Autismus - diskuze

zrovna zajímavý článek k tématu koho by to zajímalo

http://www.novinky.cz/zena/deti/235522-rodice-malych-autistu-bojuji-s-urady-aby-uznaly-postizeni-jejich-deti.html

velký obdiv a respekt

Tenhle text jsem našla na facebooku, napsala ho maminka autisty. Mám ho vytisknutý na ledničce, přestože mám doma \"jenom\" ADHD a velmi mírné PAS. Miluju na něm hlavně ten závěr.


\"Rodiče dětí s poruchou autistického spektra mohou někdy cítit odpovědnost vůči všem. Odpovědnost vůči okolí, aby se na ně na hřišti nebo jinde nedívalo skrze prsty (vždyť mám to jiné dítě). Odpovědnost vůči prarodičům - ti to přece mají těžké, taková rána. Pokud dítě zrovna nepřijímají, nejde jim to mít za zlé - je přece tak těžké se s tím vyrovnat. Těšili se na vnoučata a my jsme jim to takhle zkomplikovali. Odpovědnost vůči lékařům - zase to jsou naše děti, které budou mít výjimky a dělají problémy, protahují vyšetření a zlobí v čekárně. Jakoby nestačila ta obrovská dávka energie, kterou představuje každodenní práce s dítětem, která ho posouvá dopředu, dál směrem k jeho budoucnosti, je třeba na každém kroku ještě další vydání - tu na úsměv při srážce s blbcem, tu na trpělivé vysvětlování pánovi v metru, kterému zrovna dítě okopalo kalhoty a který kroutí očima, tu na spolknutí komentáře k rodičům, kteří mají sice zdravé děti a život bez starostí, ale chovají se, jakoby právě oni nesli na zádech veškerou tíhu světa. Nakonec je třeba ještě energie na tu chvíli, kdy večer děti usnou, následuje maraton zařizování ohledně domácnosti a pak ta chvíle, kdy na člověka všechno padne, než jde spát. A mnohdy prostě není o koho se opřít, s kým mluvit, čím přebít to vědomí, že je to běh na dlouhou trať a v noci se děti budou budit a zítra to celé začne nanovo.

Vaše energie patří vám, nemusíte být perfektní a všem vyhovět. Není důležité, co si dnes říkali lidi na hřišti, co si myslel pán v metru, jaký názor na výchovu vašeho dítěte mají vaši rodiče. Oni nejsou ve vaší situaci. Je jedno, co si dnes myslí, protože jen vy víte, jak velkou cestu jste museli urazit, abyste se dostali tam, kde teď jste a že změna je možná a že to celé má smysl. Jen vy víte, kolik práce, těžkostí a překážek museli překonat vaše děti, kolik úsilí je mnohdy stojí každé jídlo, cesta veřejnou dopravou, každá nová věc, každá neznámá situace. Celý život od vás někdo něco čekal - rodiče co přinesete za známky ze školy, jakou si najdete práci, jakého partnera. Nadřízení, že budete pracovat nejlépe nonstop a za co nejméně. Ostatní, že jim pomůžete v prosazování jejich zájmů nebo jim alespoň nebudete překážet.

Ukázalo se, že všechno je jinak a že je opravdu jedno, co si myslí pán v tramvaji. Až budete za rok se svým dítětem dál, než jste dnes, on u toho nebude, aby Vám sklonil poklonu. Neutopte se v cizích očekáváních. Máte právo na svá vlastní.\"

máš to hrozně těžký, já si vůbec nedokážu představit, jak to můžeš zvládnout. Já bych to určitě nedala. Drž se a díky, že jsi to sepsala.

Uuuufffff...dojala jsi me...tohle jsem netusila...jak to ve skutecnosti s Tondou je. Musi to byt pro tebe silene vycerpavajici-nonstop fungovat a byt s nim...pohlida ho nekdo aspon na chvili? Musi vedet co a jak, vid?

Nikdy jsem se nedivala skrz prsty na rodice radicich deti na verejnosti. Pred detma mi to bylo fuk, ted je spis polituju...musi to byt fakt sileny...celit idiotum :-(((

Mocmocmoc doufam, ze se doktor plete a vy to s Tonym zmaknete!!!

baru,po precteni si musim rict,ze jsem desne stastny clovek,protoze mam jen hyperaktivku a ustupujici projevy PAS,ale moc dobre chapu,jake to je ,narazet na lidi ,co netusi...nevedi....s tim zapasim obcas take...asi nam dost pomaha to ,ze ma stejne stareho sourozence,ktery ho uz cilene vede a laka a uci...preji proto hodne sil a pevne nervy a snad se casem take dozvis ze neco z toho vseho uz je na ustupu...coz je mozne...a o tom,ze mam nevychovaneho spratka sis mohla x krat precist tady na bolu primo od bolek...ani ho v zivote nevideli a jak nebrali to,ze ma plenu na noc atd.atd...tak ani nemusim chodit daleko pro priklad netolerance

Tak nějak nevím co říct, drž se Baru, čeká tě celoživotní boj a pořád vypadáš hodně optimisticky, držím palce

Hodně zajímavé čtení.Hlavně,že jsi na to přišla včas.
Já taky defakto měla strach,když Maty nemluvil vůbec zda taky není autista.Naštěstí se rozmluvil a mluví.