Fireangel aneb jak se žije s mentální anorexií - diskuze

Terko, přeji ať to špatné máš už za sebou a teď vás čeká jen už samé štěstí a radost z Nellinky

Díky za pokračování. Musím říct, že jsi mě rozesmála s tím malováním na růžovo. Ovšem jinak je ten příběh pro mě velice dojemný. Díky tobě jsem si znovu uvědomila, jak moc nám toho děti dávají. I když někdy zlobí a nechtějí jíst a jsou protivné...

Skvele. Jen tak dal. Je videt, ze uz to mas v hlave srovnane a Nelinka te ani nenecha se zabyvat hloupostmi. Postavu mas krasnou. Ale i kdyz nekdo nema, tak co? Zdravi je prece dulezitejsi a zivot neni o tom, jestli jsme hubene nebo mame nejake to kilecko navic.
Mimochodem, ja mam kamaradku, ktera mela podobny problem, dokud byla sama, utapela se v depresich, porad hubla a zase tloustla. No a ted ma manzela a hlavne male dite a vubec nema cas premyslet o tom, jestli je dost hubena a krasna a tak.... Najednou je spokojena, nasla konecne smysl zivota

Terko,zvládla jsi těžké období života a teď je z Tebe šťastná a spokojená maminka nádherné dcerušky.Přeju Ti splnění všech životních cílů.

Milá Terko,
jsem ráda , že jsi šťastná a bereš život s nadhledem, už nic nehrotíš (hubnutí, jídlo )
Mám pocit, jako bys mateřstvím tak nějak dozrála, ale tak to určitě funguje u většiny z nás
Nellinka je krásná princezna, tak ať Vám dělá jen samou radost

Ahoj Terko,
závěr je bezvadnej!Moc ti fandím,tohle vítězství je neocenitelné!Jen tak dál, A co tvá dcera?Už tě napadaly myšlenky jak jí v tom zabránit atak?
Netrpěla jsem ničím jako anorexie ...,ale moje máma mě šíleně drásala s tím jak blbě vypadám a já jsem si přísahala, že takový život své dceři nepřeju.Vím , že jsem z toho musela být psychicky nemocná?Podobnou máme ale tu přeměnu při rodičovství,já jsem poprvé v životě přestala počítat kalorie až v těhotenství (po 15 letech) a taky musím říci že díky Bohu!Od té doby mě myšlenky uhryzávají jen malinko a štěstí z dětí přebíjí obavy ze sebe sama.
Držím ti palce!!!!

Sluší ti to!

Terko, musím říct, že kila - nekila, nejvíc ti sluší štěstí, které je na tobě s malou vidět

Teri,nevím co říct víc,než,,jsi dobrá,,

Souhlasim,ze vypadas s malou proste nejstastneji a super.
Moc ti preju aby se ti podarilo nemoc vytlacit co nejdal a najit rovnovahu.
Mela jsi to moc tezke , ale je skvele,ze jsi to zvladla a musim rict,z mas perfektniho manzela a rodinu.
A nemej pochyby o tom jaka jsi maminka( viz diskuze) Mala te bude milovat a ani ne za rok uvidis jak se snazi napodobovat tve grimasy a vse co delas.Kez ti zivot prinasi jen vic a vic stesti a jistot

Terko,jsi velmi silná ženská,jak jsi se se vším dokázala poprat.Náš krásnou holčičku a báječného chlapa po svém boku.Přeji Vám všem hodně štěstí a lásky.

Souhlasím se Sunny hlavní je že jsi štastná a je to vidět!

Klobouk dolů

Je skvělé, jak ses dokázala s nemocí poprat a že se o to dokážeš i podělit. A souhlasím se Sunny - s malou vypadáš nádherně - to štěstí z tebe přímo sálá. Ta fotka mě totálně dostala.

Ahoj Terko,moc držím palečky,abys už měla od nemoci už navždy pokoj a užívala si opravdové štěstí,což není hubenost,ale Tvoje holčička a vůbec celá rodina,kterí Tě moc hezky podporuje!!

Držím palečky ať tě v životě provází jen samé štěstí a užívej si vše to krásné!!!!
Jsi silná že jsi se dokázala nade vše povznést a že jsi si dokázala takhle příjemně změnit život!!!A vlastně nejen sobě změnit život,ale vlastně všem okolo sebe...Vůbec bych netušila že se za spokojenou a šťastnou maminkou skrývá takovýto příběh!!!
Maminkovství ti nesmírně sluší!!!!!!!

Terko, přeju ti abys měla to nejhorší už za sebou a to nejlepší ve svém životě před sebou. Je vidět, že jsi spokojená a šťastná

Když vidím to štěstí co ti kouká z očí mamino,myslím si,že máš vyhránoJsi moc statečná Teri,přeju ti jen štěstíčko a myšlenky na to jak báječnou máš rodinu

Milá Terko,
klobouk dolů před Tvým bojem z anorexií.Klobouk dolů před úžasnými rodiči a přítelem.Nikdo z nich Tě v těžkém boji z touto nemocí nenechal padnout až na úplné dno.Ona je totiž jak už sama víš,ta největší síla v lásce a podpoře ostatních a samozřejmně v Tvém boji ukončeném nádhernou dcerou.
Myslím,že jsi vyhrála a to štastně
P.s.Nějaká kila navíc už nikdy neřeš
Hodně dalších sil,Terko

Ahoj Terezko.Je to moc smutný příběh,ale naštěstí s dobrým koncem.Máš krásnou malou holčičku a nějaké myšlení na jídlo jde stranou.Mám baculatou dceru a každý den se bojím ,aby jí nepotkalo něco podobného.Zatím jí nadváha netrápí,má velké prsa a klukum se líbí,ale co když nastane zlom?Co by bylo varovaní pro mě,že by se to ještě dalo podchytit?
Tobě a celé tvoji rodině přeji aby jste byli už jen a jen štastní.

JEŠTĚ NĚCO....

Holky, já tak strašně nechtěla holčičku..bála jsem se, že jednou prožije to samé, co já, a že jí k tomu, nedejbože, sama zavdám příčinu..měla jsem z toho celý první trimestr hrozný strach..a pak, kdyžmi řekli, že čekáme děvčátko..já se vám rozplakala štěstím....

Milá Terko!

tvůj příběh jsem četla od začátku do konce a vím jak těžké období jsi prožívala a jak těžké to bylo dostat se z toho ven,sice já jsem nic takového nezažila ale má sestřenka ano a nikomu bych tohle nepřála vím že se z toho těžko dostávala. Je dobře že se za tebe všichni postavili a vlastně ti pomohli vše překonat,ale hlavně ty jsi to dokázala,oni ti jen pomohli! Jseš silná holka a máš krásnou dcerku! Je to andílek a ty kila nahoře neřeš! Zaměř se hlavně na dcerku a to ostatní nech plavat

Terko, Tvůj příběh jsem četla jedním dechem. Opravdu jsi si užila své, a nakonec mohu říct, že jsi to nakonec krásně ustála, i když byly chvíle, kdy jsi se cítila na dně, a muselo to být hrozné, ale jsi z druhé strany hrozně silná, právě proto, jak jsi to nakonec ustála. Máš v sobě tolik síly, že se Ti o tom ani nezdá, a malá Ti sílu teď ještě dodala. Přeji Ti, ať už je to vše za Tebou nadobro a kdyby se náhodou objevily nějaké slabší chvilky, přeji Ti hodně síly, abys to opět ustála a nedovolila nemoci, aby Tě ovládla, a Ty to dokážeš. To nejhorší je za Tebou a nějaká kila navíc opravdu neřeš. A nezapomeň jste tu s Tebou!!!

Ahoj Terko,
souhlasím s BOLkami ,štěstí z Tebe září na dálku prožila sis své soukromé peklo a věřím,že už nebudeš mít důvod si ho zopakovat,přítel Tě miluje a máš krásnou dceru
Přeji Vám už jen samé šťastné chvilky

Ahoj Teri, tvůj příběh jsem přečetla jedním dechem..dokážu se vcítit do toho jak ti bylo, jak se citíla, jak sis připadala..zažila jsem něco podobného, i když u mě pud sebezáchovy asi zapůsobil dřív než u tebe. V 17 jsem začala dělat modelku, bylo mi řečeno, že bych měla trochu zhubnout měla jsem 178cm, 65kg..a tak jsem začala hubnout, šlo to lehce,ale pořád jsem nebyla spokojená, pak už jsem za den snědla třeba jen jedno jablko, začala být unavená, pohublá, nic moc..doktorka mi tenkrát řekla (měla jsem už 55kg -což mi při mé výšce je málo), že bych měla přestat blbnout jinak skončím na psychiatrii..myslím, že tenkrát mi došlo,co dělám a snažila jsem se to napravit, jenže nějak nešlo tloustnout a já shodila dalších 5 kg..porucha metabolismu..přišli na řadu fast foody, sladké jídlo a já zas začala trochu přibírat..no co ti budu povídat,sama to znáš..nakonec jsem ráda, že to dopadlo dobře a svou váhu dávno neřeším..a ty teď máš krásnou a zdravou holčičku a zkušenost kterou ti nikdo nevezme a vždycky každému,kdo s tím bude mít problém,můžeš poradit. Přeji ti hodně štěstí, hodně síly, hodně zdraví a hodně lásky a i za sebe říkám..k čertu s váhou, důležité je, že jsme šťastné mámy.

smekám před tebou že jsi zabojovala. Je vidět že jsi teď velice šťastná