si mrňouska u sebe v posteli a samozřejmě i děti jsou spokojené . My měli to štěstí, že syn od šestinedělí spí od 8 večer do 7 ráno

Co komu vyhovuje

Článek je skutečně dosti jednostranný a zavádějící. Já si myslím, že záleží hlavně na tom, co vyhovuje jak dítěti, tak mamině, ale také tatínkovi. Mám 4 děti, nejstarší dcerka se mnou v posteli nespávala, měla postýlku vedle manželské postele a nijak jí to nevadilo. S čím ale nesouhlasím, je věta, že matka dítě zalehnout nemůže, pokud není pod vlivem nějakých návykových látek, kterou jsem v několika komentářích četla. Mám i dvojčátka a když jsem je měla několikrát u sebe v posteli, spala jsem víceméně \"na půl oka\". Jednak jsem měla strach, že bych je mohla zalehnout, jednak byli dosti hladoví, takže se budili každou chvíli, po několika týdnech téměř beze spánku si tělo řeklo DOST a prostě jsem tvrdě usnula (jsem abstinent a drogy opravdu neberu). Malému jsem přikrývkou zakryla obličejík, kdyby se manžel neprobral, mohl se syn udusit. Samozřejmě mě to patřičně vyděsilo a od té doby už jsem dvojčátka a ani později nejmladšího synka do postele nebrala. Nikdy jsem neměla problém s tím, že by v postýlce plakali, měla jsem ji vedle sebe a všichni jsme se bez problémů vyspali. Nejmladšímu synovi je 1.5 roku a teď už spí se starším synem v pokojíku. Vyhovuje to jak klukům, tak nám s manželem. V půl osmé uložíme dětičky do jejich postelí, přečteme pohádku, přikryjeme, pohladíme, dáme pusinku a popřejeme dobrou noc. Děti vypadají spokojeně a já můžu trochu sobecky říct, že mám pak čas sama na sebe, nebo po domluvě na hlídání můžeme s manželem vyrazit na dobrou večeři aniž bychom se báli, že se dítko vzbudí a bude křičet, protože tu zrovna máma a táta nejsou. A k tomu začleňování dětí do kolektivu... každý jsme jiný a podle mě tohle opravdu nezáleží na tom, jestli jako mimčo spíme s maminou nebo sami :-) Mé rodině i mě to vyhovuje takhle, moje sestra to má přesně naopak. Při srovnání našich dětí můžu říct, že rozdíl nevidím. Jak u nás, tak u sestry jsou holčičky průbojnější a kluci ušlápnutější a to bez ohledu na to, jestli spí s rodiči nebo ne :-)

velmi jednostranný pohled

Taky se domnívám,že se jedná o jednostranný pohled.Názory odborníků se v tomto diametrálně odlišují.Jedni se domnívají,že spaní s dítětem v posteli zvyšuje riziko SIDS,druzí přesně naopak,že se tím riziko snižuje,protože má maminka miminko u sebe a je pod větší kontrolou,než kdyby spinkalo v postýlce.Samozřejmě je zde riziko zalehnutí v případě požití většího množství alkoholu,drog apod.,ale každá soudná maminka spící s dítětem v posteli (obzvlášť,když kojí) si to přece nedovolí.A co se týká psychologického hlediska,tak tomu se musím malinko smát,protože jsem ještě neslyšela o tom,že by se dítko spící v posteli s rodiči,špatně začleňovalo do kolektivu.Naopak jsem našla několik odborných článků,kde se uvádí,že takové dítě bývá sebevědomější,lépe se osamostatňuje,protože mu v dětství byl dopřán pocit jistoty a bezpečí.Nejsem nějakým propagátorem společného spaní s dětmi v posteli,každému vyhovuje něco jiného (jak dítěti,tak jeho rodičům),ale strašit matky takovými články...Naše dcerka od příchodu z porodnice spala ve své postýlce,aniž bych ji nechala plakat.Prostě jsme ji uspali v náručí (stačilo malinko pochovat)a položili do postýlky.Nakojila jsem ji vždycky ve své posteli a pak dala zpátky.Nebyl problém.Později,když jsem ji ale chtěla odnaučit nočnímu kojení,jsem si ji vzala k sobě (protože metoda podat dudlík a pohladit nevedla k utišení,právě naopak) ,přitulila a trpělivě vysvětlovala,že mlíčko bude až ráno.Po druhé noci pochopila a spala většinou až do rána.Postupně si ale zvykla,že když se v noci vzbudí (a vzbudí se vždycky),tak si ji vezmu k sobě do postele (usíná sama v postýlce).Já v tom problém nevidím,vyspíme se hezky obě (máme velkou postel)a tatínek spí v obýváku.Partnerský život nám to v žádném případě nenarušuje,protože ten se přece nemusí odehrávat večer v ložnici (a nikdy se neodehrával ani před narozením dcerky)Než jsem tento komentář napsala,přečetla jsem si na webu několik odborných článků,abych se neopírala jen o své pocity a ukázala,že ani názor odborníka-lékaře,psychologa,nemusí být jediný pravdivý.Uvádím pro zajímavost alespoň jeden: http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2005/01/15.pdf

Domnívám se, že zcela záleží na individuální situaci. Náš syn od narození hrozně zlobil se spaním. Celé noci proplakal, vyzkoušeli jsme všechny rady od lékařů, známých. Nic nezabírala. Po třech probdělých měsících jsem s ním jednou usnula v posteli a on spal celou noc a tak to zůstalo až do roka a půl, kdy sám přešel bez řečí do pokojícku na vlastní postel. Dokonce i dětský lékař nám to posvětil. Vše jsme s ním probrali a jeho názor byl, že některé děti potřebují cítit blízkost rodičů. Všem nám to pomohlo. My se s manželem konečně vyspali a malý byl spokojený. Zalehnutí jsme se také báli, ale v danou situaci se člověk naučí spát opratně a chrání své dítě. Malého jsem intuitivně chránila mezi svým tělem a rukou a manžel se naučil spát na kraji postele. Pokud to situace vyžaduje, určitě bych to doporučila. Nám to pomohlo.

spaní s dítětem

Vážení, to má být reklama na monitor dechu?

Je to na každém

Všechny mé děti včetně nejmladší půl roční spali s námi. Usínaly vždy ve své postýlce, ale z vlastní pohodlnosti jsem si je nechávala po kojení v posteli.Spali klidněji a já jsem je nevzbudila manipulaci s nimi.Nejstaršího to přešlo po narození sourozence, řekl, že ho v noci ruší jak pláče, takže žádné násilí se nekonalo. Mladší, jsou mu teď 3 a půl, usíná v pokojíčku, ale v noci většinou přijde, takže spíme na posteli čtyři a pokud sebou moc nehází, je to v pohodě. Pouze když je nemocný, rozdělíme se, aby nás nenakazil. Malá spí na kraji postele u které stojí postýlka, takže je v bezpečí, nemá kde spadnout a je daleko od prcka.Z mého pohledu není nad to, když se ti naši miláčci přitulí. A věčně s vámi spát nebude. To tulení jim dlouho nevydrží a oni tak rychle rostou.

Tři v posteli - doporučená četba pro autory článku

Profesionálně se živím novinařinou a napsat takový článek, to bych se musela stydět - ano, jako většina diskutujících i já zastávám názor: nesedí to každému, ale rozhodně se nejedná pouze o negativní zkušenost (osobně, naše je velmi pozitivní, která by mohla ve všech bodech popřít tvrzení uvedené v článku). Navíc odborný názor paní doktorky je už velmi zastaralý - existují recentní psychologické i zdravotní průzkumy (rok 2004, atd), které objasňují často uváděné mýty, kterými se, bohužel, i tento článek hemží.
Autorovi i paní doktorce doporučuji knihu: Three in a bed (Deborah Jackson), která je čtivá a obsahuje vyčerpávající odkazy na zmíněné výzkumy, z nichž čerpá.
A všem, kdož by o sdílení společné postele uvažovali, rovněž - kniha se výborně čte i přes vědečtější pojetí.

Naše už 10-ti měsíční batole mám v posteli jen ráno,když už je plně vzhůru a já taky a lomcuje s postýlkou,že chce jít za mnou. Leze na okraje postele a chvíli neposedí.Budí se v 6 ráno na mlíko,kolikrát usne hned co vypije lahev,ale vždy ho vezmu,nechám odříhnout a dám do své postýlky.chvíli žvatlá a pak usne. Mám docela tvrdý spánek a bojím se že by mohl spadnout z postele,když je už tak pohyblivý. V postýlce je v bezpečí nic mu nehrozí.

Nejen papír, ale i WEB snese každou blbost!

Vážení, tento článek by se hodil opravdu do minulého století. Pokud chcete publikovat na odborné úrovni, publikujte články odborníků a ne nějaké doktorky, která zaspala dobu. Moje dítě se mnou prospí část noci už od porodnice. Nidky jsem malého nepřilehla, nepřidusila, ani jiný nesmysl. Naopak, spíme naprosto v pohodě a klidně oba až do rána. Syn je zcela pohodový, miluje přítomnost jiných dospělých i dětí. Není uřvaný, bojácný... Manželství rozhodně netrpí, přitulit se můžeme i u televize, že.
Jestli si někdo myslí, že je to špatné a moje dítě je rozmazlené, tak ať si to laskavě nechá pro sebe. Z téhle rozmazlenosti totiž vyroste. Já si zatím budu užívat pocit, že mě moje dítě potřebuje. Moje dítě si bude užívat pocit bezpečí. Jednou budu na tenhle krátký čas ráda vzpomínat....

ztráta času

Zase jeden článek,jehož čtením jsem zbytečně ztratila čas, místo toho jsem si raději měla hrát s mím synkem.Takové články se psaly snad za dob našich matek v hluboké totalitě.Kdy vládá potřebovala, aby z lidí vyrostli ovce bez sebevědomí, s kterýma se dá lépe manipulovat. Uplně souhlasím s Nemeckovou. Náš syn spí s náma 20 měsíců.Nikdy sem se nebála, že bych ho zalehla,(to mohou udělat snad jen opilé matky),naš intimní život tím neutrpěl už vůbec, spíš naopak nás to jako rodinu velmi velmi sblížilo a všichni tři si to velmi užíváme.
A ten článek od paní MUDr. o přenosech nemoci z matky na dítě mě teda vážně dorazil.Záleží na každém z nás a hlavně na dítěti, jak je mu to příjemné.
Ale valit nám takové klíny do hlavy, to už sem teda dlouho nezažila.

to je zase chujovina

Tak sem se nechala zlákat odkazem v meilu k přečtení článku, zas to dlouho neudělám. Stručně článek je jednostranný, zavádějící a dělá z lidí uplný blbce Tak předně normální matka pokud neni ožralá nebo zfetovaná dítě nikdy nezalehne ! a to z důvodu fungování mateřského instinktu, ale chápu, že tohle nelze vysvětlit vědeckými poučkami :-D

Sama mám 2 kluky, od malička čertíci a beru si mladšího když se v noci vzbudí na kojení k sobě do postele a do rána spíme všichni spolu. Dělala sem to i se staršim synem, ve svý posteli ve svym pokojiku spí uplně v pohodě, když sme někam chtěli jít na babičky je zvyklej a v kolektivu taky problém neni .....fakt nechápu proč by měl mít někdo problémy v kolektivu z důvodu toho zda spal nebo nespal v kojeneckém věku s rodiči &s07 a partnerskej vztah pokud je kvalitní, tak ho taková maličkost nemůže vykolejit ....

naopak není nic krásnějšího než když k ránu sme v posteli celá rodina i se staršim synem, když přiběhne z pokojíků .....tak si to užívejte dokud to jde a neřidte se radami rádoby odborníků ......zvlášt´ když děti tak strašně rychle vyrostou ........