Separační úzkost - diskuze

žádost o radu

Dobrý den,chtěla jsem se zeptat jestli nemáte někdo zkušenost co teď,když doktor určil špatně stáří těhotenství.Myslela jsem,že budu těhotná možná tak měsíc nebo dva a tvrdil mi to tak i doktor,jenže když jsem šla na ty zkoušky v I.trimestru,tak mi řekli,že už mám skoro celý 4. měsíc za sebou a ode dneška začínám 5. měsíc.Tu zkoušku krve mi neudělali a já mám přirozeně starost,čím to budou chtít nahradit.Myslíte,že budu muset na Amnyocentézu???Slyšela jsem,že může vyvolat i potrat a doktoři nebyli moc milý,nikdo mi nic vysvětlit nechtěl a měla jsem pocit,že jsou na mě naštvaný,což samozřejmě můj strach neutišilo.Nevím co čekat.Máte někdo zkušenost s tímhle???Díky

Obávám se vzniku separátní deprese u svého 10-ti měsíčního syna

Dobrý den

je mi 32 let a s o dva roky starším manželem máme 10-ti měsíčního syna. Bohužel s mužem již nežijeme a v současnosti se rozvádíme. Náročným tématem, se kterým se teď musíme vypořádat, je úprava styku s dítětem. Manžel by chtěl vídat syna vždy od pátku do soboty. Nepochybuji o tom, že se o syna dokáže postarat, ale obávám se vzniku separační deprese u takto malého chlapečka. Četla jsem, že stačí i kratší odloučení k tomu, aby u dítěte nastaly úzkostné stavy. To bych nepřenesla přes srdce. Nechci otci upírat styk s dítětem, ale byla bych radši, kdybych u otcových návštěv byla přítomna, aby syn netrpěl odloučením od matky. To by ale omezovalo styk otce s dítětem na jedno, nebo dvě odpoledne týdně, nemohl by mít syna u sebe přes noc a hlavně by jej neměl \"jen pro sebe\". Toto řešení otci vadí. Jaké je riziko, že se u 10-ti měsíčního dítěte rozvine separační deprese při pravidelném odloučení od matky na 48 hodin? Předem děkuji za odpověď.

separační úzkost?

Dobrý den, moc Vás zdravím, prosím, mohu se optat? Mám 10 ti měsíčního synka, 8.4. nám bude 11 měsíců. A cca tak týden se nemohu vzdálit ani na krok, myslela jsem si, že separačku máme za sebou, ale tohle je opravdu velké.Může to být i takto v pozdějších měsících? nebo je to tak, že si malej hraje s hranicemi maminky,? dávám mu pozornost celý den, ale stupňuje se to, tak si říkám, abych zase nepřešvihla, co vy na to?

Je to separační úzkost?

Dobrý den,
mám 7,5 měsíční dceru. Tak od 3. měsíce ale špatně snáší, když s ní přijdu do cizího prostředí, když se nad ní nakloní jiná osoba než já nebo její tatínek, aby jí pohladil byť jenom po nožičce někdo jiný než já nebo tatínek naprosto neexistuje. Chodily jsme na cvičení, kde pár lekcí v podstatě proplakala, teď bych s ní ráda chodila na plavání, ale první lekci opět proplakala. Pomůže pouze, pokud si jí vezmu já a odejdeme pryč. Jedná se o separační úzkost? A pokud ano, jak na ní? Na jednu stranu z ní nechci udělat skleníkovou kytku a zavřít jí doma, kde je 100% spokojená, na druhou stranu jí nechci stresovat a nechat jí plakat.
Moc vám děkuji za radu!

odlouceni na delsi dobu

Dobrý deň,
chcela by som Vás poprosiť o radu - syn bude mať rok v červenci a naskytla sa mi príležitosť k sezónnej práci v zahraničí, vždy na 14 dní 1x v mesiaci, červenec až září. Bolo by možné nejako dieťatko navyknúť na babičku s dedkom, kde by trávilo čas medzi mojou neprítomnosťou? Ja by som mohla byť s ním tam v čase medzi odlúčením, spoločne s babičkou.
Myslím si, že to je moc, ale trebars to možné je... samozrejme syn je priorita, len sa zaujímam, čo by bolo reálne možné.
Ďakujem za odpoveď a celé stránky, Zuzana

prosím o radu

Mám 4měsíční dceru. Druhý den to vypadá, že trpí separační úzkostí. Dokud jsem vedle ní (ani ji nemusím držet v náručí), je v klidu, směje se, brouká. Jakmile se vzdálím z dohledu, začně hrozně brečet a zklidní se až k ní opět přijdu. Zhoršilo se i usínání. Bez problémů usínala sama, teď brečí. Jedná se opravdu o úzkost nebo si jen \"vymýšlí\"?

separač. úzkost?

Dobrý den,
asi tak od 7 měsíce trpí syn separační úzkostí. Jenže je problém v tom, že nyní je mu 13 měs. a mě připadá že se to jen zhoršuje. Aby vydržel syn 10 min. sám si hrát? Velice ojedinělé. Nemůžu uvařit. V kuchyni mám zábranu (syn na mě vidí) je ode mně 1 metr a přes to buší do zábrany a pláče. Jakmile hned nepřicházím nebo jen k němu povídám, je zle a pláč se mění ve vztek. Na wc msí se mnou, stojí u mě. Kvůli tomu, že chvíli nevydrží sám většinu času trávíme s manželem u něj na zemi s hračkama. S manželem se střídáme ale často syn vyžaduje jen mě. Hlídat nenechávám právě pro tyto problémy. Když už je to nutné, čekám na manžela až přijde z práce a hlídá on. Poslední dobou mi přijde, že čím více se mu věnujeme a snažíme se být u něj, tím horší to bývá. Někdy syn ztropí scény (vztek, křik, pláč) pro nás naprosto nepochopitelné - bezdůvodné. Ale kdybychom ho v tu chvíli nechali o samotě, bylo by to ještě horší. Vztek a pláč by se znásobil. Trvá to už tak dlouho (od 7 měs.) a nebere to konce. Začínám pochybovat nad tím, zda se jedná o separ. úzkost a nejde o nějakou psych. poruchu? Jsem už vyčerpaná. A začínám se obávat nejhoršího a to, že třeba i ve 2 - 3 letech si syn nebude dokázat hrát chvíli sám a bude mě potřebovat u sebe.

Co říkám já když odcházím na pár hodin pryč.

Naší dcerku jsme dali občas k babičce na hodinku odpoledne pohlídat a nikdy nebyl problém. Okamžitě si ji adoptovala, protože jak je známo dítě si vezme za matku každého kdo se k němu mateřsky chová a nemusí to být jen matka biologicky potvrzená, myslím že to může fungovat i při odpoledním hlídání milovanou osobou. Záleží ale hodně na babičce, ta naše by jí vše dovolila...jen aby jí vyhověla. Poprvé na noc jsme jí dali k té stejné babičce a dědovi ve 14. měsíci. Průběh byl stejný- žádný problém. S radostí nás další den vítala. Mě bylo ale proti vůli se potajmu vytrácet. Proto jsem začala používat stejný model na který je zvyklá- ráno táta odejde DO PRÁCE a vždy se z ní vrátí, ať už má pojem o čase jakýkoliv, ví že se vrátí! Takže s touto jistotou jsem jí chtěla zanechávat. Proto se rozloučíme s tím , že jdu do práce a že příjdu, zamává mi , pošle pusinku a já si můžu v klidu vyřídit co potřebuji.

Nemůžu odejít

Už zhruba od roku nemůžu od svého syna odejít ať už ho nechám s kýmkoli.Jak mě ztratí z dohledu ozve se okamžitě histerický řev.Mám obavu,že je to následek mého odchodu do porodnice.Takže u nás nezabírá nic,stále mě musí mít na očích.

Odloučení 5,5 měsíce

Dobrý den, o prázdninách se chystám odletět na 3 celé dny mimo ČR, tou dobou bude synovi 5,5 měsíce. Je plně kojen, na tu dobu bude mít zamražené moje mléko a bude s otcem. Může mít toto odloučení nějaké dlouhodobé následky? Může celé 3 dny kvůli odloučení proplakat? Nebo bude na separační úzkost ještě malý? Předem děkuji za odpověď.

Roční dítě mě odmítá v přítomnosti táty- je to normální

Dobrý den, mám dotaz - mám 13.měs. zdravého chlapečka. Od narození jsem prakticky neustále s ním, spím s ním v posteli / manža v obýváku/, ale zatím nám to tak vyhovuje. Vše je ok, ale když manžel přijde z práce, nebo je o víkendu doma, syn ke mě nechce a odmítá mě a je neustále u táty. Je mi to líto a nevím, jestli už mě malej nemá takt rochu plné zuby.Na roce jsem přestala kojit - možná taky vliv. Za jeho život jsem se vzdálila tak 5 x max. na 1,5h.Jsem ráda, že mají s taťkou pěkný vztah, ale co já? Někdy mi přijde, že jsem dobrá jen na krmení , přebalování a bdění v noci u bolavých zoubků..prosím o nějakou zkušenost, nebo názor!

Dobrý den, prosím o radu. Mám syna, 21 měsíců a teprve nyní se u něj začíná projevovat separační úzkost. Pokud jsme spolu doma, tak mu nedělá problém si hrát mimo můj dosah, nijak za mnou nechodí, nepronásleduje mne. Jsme-li ale na návštěvě nebo v cizím prostředí, tak spustí hysterický křik hned, jak se vzdálím. Nechce být ani s tatínkem ani s nikým jiným, jen se mnou. V listopadu se nám narodí druhý syn a já mám strach z týdeního pobytu v porodnici. Pokud mne syn nevidí přímo odcházet, tak se po mě neptá, musím se tedy nepozorovaně vytrácet, ale týden je přece jen dlouhá doba. A taky váhám, zda je rozumné ho brát za mnou na návštěvy do porodnice, aby pak při odchodu neplakal, ale nevidět ho třeba celý týden, to taky není dobré, ne? Poraďte, prosím.