banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

2. dítě...? - diskuze

46 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
kamarádka mě nahlodala ohledně pořízení si druhého mimča. Zná mě i manžu už pěknou řádku let, a podle toho, s čím se jí občas svěřuju ohledně lenosti manži, mě teď nahlodala v mých myšlenkách na druhého potomka. Druhé dítě chceme do Klárčiných 3let, jenže mít dvě je určitě ještě náročnější než když se doma staráme jen o jedno. A v tom je u nás největší háček. Manža se zapojuje do \"starání se\" jen když se mu to hodí A když se mu to nehodí a přesto po něm nějakou aktivitu chci, nebo když už se to ve mně zase po nějaké klidné době nakupí, tak z toho jsou akorát hádky a bohužel se hádáme tak dlouho, dokud na to mám nervy, pak jsem uražená a manža nas... Co se týče čistě jen Klárky, tak za její skoro rok a půl přebalil snad 6x, koupal (bez mé asistence) asi 3x (to mi ze začátku zdůvodňoval tím, že je Klárka moc malinká a bojí se, že by ji nějak ublížil, jenže do té koupelny nejde ani teď, když už na ni může jen dohlížet), je pravda že skoro každý večer jí dělá mlíčko do postýlky a 1x za dva dny ji krmí, ale samy víte, že za celý den se toho kolem dítěte musí udělat mnohem, mnohem víc. V noci s čajem nevstává ani o víkendech, a hraje si s ní jen tak dohromady hodinu denně.No a tak jsem mu před pár dny sdělila, že do druhého mimča nepůjdu dřív, než mi dokáže, že se umí o Klárku celodenně postarat i když jsem já doma, protože až mi bude opět na začátku těhu špatně (nebo až budu mít větší břicho, až bude mimi na světě...), tak těžko budu v noci vstávat, a přes den taky budu muset víc odpočívat - tzn. že jak přijde z práce, tak se ujímá Klárky a ne že si bude hrát hry na pc. Na to on mi řekl, že to samozřejmně zvládne, že mi to teď snad nemusí dokazovat. Jenže já mu ty sliby nevěřím, už mi tolikrát říkal, že to a to bude dělat až....blá blá blá... a jak ta doba přišla, tak skutek utek.Ta moje kamarádka, co mě v tomhle nahlodala, má teď malinké druhé mimi a říká, že nebýt jejího aktivního manžela, tak by to asi těžko zvládala. Tak já nevím, jak to máte u druhých dětí vy? Jsou manžové aktivnější nebo stejně aktivní nebo jak to prostě děláte?? Díky...
Já myslím, že spousta chlapů to nechává na ženě, dokud není opravdu potřeba, aby se zapojili-jinak řečeno: řeší problém až když nastane. Můj muž mi taky nijak extra nepomáhá. Teda dělá kolem baráku ty chlapský věci a chodí do práce. Je fakt, že je to takové sporné, kdo by měl co dělat. On dělá na směny, bývá unavený, tak to zbývá spíš na mě. Samozřejmě si s malým hraje, někdy mu udělá jídlo, pití, vezme ho ven, oblékne ho atd. Ale všechno jen někdy, žádné pravidlo. Na jednu stranu si někdy říkám, že by mohl pomoci více ale na druhou, když si představím, že jde na noční, nebo na ranní vstává v 5, tak musí být dost unavený. DOkud jsem u toho studovala, tak jsem toho chtěla víc, ale teď, když mám na starosti jen malého.Je fakt, že když jsem otěhotněla podruhé a bylo mi špatně, tak jsem to na něm prostě nechala a on musel. Teď už je mi zase líp, tak toho dělám víc. Myslím, že ta pravá dělba práce v péči o děti nastane až ve chvíli, kdy půjdu do práce.
začala bych tím, že bych mu jí prostě \"hodila \" na krk na celý den, někam se vypař a vrať se až večer....pak uvidíš jak to zmáknul....pokud jsi doma, proč by se stral, když ví, že to stejně uděláš Jinak, můj manža.....u prvního pomáhal naprosto se vším, u druhého(holka) se zdráhal přebalovat, bál se aby Káje neublížil a u Nelinky naprosto v pohodě ,pomáhá, když je doma....což často není Ví že toho mám dost, tak se snaží a je schopen se postarat o všechny 3 celý den......samo bez dom. prací, ale to bych ani nechtěla
Můj manžel byl to samé, plná pusa povídánía skutek utek a velice rychle.I když bych chtěla další mimi, tak s ním bych si to moc rozmyslela.Naštěstí už spolu nejsme.Martin naopak se stará pořádně, i když na přebalování řekl, že na něj nemám spěchat, beru ale stáhnout a nasadit zpátky při nočníkování zvládne bez řečí. Tak je to něják se vším.Asi bych tvému manželovi na pár dní zavedla jiný režim po příchodu zpráce. Pěkně ho zapojit do všeho. Jeden den nestačí, ten se dá přežít, když neví kdy to zkončí vezme to jako normální činnosti. Rozhodnout si to musíš sama, tak držím palečky ať je to zprávné rozhodutí
Myslím, že pokud sám nechce, tak ho ke všemu nepřinutíš, navíc chlapi tohle zrovna nemilují, to že se je snažíme předělávat a říkat jim neustále co mají dělat. Můj manžel se zapojil do všeho už v porodnici, Míšu tam přebaloval i sám koupal, protože mně bylo hodně zle a byla jsem slabá. Máme to tak, že já mám Míšu na starost, když je manžel v práci a ledva příjde a posvačí, tak má Mišulu až do večera on. S ničím nemá problém a není to tak, že bych ho k tomu kdy nutila, on to všechno opravdu všechno i to přebalování dělá strašně rád. Obzvlášť u toho přebalování se oba vždycky nasmějou. Koupeme oba, ale stane se, že někdy koupe jen sám manžel a já třeba ještě rychle dělám večeři. O víkendech je to tak, že já vařím a manžel má konečně dost času si s Míšou pohrát. Takže nemám vůbec strach mít druhého prcka, vím, že na to nikdy nebudu sama. Myslím, že chlap to musí mít v sobě. Asi jsem ti moc neporadila, ale zkus mu malou opravdu někdy svěřit na dýl a uvidíš, jak to zvládne, třeba když ho nebudeš podceňovat, tak se mu to zalíbí mnohem víc.
u nas je to jine....ale treba krmeni ze lzicky,koupani a prebalovani je na 99% na me...manza se pozvraci u hovinkaapod...rano jeste prebali ..ale pres den uz ne...nekrmi vubec lzickou ,nekoupe..da mi deti do vany...kdyz byli malinky ,tak delal vic,jenze ted uz nemana ty hadata grif...ted s nima blbne a uci je jen ptakoviny...ale je fakt,ze mu je muzu nechat klidne na tyden,jen hoale chudaka ustvu...takze netlacimani na pomoc kolemdeti..to staci to ze s nima saskuje,ani na delani bytu...az prijde cas,udela vse...nevim jak primet chlapa at dela vse hned...ale je fakt,ze se vetsinou chlapi pochlapi az kdyz jde do tuheho a jsou na to sami a maji ochranitelskou a vudci pozici a povinnost...
Tak můj manžel je proslavený tím, že se o Kubíka vzorně stará a staral od miminka. Tzn. přebaloval od narození, koupal asi do dvou měsíců (zpočátku se bál), takže pro mě bylo rozhodování o druhém mimi jasné. Pomáhá vzorně i s Haničkou. Když přijde domů z práce, tak se věnuje Kubíkovi - koupe oba on (Haničku od úplného miminka), zajišťuje nákupy, ve středu chodí s Kubíkem plavat, v pátek cvičit. Je to ohromná pomoc. Samozřejmě, že se dvě děti dají zvládat i bez pomoci manžela -- když musí pracovně pryč a je tam třeba i přes noc - ale je to nebe a dudy. Takhle si ty děti fakt užíváme. Pokud bych byla pořád jen sama, tak je to fakt zápřah a asi bych volila delší časový rozestup. Až bude první dítě skutečně samostatné. Takže bych počkala až jí ty tři roky budou a pak se snažila otěhotnět. Upřímně si myslím, že ten chlap to buď v sobě má a nebo ne. Pokud se do teď jako velký pomocník neprojevil, tak já bych moc nevěřila tomu, že se to s druhým dítětem změní. I když docela ráda bych se mýlila... Myslím si totiž, že tohle musí ten chlap dělat sám od sebe -- většinou potřebují trochu povzbudit (zpočátku), ale musí sami chtít.
možná jsi udělala chybu už na začátku. Manžel měl taky obavy a měl opravdu důvod. malá neměla ani 2kg, když jsem mu ji poprvý dala do klína strčila do ruky lahvičku s mateřinkou, se slovy nakrm si ji.Byl tak vyplašenej ale zároveň nadšenej, okamžitě se zamiloval a už ho to nepustilo...Koupání je jeho doména, já ji jen svlíknu přinesu, pak odnesu nakrémuju a oblíknu. Je to jediný člověk kterému bez obav svěřím Danielku na celý den. P.S.: Z přebalování už tak nadšenej není
být tebou ještě na manžovi zapracuju než si pořídím to druhý, můžeš mít těhu náročný nebo taky ne ale každopádně 2.dítě není už legrace a když ti do toho začne to druhý zlobit tak asi nářez, zkus pro začátek mu přenechat nějakou domácí práci aby to bylo jen na něm a mohl asi se spolehnout že to udělá bez říkání..to je dobrej začátek, a zkuste si víc hrát společně s malou aby to víc okoukal třeba ho to chytne až bude větší a začne se jí víc věnovat a víc se starat
Mám dítě jedno, a manžel mi taky nepomáhá. Ze začátku jsem na něho tlačila, ale mělo to, jak jsem správně tušila a i holky píší, opačný efekt. Teď už to neřeším, nechce se starat, tak ať se nestará, syn mu to jednou vrátí. Jasně mrzí mě to, ale víc pro to nemůžu udělat... Ale ptala jsi se na druhé dítě. Já tady vždycky chtěla dvě, ale tuším, že by to dopadlo tak, že bych na ně byla sama, a to já bych jim nemohla udělat. Když si představím dvě děti tahat k lékaři, do obchodu, nebo se jenom třeba vypravit ven, jít s ním plavat apod. Ale na druhou stranu si myslím že zvládnout se to dá, nebo spíše musí, neboť ti nic jiného nezbývá.... Druhé dítě musí být rozhodnutí vás obou, a hlavně ty musíš být smířená s tím, že na ně v postatě zůstaneš sama...
@zdeni ... bych si to na tvém místě dobře rozmyslela.....
Můj manžel je stejný - s první dcerou začal fungovat až po roce a s domácností taky moc nepomůže... je to ten typ chlapa, co mu miminka a malé děti nic neříkají... hodně mě to trápilo,ale zvykla jsem si. Pak jsem znovu otěhotněla a měla jsem obrovské obavy. Manžel ale překvapil - nestará se sice o malého, ale převzal část povinností s dcerkou a s domácností. Například tvrdil, že nikdy nebude chodit s dcerkou plavat - teď chodí a dokonce si to užívá. Je pravda, že v noci nevstává (to po něm v týdnu ani nechci, když vstává do práce) a jeho pomoc v domácnosti není nijak závratná, ale jsem ráda za všechno. Prostě musí pomoct tak pomůže. Navíc se mi osvědčila taktika přímého příkazu s prosbou - \"prosím, udělej...\" místo čekání na pomoc... A zatím zvládáme vcelku v pohodě. Navíc si myslím, že člověk se stejně vždycky musí spolehnout jenom sám na sebe - pak ho skoro nic nepřekvapí... Je toho na mě občas moc, to přiznávám, ale ty dětičky za to stojí - a zvládnout se to dá!
@Hehelucha můj muž je v tomhle vzorný,zvládá od narození všcko, ze začátku dokonce líp než já... takže bych se u nás druhého nebála,pomůže vždy rád co se týče dcery. v domácnosti už méně co se týče úklidu apod.asi kdyby mi muž nepomáhal,tak bych si to promyslela,probrala i s ním alebohužel nevím,zda dokážeš toho svýho chlapa změnit. snažila jsme se o to dlouho,ale nakonec mi došlo,že si tím akorát otravuju život,že se nezmění. spíš záleží na tobě,zda vůbec chceš 2.dítě. musíme jako matkay prostě počítat s tím,že to dítě spíš potřebuje nás a vždy to spíš zůstane na nás,postarat se....
když budeš spoléhat na pomoc manžela, tak se také druhého miminka nemusíš dočkat nikdy. Já mám 3 děti, manžel mi moc nepomáhal ani v prvních dnech po návratu z porodnice, protože byl celý den v práci, a vše jsem zvládla sama, v klidu a nepřipadalo mi to divné, naopak bych řekla, že jsem si péči o děti užívala a byla jsem šťastná, že je mám.
@Hela jenže ten můj nedělá na šichty a bydlíme v bytě, kde žádné typické chlapské nejsou On mi teda tvrdí, že jeho prací je luxování, jenže to dělá jen 1x týdně a stejně ani to se neobejde bez kyselých ksichtů, jak ho pak bolí záda a že po něm chci přejetí i koupelny a záchodu
@Small to vypaření nejde. To by se asi semnou rozvedl, a ten den by beztak šel s malou k jeho rodičům, takže by se starala tchýňka a ne on (takhle to už udělal když jsem jela jednu sobotu na skoro celodenní školení). Prostě on když má hlídat, tak mu to musím ohlašovat hooodně dlouho dopředu a všechno nachystat (a to jsem byla stejně nejdýl asi 4h). Prostě mám lenocha a nevím, jak ho dokopat k činnosti
@Ady.S jak už jsem psala v předchozích reakcích - zdejchnutí se na den a víc není možný, aspoň teda ne bez následků. Maximálně kdybych byla v nemocnici. Ale to věřím, že by stejně s Klárkou přespával u rodičů.A to zapojení po příchodu z práce jsem už několikrát zkoušela, ale skončilo to vždycky hádkama On si totiž musí od práce psychicky odpočinout, nejlépe u televize nebo na pc (nerušeně!!)
@Evulik25 závidím! máš skvělého chlapa jak už jsem psala výše, celodenní a vícedenní samota manži s malou by mohla nastat jedině při mé hospitalizaci v nemocici. Na vícedenní dámskou jízdu, a ještě k tomu bez malé by mě nikdy nepustil, on by taky bez nás takhle nikam nejel.
@Liberte já po něm ty změny nechci z ničeho nic, chtěla jsem je po něm od začátku, ale pořád to oddaloval, že je moc malá, pak že se moc vrtí, pak že už leze a zdrhá, teď už lítá po dvou...no jen výmluvy, proto nevím, jak to budu zvládat s druhým mimi.Spíš jsem hledala nějakou zkušenost, že něčí manža byl u prvního dítěte stejně málo aktivní jako ten můj, ale s příchodem druhého se to úplně změnilo...
@nadule1 povzbuzování bylo k ničemu. No vidím, že většina máte štěstí na pravého taťuldu Moc vám to přeju
@Dejmalka ale já mu ji na začátku taky strkala, ať se s ní popere. Jenže on je tvrdohlavá a horká palice, takže když nechtěl, tak to neudělal a věděl, že mi to srdce nedá a nakonec ji přebalím já. Plně jsem kojila bez odstříkávání, takže o nějakém krmení nemůže být řeč. Koupání se bál a já byla ráda, že teda aspoň byl u toho s náma v jedné místnosti (ale pak se začal nějak vytrácet a už tam nebýval). A pak začaly hádky, když jsem po něm něco chtěla.
@zdeni no já se snažím ho zapojit do společných hrátek, jenže on se přidá jen když se mu chce, když zrovna nemá náladu na pc hru nebo mu neběží v tv nějaký sport A když na něj zatlačím víc, třeba jestli je pro něj důležitější sport než dcera, tak se rozhádáme a začneme si vyčítat to zapojování do péče a domácí práce (on samozřejmě ublížený, protože umýval nádobí před dvěma dny...)
teď jsem si přečetla všechny reakce..Co má za práci ??ten můj teda pomáhá od malička,trochu jsem ho to naučila tím,že jsem mu malému dávala na jídlo a i přebalovat pokaděné plíny umí,i když toto zrovna není příjemné..ale mohla jsem i teď odjet na delší dobu třeba do města,u mě je to na dlouho a v pohodě..umí si s ním poradit..ale jak to tak od tebe čtu,tak si nemyslím,že by se změnil u druhého dítěte..
@BarčaKa Baruš, podle toho co taky čtu a tvých reakcí mi připadá, že je to fakt lenoch, který se chce vyhnout všemu. Je takový nesolidární, myslí spíš jen na sebe. Vypadá to, že pokud bude druhé dítě, tak se musíš smířit s tím, že na to budeš spíš sama. Je to opravdu těžké. Možná bych ještě zkusila si s ním o tom opravdu v klidu promluvit, říci mu, co tě trápí. Ale nevím, jestli mu to dojde. Možná to takhle bylo i u něj v rodině, když byl dítě. A teď kopíruje ten příklad. Ach jo, ti chlapi, není to s nima jednoduchý.
@Humpolec Asi tak.Muj manžel čím víc dětí tím menší pomoc.A brácha taky u prvního se mohl zbláznit a byl jak mama a u druhého už nic moc,je raději pořád v práci.(já vím,že v práci zas tak často není,kolikrát je u mě)

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

27 %
19 hlasů

68 %
48 hlasů

6 %
4 hlasy

Celkem hlasovalo 71 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Jak být šik a fit i po 40
Unikátní publikace pro ženy, nejen po 40, v níž jedna z autorek podstoupila omlazující proces přirozenějšími metodami na vlastní kůži. Inspirujte se desaterem nejen pro ženu po 40! Jediná komplexní kniha o období po 40. Omlazení přirozenými metodami!
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40 – sebevědomá a v kondici