Diskuze - Svatební hry, zvyky a tradice

Tipy na svatební zvyky a tradice

Skvěle popsané svatební zvyky a fotografie jsou na blogu ZDE: http://organizacesvatby.blogspot.cz/2017/07/zvyky-tradice-na-svatbe.html

Nenásilná svatební zábava

Osobně mám raději nenásilnou svatební zábavu, do které se zapojí jen ten, kdo chce. Proto je mou nejoblíbenější svatební doplňovačka. Dle mě velice originální a zatím málo známá. Více o svatební doplňovačce se dočtete na http://zuzana-atanasov.cz/rada-do-manzelstvi-kazdy-muz-potrebuje-dopln/

Tip na vypečenou svatební zábavu!

Dámy, jestli hledáte vychytané a originální tipy na svatební zábavu, pak mrkněte na www.evice.cz .. najdete tam tipy na neokoukanou svatební zábavu, která bude bavit všechny generace :-) Evice

Bože bože, ani hry nikoho nebaví, já jsem tady na tu svatbu úúúplně sama.

Mně se ty hry a tradice taky nezamlouvají... My jsme se dost bavili i bez toho. :)) Nejhorší bylo, že z jedné svatby jsme museli normálně zdrhnout ven, protože nás pořád chtěli do nějakých takových praštěných her tahat.

A únos nevěsty?
Tak to jsem na své svatbě vyloženě zakázala. Jednou jsem byla na svatbě, kde nevěstu unesli a ženich si toho ani nevšiml... když se o tři hodiny později vrátila nasupená nevěsta... no nic moc

Asi nemám smysl pro humor nebo jsem suchar. Mě to prostě všechno přijde trapné.
Tchán si posteskl, že teda máme svatbu... bez tradic.
A kupodivu... Nám to funguje bez problémů, dokonce i k dětem se manžel moc krásně chová, kdežto jiní z rodiny... Ti na svatbě šaškovali a dělali nějaké tradice, sice jsou spolu, ale teda nic moc krásného to nebylo, není a asi ani nebude.

Do hromadky smeti

by v nasem pripade nevesta nejspis jeste nablila

já nechtěla velkou svatbu taky právě proto, že nesnáším tyhlety zvyky. Jímala mě hrůza při pomyšlení, že budu zametat rozbitej talíř a tancovat s každým, kdo si \"zaplatí\". Kdyby svatba byla podle tchýně, tak by to takhle dopadlo, takže já jsem šťastná, že jsme to měli po našem a nemuseli jsme šaškařit :)

U nás začalo svatební veselí po příchodu do restaurace, kde se konala hostina. S Lojzou jsme společně zametli rozbitý talíř, tedy já jen přidržovala lopatku, Lojza se ukázal už tehdy jako gentleman a většinu práce zvládl sám. Následoval přípitek, má svědkyně měla krásný a dojemný proslov. Pak jsme se s Lojzou podělili o výbornou knedlíčkovou polévku a po obědě přišli muzikanti a nás čekal první sólo tanec jako novomanželé. Nádhera, ještě teď to všechno vidím, ostatní kolem nás utvořili kruh a na další písničku se různě střídali, kdo bude tančit se mnou a kdo s Lojzou. Her jsme moc připravených neměli, jen přátelé nám přichystali takový novomanželský kvíz, u kterého jsme se opravdu nasmáli (ale musím podotknout, že opravdu většinu odpovědí jsme měli stejných). Potom sálem putoval můj střevíc, do kterého svatebčané naházeli penízky (což jsme ale my s Lojzou v plánu neměli). Dort jsme nerozkrojili, protože po těch tunách zákusků, které mamka s tetou napekly by už jej nikdo nechtěl, takže se pokrájel až na konci a každý si domů odnesl kousek. Kytici mě ani nenapadlo házet, hezky jsem si ji usušila a doma ji mám dodnes.