Byl s Vámi partner u porodu? - diskuze

partner u porodu nebyl, čekal na chodbě. Rodila jsem plánovaným císařským řezem, dovnitř ani jít nemohl. Ale i kdybych rodila klasicky, nechtěla jsem ho tam a zatím si stojím za tím, že toho chlapa u porodu nechci. Jestli se mi nakonec rozklepou kolena a budu prosit, aby tam se mnou byl, to se může stát :), ale jinak zastávám názor, že porod je ženská záležitost a jedinej chlap, kterýho tam snesu, je případný doktor :)

Byl se mnou celou dobu, od přijetí do porodnice až do konce. A jsem za to moc ráda a muž taky, byl to pro něj silný zážitek a pro mě velká psychická pomoc. Příště ho tam chci určitě zase.

Měla jsem manžela u obou porodů,bylo to hodně fajn,byla jsem za to moc ráda.

ano a nelituji toho...

ano, ano je důležité mít někoho sebou. Samota bolesti neuleví. U prvního porodu se doslova čekalo až přijede, a ty největší kontrakce jsem si protrpěla sama, doslova, široko daleko nikde nikdo, jak přijel hned mi bylo líp...

byl..a chtel tam jit sam.je za to rd. vsude se chlubi a ja sem taky za to rada... mela sem si s kym povidat a smat se na zacatku:D a pak nekomu nadavat kdo a to mohl:D

Můj manžel byl u obou porodů a pro mě to bylo důležité a myslím, že i on by to nerad nechal ujít. :)

Přítel byl.Já jsem to chtěla,on taky,takže nebylo co řešit.Nedokážu si představit,že by tam nebyl.Pro něho to byl jeden z největších zážitků v života a pro mě takyChápu ale,když někdo svého chlapa u porodu nechce,protože každý to má jinak.

Ano byl u obou porodů,které byly císařským řezem.První porod stihnul i když to vypadalo že nestihne,protože jel až z Ostravy kde pracuje,a druhý porod stihnul,protože hlídal prvního syna,toho pak dal jen babičce a pak byl semnou.Myslím že je dobře pokud se partner rozhodne být u porodu,pokud by se ovšem na to necitíl,netlačila bych jej do toho.

ve mně se to strašně pralo, na jednu stranu jsem ho tam chtěla, je to přece jen nejkrásnější zážitek v životě, ale na druhou stranu si zase těžké chvíle nejradši prožívám sama a on by mi stejně nijak nemohl pomoct a akorát by mě tam rozčiloval nakonec se to vyřešilo samo a byli jsme oba spokojení, byli jsme vyvolávat, takže pořád bylo dost času na to zavolat tatínka, takže to stihnul na posledních 5 minut, což bylo ideální a pak jak tam byl, tak to bylo skvělé ale já jsem rodila asi 2 hodiny, kdybych měla rodit dlouho, tak by tam asi byl

ve mně se to strašně pralo, na jednu stranu jsem ho tam chtěla, je to přece jen nejkrásnější zážitek v životě, ale na druhou stranu si zase těžké chvíle nejradši prožívám sama a on by mi stejně nijak nemohl pomoct a akorát by mě tam rozčiloval nakonec se to vyřešilo samo a byli jsme oba spokojení, byli jsme vyvolávat, takže pořád bylo dost času na to zavolat tatínka, takže to stihnul na posledních 5 minut, což bylo ideální a pak jak tam byl, tak to bylo skvělé ale já jsem rodila asi 2 hodiny, kdybych měla rodit dlouho, tak by tam asi byl

Manžel byl u obou porodů a jsem za tuto možnost ráda. První byl s komplikacemi, takže se musel aktivně zapojit a druhý měl normální průběh, ten už si užíval.(dle jeho vlastních slov) Jediné, kdy odešel bylo, když jsem dostávala klystýr a to jsem ho tam fakt nechtěla.

Ano byl.Pro me to dulezite bylo moc - je to spolecny velky meznik a velka udalost v nasem spolecnem zivote a beru to tak,ze potrebuju abychom to spolu prozivali.Take jsem potrebovala tam mit nekoho pri smyslech,kdo se me pripadne zastane.Nikoho jineho z rodiny ci pratel bych nesnesla- ze stydlivosti.

já tam partnera nechtěla, a to je lékař..., on taky nepatři mezi ty, co by pro ně přestřihnutí pupeční šňůry znamenalo teprve navázání vztahu...no, ale do samotného porodu tam byl, a ten proběhl tak překotně, že musel pomoc na pokyn D. gyn..., držel mi nohy, nebyly schystané nášlapy, zpětně řekl, že to by jeden z nejsilnějších zážitků v životě, a že to bylo krásný...takže u nás odříkaného chleba největší krajíc...m

@Gastrica mám stejný názor

U porodu obou synů manžel byl. Od začátku do konce. U Honzíka jsem ho tam nechtěla, ani náhodou, ale byla jsem ukecána známou, která s náma trávila nějaký ten čas v porodnici než jsem šla na sál. A nakonec jsem ráda, že tam zůstal. U Štěpánka už to bylo automatické.

byl tam. já dlouho nevěděla, jestli ho tam chci, protože jak jsou ženy, který bolest přehrávají, já mám tendence se mezi lidma kontrolovat a krotit..a tak to mám mezi známýma, před cizíma si asi klidně střihnu plačtivou scénu. tak se ve mě bilo, jestli se tím chci nechat omezovat.no, nakonec by mi nevadilo, kdybych rodila před celou lékařskou fakultoujsem ráda, že tam byl. ale ne kvůli mě, kvůli němu. je dobře, že to viděl a prožil, ty první minuty, bylo to děsně dojemný..teď vím, že kdybych si ho tam nepřála, ochudila bych ho o naprosto nepřenositelný zážitek.

manžela u porodu nechci. Taky je to pro mě ženská záležitost, i když chápu, že ten tatínek tam jako má právo být a tak. Jenže některé věci jsou mezi námi stále ještě tabu a dost intimní a nechci, aby se to změnilo. To, že mi drží nohu, já před ním prdím, snažím se uvolnit a vychází ze mě různé věci, než konečně můžu tlačit, to bych prostě nedala. Nedokázala bych se vůbec uvolnit. Nejsem typ, který by chtěl pomoct, když mě něco bolí, jsem nejradši sama a ať na mě nikdo nemluví, nesahá a bude to fajnBudu ráda, když tam ale přijede na samotný porod, počká venku a hned po narození dítěte ho pustí dovnitř za mnou, aby malého hned viděl. Věřím ale, že některé páry tento zážitek navždy mnohem víc stmelí a bude to něco nezapomenutelného. I přesto si myslím, že i porod bez manžela bude pro nás pro oba něco nezapomenutelného.

Byljen na vytlačení dítěte. Před tím tam být nesměl. Vadilo mi, že tam nebyl celou dobu, hodil by se mi tam někdo na utěšení případnou pomoc s personálem.Až budu rodit příště vybírám porodnice podle toho aby tam semnou mohl býtcelou dobu i kdybych měla jet na druhou stranu čr.

byl u obou celou dobu a jsem moc ráda. U prvního jít nechtěl, já ho ukecala a nakonec byl rád a dokonce i přestřihnul šňůru. U Adélky už bylo jasný, že tam bude.

tak u nás jsme to taky nijak neřešili, já ho tam chtěla a on chtěl jít taky, byl se mnou i na přípravně, protože jsem si tuto fázi protrpěla doma, tak jsme si po klistíru pěkně povídali a pomáhal mi přetrpět kontrakce a pak celou dobu stál u doktorky a koukal na celé dění jak malá vylézá na svět, dr mu řekla, ať mě jde povzbuzovat a já ho poslala zpátky.. takže byl nadšen, že to viděl celé od začátku až do konce :)

Pro mě bylo samozřejmě nejdůležitější, aby se mnou u porodu byl manžel, ale u Míši hrozilo, že se tam nedostane, protože měl pásový opar, nakonec se mu ale rychle hojil, já chvilku přenášela, takže naštěstí porod stihnul. Moc jsem se trápila myšlenkou, že by Miškův příchod na svět prošvihnul. Byla jsem ale domluvená s mamkou, že kdyby nemohl,šla by ona. Pro mě bylo moc důležité mít sebou nějakou oporu.

Tak manžel je ten poslední koho bych u porodu chtěla.Když je mě blbě chci si umírat sama a né ještě řešit kolabujícího manžela.A i kdyby náhodou nekolaboval fakt netuším k čemu by mě tam byl.Nasnáším když na mě někdo při umírání šahá nebo mě utěšuje.Ani manžel naštěstí nijak netouží vidět porod,takže u nás je to v pohodě.A že by měl s potvorákama špatný vztah protože neviděl porod je blbost.Na potvorácích si lpí a oni na něm taky.Jinak chlap u porodu je fenomén dnešní doby,nikdy chlapi u porodu nebyli a ani v přírodě neexistuje samec který by byl přítomen porodu.

@Gastrica Asi tak.Ani nemusím nic jiného psát.