Psychomotorický vývoj dítěte 0-6 let
Období dětského věku
Neintenzivnější je vývoj v prvním roce života, v dalších letech se zpomaluje a k poslednímu, ale také největšímu skoku ve vývoji dochází v pubertě.
Dětský věk pro přehlednost dělíme na:
- období novorozenecké - do 4 týdnů od narození
- období kojenecké - do 1 roku
- období batolecí - do 3 let
- období předškolní - do 6 let
- období školní - do 15 let (ukončení základní školní docházky)
Dovednosti dítěte v jednotlivých obdobích
Duševní vývoj dítěte začíná v prvním roce rozvojem vyšších nervových funkcí na podkladě návyků, což jsou vlastně složité podmíněné reflexy. Ty se vytváří působením popudů jednak z okolí a jednak popudů z nitra organizmu. Pro nerušený rozumový a citový vývoj dítěte je třeba, aby tyto popudy byly ve vzájemném souladu. Proto při výchově dítěte je třeba dbát na to, aby se nevytvářely škodlivé podmíněné reflexy jako podklad pro škodlivé návyky. Vývoj dítěte a vlivy na něj působící během prvního roku života jsou základem celého dalšího duševního vývoje dítěte. Na vývoji se také podílí vrozené schopnosti, zdravotní stav, působení okolí - rodiny a především matky.
Dosažený stupeň dovedností dítěte je častým předmětem hovorů maminek, které své děti srovnávají. Je třeba zdůraznit, že každé dítě je jiné, proto není třeba se zneklidňovat, když vaše dítě ve srovnání s dítětem sousedky ještě tu či onu činnost neovládá.
Přehled vývoje dovedností dítěte:
1. měsíc
- v leže na bříšku jen na krátkou chvilku zvedne hlavičku
- reaguje jen na silnější zrakové a zvukové podněty pohybem celého těla
2. měsíc
- v lehu na zádech začíná zvedat nožičky
- při přitažení do sedu hlava ještě padá dozadu
- v poloze na bříšku zvedá hlavičku nad podložku a chvíli ji udrží zvednutou
- začíná sledovat pohyb předmětu či pohybující se osobu
- krátce se usmívá na matku
- vydává slabé hrdelní zvuky
3. měsíc
- pase koníčky - v lehu na bříšku udrží hlavičku, opírá se o předloktí
- při přitahování do sedu již krátce udrží hlavičku (padá jen mírně dozadu)
- sleduje dobře pohybující se hračku, živě na ni reaguje pohybem a broukáním
- snaží se uchopit pohybující se předmět
- prohlíží si ručky
4. měsíc
- hračku krátce uchopí
- nahlas se směje
- otáčí se za zvukem
- v poloze na bříšku dobře drží hlavičku a opírá se o předloktí
- při přitažení do sedu hlavička již nepadá dozadu
5. měsíc
- v lehu na bříšku se opírá o dlaně
- z lehu na zádech se začíná převalovat na bok a na bříško
- uchopíme-li dítě za ručky, začíná se přitahovat
- sahá po hračce a uchopí ji, hračku si prohlíží
- sleduje osoby kolem sebe, dokáže rozeznat laskavý a přísný tón řeči maminky
6. měsíc
- v lehu na bříšku zvedá ručky a nožky do výše
- dokáže se převalit z bříška na záda
- za podané prsty se přitáhne do sedu
- podržíme-li dítě v podpaždí, zapře nožky pevně o podložku
- žvatlá slabiky - ba, va, ma, pa, ta
- dokáže dobře přijímat stravu lžičkou
7. měsíc
- posadí se samo
- udrží se pevně ve stoje s oporou na krátkou chvíli
- na konci 7. měsíce pase koně v poloze na kolenou, opřeno o dlaně
- překládá hračky z ručky do ručky
- dokáže rozeznat cizí osoby
- vyslovuje slabiky
- je schopno pít z hrníčku
- je schopno samostatně jíst např. sušenku
- žvýká pevná sousta
- předměty dává do úst
8. měsíc
- leze
- posadí se samo a sedí bez držení
- staví se, může-li se něčeho přidržet, stojí samo
- začíná obcházet bokem postýlku či nábytek s přidržením
- některým slovům rozumí - začíná hledat pojmenované předměty, začíná napodobovat
9.–10. měsíc
- sedí jistě
- otáčí se a uklání v sedu, aniž upadne
- samo se postaví - může-li se přidržet, chodí za ručičku, umí paci-paci a pá-pá
- jistě pije z hrnečku
11.–12. měsíc (1 rok)
- stojí chvilku bez držení a začíná dělat samostatné kroky
- rozumí některým pokynům (vstaň, otevři pusu, kde je auto)
- řekne smysluplné slovo
13.–15. měsíc
- stojí samo delší dobu
- postaví se samo bez přidržení
- dovede dobře chodit
- postaví na sebe dvě kostky
- rozumí zákazu „nesmíš"
- zná asi pět slov
- dokáže napodobit některá zvířátka
- pije samo z hrnečku
16.–18. měsíc
- zvedne předmět ze země a neupadne
- vyleze na malou židli
- dovede těžkopádně utíkat
- navlékne na tyčinku kouli
- jí rádo samo lžičkou - ale rozlévá
19.–21. měsíc
- chodí po schodech s přidržením
- dobře běhá
- vysloví jednoduchou větu
- napodobuje slovně některé činnosti (autíčko tú-tú)
- dovede si navléknout botičku
22.–24. měsíc (2 roky)
- po schodech chodí bez držení
- dokáže chodit po špičkách
- tužku uchopí do prstů a ne do pěsti
- hraje si mezi dětmi - ale ne s nimi
- začíná skloňovat a časovat
- žádá si na nočník, během dne vydrží bez plen
25.–30. měsíc
- chodí po schodech bez držení a střídá nohy
- rozepíná a zapíná knoflíky
- jí samo lžičkou a nepolije se
- na obrázku pojmenuje věci
- umí krátkou říkanku
31.–36. měsíc (3 roky)
- stojí chvilku na jedné noze
- přeskočí natažený provázek asi 5 cm nad zemí
- opakuje krátkou povídku
- zašněruje si boty
- dokáže zazpívat jednoduchou písničku, řekne delší říkanku
- dokáže rozeznat základní barvy
37.–48. měsíc (4. rok)
- stojí na jedné noze
- skáče do dálky s rozběhem
- udělá kotrmelec
- nakreslí kruh
- nakreslí lidskou postavu bez trupu (hlavonožec)
- hodně se ptá
- vypráví delší povídku - často směšuje skutečnost s výmyslem
- obléká a svléká se s dopomocí
- velmi touží po pochvale, samo se hodně chlubí
- rádo kreslí a kresbu pojmenuje
- zachovávání čistoty již není problém, samo se umyje
49.–60. měsíc (5. rok)
- samo se umyje a učeše
- pomáhá v domácnosti (při umývání nádobí)
- řekne jak se jmenuje a kde bydlí, kolik má roků
- pamatuje si melodii
- neplete si pojmy včera a zítra
- nakreslí reálnou postavu
- dětská artikulace mizí, řeč se již podobá řeči dospělých, výslovnost může být ještě s drobnými odchylkami
- při společných hrách se pravidlům podřídí
- rozezná pravou a levou ruku
61.–72. měsíc (6. rok)
- dokáže si zavázat tkaničku
- navléká korálky na nit
- rozezná dopoledne a odpoledne
- ví, kde se co nakupuje
- dokončí úkol vyžadující větší trpělivost a vytrvalost
- řeč by měla být bez chybné výslovnosti
Hodnocení vývoje dítěte
Tento přehled je pouze orientační, protože každé dítě žije v jiném prostředí, které ho více či méně stimuluje, každé dítě je jinak nadané, v něčem je šikovné více, v něčem méně. Proto by si neměli zoufat žádní rodiče, když zjistí, že jejich dítě se uvedenému přehledu trochu vymyká. Vývoj dítěte může ovlivnit i zdánlivě banální onemocnění (např. viróza, průjem), dokonce ho i na čas zastavit. Proto se při všech pochybnostech obracejte na svého dětského lékaře, který vaše dítě dobře zná, jeho vývoj zaznamenává a může vaše pochybnosti posoudit.
Praktický dětský lékař orientačně sleduje také sluch a zrak vašeho dítěte při všech preventivních prohlídkách a pokud má nějakou pochybnost, zajišťuje případné odborné vyšetření.
Další vývoj dítěte od 6 let je ovlivněn především školou, způsobem školního vyučování a školních požadavků, na něž reaguje podle svých schopností. Školní věk vyžaduje od dítěte schopnost soustředění a účelného myšlení, dítě dokáže odlišit hru od povinnosti, je schopno plnit zadané úkoly, dokáže se dobře soustředit a umí již ovládat své chování.
Dítě nezralé pro školní docházku
Může se však stát, že se dítě nedokáže soustředit, nevydrží sedět v klidu v lavici, špatně navazuje kontakt se spolužáky, jiné dítě je bázlivé či přecitlivělé, velmi závislé na matce, od níž se těžko odpoutává, jiné je impulsivní, nedokáže ovládnout své chování apod.
Odborně se hovoří o dítěti nezralém pro školní docházku, které lze rozdělit do několika skupin:
děti z prostředí s nedostatečnou výchovou
děti s opožděným duševním vývojem
děti s nedostatky v tělesném vývoji a zdravotním stavu
děti s nerovnoměrným vývojem, poruchou některých funkcí a schopností
děti s neurotickými povahovými rysy
U těchto dětí je vhodné odsunout školní docházku o 1 rok, což je většinou dostatečně dlouhá doba k „vyzrání" funkcí, takže dítě se může úspěšně zařadit do školní docházky bez rizika obtíží či selhání a hlavně bez nabouraného sebevědomí v samém začátku. Celou situaci velmi dobře může vyhodnotit dětský psycholog a navrhne také vhodnou metodu výchovy a přístupu k takto nezralému dítěti, proto je vyšetření dětským psychologem na místě.
garant: prof. MUDr. Hana Hrstková, CSc.
Vaše dotazy
Učení se stát a pády dítěte
Dobrý den, máme 10 měsíčního kojence, který se začíná postavovat. Ráda bych věděla, jak mu mohu pomoci, aby se učil stát, ale zároveň, abychom předešli držkopádům. Jen dnes /a to jsem byla u něj a myslela jsem, že ho jistím dostatečně/ měl dva ošklivé pády, po kterých plakal. Mám mu pořídit helmu?
Odpověď dr. Ludvíkovské: Především u kojence, jehož pohybová aktivita se rozvíjí někdy velmi rychle, je nutné s pády počítat, a proto musí být rodiče (většinou především matka) velmi ostražití. Dítě objevuje svět a všechno si musí ohmatat a vyzkoušet. Jestliže se začne stavět na nožky, snaží se přidržet čehokoli, co mu ke stoji pomůže. Proto je vhodné v této fázi pohybového vývoje mít dítě zabezpečené buď v postýlce (podlážka ale musí být úplně dole) anebo v ohrádce - obojí skýtá dítěti dostatek prostoru ke hraní i pokusům o stoj a chůzi (ohrádka je ale prostornější). Je samozřejmé, že tyto pokusy provází pády, ale při tomto zabezpečení dítěti nehrozí žádný úraz. Ponechá-li však maminka dítě volně na podlaze, je pochopitelné, že se dítě vlastní aktivitou dostane kamkoli, jen aby se mohlo přidržet a postavit se. Může to být mimochodem i ubrus na stole (který stáhne i s nádobím či horkým čajem), židle, která se převrátí, a pak následuje samozřejmě pád a případný úraz. Takže dotaz maminky, zda dítěti v této fázi pohybového vývoje nepořídit raději helmu není na místě. Maminka se musí dítěti věnovat a zabezpečit je tak, aby možnost úrazu minimalizovala.
Dovětek maminky: Dobrý den, v postýlce i v ohrádce se synáček nudí a křičí, neboť chce být právě se mnou. Naopak postýlka, jak jsem zjistila, ma pěkně ostré rohy (a to máme dobrou dřevěnou postýlku s 3 polohami pro matraci). Vyřešili jsme to asi optimálně. Má prostor 2,5m*2,5m, který je ohraničen dřevěným zábradlím, za které se drží, když si stoupá. Na zemi jsou karimatky a polstáře. Ty karimatky jsou úžásná věc - doporučuji všem ostatním maminkám. Jednak jsou lehké a dítě s nimi rádo mává, a jednak poskytují měkkou podložku při pádu. Já samozřejmě dítě hlídám a jsem s ním celý den, ale také si musím vařit a odskočit na toaletu. Žehlím až večer, když spí, jinak nic jiného nedělám... Ale i když jsem s ním, tak se občas nějak sesmekne nakřivo a upadne...a včera se strefil hlavou mimo karimatku na koberec...mám z toho hrozné výčitky. Takže jsme přidali ještě další dvě karimatky a máme v tom jeho hracím prostoru hotové tatami (na tatami se cvičí aikido, žíněnky jsou po celé tělocvičně). S pozdravem, Lucie
Jak pomoci dítěti v učení se chůzi
Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala. Mám 17.5 měsíčního chlapce a ještě sám nechodí. V 15 měsících se pustil sám od stolu a šel pár metrů. Ten den večer nechtěl jít vůbec. Nevšimli jsme si, že by se lekl nebo uhodil. Z ničeho nic nechce. Ale jinak okolo stolu chodí, drží se za jeden prst a někdy se jakoby pouští. Váží 14kilo a měří 90cm. Vyrostl nám docela hodně. Tak se obáváme, jestli to není tím. Chodíme i na plavání. Tak si myslím, že tělíčko má dobře zpevněné. Předem děkuji za odpověď.
Odpověď dr. Ludvíkovské: To, že chlapeček ještě sám nechodí, ale stačí mu něčeho se přichytit a chodí, pak si myslím, že maminka nemusí mít obavy.
Je to zřejmě pan "opatrný", který potřebuje mít pocit jistoty. Jestliže stačí dát mu do ruky prst a chodí, pak zkuste dát mu do ruky třeba vařečku, jděte s ním a pak ho úplně pomalu pusťte. Bude mít pocit, že se něčeho drží a postupně si zvykne. Je velmi dobře, že s ním chodíte plavat, protože ve vodě je vždy každý pohyb snazší a nenásilně posiluje všechny svalové skupiny. Doma také formou hry s dítětem cvičte - viz stránky cvičení s dětmi. Při cvičení nikdy nešetřete chválou, každé dítě ji potřebuje.
Odpovídala: MUDr. Květoslava Ludvíkovská
Předchozí článek:

Proč je W sed tak škodlivý?
Následující článek:

Nedonošené děti, nezralý novorozenec
Psychomotorický vývoj 0-6 let - diskuze
odpovídáme
naštěstí děláme vždy vše správně pro daný měsíc..mám radost z toho mýho kluka :)Poradna
Dobrý den, nevím, zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla, a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity, tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mýlím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset, je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích, i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí, když není po jeho, a kdybych neodvedla pozornost někam jinam, tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to“. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam, kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru, tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas, tak, jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.
Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá, aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel, vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky. Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí, že školka není pouze hraní si v dětské herně, ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá, například zmiňované odvedeni pozornosti. Velmi pěkně postupujete, když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte. Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování, které by syn dělat měl, které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví, jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.
Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám, že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít.
Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr, v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte, pokud tedy projevy nejsou extrémně silné. Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému, kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají, strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie.
V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce, případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Obsah článku
- Období dětského věku
- Dovednosti dítěte v jednotlivých obdobích
- 1. měsíc
- 2. měsíc
- 3. měsíc
- 4. měsíc
- 5. měsíc
- 6. měsíc
- 7. měsíc
- 8. měsíc
- 9.–10. měsíc
- 11.–12. měsíc (1 rok)
- 13.–15. měsíc
- 16.–18. měsíc
- 19.–21. měsíc
- 22.–24. měsíc (2 roky)
- 25.–30. měsíc
- 31.–36. měsíc (3 roky)
- 37.–48. měsíc (4. rok)
- 49.–60. měsíc (5. rok)
- 61.–72. měsíc (6. rok)
- Hodnocení vývoje dítěte
- Dítě nezralé pro školní docházku
- Vaše dotazy
Související články
Vybraná anketa
Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?
15 %
6 hlasů
79 %
31 hlasů
5 %
2 hlasy
Celkem hlasovalo 39 unikátních návštěvníků