Diskuze - Jak jsme tatínkům oznámily těhotenství?

Cesta k miminku

Milé dámy, my to měli s manželem následovně. Oba jsme miminko chtěli, já to moc prožívala a manžel byl v klidu, prostě měl jistotu, že to brzo dopadne dobře. Povedlo se už napotřetí. Za těhotenské testy jsem utratila nechutnou částku a manželovi pak zavolala mobilem k němu do práce. Žádná romantika, ale když jsem to zjistila, podlomila se mi kolena a já děkovala Bohu, že to zařídil takhle brzo. Manžel byl moc rád, povídali jsme si o tom pak hodně dlouho a do teď je všechno zaplať Pán Bůh v pořádku.

Lucinka nebyla vůbec plánovaná...V lednu 2010 jsem netrpělivě čekala MS..protože ne a ne přijít měla jsem 2 možnosti..MS se nemohla spustit nebo těhotenství..tak jsem Otovi řekla,že jsem to ještě nedostala a i ty 2 možnosti a pak jsem se jeden volný pátek vydala na gyndu...no a byla tam malá Fazole..pak mi Ota volal a ptal se tak co? a já jen \"jo\"a on \"joooo?\"a slyšela jsem jak je moc šťastnej a jak se začal smát..byl v práci tak to všem vyslepičil

U nás bylo mimčo plánované. Řekli jsme si loni v květnu, že vysadím prášky a nebudeme to řešit. Je fakt, že přítel to neřeil, ale já dělala půl roku každý měsíc test a pokaždé jsem to ořvala. Známá mi poradila jak vypočítat ovulační den, tak jsem to zkusila. No a test začátkem října vyšel pozitivně. Sice tam ta druhá čárka byla jen malinko vidět, ale byla tam. Jen já s hrůzou v očích seděla na vaně a říkala sem si, že to musí být omyl. Já přece nemůžu mít dítě, neumím to, nevím co s tím...... No byl to šok. Jardovi jsem to řekla hned, už trochu uklidněná a měj radost. Ze začátku se o tom se mnou vůbec nebavil, byl ze mě občas i otrávenej, protože jsem nemluvila o ničem jiným. Ale co mi vylezl pupík a je vidět, jak tam sebou Karolínka mrská, tak mi pořád na břicho mluví a každý ráno mu dává pusu a hladí... no je to všechno hrozně fajn.

no tak jelikož u nás je to dost čerstvé (3 měsíce) , tak si to pamatuji docela dobře... jelikož jsem měla týden spoždění a už mi to bylo divné, měla jsem i takovéto šimrání v břiše a \"ten\" pocit, že je něco jinak , tak při cestě domů s přítelem jsem se stavila v lékárně a koupila si test. Když jsme přišli domů, hned jsem valila na záchod, seděla, čekala a bylo to tam... // , přítel se díval na TV, když jsem vyšla ze záchodu, nevnímal mě, asi si myslel že to zase bude negativní (jako už několikrát). Došla jsem až k němu a v ruce držela test, podíval se na test, na mě, na test, na mě a říká: \"a to znamená co?\" tak jsem mu tak napůl vysmátá, napůl dojatá řekla že kdybych \"nebyla\", tak mu to asi neukazuju...on řekl aha, pousmál se, pak řekl super (do teď nevím jak to myslel) a díval se dál na TV... do teď ani nevím jestli se těší... když se ho na to zeptám, neodpoví mi... no ještě má na to 7 měsíců, tak snad to bude dobré... ale někdy je mi z jeho přístupu strašně moc smutno

tak na to si pamatuju docela přesně - manžel si konečně mohl říct svoji vysněnou větu, na kterou se chystal: A je to vůbec moje?!??
no nakonec to nezvládl, na romantické noční procházce jsem mu to vpálila a byl tak v šoku, že se nejdřív smál, potom brečel a pak okamžitě začal plánovat - pokojíček, kočárek, kde bude mimčo sedět v autě.... prostě chlap!

Sny vs. realita

Taky jsem si vždy plánovala, jak to budu jednou oznamovat nápaditě a romanticky. Dopadlo to takto:

Egypt, dovolená, září 2010: miláček:\"já bych s tebou chtěl mít miminko\"

Listopad 2010: dobrá, necháme tomu volný průběh

Prosinec 2010: den před odjezdem na romantický silvestrovský pobyt v Č.Krumlově: blbneme s novou herní konzolí, co dostal miláček od Ježíška a já najednou cítím...něco...divného...slabost, zhoupnutí žaludku...říkám: \"je mi divně, že by mimčo?\" a oooobrovský smích z obou stran, že jako tak brzy asi těžkoooooo.

Ráno v den odjezdu: miláček:\"hele, k těm ovulačním testům byl přibalenej jeden těhotenskej zdarma, nechceš si ho ze srandy udělat?\" Faaaaaaaaaajn...proč ne...hodím ho na pračku a jdu si dobalit tašky.

Miláček za dvacet minut:\"Co ten test, koukalas na to?\" Jdu do koupelny, plnou hlavu toho, co ještě nemám zabaleno...hodím na to oko a vidím //. Furt netuším...beru si návod do ruky...čtu...čtu...nechápu...asi omdlím...přichází přítel...vyděsí se mým vzhledem...bere mi to z ruky...čte...čte...chytí stejnou barvu jako já...nechápeme, obejmeme se, mlčíme...nasedáme do auta...mlčíme...teprve po 100 km nám to dochází a všechno to teprve začíná...

Tak to jsem taky nestihla

Ani to nebylo extra zajímavé,ale pamatuju si,když jsem muži podávala pozitivní test (kostějíčka)stál,kouka na mě,na test,na mě,na test..Potom se usmál,otočil se ke kuchyňské lince,napustil si vodu,umyl ty dva talíře a příbory od oběda,vypustil vodu,utřel to,naskládal na linku...napusti si vodu,umyl to,vypustil vodu utřel to..napustil vodu atd-tohle dělal asi hodinu,celou dobu se nepřítomně usmíval..když mu to konečně dokolovalo,tak se ke mně otočil (já tam celou dobu stála a střídala se u mě panika s naprostým štěstím).Měl úsměv od ucha k uchu a řekl: TO BUDE KRÁSNÝ!!!!

1) Kdy jsi zjistila, že jsi těhotná? Bylo mimi plánované?

- Těhotenství jsem zjistila dva dny po vynechání menstruace. První příznaky jsem na sobě začala pociťovat však již dříve (napnutá prsa, divná puchuť v puse atd.). Kája planovaný nebyl a partner se s tím dlouho nemohl smířit.

2) Jak jsi zjistila, že jsi těhotná? Dělala sis těhotenský test nebo jsi šla rovnou k doktorovi?

- Tak u mě padlo celkem 5 těhotenských testů. První dva byly negativní a další tři byly pozitivní. Ta druhá čárka byla tak neviditelná, že jsem si s posledním testem udělala výlet k doktorce, aby mi těhotenství buď potvrdila či vyvrátila. Když jsem test vybalila v ordinaci, obě čárky byly tak znatelné, že nebylo pochyb.

3) Kdy a jak se o těhotenství dozvěděl tvůj partner? Potřebovala jsi chvíli na to, aby ses s tou novinou vyrovnala sama, nebo jste dělali test společně?

- Já volala partnerovi ihned, jak jsem opustila ordinaci lékaře. Bohužel to bylo jen po telefonu (nežijeme spolu). Dostalo se mi odpovědi, že mu to nevychází, že mimi není jeho a ať \"to\" (jak syna tehdy nazval) dám pryč. Od té doby se to mezi náma totálně rozbilo a vztah skřípal. Nyní se snaží vše vrátit zpět, ale ve mě, díky jeho počáteční reakci, urážkám a nezájmu v těhu, totálně ochladly city k němu.

Některé příběhy jsou fakt super. U nás to bylo také tak, že mně manžel oznamoval, že jsem těhotná a né já jemu. Brali jsme se z velké lásky a po necelém půl roce se rozhodli, že bysme si mohli pořídit mimčo. Mně ta myšlenka naprosto pohltila, takže už první neúspěšný pokus jsme ořvala. Následující měsíc jsem to ale díky pracovnímu vytížení pustila z hlavy. Občas se mi ale udělalo divně od žaludku, ale MS jsem měla dostat až skoro za týden, takže jsem tomu nepřikládala význam. Když se mi to stalo už asi potřetí, tak mě manžel zviklal, že si mám koupit test, nechtěla jsem, takže mi ho koupil on a ještě večer mě donutil si ho udělat. Seděla jsem na záchodě a po chvilce šla odtamtud s tím, že nejsem těhotná a hodila test do koše a šla do koupelny. Za chvilku za mnou přišel manžel se slovy: \"Já nevim, jak ty, ale já tam vidim dvě čárky\". Zůstala jsem na to civět a pořád to chodila kontrolovat, jestli náhodou nezmizela. Nakonec jsem si musela dělat ještě dva testy, abych uvěřila, ale bylo to tam. Po druhé jsem již nenechala nic náhodě a měřila si BT a sledovala hlen atd., jenže uběhlo 5 měsíců a stále nic, tak jsem řekla, že na to prdim a neměřila se, nic. 14. února jsem zaznamenala táhlý hlen jako při ovulaci, tak jsem tak se smíchem řekla manželovi, že dneska se jde na to. Jaké pak bylo moje překvapení, když 4 dny po vynechané MS jsem zjistila, že jsem těhotná a tentokrát jsem to byla já, kdo mé těhotenství oznamoval

a co my

já se nějak nestihla zapojit tak píšu sem

u Barušky to bylo zcela neromantické, o miminko jsme se sice 3/4 roku snažili ale po zjištění dvou čárek na těh.testu mi manžel suše oznámil že jde cvičit a věří pouze gynekologovi a né nějakým testům. Já už ale věděla že je to TAM :-)) celých 9 měsíců se psychicky připravoval na roli otce a málem mu ta doba gravidity nestačila :-)))))
u Anetky to bylo o kapku lepší(manžel dospěl a zřejmě zjistil, že děti nejsou strašidlo)
trvalo to dlouho...skoro 3 roky, snaha už byla otravná a zničující.
Po slabé asi jednodenní menstruaci jsem si udělala test s výsledkem negativní, po týdnu další s výsledkem negativní a po dalším už třetím týdnu další s výsledkem pozitivní :-)))))),manžel byl opět skeptik ale po verdiktu lékaře byl moc rád a první věta kterou jsem slyšela bylo,,TAK TI GRATULUJU,, tak jsem mu taky pogratulovala a přišlo mi to strašně srandovní...asi proto, protože jsem byla dojatá a strašně moc šťastná

no páni,taková \"ciťárna\" a beze mě.ale mám pocit,že jsem se tu někde a někdy v začátcích už realizovala.Takže-poprvé: můj gynekolog tvrdil,že těhotná nejsem ,že je to jen nějaká porucha a poslal mě na ultrazvuk a tam mi řekli,že porucha má zhruba 10 týdnů a je to kluk...ani nevím,jak jsem se tenkrát dostala zpátky do práce a nic mě nepřejelo....budoucí taťka to vzal v pohodě,no a podruhé: Kája byl \"dárek k manželovým 40.narozeninám a to jsem se ho jednoho krásného dne optala,jestli by nechtěl jet se mnou na ultrazvuk....moc neposlouchal a tak ptal,jestli budou znovu Matymu rentgenovat tu ruku co si 2xběhem půl roku zlomil?!No a pak už jen žasnul,první co z něj vypadnulo,tak bylo,že je rád,prodože už moc nedoufal,že se to povede...a ještě dodatek -syn vyprávěl o o 2 roky dřív ve školce,žebude mít ségru,pak si o ni psal Ježíškovi a ono mu to vyšlo,ale řekla bych ,že tentokrát se Ježucha dost nadřel...(ségra se narodila 19.prosince)

Tak to jsem teda taky nestihla

to mě mrzí,že mi unikla taková pěkná debata tak se podělím aspon ted tady.

MY jsme těhu také plánovaly,takže jsem čekala vždycky po jistém termínu,jestli už.Skoro tatínek ,tak nějak moc nesledoval dění okolo,tak jsem měla šanci udělat překvapení,těhu testy jsem si nekupovala,čekala jsem až to prostě nepřijde.Hezky jsme oslavili moje 30tiny a za týden na to jsem čekala co bude a ono nic,tak jsem si se studem jako když si puberták kupuje kondomy,kupovala v lékárně těhu test a 5dní po zpoždění ho udělala,pak ještě za 4dny a byl o něco silnější,ten den jsme měli naplánované divadlo a po něm jsem naplánovala zajít do naší oblíbené restaurace,jako to děláme po divadle,takže moje akce byla dobře skryta.
Sebou jsem vezla malou krabičku v níž byli schované 2 malé flaušové bačkůrky velikosti 0,dudlíček a ten den dělaný těhotenský test.
Tu krabičku dostal skoro tatínek po večeři před sebe na stůl a když jí oevřel neměl slov ,jen se mu zaleskla slza v oku a řekl děkuju.
Děti má rád a moc se těšil na to naše první,byl to asi nejhezčí den jeho života a byl dojatý a štastný stejně jako když se po devíti měsících narodila naše prdelka Stellinka.