Spaní dítěte v posteli s rodiči – může být nebezpečné? - diskuze

Ahoj maminky, musím říct, že jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si bere tu svojí největší lásku k sobě do postele.
Dominik tak spí mnohem lépe a déle.
Večer ho po uspání dám do postýlky a když se v noci vzbudí, tak si ho vezmu k sobě, počkám až usne a zase ho přendám do svojí. K ránu už si ho u sebe nechávám, protože pak spiná dýl.
Máme ale i noci, kdy jakmile ho položím do svojí postýlky, tak se vzbudí, pláče a jakmile ho přendám k sobě, tak hned usne, pak spí u mě celou dobu. Jsou to tak 3-4 dny v měsíci. Většinou mu rostou zoubky neboo je nějaký jiný problém a to je jasný,že potřebuje maminku.
Zastávám názor, že když jsme si ho jednou s láskou pořídili, tak ho nemůžeme odstrkovat, když nás potřebuje a chce.
Klidně oželím večerní televizi i posezení s kamarádama za klidný dech mojeho zlatíčka když spinká a drží mě u toho za ručičku.
Asi jsem padlá na hlavu, ale pro něj bych udělala mnohem, mnohem víc. (asi jako většina z nás)

Dobrý den, po přečtení článku jsem se zhrozila a po přečtení diskuse uklidnila. Máme pětitýdenní miminko, v porodnici jsem se divila jak holka na pokoji mohla spát s mimčem v posteli, že neměla strach, že ho zalehne. Poslední noc jsem s malým při kojení taky usla a měla hrozný výčitky. Po návratu domů jsem malýho uspávala třeba hodinu, aby se hned po položení do postýlky nevzbudil a nezačal brečet. Přítel mě stále přemlouval ať ho vezmu k nám do postele, že bude klidnější. Stále jsem to odmítala. Asi po týdnu jsem s ním opět v posteli usla a nějak mě ten strach přešel. Dneska to už praktikujeme tak, že usne cca kolem deváté, ve tři se vzbudí na jídlo, nakrmím ho, položím do postýlky a on bez problémů do deseti minut usne. Pak se vzbudí v šest a to už si ho v posteli necháme a on spí do půl deváté. Když jsem ho v těch šest vracela zase do postýlky, tak už nespal. Ani přítel nemá problém s malým usnout. Jeden večer se nám dokonce strašně zakuckal a spal s náma celou noc. Přítel ho chtěl mít přitulenýho k sobě, ale to jsem mu zakázala, aby ho nezalehl, přece jenom má silnej spánek a nevnímá tolik jako já. Přes den spí normálně spolu, takže by to asi nebyl problém ani v noci, ale prostě mám strach. Včera jsem měla na návštěvě mamku a sestru s pětiměsíčním mimčem. Bavili jsme se, že by u nás spali. Že by sestra mohla s malým spát spolu na rozložené sedačce. Do toho zasáhla mamka, že ne že cestuje a mohl by spadnout a když jsem řekla že teda bysme mu přenechali postýlku a náš prcek by spal s náma, tak mě mamka div nevraždila pohledem. Ani jí nemůžu přiznat, že to tak občas provozujeme. Podle ní ani nejde o to zalehnutí jako spíš o rozmazlování, tak nevím. To svoje budu praktikovat dál a hold co, nemusí vědět o všem :-) je to moje dítě a moje výchova. Jo a k ránu kolem té šesté se k nám do postele přifaří i naše rotvajlerka a to jsem nepochopila proč bych měla mít strach, stejně jako vnímám každý pohyb malýho, tak vnímám i každý její pohyb. Oddělím je od sebe nohama, k malýmu se přitulím a pokrčím nohu tak, že je mezi nima. Pes mi totiž dycky spává v nohách. Nestane se, že by se k němu přiblížila když spí, prostě na to dávám bacha a myslím si, že pokud člověk nemá malinkatýho pejska, kterýho by třeba nemusel zaregistrovat, že cestuje, tak vůbec o nic nejde. Maximálně tak o hygienu, ale vzhledem k tomu že pravidelně převlíkám postel a nějakej ten chlup se sem tam najde dycky, tak mu větší riziko alergie nebo co nehrozí. Stejně jak se začne batolit, tak nebude furt v náručí nebo v posteli podloženej plínkou. To bude lozit po zemi a tam se těch chlupů nikdy 100% nezbavím.

Musim zareagovat na clanek, ktery mne docela rozesmal. Obe me dcery (3,5 roku a 9 mesicu) s nami spi ve spolecne prodlouzene posteli. Pro mladsi uz jsme ani postylku neinstalovali. O zalehnuti normalni matky a otce nemuze byt rec, samozrejme nejsme alkoholici... Jen holky nedavam spat vedle sebe, starsi trochu cestuje a obcas kope, tak aby ta mladsi neprisla k ujme. Starsi dceru jsem kojila pres dva roky, nechala jsem ji at se sama odstavi. Nosila jsem ji v satku rok. Pani psycholozka by urcite rekla, jaky to musi byt zavislak a ono je to presne naopak, staci si precist uzasnou knizku Koncept kontinua, kde je vse vysvetleno. Dcera spinkala u babicky a tety poprve cca v roce a pul, zvykala si na hlidani postupne a probehlo to bez problemu.
Nastup do skolky probehl naprosto v pohode, jen Eli prvni den plakala, ze chce po obede ve skolce take spinkat :o). Ve skolce usina sama, do skolky se tesi a ucitelky o ni rikaji, ze je to pohodova holcicka, ktera nema problem. Proste si prosla fazi v naruci presne tak, jak potrebovala. Holky dame do vlatnich postylek az uzname, ze jsou na to obe pripravene a pujdou obe najednou, aby na sebe nezarlily a nebylo jim tam samotnym smutno. Toto je samozrejme muj pohled na vec, kazdemu vyhovuje neco jineho. Myslim, ze za par let budu s laskou vzpominat na spolecne spani....

dekuji za tento coanek,moc hezky napsane a sdilim stejny nazor.i kdyz edik se mnou z pocatku lezel kvuli klidu a kojeni,ted uz ho presouvam po kojeni v noci automaticky do jeho postylky.navic,aby druhy sourozenec nezarlil,ze je sam v pokojicku a miminko u mamky v posteli..

Dcera mých známých spala s rodiči v posteli každou noc do svých 14 let. I když měla svůj pokoj. Myslím, že to už je extrém a že to na holčině nechalo následky. Osobně nechápu, jak to vůbec mohlo fungovat.

Taky nejsem zastáncem spaní dětí společně s rodiči a jsem ráda, že naše děti nic takového nevyžadují, protože bych asi neměla to srdce je vyhánět. Míša od dvou let spí sám ve své posteli v pokojíčku a Julinka by s námi v posteli snad ani neusnula.

mám stejný názor, hezký článek. Tomík spí dobře ve své postýlce, ale když se někdy přesune do mé, tak máme stejně oba po spánku, ještě že to je vždycky až tak kolem 7 ráno. Teď řešíme problém, jak ho naučit spát samotného v pokojíčku

Odměna

U nás je to největší odměna,že jeden muže se mnou spát v ložnici.
Taky to mají jako výhodu ,když jsou nemocní.
U nás to nic nenarušeje,kdyby tam byl tatínek tak by tam nespali.
Taky to lečí chmury.

My mame trojluzko

Prirazili jsme postylku z boku k nasemu dvouluzku, coz je uplne luxusni varianta. Tu bocnici, co je u nas, jsme snizili. Anicka tak ma vlastni hnizdecko, ja na ni nelehnu, jsme opticky oddeleni bocnici postylky, ale mam ji na dosah ruky, takze neni problem v noci pohladit, dat dudla a tak. Ona nas citi, takze spi krasne.
Maruska tak spavala do 2 a pul let a nebyl problem s prestehovanim do velke postele. Ta je teda taky u nas v loznici, ale uz trosku bokem.

Manzelsky zivot nam tohle usporadani nerusi, uprostred jsem ja, ne Anicka.

Musim teda priznat, ze pokud je u nas nekdo nemocny, tak to postupne chytneme vsichni, nakolik to souvisi s tim, ze spime na kupe, nevim. Jestli jo, je to bohate vyvazeno tim, ze jsme vsichni vyspani a v pohode.

Také jsem toho názoru, ze děti mají spat ve své posteli. Naše Ema usíná sama v pokojíčku, ale noc co noc, nebo spíš uz k ránu k nam vleze. Nekdy si ani nevsimnu, ze přišla. Máme velkou postel tak nam to nevadí a hlavne ze si usíná sama v pokojíčku. Ted jsem tehotna a spím k ni zady aby me nekopla a myslím si, ze s rostoucím břichem se odnauci k nam chodit. Myslím ze k nam chodi z toho důvodu, ze ji je smutno samotné, když se probudí, nebo ma sny, atd. Zacala to dělat az s novou posteli, ze které může uz vylézt sama. Nás pediatr mi řekl, ze to je normální a takhle malé děti prostě mají rádi přítomnost rodičů a nemá to na ne žádný vliv do budoucího sociálního zařazení.

hezky sepsáno

v kolikovém období a při růstu prvního zubu s námi taky děti spaly, zas zastávám názor, že samota bolesti neuleví, spíše naopak. Jinak ne. Manžel měl právě strach z toho, že by mohl mimi zalehnout a já se zas budila vyděšená, jestli náhodou nespadlo z postele 3 týdenní miminko . Takže u lezoucího dítěte už ani omylem.

Když se Ondra narodila spinkal v postýlce.Manžel si ho občas bral do postele jenže mě se to nelíbilo nebot já bych se s Ondrou v posteli nevyspala,Od jednoho roku spal sám v pokojíčku byla to paráda.Jenže díky jemu zdravotnímu problému jezdíme 2 krát do roka do léčebny na rehabilitaci a od 3 ruků ho musím uspávat nebot asi v tu dobu začal vnímat a v neznámým prostředí prostě sám v postýlce neusnul a musela jsem ho uspat v posteli.A to mu vydrželo do ted.Tak že musím z klukama spát v pokojíčku a manžel spí v obyváku bohužel sám.Mrzí mě to,že mudsím být z klukama,ale co se dá dělat nějak to musíme přečkat.Ondra se totiž několikrát za noc vzbudí a kontroluje jestli tam jsem .Zkoušela jsem mu tam dát velkého plyšováho medvěda,ale nic platný.Tak že bohužela to jsem ho fakt neučila a kamarátky mě záviděli,že Ondru dám do postýlky a můžu odejít a usnout.No a ted se to obrátilo.

Verunka ve velké posteli se mnou usíná u kojení, pak jde spát do své postýlky kde v noci v pohodě spí. Občas když se budila co hodinu jsem si ji nechala u sebe v posteli ať pořád nemusím vstávat, ale nevyspala jsem se pořádně, ten podvědomý strach, že ji zalehnu tam je pořád, i teď se někdy vzbudím a nevím jestli jsem ji v noci po kojení dala do postýlky a hledám ji pod peřinou jen ať si hezky spinká ve svém pokud ji nic netrápí

Já si malou beru do postele vždycky ráno kolem 6-7, kdy vstává na jídlo a manžel jde do práce a v pohodě se vyspím, nikdy jsem ji nezalehla, hned se probudím, když je moc blízko. U tchánovců nemáme postýlku, takže s námi dcera spí v posteli celou noc a vždycky jsem byla ráno vyspalá :) Podvědomě prostě vím, že se nemůžu roztahovat a mám si dávat pozor, ale každý den bych to rozhodně neprovozovala...

Dcera s námi nespala nikdy, měla svou postýlku a už od 2. měsíce spala i sama v pokoji, a ve 4 letech se začala výrazně domáhat spaní s námi v posteli, nebo uspávání s jedním z rodičů.

Jedinkrát spala dcera v naší manželské posteli. A to jen hodinu a přes den. Prostě neexistuje. Každý, i maminka má nárok na soukromí při spaní. My jí taky nikdy nelezli do postýlky anebo nyní(jsou jí 3 roky), neleháme do její, už dospělácké postele!

nechápu

Moc nechápu z tohoto článku, jaké je riziko psychologické při spaní dětí v posteli s rodiči..neschopnost začlenit se do sociálních sítí? co to je? už jste to někdo viděli?
Většina matek současných třicátníků dělala vše podle tabulek a rad odborníků, nechali nás spát v postýlce, nechávali nás vyřvat, preferovali umělou stravu, protože někdo řekl, že je lepší než mateřské mléko, od roku nás strkali na nočník, od dvou do jeslí.......a jací jsou současní třicátníci? 1/2 manželství se rozvádí, mnozí nejsou schopni navázat vztah vůbec, nejsme schopni empatie......
nevím, co je správné, ale myslím, že rozhodnutí je na každé matce..pokud to všem v rodině vyhovuje, ať si spí jak chtějí, hlavně že matka je klidná, vyrovnaná a toto přenáší na dítě..jen abych splinila kolonku \"spí mi samo v postýlce\" si nepřivodím tik.....

Máme celkem 3 děti (holčičku 5 let a dvojčátka-holky 20 měsíců). Musím říct, že dcera s náma spala od narození až do 3 let v manželské posteli. Nikdy se nestalo, že by ji jeden z nás zalehl, či na ni lehl, nějak jí přiškrtil končetiny apod. Když jako miminko měla postýlku, nikdy tam nechtěla spát, byla velmi neklidná, často plakala, budila se,proto byla u nás. Od doby, co máme dvojčata (nar. o 6 týdnů dříve), spí ve své posteli a bez problémů. Dvojčata spávala ve svých postýlkách, na monitorech dechu. Jenže se jim tam špatně spalo a zhruba od 2 měsíců spí s námi v posteli až do teď. Spí klidněji a určitě lépe, než když byly v postýlkách. Myslím si, že to, že spí s námi není na škodu. Cítí tlukot našeho srdce, naši blízkost a myslím si, že je to pro ně jen dobře. Na to, že byly nedonošené o 6 týdnů, vše dělaly (seděly, chodily apod.), tak jak uvádějí všechny tabulky. Nemyslím si, že z nich vyrostou \"mamánkové\", kteří nebudou chtít vylézt z maminčiny postele, náruče a nebudou chtít být s nikým jiným. V okolí máme hodně dětí a i když ty děti od malinka spávaly ve svých postýlkách, teď v 5 letech vyžadují spánek u rodičů v posteli a dělají kvůli tomu hysterické scény. Podle mě jde o přístup rodičů k tomu danému dítěti. Nejde to škatulkovat do tabulek, příruček a jednozančně spávání s rodiči odsoudit.
Už dříve přece dítě spávalo s matkou a nikdy se nad tím nikdo nepozastavoval!

Moje dcery si prošly manželskou postelí obě, Starší dcerce jsou dnes 3 roky mladší byl před pár dny rok. V praxi to u nás teď vypadá tak, že já spím s dětmi a manžel je v ložnici sám. Starší dcerka už spí ve své vlastní posteli, ale já spím s mladší v jejím pokoji na druhém lůžku. Prozatím nám tento model vyhovuje - manžel se pohodlně vyspí do práce a já jsem taky v klidu a v pohodě vyspaná. Mladší dcerku ještě kojím (i v noci), ale už se \"obslouží\" sama, takže pouze, pokud jsem jinak otočená, mě probudí, jinak si sama bradavku vyhledá.
Myslím si, že partnerský/manželský vztah je \"běh na dlouhou trať\" a v porovnání s dalším vývojem dětí, jsou ty 2 - 3 roky \"odloučení\" zanedbatelné. Až děti vyrostou už se k nám nepřijdou ráno přitulit. Už neuslyšíme, že se jim líp spí, když je v noci držíme v náručí. Takže já zastávaám ten názor, že z jejich dětství chci vytěžit co to dá, abych až mě nebudou potřebovat měla na co vzpomínat...

Každého věc

Myslím si, že každý by si měl hledět svého a dělat, to co jemu vyhovuje, některým maminkám vyhovuje v noci vstávat a nebo nechat dítě brečet.Některé (třeba já), po 14 dnech, kdy dítě spalo v postýlce a plakalo a plakalo, tak to vzdají a mimčo si vemou k sobě. Já už takhle s malou spím skoro rok a krom toho, že se v noci přisaje o ni vůbec nevím. Večer se napije, otočí a spí, já si pak odlehnu a jdu se věnovat jiným činnostem. Když se v půlnoci vzbudí na kojení, přilehnu si k ní a usneme až do rána. Myslím, že dítě má v blízkosti rodičů větší pocit bezpečí a staví si dobrý odrazový můstek do budoucna, tím, že si věří a ví, že se bude moc kdykoliv obrátit na nejbližší. Navíc to má výhodu, zrušila jsem postýlku a malá má větší prostor na šmejdění :-))) Každopádně článek na který reaguji je zcela nelogický a psala ho žena, která neměla děti a nebo je cepovaná od rodičů ze staré školy a to já osobně, NESNÁŠÍM. Vidím jak matky těchto názorů pečují o své dítě. Vrazej do chodítka, nechaj řvát až do záchvatu, posazujou a co pak je z dítěte - vztekloun, křivý nožky, skolioza atd...

Myslím, že je to zaujatý článek a KECY

Proč paní nezmiňuje i kladný aspekt věci? Podívejme se do přírody! Která samice nechá mládě v zamřížovaném čemsi /postýlka:-)/! Nikoho nekritizuji - ať to každá máma pojme po svém, ale myslím si , že spaní s matkou, potažmo s rodiči, je nejpřirozenější možnost. Až dítě nabere dostatek sebevědomí, separuje se samo.Dost mě vadí jednostranné pojetí článku. Já jsem byla dítě \"spací s matkou\" a jsem velice samostatná a nemám pocit, že bych se sociálně nezačlenila:-)! Naopak jsem nikdy problémy s kolektivem neměla. Takže tento odborný článek je NA NIC. (Co pohmožděné končetiny o žbrdlení a pády z postýlek? Pro malé děti je mnohem víc stresující,když jsou odstrčeny,pokud nejsou ještě zralé).Pouze můj názor-klidně mě ukamenujte:-)

myslím si, že spaní s dítětem je pro matku i dítě naprosto přirozené již od narození. Miminko potřebuje maminku cítit, maminka své dítě nezalehne, mozek matky v noci je nastaven tak, že ví, že vedle ní leží její dítě. Jiné je to samozřejmě po požití alkoholu nebo drog, ale za normální situace je to snad ani nemožné.Spím se svou dcerkou v posteli od jejího narození. Přítel, který chodí do práce s námi přes noc normálně spí. Nemáme problém. Pokud jde na jedno s přáteli, tak leží v místnosti, kde má gauč a tam přespí. Já jsem malou ještě nikdy ani nepřilehla, maximálně se v noci vzbudím a přikreju ji. A co se týká psychického vývoje dítěte, tak dle mého vůbec není pravda, že se pak dítě na tomto stavu stane závyslé. Naopak, má pocit bezpečí a více si věří. Což jsem četla též na jedné podobné stránce a i v časopise, který odebírám. Děťátko má v sobě jistotu, ví, že se má vždy na koho obrátit. Nemusí plakat v postýlce a být obklopeno plyšáky, které ho stejně nezajímají,protože náruč matky mu nenahradí...

S clankem nesouhlasim

Dobry den, clanek me take docela neprijemne prekvapil, protoze je opravdu velmi jednostranny. Je zvlastni, ze pani psycholozka reprezentuje pouze negativni postoj. Nase dcera spi s nami ve spolecne posteli od narozeni a pripravena postylka slouzila vice mene jako odkladaci pult. Nyni cekame druhe mimi a o postylce uz vubec neuvazujeme. Samozrejme jsem dusledne studovala veskera pro a proti a naopak jsem zjistila, ze v zahranicni literature je spani s ditetem v jedne posteli hodnoceno velmi pozitivne a naopak to ma vliv na vyvoj mnohem sebejistejsi osobnosti miminka. Dle meho nazoru je to individualni a zalezi na rodicich. Ja a mnuj manzel jsme nejstastnejsi, kdyz se muzeme vsichni probudit spolu. Nase dcerka je hned po probuzeni velmi vesela, stastna a spolecne se minimalne pul hodiny vsichni mazlime a pusinkujeme. Porad za tahle rana moc dekuji a porad ve mne dokazi vyvolat ten nejkrasnejsi pocit dokonaleho stesti. Nikdy bych nemenila a moc se tesime, az budeme v posteli 4. Clovek je vlastne jediny tvor v prirode, kdy matka sve dite na noc odklada .... a tak, pokud mi to nevadi, nedela to problemy ve vztahu, chci byt se svym miminkem a manzelem v co nejblizsim vztahu, at uz ve dne ci v noci..... Cas bezi hrozne rychle a jednou budeme na tyhle spolecne noci velmi krasne vzpominat.

Nekvalitni neobjektivni clanek

Clanek bohuzel jako obvykle o nicem. Zminil rizika, ktera jsou vsem znama. Ani se neobtezoval byt objektivnejsi a zminit take pozitiva (resp. najit jinou lekarku ci jinou psycholozku, ktera spani s rodici doporucuje... neni jich malo), coz me nejdriv popudilo. Pak jsem se ale uklidnila, kdyz jsem si uvedomila, ze i kdyby je zminil, vyjmenoval by zase jen zname pozitivni aspekty spolecneho spani s rodici, a neprinesl opet nic noveho; zadny zajimavy nazor, zkusenost, pohled, novou spojitost...
Ztrata casu ho cist.