Diskuze - VIII. díl

Ahoj všichni.
Zajímal by mě i pohled na celou věc od sester a lékařů z Jip. Pracuji ve zdravotnictví dost let na to, abych věděla, jak se dokážou někteří pacienti a jejich rodiny chovat. Buďte v klidu pracovala sem i s lékaři a sestrami kteří měli chování bernardýna a všechno potřebovali mít přesně nalajnované a zbytečně stresovali nejen sebe, ale i široké okolí. Jinak klobouk dolů jak to malá zvládla a doufám, že bude v pořádku i s maminkou.

Ahoj holky,
důležité je,že jste už teď spolu doma a můžete se vzájemně tulit a dokazovat si lásku, kterou vám nikdo nevezme.
Je s podivem,jak se v tak vyspělé zemi nedokáží zdravotníci zamyslet a opakují stále stejné chyby.
V roce 2007 mi po ranním porodu vzali Aničku na dětské, když jsem se probudila po odpočinku, dozvěděla jsem se od uklízečky, že \"ta holčička\" je na JIP.Kouknout jsem se na ní mohla až večer, v noci ne,nechtěli mi říci jak je nemocná, nevěděli to, sahat jsem na ní nesměla, kojit už vůbec ne.Desinfekci jsem už nesnášela a stále jsem nesměla nic, byla jsem mladá a pitomá.Sestry řvaly,a já jsem pak taky na Aničku sahala, řvala i doktorka řekla mi, že pokud Anička umře,bude to moje chyba.Nevěřila bych, že to říkají tak běžně a mrzí mě to. Anička se nelepšila a já se spojilas léčitelkou, Aňa odcházela, protože mě k ní nepustily, strašně mě to šokovalo a bojovala jsem , stěžovala si a vše se zlepšilo, mohla jsem ji beztrestně hladit, kojit a chovat v náručí a hlavně ji šeptat jak ji miluju.Potom se zlepšila,a my si vydupali revers, musela se zaručit naše pediatrička...bylo to složité.
Ať se vám daří dobře

Četla jsem to se zatajeným dechem. Je to zvláštní, že péče v nemocnicích může být tak rozdílná. Moc vám všem držím palce a přeji hlavně hodně zdraví

Precteno se zatajenym dechem

Neuveritelny, co si nektere z nas musi prozit na ceste k miminku. Preju vam vsem zdravi a pohodu a uz nikdy takove nervaky!

nedovolila bych si to kdybych

neměla zkušenost s Honzíkem z Plzně Lochotín,kde maminky naopak podporovali aby byli s miminkem co nejvíc v kontaktu,na miminko jsme mohli sahat nikdo nám to nezakazoval i přes špatný zdravotní stav.Před týdenm jsme byla s Kačkou v Plzni na neonatologické kontrole ve vývojové poradně a vyprávěla jsem co se stalo,skoro mi to nevěřili,že se tohle ještě dneska v nemocnicích děje,pak mi sdělili,že zrovinka dostali nový inkubátor pro extrémně nedonošené miminka,které několik měsíců tráví v inkubátoru aniž by si je maminka mohla pochovat,nebo klokánkovat-tento speciální inkubátor dokáže sjet úplně dolů tak aby maminka mohla vedle inkubátoru pohodlně sedět a mít otevřenou celou boční stěnu a přitom inkubátor pohotově reguluje teplotu a ostatní věci a takto může maminka být se svým miminkem i několik hodindo budoucna by jsme chtěli 3ťátko za 10-12 let ale po téhle zkušenosti zvažuji i domácí porod-samozřejmě pokud miminko donosím

klobouk dolů před Tvoji statečností

hlavně, že je vše už v pořádku. Přeju hodně zdravíčka a pohody Vám oběma

tezka situace

Jedine, co muzu jakz tak pochopit, kdyz predcasne narozene miminko zacne plakat, jaka je to uleva. Anicka se narodila 35+2, ale ona byla zrejme uz zcela donosena, sly jsme domu po 6-ti dnech, jakmile se vysvitila zloutenka.

Ses odvazna, zes podepsala ten reverz, ja bych mela strach jak svina.

je mi moc líto, že sis toho musela tolik prožít, snad už všechno to špatné je za váma Katka je veliká bojovnice a obdivuji tě, že jsi to tak zvládla, nevím, jak moc chyb udělali sestry a lékaři na novorozenecké JIP, ani si nejsem schopná představit, jak bych se zachovala já.. ale jsem moc ráda, že máš svou holčičku konečně u sebe a že je vpořádku! přeji vá oběma hodně zdraví a štěstí, ať na ty špatné zážitky brzo zapomeneš

koukám jak sis užila a neskončilo to ani po porodu. Tak přeji teď už jen klid a zdravíčko.

nemam slov..jen preji uzklid a zdravi cele rodine