Povinné nebo nepovinné očkování?

Srovnání ČR a okolních zemí v povinnosti očkování

V ČR je očkování dětí povinné. Toto asi jedno z mála pozitiv z dob socialistického zdravotnictví dětským lékařům na kongresech záviděl nejeden zahraniční kolega, proč?

Povinnost očkování není podstatou problému. Důležité je udržet poměrně vysokou proočkovanost, abychom omezili cirkulaci vyvolávajících původců v populaci. Povinnost to jistě na jedné straně usnadňuje, na druhé vzbuzuje mnohdy až zbytečné vášně. V dnešní už přímá povinnost není prostě v módě.

Jak je to s povinností očkovat děti v okolních / jiných zemích?

Odpověď: Povinnost očkování není jen reliktem České republiky. V Evropě se s ní setkáváme také v Itálii, Řecku, Francii, Belgii či na Maltě a v naprosté většině bývalých socialistických zemí. V ostatních zemích je tzv. povinnost nepřímá, zpravidla omezování přístupu do kolektivů.

Jaká je v ČR a zemích povinného očkování proočkovanost ve srovnání se zeměmi nepovinného očkování?

Odpověď: Rozdíl se udává na úrovni kolem 5%. V bývalých zemích východního bloku se pohybuje mezi 95-98%. Tam, kde není povinnost mezi 90-95%. 

Vyšší proočkovanost snižuje výskyt nemocí v populaci

Koreluje nějak vyšší proočkovanost s výskytem onemocnění, jak by se logicky předpokládalo?

Jistě ano. Existuje řada praktických příkladů, kdy v proočkované populaci se nákaza nešíří. V poslední době je příkladem zejména výskyt spalniček v zemích, kde díky odpůrcům dramaticky poklesla proočkovanost. Záleží ale i na kvalitě vakcíny a použitém schématu.

Souvisí vyšší proočkovanost s bezplatností očkování pro rodiče? Např. pediatři často říkají, že co je očkování proti papilomavirům zdarma, mají téměř 100% proočkovanost u populace dívek. Je tomu skutečně tak? I u levnějších vakcín?

Bezplatnost proočkování napomáhá, ale ne vždy je přímá úměra. Například u chřipky přes bezplatnost vakcína není ani zdaleka tak akceptována, jak by mohla být. Zajímavé je i to, že někteří rodiče jsou schopni svým dětem koupit i drahé doporučované vakcíny přes svoji tíživou ekonomickou situaci a naopak podstatně movitější rodiče v tom mohou spatřovat problém.

Jak vzniká očkovací kalendář?

Na základě čeho se stanovuje, kdy a čím se bude v dané zemi očkovat? Kdo o tom rozhoduje? Kdo vytváří očkovací kalendář?

Každá země individuálně hodnotí rizika na základě epidemiologické situace a mezinárodních doporučení. Očkovací kalendář zpravidla garantuje ministerstvo zdravotnictví na základě doporučení odborných komisí (v našem případě NIKO – Národní imunizační komise). Základní očkování jsou identická v naprosté většině zemí světa.

Jsou např. rozdílná schémata očkování v jednotlivých zemích? Např. proti pneumokokům a dalším? Proč?

Možná je trochu kuriózní, že v EU prakticky neexistuje jednotný očkovací kalendář. EU dává pouze návod, ale nedává striktní doporučení, jak mají jednotlivé země postupovat. Proto existují významné rozdíly, přestože určitou skupinovou podobnost je možno vystopovat, např. tzv. skandinávské schéma. Roli hrají i národní specifické zvyklosti.

Očkování jako ochrana slabších jedinců

Myslíte si, že veřejnost dostatečně ví o argumentu nesobectví u očkování? Že tím chrání nejen sebe, své děti, ale i nepřímo ostatní populaci, zvláště těch, kteří z jakéhokoliv důvodu nemohou být naočkováni? Očkovaní jedinci brání cirkulaci, tedy přenášení mikrobů.

Tento argument jistě odpůrci nezdůrazňují. Solidarita však ve vyspělých zemích existovat musí. Také platíme zdravotní pojištění či obecně daně. Demokracie má nepochybně svá omezení.

Kdy se neočkování stává pro dítě handicapem?

Znamená pro dítě neočkování nějaký handicap? Např. nemožnost studia v zahraničí? Může to dítě nějak dohnat?

S touto skutečností se většina našich studentů v zahraničí setká. Pokud mají validní očkovací průkaz, jsou doplněny pouze očkování, které jsou v dané zemi nad rámec našeho očkování. Pokud nemají věrohodný záznam, může být např. v USA takovýto jedinec považován za neočkovaného a tedy kompletně zaočkován.

Je lékař, který odmítne díte naočkovat, zodpovědný za jeho následné onemocnění?

Měsíc očkování 2013 jsme uvedli příběhem kolegyně, které lékařka odmítla děti naočkovat proti žloutence typu A, že to není potřebné. Děti do měsíce skončily po objevení se žloutenky ve školce v karanténě: http://www.babyonline.cz/ockovani-deti/mesic-ockovani. Následně ta samá lékařka odmítla v době častého výskytu chřipek tytéž děti naočkovat proti planým neštovicím, během pár týdnů jimi samozřejmě onemocněly. Mohu jako rodič trvat v těchto případech na očkování? Má lékař povinnost děti naočkovat, nebo to skutečně může odmítnout? V jakých případech? Mám pak jako rodič zákonnou možnost požadovat náhradu za poškození zdraví neposkytnutím prevence nebo náhradu ušlé mzdy / zisku na lékaři?

Toto je velmi citlivá otázka. Pokud by lékař odmítal bez dostatečného medicínských argumentů povinné očkování, je možno toto řešit bezprostředně právní cestou. U dobrovolného očkování by měl lékař očkování nabídnout a rodiče se mohou rozhodnout. Pokud takové očkování rodičům rozmluví nebo vůbec nenabídne, může čelit regresu (postihu) v případě onemocnění neočkovaného dítěte.

Kdybych měla soudit situaci podle mediálního obrazu, vypadalo by to, že v naší zemi je proočkovanost pod 30 %, neboť jsou slyšet pouze odpůrci očkování. Z jakých sfér se rekrutují? Jejich životopisy mají společný jmenovatel, nejsou odborníky na očkování, často si odnášejí z oblasti medicíny nějaký komplex, negativní zkušenost. Nikdy jsem se naopak nesetkala s odmítáním očkování u špičkového kardiochirurga, hepatologa a dalších renomovaných specialistů. Vy ano? Odkud odmítači očkování a jejich leadeři získávají argumenty?

Pravdou je, že u výrazných odpůrců očkování může hrát osobní negativní zkušenost z minulosti svou roli. Tito lidé pak úspěšně manipulují veřejnost. Očkovaní je nepochybně složitým problémem a laik mu nemůže beze zbytku porozumět. Odpůrci rádi vytvářejí konstrukce na bázi negativních případů a většinové pozitivní příklady vůbec nezmiňují. Plošně distribuují různé negativně laděné prezentace, které někdo připravil centrálně, zpravidla v zahraničí.

Budeme mít v Česku pouze nepovinné očkování?

Jste, pane profesore, pro nepovinnost očkování obecně? Jste pro nepovinnost očkování v současné České republice? :-) Úmyslně se ptám odděleně :-).

Již před časem jsem si myslel, že budeme moci přejít k nepovinnému systému. Stávající vývoj mne trochu děsí a myslím si, že ještě nějakou dobu budeme muset s povinným očkováním vydržet.

Pane profesore, zastávám názor, že nejlépe se člověk učí zkušeností :-). Není na čase opět nějakou zkušenost českému národu umožnit? Např. zrušit povinnost očkování? Možná lidstvo potřebuje zase nějaký restart, který by donutil lidi logicky myslet a nastavil jejich hodnoty, nemyslíte?

Učit se na vlastních chybách je sice nejúčinnější, ale poněkud bolestivé. Máme sice velmi nízkou proočkovanost proti chřipce, ale nikdo si jistě nemůže přát závažnou světovou pandemii, kde by zemřely miliony lidí. To by jistě byl silný motivační prvek s prudkým nárůstem proočkovanosti, ale každý ztracený život, který můžeme zachránit je příliš vysokou cenou za podobné experimenty.

Na otázky odpovídal: Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., Ph.D., ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové, Předseda České vakcinologické společnosti ČLS JEP

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Povinné nebo nepovinné očkování? - diskuze


Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce