tak dneska jsem dopoledne koukala jak puk ... telefon a on mi volá, jestli že mám dneska odpoledne čas si promluvit, co bude dálneodolala jsem a optala se, jestli na mě zase bude řvát (hihi, prej dneska ne, i když to k tomu nakonec daleko nemělo)když jsem mu řekla, jak mi od té doby (od soboty odpoledne) je, že jsem za neděli i pondělí nebyla schopná sníst ani vypít vůbec nic (jako snažila jsem se, ale co šlo dovnitř, šlo ven ), nijak ho to nezajímaloo celém tomhle blázinci ví od neděle kamarád a ten mi hned ráno psal, jak jsem se dostala do práce (jako vezl mě můj bejvalej - ten ještě před \"tatínkem\" mrněte) a jak mi je a hned mi psal, že ať se nebojím, že to brzo přejde ... když ten kámoš zjistil, že jsem v tom, tak kupodivu nezdrhl, ale měl z toho radost a moc doufal, že nechci udělat nějakou kravinu (jako třeba potrat) - až pak jsem pochopila, proč se toho bojí, jeho přítelkyně si nechala jeho dítě před 3. měsícem těhotenství vzít - šťastná ženská, která ho dostane! doma mi oznámil, že nic (jako svatba) zrušený není (hm, blbý, že já stihla během neděle zrušit to jediné, co bylo domluvené a to fotografa a hostinu ) holky, on nemá dojem, že by se cokoli stalo!!!! podle něj je všechno v pořádku! ani se nezeptal, jak mi je ... nevím, co dělat - teda jako vím, že takhle to nejde, ale jak z toho bez nervů utéct, to je mi záhadou snažil se pomluvit přede mnou svou vlastní matku, že prý o mně i mé mamce mluvila jako \"o těch krávách\" ... já u toho nebyla, nevím, jak to bylo či nebylo, ale prostě se mi to nezdá ale na svatbě před narozením mimča trvá - a já nedokážu přijít na ten pravý důvod - jediné, co z něj dostanu, že by byl rád, pak mele něco o jméně dítěte (jako by miminu nebylo jedno, jestli má příjmení takové či jiné!!!)začínám přemýšlet, že to vydám knižně ... máti napíše první díl: \"Mé setkání s debilem\" a já napíšu druhý díl: Setkání s debilem o generaci později