Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné? - diskuze

Verunka ve velké posteli se mnou usíná u kojení, pak jde spát do své postýlky kde v noci v pohodě spí. Občas když se budila co hodinu jsem si ji nechala u sebe v posteli ať pořád nemusím vstávat, ale nevyspala jsem se pořádně, ten podvědomý strach, že ji zalehnu tam je pořád, i teď se někdy vzbudím a nevím jestli jsem ji v noci po kojení dala do postýlky a hledám ji pod peřinou jen ať si hezky spinká ve svém pokud ji nic netrápí

Já si malou beru do postele vždycky ráno kolem 6-7, kdy vstává na jídlo a manžel jde do práce a v pohodě se vyspím, nikdy jsem ji nezalehla, hned se probudím, když je moc blízko. U tchánovců nemáme postýlku, takže s námi dcera spí v posteli celou noc a vždycky jsem byla ráno vyspalá :) Podvědomě prostě vím, že se nemůžu roztahovat a mám si dávat pozor, ale každý den bych to rozhodně neprovozovala...

Dcera s námi nespala nikdy, měla svou postýlku a už od 2. měsíce spala i sama v pokoji, a ve 4 letech se začala výrazně domáhat spaní s námi v posteli, nebo uspávání s jedním z rodičů.

Jedinkrát spala dcera v naší manželské posteli. A to jen hodinu a přes den. Prostě neexistuje. Každý, i maminka má nárok na soukromí při spaní. My jí taky nikdy nelezli do postýlky anebo nyní(jsou jí 3 roky), neleháme do její, už dospělácké postele!

nechápu

Moc nechápu z tohoto článku, jaké je riziko psychologické při spaní dětí v posteli s rodiči..neschopnost začlenit se do sociálních sítí? co to je? už jste to někdo viděli?
Většina matek současných třicátníků dělala vše podle tabulek a rad odborníků, nechali nás spát v postýlce, nechávali nás vyřvat, preferovali umělou stravu, protože někdo řekl, že je lepší než mateřské mléko, od roku nás strkali na nočník, od dvou do jeslí.......a jací jsou současní třicátníci? 1/2 manželství se rozvádí, mnozí nejsou schopni navázat vztah vůbec, nejsme schopni empatie......
nevím, co je správné, ale myslím, že rozhodnutí je na každé matce..pokud to všem v rodině vyhovuje, ať si spí jak chtějí, hlavně že matka je klidná, vyrovnaná a toto přenáší na dítě..jen abych splinila kolonku \"spí mi samo v postýlce\" si nepřivodím tik.....

Máme celkem 3 děti (holčičku 5 let a dvojčátka-holky 20 měsíců). Musím říct, že dcera s náma spala od narození až do 3 let v manželské posteli. Nikdy se nestalo, že by ji jeden z nás zalehl, či na ni lehl, nějak jí přiškrtil končetiny apod. Když jako miminko měla postýlku, nikdy tam nechtěla spát, byla velmi neklidná, často plakala, budila se,proto byla u nás. Od doby, co máme dvojčata (nar. o 6 týdnů dříve), spí ve své posteli a bez problémů. Dvojčata spávala ve svých postýlkách, na monitorech dechu. Jenže se jim tam špatně spalo a zhruba od 2 měsíců spí s námi v posteli až do teď. Spí klidněji a určitě lépe, než když byly v postýlkách. Myslím si, že to, že spí s námi není na škodu. Cítí tlukot našeho srdce, naši blízkost a myslím si, že je to pro ně jen dobře. Na to, že byly nedonošené o 6 týdnů, vše dělaly (seděly, chodily apod.), tak jak uvádějí všechny tabulky. Nemyslím si, že z nich vyrostou \"mamánkové\", kteří nebudou chtít vylézt z maminčiny postele, náruče a nebudou chtít být s nikým jiným. V okolí máme hodně dětí a i když ty děti od malinka spávaly ve svých postýlkách, teď v 5 letech vyžadují spánek u rodičů v posteli a dělají kvůli tomu hysterické scény. Podle mě jde o přístup rodičů k tomu danému dítěti. Nejde to škatulkovat do tabulek, příruček a jednozančně spávání s rodiči odsoudit.
Už dříve přece dítě spávalo s matkou a nikdy se nad tím nikdo nepozastavoval!

Moje dcery si prošly manželskou postelí obě, Starší dcerce jsou dnes 3 roky mladší byl před pár dny rok. V praxi to u nás teď vypadá tak, že já spím s dětmi a manžel je v ložnici sám. Starší dcerka už spí ve své vlastní posteli, ale já spím s mladší v jejím pokoji na druhém lůžku. Prozatím nám tento model vyhovuje - manžel se pohodlně vyspí do práce a já jsem taky v klidu a v pohodě vyspaná. Mladší dcerku ještě kojím (i v noci), ale už se \"obslouží\" sama, takže pouze, pokud jsem jinak otočená, mě probudí, jinak si sama bradavku vyhledá.
Myslím si, že partnerský/manželský vztah je \"běh na dlouhou trať\" a v porovnání s dalším vývojem dětí, jsou ty 2 - 3 roky \"odloučení\" zanedbatelné. Až děti vyrostou už se k nám nepřijdou ráno přitulit. Už neuslyšíme, že se jim líp spí, když je v noci držíme v náručí. Takže já zastávaám ten názor, že z jejich dětství chci vytěžit co to dá, abych až mě nebudou potřebovat měla na co vzpomínat...

Každého věc

Myslím si, že každý by si měl hledět svého a dělat, to co jemu vyhovuje, některým maminkám vyhovuje v noci vstávat a nebo nechat dítě brečet.Některé (třeba já), po 14 dnech, kdy dítě spalo v postýlce a plakalo a plakalo, tak to vzdají a mimčo si vemou k sobě. Já už takhle s malou spím skoro rok a krom toho, že se v noci přisaje o ni vůbec nevím. Večer se napije, otočí a spí, já si pak odlehnu a jdu se věnovat jiným činnostem. Když se v půlnoci vzbudí na kojení, přilehnu si k ní a usneme až do rána. Myslím, že dítě má v blízkosti rodičů větší pocit bezpečí a staví si dobrý odrazový můstek do budoucna, tím, že si věří a ví, že se bude moc kdykoliv obrátit na nejbližší. Navíc to má výhodu, zrušila jsem postýlku a malá má větší prostor na šmejdění :-))) Každopádně článek na který reaguji je zcela nelogický a psala ho žena, která neměla děti a nebo je cepovaná od rodičů ze staré školy a to já osobně, NESNÁŠÍM. Vidím jak matky těchto názorů pečují o své dítě. Vrazej do chodítka, nechaj řvát až do záchvatu, posazujou a co pak je z dítěte - vztekloun, křivý nožky, skolioza atd...

Myslím, že je to zaujatý článek a KECY

Proč paní nezmiňuje i kladný aspekt věci? Podívejme se do přírody! Která samice nechá mládě v zamřížovaném čemsi /postýlka:-)/! Nikoho nekritizuji - ať to každá máma pojme po svém, ale myslím si , že spaní s matkou, potažmo s rodiči, je nejpřirozenější možnost. Až dítě nabere dostatek sebevědomí, separuje se samo.Dost mě vadí jednostranné pojetí článku. Já jsem byla dítě \"spací s matkou\" a jsem velice samostatná a nemám pocit, že bych se sociálně nezačlenila:-)! Naopak jsem nikdy problémy s kolektivem neměla. Takže tento odborný článek je NA NIC. (Co pohmožděné končetiny o žbrdlení a pády z postýlek? Pro malé děti je mnohem víc stresující,když jsou odstrčeny,pokud nejsou ještě zralé).Pouze můj názor-klidně mě ukamenujte:-)

myslím si, že spaní s dítětem je pro matku i dítě naprosto přirozené již od narození. Miminko potřebuje maminku cítit, maminka své dítě nezalehne, mozek matky v noci je nastaven tak, že ví, že vedle ní leží její dítě. Jiné je to samozřejmě po požití alkoholu nebo drog, ale za normální situace je to snad ani nemožné.Spím se svou dcerkou v posteli od jejího narození. Přítel, který chodí do práce s námi přes noc normálně spí. Nemáme problém. Pokud jde na jedno s přáteli, tak leží v místnosti, kde má gauč a tam přespí. Já jsem malou ještě nikdy ani nepřilehla, maximálně se v noci vzbudím a přikreju ji. A co se týká psychického vývoje dítěte, tak dle mého vůbec není pravda, že se pak dítě na tomto stavu stane závyslé. Naopak, má pocit bezpečí a více si věří. Což jsem četla též na jedné podobné stránce a i v časopise, který odebírám. Děťátko má v sobě jistotu, ví, že se má vždy na koho obrátit. Nemusí plakat v postýlce a být obklopeno plyšáky, které ho stejně nezajímají,protože náruč matky mu nenahradí...

S clankem nesouhlasim

Dobry den, clanek me take docela neprijemne prekvapil, protoze je opravdu velmi jednostranny. Je zvlastni, ze pani psycholozka reprezentuje pouze negativni postoj. Nase dcera spi s nami ve spolecne posteli od narozeni a pripravena postylka slouzila vice mene jako odkladaci pult. Nyni cekame druhe mimi a o postylce uz vubec neuvazujeme. Samozrejme jsem dusledne studovala veskera pro a proti a naopak jsem zjistila, ze v zahranicni literature je spani s ditetem v jedne posteli hodnoceno velmi pozitivne a naopak to ma vliv na vyvoj mnohem sebejistejsi osobnosti miminka. Dle meho nazoru je to individualni a zalezi na rodicich. Ja a mnuj manzel jsme nejstastnejsi, kdyz se muzeme vsichni probudit spolu. Nase dcerka je hned po probuzeni velmi vesela, stastna a spolecne se minimalne pul hodiny vsichni mazlime a pusinkujeme. Porad za tahle rana moc dekuji a porad ve mne dokazi vyvolat ten nejkrasnejsi pocit dokonaleho stesti. Nikdy bych nemenila a moc se tesime, az budeme v posteli 4. Clovek je vlastne jediny tvor v prirode, kdy matka sve dite na noc odklada .... a tak, pokud mi to nevadi, nedela to problemy ve vztahu, chci byt se svym miminkem a manzelem v co nejblizsim vztahu, at uz ve dne ci v noci..... Cas bezi hrozne rychle a jednou budeme na tyhle spolecne noci velmi krasne vzpominat.

Nekvalitni neobjektivni clanek

Clanek bohuzel jako obvykle o nicem. Zminil rizika, ktera jsou vsem znama. Ani se neobtezoval byt objektivnejsi a zminit take pozitiva (resp. najit jinou lekarku ci jinou psycholozku, ktera spani s rodici doporucuje... neni jich malo), coz me nejdriv popudilo. Pak jsem se ale uklidnila, kdyz jsem si uvedomila, ze i kdyby je zminil, vyjmenoval by zase jen zname pozitivni aspekty spolecneho spani s rodici, a neprinesl opet nic noveho; zadny zajimavy nazor, zkusenost, pohled, novou spojitost...
Ztrata casu ho cist.