a co dál??? - diskuze

tak jsem skončila sama s prckem na cestě ... byla naplánovaná i svatba (na 30. července 2011) - všechno je pryčnevím, jestli ten důvod je logický, nějak nejsem ve stavu to pochopit dovolila jsem si ve čtvrtek se setkat s jeho matkou - no stála o to se se mnou seznámit - a když se ptala na datum svatby, tak mi nedocvaklo, že to neví a řekla jsem jí totím jsem podle mého \"nastávajícího\" zrušila svatbumůžete mi to někdo vysvětlit???vím, že se s matkou nebavil, ale přišlo mi dost hloupé a nevhodné, odmítat ji a setkání s ní jenom kvůli tomu. Vždyť když jsem se na to celé podívala, ona byla jediná z jeho rodiny, kdo se ptala, jak mi je, jak snáším nevolnosti, v kolikátém jsem vlastně týdnu, a když jsem jí ukázala fotku prcka z ultrazvuku (no moc na ní vidět není, asi na nás hodila bobek a vystrčila zadek, chi), měla z toho očividnou radost. Už když mě neznala a zjistila, že jsem těhotná, přivezla mi vitamíny a nějaký koktejl (cena cca 2000,- a nechtěla vůbec nic) a měla starost o mé zdraví i o prcka. To nemůžu říct o nikom jiném z jeho rodiny a když se tak zamýšlím, tak vlastně ani o něm seřval mě před mojí vlastní mamkou ... a ještě že tam byla a ve vedlejším pokoji brácha - podle toho, jak na mě řval a jak se u toho tvářil, vypadalo to, že by mi asi i jednu vypálil - já na sebe prostě řvát nenechám, nikdy jsem nenechalaodvezl si těch pár věcí, co u mě měl, a odešeljsem ve 12tt, je to první dítko, netuším, co mě čeká, a potřebovala bych oporu, někoho, na koho bych se mohla spolehnout! tak tu tak sedím u mámy v obýváku (nechci být sama doma) a přemýšlím, co budu dělat, co bude dál???