Před koncem - diskuze

Drž se!!Upřímnou soustrast Vaší celé rodině a jsme tu s tebou!!
Pá Helena

To je smutné, hodně sil.

Ahoj Dano, je to moc těžké, věř mi, taky vím, o čem mluvíš , tak ti přeju hodně sil, zvládnete to, uvidíš.
Mockrát děkuju za sice smutné, ale milé čtení. Bohužel i smrt k životu patří. Drž se, pa R.

Držím palce..Buďte silní!!!

moc smutný příběh,něco podobného jsem zažila s kamarádky mamkou a tetou,obě měly rakovinu,ale o tom nechci psát,je to určitěmoc těžké,ale bu´d silná

Je mi to opravdu moc líto.....
Dani všem vám přeju hodně sil.

Ahoj Dani, je to moc smutné, nejen to, že odchází blízký člověk, ale i jak bolestně. Je ale krásné, že tetička i díky Tobě a Tvému dědečkovi prožila spoustu krásných chvil.
Soucítím s Vámi a přeji celé rodině hodně síly k překonání takto těžké životní zkoušky.

Smutný příběh. Přeju hodně sil. Držte se!

Děkuju všem, mrzí mě, že jsem to sem napsala, vůbec se to sem nehodí, měla jsem si to rozmyslet než jsem to psala, tady má člověk hledat jen radost

Ahojky,dočetla jsem do konce - moc smutný příběh několika krásných životů!!Přeji Vám všem ať vše zvládnete co nejstatečněji!!Pá Helena

Život nejsou jen radosti, ale i smutek, tak proč by to sem nepatřilo...
Rakovina je strašná věc, také jsem zažila u dědečka. Na druhou stranu, když máš toho člověka ráda a můžeš s ním alespoň občas být až do konce, myslím si, že mu nemůžeš dát víc. Člověk tak zjistí, že není důvod mít ze smrti strach, hlavně když je někdo blízký s námi.
Hodně sil

Dani to je opravdu hodně smutné, mě před 2 měsíci umřela babička, takže úplně vím, o čem píšeš - a přišlo to z ničeho nic, a nakonec objevili tak rakovinu...
Přeji vám všem hodně sil
A do dalších sní spoustu sluníčka v dušičce

Dani drzte se vsichni.Deda umrel na rakovinu strev.Prisli na to hooodne pozde,uz to mel rozlezle vsude a kdyz jsem u neho jednou byla,tak zvracel na zahrade a tak uprime rekl ZKURVENA RAKOVINA.to si pamatuju do dnes.drzte se vsichni.

Dani,opravdu moc smutné a jak píší holky ,i to sem patří,v životě nás nepotkávají jen radosti...
Držte se

Tak jsem konečně našla odvahu si to přečíst. Běhá mi po těle mráz. Je to smutné. Můj děda též zemřel na rakovinu. Naši ho měli do poslední chvíle doma, oni byli poslední, kdo ho viděl živého. Já jsem za ním často jezdila a byla jsem také první, kdo ho viděl mrtvého. Je mi to moc líto, Dani, ale určitě ti z tety zbylo v srdíčku hodně dobrého, co si s sebou poneseš celý život. Teta se na tebe jistě od někud dívá a je s tebou

Dani i já si to dneska poprvé přečetla a věř, že moc dobře vím, jak si se cítila. Můj děda umřel před pěti lety a bolí to dodnes pořád stejně, možná proto, že jsem byla poslední kdo ho viděl. V říjnu 2003 ho odvezli do nemocnice s bolestmi břicha, nic nenašli,tak ho vrátili domů,nechodícího. Začal týden hrůzy, noční služby, protože nedokázal vstát z postele,když ležel, chtěl sedět, když seděl, chtěl ležet atd..po týdnu mu prasklo břicho, odvoz do nemocnice. Následovali operace, jedna, druhá, ale nic se nelepšilo. Pořád jsme doufali, ale lékaři s námi mluvili na rovinu, je to otázka času a 3. prosince, když jsem za ním jela jako obvykle na návštěvu, si mě posadili a řekli mi, že byl na další operaci. Dali mu na výběr, buď se může trápit a pomalu umírat, nebo se to operací urychlí, vzhledem k jeho slabému srdci. Zvolil si svou cestu, nechtěl se trápit, a ani nás. Chtěla jsem ho vidět, ale nedokázala jsem tam u něj stát a dívat se na to, že už nebude.Umřel pět minut po té, co jsem utekla. Asi na mě čekal..To je můj příběh.Ač to nebyla rakovina i tohle bylo smutné..vlastně vždycky je to smutné, když umře někdo blízký..ale to je život a jediná spravedlivá věc na tomto světě, všechny nás to jednou čeká..BOHUŽEL