Listopad 2013/3 - Týden splněných přání a role (budoucí) matky

Aktualita ze dne 23. 11. 2013: Ady.S se 22. 11. ve 22:12 h narodila dcera Anička. Měří 51 cm a váží 3700 g. Porod byl rychlý a tatínek statečný :-) Gratulujeme!

Tento týden se plnila tajná přání a chodilo se po kontrolách, padlo také téma vánočních dárků:

  • Sylviecucy strávila pracovní týden na služební cestě, proto si víkend vychutnávala s Kubou doma,
  • Dominikakolarova se poprvé setkala s poslíčky, přemýšlela také nad zvládnutím role matky,
  • Buik učila Máru za pomoci kšírů chodit, čas si našla i na své oblíbené cvičení a geocaching,
  • Ady.S prožila týden splněných přání a dozvěděla se, že její porod je už na dosah.

 

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

Které maminky se projektu účastní?

 

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 29. týden)

Jak jsem zmiňovala minulý týden, tento jsem strávila na služební cestě na jižní Moravě, kde jsem společně s kolegou měla na starosti náročný trénink. Tímto týdnem jsem se ale v podstatě s prací téměř rozloučila. Čeká mě jen krátké předání úkolů a úklid stolu v kanceláři :-) Cítím se trochu smutně, protože odcházím z práce, kde jsem byla opravdu ráda. Na druhou stranu se čím dál víc těším na denní radosti s malou princeznou, protože si uvědomuji, jak kvapně se k nám blíží... a je to krásný pocit!

Během týdne jsme se s malou měly v podstatě dobře. Trénink sice probíhal 10 hodin denně, což je samozřejmě náročnější i v netěhotném stavu, ale kolega mi výrazně pomohl, občas jsem si během dne mohla lehnout a ulevit zádům, která teď o sobě dávají vědět daleko častěji než dosud.

Částečně je to má chyba, nechala jsem si totiž doma polštář, který mi v noci pomáhá k většímu pohodlí. Hotel, ve kterém trénink konáme, je ale jeden z nejlepších, které jsem kdy navštívila. Jejich gastronomie je neuvěřitelná, celý týden jsem jen mlsala a mlsala... to bude zase zděšení, až se postavím u doktora na váhu :-D

Kuba mi během týdne velmi chyběl, zřejmě zapůsobily hormony, protože už odjezd byl emotivnější než obvykle... proběhly i slzičky, strašně se mi nechtělo odjet. Víkend jsme tak strávili výhradně spolu. Už páteční večer byl hodně relaxační a válecí... objednali jsme si pizzu, pustili film a jen tak leželi a užívali si toho, že jsme po 5 dnech zase spolu. Další dny probíhaly víceméně stejně. V sobotu jsme kromě obvyklých domácích prací typu úklid, praní, oběd měli na programu návštěvu kina. V neděli jsme vyrazili se známými na večeři a posezení... neviděli jsme se od jejich svatby, která proběhla v srpnu, takže témat na povídání jsme měli mnoho.

S čím jsem tento týden konečně hnula, byly Vánoce. Jsem spíše typ, který kupuje vánoční dárky s předstihem, letos se mi to ale pro velké pozdvižení okolo naší hvězdičky nedaří. Většinou mám v tuto dobu už téměř všechny dárky připravené, téměř i zabalené a nachystané :-) Tento týden jsem přes internet obstarala dva pro Kubu a jeden pro malou neteř Claudinku... zároveň jsem si napsala i seznam ostatních a s potěšením jsem zjistila, že až na jeden všechny ostatní koupím přes internet, protože v nacpaných obchodech se mi tlačit opravdu nechce. Co vy a Vánoce? :-)

Příští týden bude zase těhotný... čeká mě kontrola nejen s malou, ale taky u zubaře. Mimoto těhotenská masáž, předporodní kurz, relaxační kosmetika a posez s holkama... těším se!

Mezitím se mějte krásně!

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 31. týden)

Od soboty jsem v 31. tt, to znamená, že nás čeká s Vašíkem poslední velký ultrazvuk, i když pan doktor ultrazvuk dělá pokaždé, ale bohužel ne tak do podrobna), kde konečně uvidím prcka celého ze všech stran, uslyším srdíčko a snad se na maminku alespoň usměje anebo zamává tak jako předtím... v 3D je to opravdu nádhera (ať žije pokrok) :-) Těším se, až u doktora zjistím, v jaké poloze se ten kluk nachází, protože mi přijde, že je každý den někde jinde a dává o sobě dost znát.

Už dvakrát se mi stalo, že mě v noci před spaním přepadli poslíčci (raději jsem se  ujistila a jsou to vážně oni :-D ). Poprvé jsem byla celkem vystrašená, trvalo to v nepravidelných intervalech asi půl hodiny, ale včera jsem schválně sledovala hodiny, bylo to pravidelně po dvou minutách a bylo to opravu intenzivní, alespoň jsem zjistila, jak to hezky rozdýchat... tak snad to bude fungovat i při těch opravdových kontrakcích při porodu... Přítel z toho byl včera dost vystrašený, dokonce se mě zeptal, jestli může jít spát, jestli mu tam do rána neporodím, to jsem se docela pobavila :-D

Tento týden už budeme bydlet konečně sami dva v našem malém, ale útulném bytě. Sice chybí pár drobností, ale všechno důležité už tam máme a můžeme chystat věci pro Vašíka... straaašně moc mi toho ještě chybí :-/ Ale z čeho mám největší radost, je naše sedačka rudé barvy, je taaaak krásná, vybíral ji přítel a musím říct, že jsem z ní opravdu nadšená, příští týden vám dodám fotku bytu, teď je tam ještě dost „bordel“, takže by to byla spíš ostuda se tím chlubit :-D

Rozhodla jsem se, že ze začátku budu nejspíš používat látkové pleny, i když z toho mám poměrně strach, protože jsem nikdy žádné miminko s látkovou plínkou nepřebalovala, jen s klasickými papírovkami a ty jsou přece o hodně jednodušší, co se týče použití i likvidace. Přiznám se, že teď mám tak nějak ze všeho strach... jak miminko koupat, jak s ním manipulovat, o kojení ani nemluvím... a to mám s dětmi tolik zkušeností... Ale já to zvládnu, budu se muset sice naučit ještě spoustu věcí, ale věřím, že ten „maminkovský pud sebezáchovy“ přijde hned na porodním sále a já budu naprosto vědět, co a jak a nebudu muset kvůli každé prkotině volat mamku, to bych opravdu nechtěla. Už začínám být dost nervózní, co se týče porodu, ale myslím, že to je asi každá prvorodička, zvlášť tak mladá jako já, ne?

Tento týden snad nebude tak nudný jako ty předešlé, brácha totiž chytl nějakou menší virózu a zůstává doma, aby se jí zbavil do jejich mikulášské besídky, na kterou jsem opravdu zvědavá, takže toho prcka budu hlídat. Naštěstí je to dost nenáročné a samostatné dítě, ráno mu dáte najíst, napít, zapnete mu pohádky a máte klid na celé dopoledne, to když pak něco chce, tak si to umí vzít z lednice i sám, aniž by se ptal, kde co je.

Jsem moc zvědavá na ostatní maminky - na jejich příspěvky, každé úterý neustále pozoruji, kdy už budou zveřejněny, abych si je mohla přečíst, alespoň se dozvím něco navíc. Musím říct, že i vaše fotky jsou super a někdy se u vašich příběhů dost pobavím :-) No a hlavně jsem zvědavá na to, kdy ostatní holky/bolky porodí a na jejich mimča, teď už nám odpadla Kačka a já jí chci tímto popřát mnoho štěstíčka, zdravíčka, lásky a ať jim ten jejich kluk dělá jen samou radost ;o)
 

Buik (32 let, druhorodička, 32. týden)

Další týden za námi, „moribundus“ konečně na ústupu, tento týden byl věnován lékařům a jsem ráda, že už je zase za námi :o).

V pondělí jsem vyrazila na gynekologii. V čekárně jsem v rychlosti prohlédla svatební knihu, která mi konečně došla poštou, a byla jsem z ní nadšená. U sestřičky na mě čekaly výsledky krve, které byly naprosto v pořádku, a také mi sestřička vypsala doklad o nástupu na mateřskou dovolenou. Dále na mě čekala skoro půlhodinová prohlídka u paní doktorky. Tím, že mám tu cukrovku, jsou naše ultrazvuky opravdu dlouhé a studuje se kde co. Nejdřív jsem ale dostala vynadáno, že jsem opět zhubla o kilo (což už bylo druhé během těhotenství, moc se jí to nelíbilo z toho důvodu, že během těhotenství jsem nabrala tři kila a z toho mám dvě opět dole – do průkazky si nakreslila klesající křivku a že to musím nahlásit v diaporadně). Pak tedy přišla na řadu prohlídka – nic se u nás nechystá, světe div se. Na UZ prcek spinkal, takže žádné zajímavé pózy jsme neviděly, ale dle měření má v 31+0 týdnu těhotenství cca 1702 gramů, všechny průtoky se jevily dobře, všechny orgány taky tak – jen srdíčko se jí moc nelíbilo. Jelikož prcek leží tak divoce, koukaly jsme na srdíčko přes páteř a u mě je vůbec viditelnost špatná, takže mě rovnou dala papír na kontrolní sono do porodnice. Zkusila jsem tam hned zavolat, jestli nás nevezmou rovnou, ale bohužel objednaná jsem až na úterý následující týden.

V úterý jsem vyrazila s tím dokladem o nástupu na mateřskou k firmě, která nám dělá mzdy, aby si to založili a mohli to nahlásit na OSSZ. Následně jsem vyrazila na úřad práce, abych to tam také nahlásila – úplně se děsím toho, že mi něco vyplatí a já to pak budu muset vracet. Po 45 minutách, co jsem tam seděla a Mára lezl už skoro po stropě (přiznávám, bylo to tím, že velká část našich „tmavých“ spoluobčanů má příjmení začínající stejným písmenkem, jako je moje), jsem vešla dovnitř, aby mi pán sdělil, že to nemůžu zadat do systému, protože tím by mě připravil o rodičovský příspěvek jak za říjen, tak za listopad. Mám se tam tedy dostavit znovu, a to na začátku prosince. Když jsem se ptala, k jakému datu, aby tam náhodou nenaběhla platba i za prosinec, nedokázal mi odpověď. Tak uvidíme, jak to pak v tom prosinci skoulím :o(. Dneska jsem si taky musela opět měřit glykémii.

Ve středu jsem se vypravila na cvičeníčko. Tentokrát mohla jít i babča, protože manžel pohlídal Máru. Bylo to moc fajn, vlastně taková dámská jízda, protože tam byla i teta a ještě jedna žena z našeho příbuzenstva. Občas mám pocit, že to cvičení je vysloveně jen pro naši rodinu. Už opravdu hodně cviků vůbec nemůžu dělat. Buď to nejde anebo nejsou vhodné. Ale jsem ráda, že se protáhnu, uvolním si záda a dělám něco pro sebe a taky pro mimi! I ve středu jsem si měřila glykémii, ale přiznám, že zrovna na cvičení jsem si s sebou nevzala ten přístroječek, takže jsem se pak musela napráskat.

Myslela jsem si, že ve čtvrtek to bude pohodička. Hezky jsem si lenošila, když mi došlo, že mám volat do té Diaporadny na výsledky měření. Samozřejmě bylo 30 minut po tom, co jsem měla nejzazší termín k volání. Takže nejdřív se hoooodně omluvit a pak nahlásit hodnoty, které se jevily v pohodě, takže kontrola proběhne za 14 dní. S Márou chodíme každý den na procházky, a to jak ráno, tak odpoledne – cvičíme chození. Možná se nad tím pousmějete, ale on je zvyklý jezdit kočárem (a v tom bude přeci zanedlouho druhý prcek), a když má jít za ruku, tak stále utíká. Pořídila jsem z toho důvodu ty kšíry, takže kšírujeme, jak jen to jde.

V pátek odpoledne přišel opět opravář na tu baterii a světe div se, nadával jak straka, vyměnil baterii, ale ta stále teče. Už si říkám, že snad máme začarovanou kuchyni – baterie nebude fungovat tak, jak má.

V sobotu jsem vyrazila opět na těhotenskou jógu a byla jsem překvapená, kolik maminek nám přibylo. Hned jsem se s nimi dala do řeči, ale moc jsme toho nestihly probrat, protože jsme musely cvičit :o). Po cvičení jsem urychleně utíkala k babče, abych vyzvedla Máru a abychom šli udělat obídek, protože táta byl pomoct mému bratrovi s kácením stromů. Ale jak se ukázalo, Martin nahlásil, že to na obídek nestihne, takže jsme nakonec zůstali u babči a já si tak mohla hezky odpočinout.

Ač byl v neděli svátek, manža musel do práce, a tak jsme s babčou a Márou vyrazili ulovit zase nějakou krabičku v rámci geocachingu. Podařily se nám najít čtyři, takže za odměnu jsme se stavili v Globusu na obídek a i na tatínka jsme mysleli. Škoda, že jsme se nevydali někam dál, ale chodili jsme jen v rámci Liberce, protože ty mlhy byly opravdu skvostné. Odpoledne následovala jen procházka kolem baráku, a to ve tmě, protože milostpán si spinkal skoro do čtyř a kolem páté už začíná být hezká tma.

Příští týden nás čeká kontrolní sono v porodnici, a to by snad mělo být to jediné, kdy budu muset vyrazit směr nemocnice – opravdu ji nemám ráda :oD. Mrně se stále aktivněji hýbe. Jak mi řekla paní doktorka, sice je hlavičkou dolů, ale není úplně dotočený (takže přesně jako u Máry), jeho kopance jsou tedy opravdu do zajímavých míst. Taky jsem se nafotila, abych měla nějakou památku, ale bylo to tedy náročné – nastavit samospoušť, doběhnout tam někam, abych byla na fotce celá, udělat pózu a pak zase vstát, zkontrolovat to a kvůli neúspěchu celou akci zopakovat. Ale pár foteček se mi tam líbilo.

Ady.S (31 let, druhorodička, 39. týden)

Tento týden bych nazvala „Týden splněných snů“, konečně jsem se dočkala věcí, na které jsem dlouho čekala a nebo ani neodvažovala doufat, že se uskuteční.

První tajné přání bylo v úterý, a to focení. Nejsem zrovna fotící se typ, ale i tak jsem neodolala a na focení se objednala. Začalo to trochu dramem ve školce, kdy Ondra nechtěl odejít dřív a doslova brečel, že si chce ve školce dodělat draka na nástěnku, měla jsem strach, že díky tomu bude rozmrzelý a nebude spolupracovat. Ale opak byl pravdou a focení jsme si užili. Trvalo něco přes hodinu a já jsem pak ještě vybírala fotky, které budu chtít vyvolat. A to byl problém, vybrat ty nejlepší, nejraději bych brala všechny a už se nemůžu dočkat, až budou hotové. Tiše doufám, že je do porodu uvidím.

Realizace druhého snu trvala skoro dva roky a byla to nová skříň v šatně. V plánu byla jednou, až budou peníze, čas a spoustu dalších výmluv. Příchod miminka byl dobrý odraz, šatna byla poslední v úplně původním stavu a jedním slovem hrozná. Už minulý víkend začalo vyklízení a bourání, tento týden ve středu vypukla velká akce a truhlář dovezl a následně i složil pěkně velkou a hlavně uzavíratelnou vestavěnou skříň. Juchůů, povedlo se a v poledne už stála, sice je na ní potřeba dodělat maličkosti, ale ty jsou jen estetické, bohužel stavitelé si před 50lety nedělali těžkou hlavu s křivou zdí, a tak je potřeba drobnou spáru (rozdíl od stropu dolů je až o 5 cm) zadělat lištou. Ondra z ní byl taky nadšený a ochotně mi odpoledne pomáhal s úklidem a postupným zaplňováním. Zároveň se skříní mi dovezli rám na komodu, a tak můžu říct, že mám i přebalovací komodu komplet hotovou.

Čtvrtek se nesl v duchu kontroly na gynekologii. Tentokrát už to nebylo tak poklidné, malá neustále utíkala z dosahu sondy, a tak přístroj několikrát začal poplašně pípat, že není slyšet srdíčko. Na ultrazvuku bylo ale vše v pořádku, malá už je hlavičkou pěkně sestoupená a byly znát i lehké kontrakce, a tak mě pan doktor poučil, kdy vyrazit do  porodnice, a taky dodal, že už to dlouho trvat nebude. Za týden jsem objednaná opět, tak jsem zvědavá, jestli dojde na jeho slova. Já jsem se pro jistotu objednala ještě ke kadeřnici, tak třeba to stihneme :-).

Kontrola mě trochu popohnala ve zrychlení zařizování věcí doma. A já tak po tomto týdnu můžu říct, že mám vše nachystané, sen se stal skutečností a já mám v dětském pokoji nachystanou postýlku se vším vybavením a i mimi sedačku s oblečkami, kterou mi donese taťka do porodnice před odchodem domů, aneb moje další přání týdne.  

Ondra byl tento týden ochuzen o akce mimo školku, ale já už je moc nedávám, chůze mi dělá problémy a ani počasí nebylo zrovna lákavé na pobyt venku. Konec týdne zakončil lehkou virózou, a tak bylo lepší ho nechat pěkně v klidu a v teple domova, přece jen nemoc by přišla v tu nejnevhodnější dobu.

Příští týden naplánovaného nic není, jen mám jedno přání - PORODIT.

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Listopad 2013/3 - Týden splněných přání a role (budoucí) matky - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Krvácení mimo cyklus

| Galeko | dnes, 15:59
Dobrý den, je mi 21 let. Beru pravidelně antikoncepci Belanette. Vždy jsem měla pravidelný cyklus. Tento měsíc jsem začala mírně krvácet týden před očekávaným příchodem menstruace. Probíhá mírná bolest, stejná jako předmenstruační bolesti. Začala jsem poslední měsíc často cvičit, mohlo by to mít spojitost? Je nutné navštívit lékaře?
Moc děkuji

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce