Jak se žije s postiženým dítětem? - diskuze

Aničko opravdu klobouk dolů, ani jsem to nevěděla, že máš postižené dítě a musím ti říct, že máš můj obdiv, velký obdiv. Vždycky když se nabízela otázka toho,jak bych reagovala mít postižené dítě, říkala jsem, že se obávám, že psychiku bych na to neměla, ale ženské jako ty, které jsou tak silné, že to zvládnou a jsou mi příkladem, mi dávají naději, že bych to třeba zvládla já. Zatím díky bohu za to, že tento problém řešit nemusím. Ale i tak smekám, protože to chce odvahu a sílu a víru v to, že to půjde a tvá dcera je opravdu krásná a štěstí a radost ze života z ní jen sálají. Jste skvělá rodina a je to na vás vidět.

Velice tě obdivuji a jsem ráda že ses o svůj život takto s námi otevřeně podělila.Osobně si to nedokážu představit a jsem ráda že jsi malou nedala někam do ústavu,ale bojovala jsi za ni a krásně se staráš.Máš můj obdiv a přeji tobě a Evičce v životě už jen to Nej

Holky,moc vám všem děkuju za podporu a slova útěchy i povzbuzení.Nad mnohými vašemi příspěvky jsem plakala jako želva.Jsem ráda,že jsem tady našla partu bezva holek a už se na vás moc těším na srazíku v červenci.

Musim te jenom obdivovat a smeknout pomyslny klobouk.To je neskutecny co vsechno zensky v zivote snesou a chlapi to jednoduse vzdaji,vzdyt je to prece jednodusi.

Osud si bohužel nevybírá a je hezké,že ses s tím tak statečně poprala,zatímco chlap zbaběle utekl.Určitě jste si museli život trochu přizpůsobit,ale myslím,že jste to zvládli na jedničku.Evička je sympatická holka a taky vám určitě dělá radost i když svým způsobem.Hodně štěstíčka!

Tak konecne jsem se dostala k precteni celeho pribehu.
Uz drive jsem premyslela jak jsi to musela a mas tezky a obdivovala jsem tvuj pozitivni prstup ke vsemu a hlavne, to jak se nam ostatnim snazis v odpovedich pomoci.
Hodne jsem si te za vse vazila a po precteni toho pribehu si te vazim a obdivuju te jeste vic!!!!

Vubec jsem nevedela, ze vas tatka Evicky opustil. Muselo to byt hrozne tezke a zvlastni,ze se k tobe otocil zady a jeste sel proti tobe clovek, ktery ti mel byt oporou.
Nevim jestli bych dokazala neco takoveho opravdu odpustit.
Na druhou stranu je skvele,ze tak bylo misto pro muze( jak rikas s velkym M) to ti moc preju a zaslouzis si to.
Evicce prejem at se ji v zivote dari co nejlepe a at ma z nimamka radost.
Nedovedu si to predstavit a jsi opravdu velmi silna.
Mam te rada a posilame s Vio pusinky cele rodince

Dlouho tu chci napsat, ale porad nevim co...Ja vzdy obdivuju, jak se s takovyma vecma maminky vyrovnavaji a jak to zvladaji...pro me by to bylo moc tezke..ja jsem takovy hypochondr a kdyby Jolanka byla nejak nemocna, postizena, nebo cokoli, tak bych se tak moc bala,,kazdy den bych porad premyslela jestli to treba bude jednou dobre, nebo uz nikdy a proc zrovna ona...ale tys to teda zvladla bravurne a jeste kdyz vas opustil tatinek..to jsem netusila..ti chlapi jsou takovi slabosi.... Jsi statecna a musis byt na sebe hrda, ze jsi se s tim poprala...preji hodne stesti do budoucna...

Jsi moc statečná,Evička je príma holka, měla jsem možnost ji poznat a je hrozně milá.

Aničko mluvily jsme o tom v sobotu a tak jsem věděla o čem ten příběh asi tak bude a já před tebou opravdu smekám. Je to až neuvěřitelné jak silná ženská jsi, i když si tak třeba ani nepřipadáš. Jsi skvělá máma, myslím, že to tvoje holky ví, na ně můžeš být pyšná, protože jsou bezvadně vychované, ohledně Evičky to tě obdivuju, už jsem ti to říkala..
A chlap kterej tě opustí je hlupák, protože lepší ženskou jen tak nenajde. Já ti přeju do života jen to nejlepší. Mám tě moc ráda.

Je skvele, ze i pres vsechno spatne a neprijemne cim sis prosla (a tve dcery taky), jsi neztratila optimizmus a pozitivni nahled.

Ahoj četla jsem tvůj příběh a chtěla jsem ti napsat že jsi moc statečná že to vše zvládáš a i když jste se s manželem rozvedli tak jsi byla pořád silná a bájenčná máma. Přeju vám hodně štěstíčka

Ááách jooo, Aničko, a já po tvých mailech tak doufala...
Jen se mi znova potvrdilo, že ten, kdo odchází od rodin, ten, kdo přerušuje komunikaci, ten, kdo páchá sebevraždy a vůbec ten, kdo koná podobné vylomeniny, jsou v drtivě většině chlapi. A pak prý silné pohlaví - pchá, kde že. Je to ženská, u koho převládne pocit zodpovědnosti a smysl pro rodinu.
Je mi líto, že jsi tu sepsala tohle pokračování, ale o to víc věřím, že se dočkáme taky pokračování třetího, optimističtějšího, láskového a vůbec takového, jaké si taková ženská, jako ty, zaslouží.
Jsem přesvědčená o tom, že na prima babu ten pravý prima chlap prostě někde čekat MUSÍ.
Přeju vaší tygří bandě, aby to čekání bylo co nejkratší. Hodně štěstí a lásky posílají R+F+V+M