Pohanský svátek v měsíci Prosinec: Alban Arthuan a Kračun - diskuze

Příspěvek z diskuzí: Vánoce, Velikonoce, Oslavy (strana 123).

• Pohanský svátek v měsíci Prosinec: Alban Arthuan a Kračun
  Jak slavili staří Slované, Germáni a Keltové (naši předci) svátek zimního slunovratu.
  
  Takže drazí Pohané, přeju vám bohatého Jule'ho (pro křesťany Ježíška).
  
  Kračún (21.12. – 1.1.) Český název Vánoce vznikl z německého Weihnachten, tedy „Svatá noc“. Ve všech slovanských jazycích existuje slovo koleda, které původně označovalo, bělorusky a v bulharsky stále označuje, právě svátek zimního slunovratu.
  
  Praslovanské kolęda je zcela jistě přejetím z latinského „calendae“, což byly u Římanů oslavy prvního dne v měsíce, zvláště pak u prvního měsíce v roce. (ti slavili Saturnalie).
  Druhý název, který někdy bývá považován za staré slovanské označení zimního slunovratu, je kračun. Paradoxně však i tento název pravděpodobně přišel z latiny, vyloží se ze slova cre?ti? „stvoření“. Charakteristické pro něj je, že se vyskytuje v panonsko-karpatské oblasti, ze slovanských jazyků je známo ze slovenštiny, rusínštiny a ojediněle též z bulharštiny, ale dodnes funguje jako název Vánoc v maďarské Karácsony a v rumunské Crăciun. Někteří se slovo kračun snaží objasnit jako „nejkratší den v roce“, z jazykovědného hlediska však takové výklady nejsou přesvědčivé. V lužických srbštinách a v polabštině je zimní slunovrat prostě nazýván Hody, což je také nejspíše označením nejstarším a nejpůvodnějším, vždyť jihoslovanské godina a východoslovanské god ve významu „rok“ právě označují dobu mezi dvěma zimními slunovraty.
  Oslavujeme pravděpodobně Dažboga, jeho matkou bude nejspíš Mokoš. Světu vládne podsvětní bůh Veles, jako náhrada ua 12 měsíců, kterým vládne právě Dažbog (či Svarožic).
  
  Rituály:
  Pálení ohňů (zapalování svící).
  V minulosti byly páleny pro celé vsi. Církev je zakázala.
  V Rusku se posílalo z kopce hořící kolo. Nesměly vyhasnout až do svítání a většinou se u nich celo noc bdělo.
  U jižních Slovanů (I Germánů a Litevců) je zvyk, do ohně se vkládal badnik (poleno). Musí vydržet do rána a jeho zbytky jsou považovány za posvátné a obdařené čarovnou mocí. Nejspíš je to symbol starého neplodného roku. Oheň chrání před nebezpečnými silami. Hlavní pokrm je koláč, na němž byly zobrazovány solární symboly (svastiky). Při večeři musí být na stole co nejvíce pokrmů a plodů, aby se totéž opakovala v dalším roce. Pokrmy obvykle jsou nemasité. Je zvykem prostírat slámu pod stolem, aby byla zajištěna úroda obilí.
  U jižních Slovanů následujícího rána pojídá „četnica“ – nekvašená placka symbolizujícího plenku Božice.
  U jiho a východo Slovanů se pro tento den ovětuje prase. Bylo posvátným zvířetem Dažbogovým, označující blahobyt a kulatost. V Čechách se konaly vepřové zabijačky.
  
  Nejdůležitějším aspektem tohoto svátku je ctění předků. Hranice mezi světem zemřelých a živých je otevřena, duše mrtvých se svobodně pohybují po světě. U Slovanů je všeobecným zvykem při štědrovečerní večeři prostírat i zemřelým členům rodiny a na jejichž počest se připíjí. Mrtví předkové se v této podobě mohou objevit i v podobě neznámých příchozích. Proto všichni, kdo zaklepou na dveře, musejí být řádně pohoštěni. Duše předků se můžou převtělovat i do domácích zvířat a jejim věnováno zvláštní péče a jsou jim přinášeny lepší pokrmy, věří se, že o půlnoci dokáží mluvit lidskou řečí. Je nejvýznamnější slovanským svátkem předků. V tomto období se na náš svět dostávají i podsvětní duchové, kteří mohou být nebezpeční, jako jsou různí běsové, čerti, upíři, vlkodlaci i víly. Před nimi bylo nutné se chránit. Právě proto ten posvátný oheň, lidé se různě přestrojovali. Využíval se ochranný účinek česneku, žádná nečistá síla nemůže uškodit tam, kde panuje přátelství, bujarost a nevázané veselí. Velesova čarovná moc byla vhodná pro různé druhy věštění, které se při zimním slunovratu provozuje, např. rozkrojená jablka. O půlnoci můžou dívky při pohledu do studny spatřit svojeho ženicha, ale též svojí smrt.
  Dne Božího zrození až po Tři krále, tedy po dvou 12 nečistých dní, počínala doba koledovaní. Koledovat nechodily děti, ale mladí muži, kteří shromažďovali do malých skupin. Nosily masky a strojili se do podoby různých zívřat či duchů. Cílem bylo dosáhnout co nejbizarnější podoby. Někteří se převlékali do ženských šatů. Pokud se kolední družiny setkaly, tak byla důsledkem bitva, při které mohli zemřít. Tito mrtví byli pohřbíváni na místě (na křižovatkách) a za jejich smrt nebyl nikdo postihován. Kolednici chodili po domech, kde hospodáři zvěstovali zrození „mladého Božice“, přáli domu zdraví a blahobyt. Vyjadřovali písněmi a scénkami. Jeden z koledníku nesl tyč se zobrazením slunce v podobě šesticípé hvězdy zlaté barvy, kterou může osvětlovat svíce.
  
  Příkladem je tato koleda: Čert: „O vy batuláci, sprostí tuláci, do kostela nechodíte, bohům se nemodlíte, zanechte toho dítěte a přidržte se mně, krále, knížete.“
  První pastýř: „Bratře, jest tady čert, chce s námi míti nějaký žert, zažeň ho do pekla.“
  Druhý pastýř: „Di, ty mrcho huhlavá, do tvýho pekla, sic tě uvážu na řetěz, budeš skákat jako pes z místa na místo.“ Čert ustoupí a pastýři dále vítají boží děťátko.
  
  Modlitba Dažbogu:
  Dažbog, bože náš svatý přejasný, prvorozený synu nebeského Svaroga!
  My, vnuci tvoji Slované, jsme se dnes sešli, abychom tvůj veliký svátek uctili.
  Dažbog, ty jsi naším mocným vládcem, slunéčkem naším ve tmě zářícím, vševidícím, vševědoucím.
  Nechť nám hoří tvůj neuhasitelný oheň, nechť tvoje síla vstoupí v něj, nechť nás ochraňuje za těchto nebezpečných nocí.
  Děkujeme tobě, Svarog, nejvyšší bože, že jsi dal sémě,
  Děkujeme tobě, Mokoš, že se z tvého lůna Božic zrodil.
  Sláva tobě, Dažbog, nechť tvoje síla skrze slunko napájí i naše životy!
  
  Alban Arthuan – „Světlo medvěda“ (Méan Geimrigh) (21.12. – 25.12.)
  
  Chlad, chlad. Chladný dnes večer je širý Moylurg. Výš leží sníh než hřbety hor. Jelenům krmě nedosažitelná.
  Proklatá zima! Bouře se rozprostřela všady: Z každé rýhy ve svahu je řeka, z každého brodu tůně.
  
  Z astronomického hlediska slunovrat připadá na 21. prosince, kdy je den nejkratší a noc nejdelší. V tento den pak východ i západ slunce dosahují nejjižnějšího bodu na horizontu a po tomto datu se východy a západy slunce posunují stále severněji.
  Podle legend víme, že Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se narodil, nebo spíše znovuzrodil, sluneční bůh Belen, syn Bohyně a rohatého boha Cernunna.
  
  Zimní slunovrat byl den naděje neboť slunce začalo posilovat svou moc a dávalo tak příslib nového života. Ovšem nejen Keltové, ale i další kultury považují 21. prosinec za den narození svého buď slunečního nebo jiného vysoce postaveného boha. A vlastně i křesťanské Vánoce nejsou ničím jiným než oslavou narození Ježíše Krista, který tak symbolicky přináší nové světlo do nejhlubší tmy.
  
  Rituály:
  Pálení ohňů, které měly na základě podobenství magie posílit světlo „nového“ slunce. Pro poleno se vypravovali vyvolení mladíci, kteří vybrali strom, nejčastěji dub, nejprve uctili obětinami, vysvětlili mu, že ho musí porazit, poněvadž je to živá bytost. Porazili ho, nařezali na polena a nesly slavnostně domů. Přivítali se s rodinou. Hospodyně poté jeden konec pomazala medem, posypala moukou a polila pivem či medovinou a druhý konec byl zapálen. Popel z popela byl přimíchán pro dobytek a jarního osiva a zbytek rozprašila po polích a zahradách.
  
  Věštění budoucnosti:
  krájení jablek či ořechů, což se zachovalo do dnešní doby. Zdravý a nepoškožený plod znamenal štěstí a prosperitu, červivý či jinak poškozený pak nemoc nebo neštěstí.
  Pekly se rituální koláče, zdobená tak, aby připomínali slunce. Jeden se pak rozdělil mezi rodinu, což mělo zajistit, že všichni zůstanou pohromadě a budou zdraví.
  
  Keltové zdobili svoje domy jmelím, cesmínou, břečťanem a stále zelenými jehličnatými větvemi na připomínku obnovující se životní síly. Předávali si dárky, snad jako připomínku velkého daru Bohyně v podobě narození slunečního boha, či jen tak pro radost, aby prosvětlili tento temný čas. V dnešní době žijeme pod umělými světly a ani si nepovšimneme měnícího se slunečního cyklu a přitom by nám tolik prospělo, kdybychom se s ním zharmonizovali. Nadcházející doba Vánoc je pro nás rok od roku hektičtější a stále více stresující, že si už ani neuvědomíme, že bychom se právě nyní měli zastavit a oslavit příchod nového světla s radostí.

  Maite   | 06.12.2015 13:15:37
  Reagovat | URL příspěvku

Téma: Vánoce, Velikonoce, Oslavy (strana 123)