Fireangel aneb jak se žije s mentální anorexií - diskuze

Terko, vůbec jsem netušila... smekám před tebou a tvojí sílou postavit se znovu na nohy. Jsi moc fajn a určitě skvělá maminka. Přeji ti do života co nejvíce štěstí, které ti určitě tvůj partner a Nellinka přináší.

O anorexii jsem uz neco slysela, ale nikdy jsem necetla ani neslysela primy pribeh nekoho, kdo to zazil...je neuveritelne, jak s nami nase telo a psychika zapasi a nenecha nas v klidu zit. Ac nemam anorexii , byla spousta dnu kdy mi dokonce lide z meho okoli a rodina rikali, ze bych mela shodit, ze jsem tlustoch a tehda jsem mela hrozne deprese...mam velke a dle me nechutne boky a pas a na to me taky hodne upozornuji, sama se na sebe nemuzu ani podivat a i kdyz jsem schopna rok cvicit a jist zdrave po nejakem case se to prehoupne v male prejidani se a v tu dobu jsem schopna od rana do vecera jen chodit a jist a pak si zase muzu vycitat, ze jsem takova tlusta....kdyz jsem chodila nakupovat s kamaradkami vzdy jsem prisla s prazdou, ale za to s poradnou depkou..holky na sebe mohly oblect cokoli, kdezto ja nic...vse na me vypadalo strasne...na nich skvele...to mi zustalo do dneska, ale nemuzu se sakra donutit s tim neco delat, zhubnout alespon 10 kilo....tak treba jednou....dokazu se vzit do tve situace a verim, ze pohybovat se nekde dole, musi byt nejen pro tebe ale i pro tve okoli neskonale tezke. Ted kdyz mas miminko tak uz snad bude vse jen fajn, budes si male uzivat a nemoc se presune nekde hluboko...hluboko do pozadi a treba uz nikdy nevyleze...moc bych ti to prala Jsi jedna z tech stastnych, ktere tuto nemoc dokazaly porazit a to je moc velky uspech v zivote. Vlastne jsi prekonala sama sebe, svou psychiku....preju hodne stesti do budoucna...

Děkuju moc moc všem....

...nejsem jediná, kdo si tu zažil své, každá máme svůj osobní životní příběh a ne vždy je vše jen hezké...ale naše rodiny, přátelé nás podrží, a když ne, jsme tu přece my, holky bolky jedna pro druhou

Terezko cetla jsem to jednim dechem a musim rict-klobouk dolu...jsi statecna a sikovna a Pro Nelinku nej nej nej mma na svete.At se vam vsem dari!!!

Terko, po té co jsem si přečetla Tvůj příběh jsem si teprve uvědomila kam jsem se mohla také dostat a opravdu Tě obdivuji, že jsi to vše zvládla. Od svých patnácti let jsem prožívala něco podobného, dostala jsem se až na 45kg, ale naštěstí, jak píšeš za pomoci rodičů, kamarádky a sportu jsem se z toho rychle dostala. Pokaždé když slyším narážku na svou váhu přepadají mě myšlenky opět přestat jíst...no doufám, že už je to za mnou. Máš moc krásnou holčičku, přeji Ti a Tvé rodině hodně štěstí a hlavně zdraví, jsi opravdu statečná, že jsi to zvládla a vyhrála.

Terko - musím říct, že jsi zabojovala jak se patří a vyplatilo se ti to máš krásnou holčičku a milující rodinu přeji ti moc štěstí a musím říct že ti mateřství opravdu prospělo a moc ti to sluší

Terezko jsi statečná a velká bojovnice.Přeji Ti moc zdravíčka a spokojenou rodinku.

Terko, jsi skvela! Sama vim, co to je....mela jsem sest let bulimii. Ale uz je to pryc, jsem vdana, mam dvouleteho syna a ted cekame dalsi miminko....
Drzim tobe a tve rodince palecky:0)

Terko..

Hodně jsem o této nemoci četla a slyšela,ale jen tak obecně,jsem ráda že jsi se s mnái podělila o své myšlenky a zážitky....strašně moc Ti držím palce přeju pevnou vůli,hodné lidi kolem sebe a at to máš pevně v rukou,nesmí TĚ ZASE DOSTAT, k tomu ti přeji mnoho sil...

Terko

Ja bydlim velmi daleko od sve rodiny ,moc mi chybi i kdyz se slysime nekolikrat denne.Ta tvoje je skvela, udelala to jediny co mohla ,aby te podrzela ,stala pri tobe. Ty jsi silna osobnost,ja jsem o teto prisere slysela mnoho. Vubec si nedovedu predstavit podobnou situaci.Ale mamco ted mas vyhrano s takovym andilkem a andelem straznym po tvem boku...Jo a ta postavicka je bezvadna, nic neres a uzivej si sve krasy po vsech smerech. Uz jsi zkratka dal nez vetsina z nas, vyuzij vseho cim sis prosla.To nejvrelejsi prani tobe a cele rodine,k samym radostem.Diky ze jsi...Moc se omlouvam ,ale ziju v Italii a bohuzel ne vzdycky mam s sebou muj pc,kde mam cestinu.drzim palecky

terko drzim moc palecky at uz se ta nemoc nikdy nevrati a preji Tobe a rodinehodne stesti,zdravy a lasky:-))

Konec dobrý všechno dobré

a moudrý se poučí. Neboť opět plyne poučení jak rodič může i nechtěně shodit dítě do propasti. Jak jsou pro citlivého puberťáka, plného komplexů a mindráků, narážky a výčitky nejbližších přímo zničující.
Za toto jsem svým rodičům vděčná, že nás nikdy nikam netlačili, pouze nám byli pomocnou rukou, uchem a oporou. Děti mezi sebou si řeknou mnoho zlého a doma potřebují jistotu a podporu ať už chtějí či nechtějí dělat cokoliv. nenávidím tchýni za to že svého syna tloukla za vysvědčení, že mu furt říká, měl bys zhubnout a mám strach aby jednou naší dceři nepřivodila taky nějaké mindráky.

Jako kdybych to psala sama

Dneska jsem si přečetla tvůj příběh a úplně mě zamrazilo. Prožila jsem si něco téměř stejného jako ty. Nejdřív mentální anorexie (skončila jsem na kapačkách)velice hubená. Na to navázala bulimie. Několikrát hospitalizace na psychiatrii. Pocity jsem měla podobné jako ty.
No a dnes mám synka a všechno je lepší, život má smysl. Porod jsem měla taky vyvolaný, špatné kontrakce, nepravidelné, velká ztráta krve. Máme toho opravdu hodně společného.
Vystudovala jsem taky VOŠku, ale sociální práci, a dneska ještě studuju dál.
Hlavně ať už se to nevrátí, že. Hodně štěstí ať jste všichni zdraví.