Dramatický porod Jitky s resuscitací Janičky - diskuze

wau

po přečtení článku,je mi teda zle,pomalu bych řekla že se mi rozbíhají kontrakce....
nechtěla bych teda zažít,sice jsem rodila císařem ale zcela v pořádku.
ted jsem podruhé těhotná, u prvního jsem pila kávu,kouřila(sice jsem se snažila to co nejvíce omezovat ale i přes to!!!) a sklenku alkoholu jsem měla od doktora nuceně doporučené.nejdříve v nemocnici vyhrožovali že malý má 2,4 ve 40tt a že bude nervní a bla bla bla.nakonec ze mě vylezlo krásně donešené miminko,které měla opgar 10-10-10,bez známky žloutenky a váha přes 3kila.byl to andílek spinkal papal hrál si,žádný vztekloun nebyl,dokonce jsemm si musela vyfotit když brečel,neboť to bylo výjmečné.sice jsem kojila tak jsem nekouřila nebo jen 1večer před spaním...ale čím míň jsem kojila tím víc jsem kouřila.ted kouřím a je jasné že mám strach,ale... ty co jsou vegetariánky nebo jsou závislé na cvičení mají stejné riziko že se něco stane i bez cigarety.takže já neodsuzuju,je to jenom veřejnost co dělá tyhle pomluvy a bestie.dokud nechlastá a nefetuje,tak nemluvím.nelíbí se mi to ale nepomlouvám.akorát jsem po 1porodu zastánce toho že se má rodit v porodnici,tohle je nezodpovědnost!!!!!!!

Při čtení mě napadlo: ty vole to je drama. Tak hlavně, že to vše dobře dopadlo a Janičce přeji hodně zdraví a aby ten porod na ni nezanechal žádné následky.

Stalo se mi to také...

Stalo se mi naprosto totéž, co Jitce - jen již je to 14 let. První těhotenství i porod naprosto ukázkový, bez problémů, když jsem po 2,5 letech otěhotněla podruhé, situace se opakovala - zcela bezproblémové těhotenství, ve 4 hod ráno mi doma \"praskla voda\", dosud bez \"bolestí\". manžel mne odvezl do porodnice, kde jsem rodila poprvé a byla moc spokojená, zůstal se mnou, neměla jsem strach. Sestra natočila monitor, vše v pořádku, miminku se dařilo dobře, po chvíli se dostavil i lékař, aby mne vyšetřil. Cítila jsem se stále skvěle, těšila se, kontrakce dosud žádné - a najednou obrat o 180 stupňů - slova lékaře při vyšetření \"je tam pupajs...\" - a nastal obrovský shon - veškerý personál kmital neuvěřitelným tempem, pan primář se oblékal \"za pochodu\", lékař, který mne vyšetřoval, fixoval hlavičku, aby nenaléhala na pupečník, přisedl na lehátko a tak nás fofrem vezli na operační sál, anestezioložka ještě vlasy rozpuštěné, napíchla žílu a pak už si pamatuji jen gumový pach masky.... Probudila jsem se asi po hodině už na pokoji a bylo mi hrozně, až v tu chvíli mi došlo, co se mohlo stát a jak strašně křehká je ta hranice... - kontrakce, které jsem neměla před tím, se dostavily až po císaří - a vracely se silné v pravidelných intervalech ještě cca 3 hodiny, dětský lékař mi ale přišel říci, že chlapeček je v pořádku, křísit nemuseli, že měl jen \"trochu našedlou hlavičku\". Zcela jsem ale uvěřila a uklidnila se, až když jsem ho uviděla. Vše dopadlo dobře, nyní už je z něj 14-ti letý habán...
ALE... nekouřím, alkohol v podstatě nepiji (samozřejmě v těhotenství a při kojení ani kapku), kávu jsem nepila také vůbec, všechny své tři děti jsem kojila plně více jak půl roku a s příkrmem více jak 2 roky... :-). Přesto se to stalo (to pro některé zde diskutující) a navíc já jsem vůbec netušila, že se malému najednou začalo dařit špatně (při tom vyšetření pak už monitor ukazoval slabší a pomalejší ozvy...) - mé tělo mne na to neupozornilo...
Před prvním porodem jsem měla velké obavy - z neznáma, z bolestí, z toho, co mne čeká, z porodnice a personálu - tenkrát bych si možná i pohrávala s myšlenkou - bylo-li by to možné - rodit doma. Měla jsem ale skvělého gynekologa, který byl i u mého porodu a vybrala jsem skvělou porodnici. Podruhé mne to tedy ani nenapadlo - a po tomto zážitku bych to neudělala nikdy. Otěhotněla jsem ještě potřetí - po 4 letech - po té zkušenosti už se člověk neubrání nemyslet na to, že se může něco stát přece jen i mně ... Pokud to bude možné, chtěla jsem rodit opět přirozeně - povedlo se, porod proběhl bez komplikací, spontánně a do třetice se povedla krásná holčička.
Jistě, každý má právo volby a je to určitě dobře, vždy když ale slyším podobné diskuse, mám taky chuť odvyprávět tento příběh.... Pokud bych tenkrát rodila doma (a dle všeho bych i vhodnou adeptkou byla), Lukáš by nepřežil, za jeho život vděčím skvělému personálu porodnice v Opočně, v čele s panem primářem Mrkáčkem.
Každý má právo na vlastní rozhodnutí, je to jen o tom, ujasnit si priority...
Jitce i Janičce přeji moc a moc štěstí do života!!!!

zodpovědnost?

Ahoj, podle současných poznatků je ze zdravotního hlediska pro dítě lepší kojit a nekouřit, takže opak bych pokládala za nezodpovědnost....Kafe údajně nevadí, ale nesmí ho být moc, max. 2 šálky denně. Porody doma jsou otázka, v zemích, kde jsou na ně zařízení nebylo dokázáno, že by byly rizikovější než porody v porodnici. U nás na ně ale zařízení nejsme!!! V čem jsme se ale u nás hodně zlepšili jsou možnosti odběru pupečníkové krve - už se dá odebrat skoro v každé porodnici. Když jsme u zodpovědnosti, tak podle mě je nezodpovědné této možnosti nevyužít a pupečníkovou krev vyhodit.

domácí porod

Tak zrovna od Vás, Jitko, to s něčím bezohledým tedy sedí.Nekojíte, pijete kafe a kouříte-to je ok?-chudíci děti všechny!A domácí porod není o pohodlí matky-nejspíš jste absolutně tuto myšlenku nepochopila.Já jsem tedy doma nerodila a asi bych do toho ani nešla, ale rozhodně nezavrhuji a ani neopovrhuji druhými, které domácí porod chtějí, protože naprosto chápu jejich pohnutky-nedělají to kvůli sobě,totiž, ikdyž je to vedlešjí příjemný efekt,když to tak řeknu. Nikdy nepřestanu podporovat rovnoprávnost a možnost výběru místa k porodu-jde tu totiž o tu možnost, o to, že máme právo volby.Ale to je na Vás asi moc.Každopádně jste mi nadzvedla mandle, byť \"domorodka\" nejsem.
Přeji Vám, aby vaše děti přežili VAše nekojení kouření pokud možno ve zdraví, protože tím jim škodíte mnohem víc.
A tímto se tedy loučím i s tímto serverem, protože tohle byla střela vedle.
Diana

fuj

Lékaři pozlatit ručičky,byl tto pravý člověk ve správný čas na správném místě i přes to ,že vás vůbec neměl rodit zvládli jste to perfektně.Te´d přeji už ničím nerušené pohodové rodičovství.

Tak to byl vážně pěknej fičák...

ale zvládly jste to holky na výbornou
Jituš , moc gratuluji k Janičce a přeji té malé borce už jen samé krásné okamžiky

Jelikož mám za sebou taky \"akuťák\", tak vím , že není co závidět.... a se vzkazem \"domorodkám\" , 100% souhlasím

Velká gratulace. Zažila jsem něco podobného a tak tuším, jak se cítíš. Rozdíl byl v tom, že já se na porod vůbec neotevřela a malá už ve mně přestávala dýchat. Při běhu na operační sál k císařskému řezu, jsem překračovala mop uklízečky, která tam gruntovala po předchozím porodu :) Teď už se tomu směju, ale ten strach... Malou nakonec přes minutu oživovali, ale díkybohu je v pořádku. Proto i já bych nikdy do domácího porodu nešla. No a teď čekáme dvojčata, tak co nás čeká příště?

:-)

No hlavně, že jste obě naživu :-)
Jitko, co s tím kouřením? Tohle mi taky připadá sobecké vůči dítěti...Děti kuřáků mají dvojnásobné riziko leukémií a při porodu v pupečníkové krvi zmutované buňky.

Moc gratuluji k malinké. Jsem ráda,že jste všechno, holky, zvládly

drama vs. pohoda

V názoru na domácí porody se neshodneme. Ale to už jen proto, že jejich odpůrci o nich málo vědí. Např. mně naskakovala husí kůže už od počátku příběhu - pro mě drama minimálně od toho převozu, o přesunu na porodní stůl ani nemluvím. Čili žádná \"pohoda\", která se změnila ve drama.
Navíc, jak už kdosi zmínil - kouření není znakem nízkorizikové rodičky. Ani neznám nikoho, kdo by rodil doma s tím, že nehodlá kojit. To je psychický blok jak blázen.
Každopádně gratuluju k miminku.
Váš vzkaz bych upravila - určitě neroďte doma vy, kdo rodit doma nechcete. ;-) aneb Každý svého porodu i života tvůrcem...

PS: právě jsem narazila na skvělý článek - http://www.prirozeny-porod.eu/mytus-bezpecneho-porodu-v-porodnici/

Moc moc gratuluji k Janičce a jsem ráda, že jste obě holky ten dramatický porod zvládly, tak ať se teď vše už jen daří a s tím kojením: já se ti vůbec nedivím, já jsem sice nikdy nekojila a bohužel si to ani nikdy nevyzkouším, ale pocity mám stejné jako ty, asi bych to nesnesla