Dcera upřednostňuje otce, odmítá matku

Vážená paní doktorko/pane doktore, mám problém, který mě již nějakou dobu poměrně dost trápí, proto jsem se rozhodla napsat do Vaší online poradny.

Mám dcerku, které budou v červnu dva roky. Už od začátku hodně tíhla k tatínkovi. Nebrala jsem to jako nic neobvyklého, naopak jsem si to užívala. Ale já mám pocit, že dcera je na tátovi závislá čím dál více. Manžel má časově náročnou práci. Když jsme spolu samy jen my dvě, je to v pořádku. Hrajeme si, mazlíme se, vše je fajn, dcera vyžaduje mou pozornost, bere mě za ruku, abych si s ní šla hrát, chce pochovat, atd.

Ale toto se rázem změní, když je doma i manžel. Najednou jsem vzduch, malá chce jen tátu. I když je manžel zaneprázdněn a já zrovna nic nedělám, chce, aby si s ní šel hrát on, a mě spíš odhání. Dělá, jako bych doma vůbec nebyla. Když jí řeknu, že se jde např. přebalit nebo obléci, utíká k němu a schová se za něj, nebo se na něj začne sápat a lehne si mu na rameno. Když je dcerka u babičky a my si pro ni jedeme třeba druhý den, vůbec mě nevítá. Jen tatínka. Je mi to už trapné a chodím raději až druhá v pořadí, když si pro ni jedeme, protože když jdu první, kouká hned za mě, jestli je tam tatínek. Přitom si myslím, že si s ní hraji lépe a zábavněji než manžel. Hodně se se mnou nasměje, když jsme doma spolu samy. Dokonce i když spadne, nebo má strach, hledá automaticky jeho. Když jsme na procházce a ona chce chvíli nést, tak samozřejmě opět od manžela. Situace se obrátila na dovolené minulý rok v létě, kdy jsme byli všichni tři spolu celé dny. To začala chtít oba stejně, možná mě i trochu více. To přetrvávalo ještě chvíli po návratu z dovolené a pak to spadlo opět do starých kolejí. Já pociťuji žárlivost, jsem pak i na manžela trochu protivná, když taková situace nastane, i když vím, že je to špatně. A samozřejmě mě to mrzí. Na mateřství jsem se těšila, ale teď jsem vlastně zklamaná. Čekala jsem něco jiného. Za tu všechnu péči a lásku, co malé dávám, musím neustále přecházet její ignoraci ke mně. Dbám na její výživu, její vývoj, vše dělám nejlíp, jak umím. Když se podívám na maminky kolem sebe, tak to nikde takto nevidím. Manžel se v naší dcerce vidí, dělá mu dobře, že ho takto upřednostňuje a užívá si to. Ale mě to trápí. Zeptám se, stává se něco takového často nebo je to ojedinělý případ? Dělám něco špatně? Může to souviset s tím, že jsem přísnější než manžel? Ode mě dostane občas výchovné plácnutí např. přes ruku, protože někdy hodně zlobí. Manžel ji nepotrestá nikdy. Zajímalo by mě, jestli se její přístup někdy změní a bude mít ráda i mě. Mockrát děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den, ve vašem dotazu si vlastně sama tak trošku sama odpovídáte. Jste zřejmě velice citlivou a dobrou pozorovatelkou a dobře jste si všimla, že v průběhu pobytu na dovolené se upřednostňování tatínka dcerou vlastně téměř ztratilo. Tato situace bývá opravdu častá, že dítě ja-koby více tíhne k otci, který je pro něj vzácnější než maminka, se kterou je vlastně pořád a jejíž pří-tomnost považuje za samozřejmou. Celý problém tak zřejmě souvisí s časovou zaneprázdněností otce a atraktivními činnostmi, které holčičce nabízí a navíc netrestá že. Nenechte se ale mýlit, to nezna-mená, že vás má dcerka ráda méně, nebo že vás ignoruje, vy jste pro ni hlavním zdrojem bezpečí a jistoty a že také to, že je schopna tak dobře navazovat vztahy jak k manželovi, tak k prarodičům, to je jen vaše zásluha jako její maminky. Vždyť kdyby se holčička cítila nejistá a byla úzkostná, tak by vám visela, jak se říká „za sukni“, a nechtěla by se od vás hnout. Pokud vše probíhá tak, jak má ve výchově i vývoji dítěte, tak děti přirozeně milují oba své rodiče. Nelze chtít po malém dítěti, aby si mezi rodiči mělo nějakým způsobem „vybírat“ či „volit“, to je situace pro dítě neřešitelná. Ve vzta-zích opravdu nejde o žádnou soutěž a poměřování či předhánění se, koho vlastně má dítě více rádo. Vy jako dospělá se musíte naučit se situací vyrovnat a zvládnout ji, i když to asi pro vás není jedno-duché. Užívejte si, že dcerka má otce ráda, vždyť kolik maminek by za to dalo nevím co. Můžete si ale s manželem o vašich pocitech promluvit, vysvětlit mu, proč jste pak někdy na něj protivná a spo-lečně se můžete pokusit o nějakou změnu. Manžel by se mohl v rámci svých časových možností více zkusit zapojit nejen do herních aktivit s dítětem, ale také do běžných činností jako je právě oblékání, přebalování, zejména pokud tyto činnosti od něj dcerka vyžaduje, tak proč ne. Také by vás však měl podpořit, když dcerce dáte nějaký příkaz nebo pokyn. Děti jsou na nejednotnost rodičů velmi citlivé a rychle se ji naučí velmi dobře využívat ve svůj prospěch. Pokud tedy dcerce řeknete, aby se šla obléct, a ona se schová za manžela, tak by ji měl pobídnout, ať se jde za vámi obléct a stejně tak u dalších činností. Na daném příkazu byste oba měli trvat, dokud jej holčička nesplní. Rozhodně ji nenechte formou uchýlení se k manželovi splnění pokynu se vyhnout. Jste zřejmě velice dobrou ma-minkou, na výchovu a správný vývoj dcery dbáte a vynakládáte hodně sil a energie, proto chápu, že se můžete cítit jaksi nedoceněná, dítě ale za to nemůže, problém bude opravdu ve vás a vašem pří-stupu, který však lze změnit. Zkuste se pro dcerku udělat také trošku vzácnější, vyjít si sama někam ven, věnovat se nějakým vlastním aktivitám, třeba cvičení, káva s kamarádkami a dcerku nechejte v péči tatínka nebo třeba babičky. Pokud jdete holčičku k prarodičům vyzvedávat a je vám nepříjemná situace, že běží za tátou a vás nevítá, můžete zkusit této situaci předejít, budete tak chránit i samu sebe. Běžte buď dcerku vyzvednout sama, nebo naopak pošlete jen manžela a počkejte třeba v autě, nebo venku. Dcerka bude asi překvapená, kdepak maminka je. Věnujte se také společným aktivitám s dcerkou i s manželem a užívejte si společné chvíle, kdy jste s holčičkou samy, a kdy píšete, že vše je v pořádku. Víte, když se na věc podíváte očima manžela, tak on vzhledem ke své časově náročné práci s holčičkou tráví zřejmě mnohem méně času než vy, což by přeci také mohl považovat za křiv-du, žárlit nebo se cítit ve výchově nedoceněný, jde jen o úhel pohledu. Pokud byste i nadále trpěla pocity žárlivosti a bylo to pro vás neúnosné, bylo by dobré poradit se s odborníkem například v Manželské a rodinné poradně, kam byste mohli zajít i společně s manželem. Služby poraden zřizova-ných státem jsou zdarma, v soukromých či církevních zařízeních budou služby zřejmě zpoplatněny. Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Dcera upřednostňuje otce, odmítá matku - diskuze


Poradna

Odmítání nočníku i WC

| Tereza 39 | 30.11.2016, 14:21
Dobrý den,mám velký problém s odplenkováním téměř čtyřletého syna. Zarytě odmítá nočník i WC. Sám ví moc dobře k čemu slouží,je velice chytrý a bystrý. Vývojově pozadu není. Vyzkoušeli jsme všemožné rady,sliby ale nezabírá nic. Naše paní doktorka se vždy jen uculuje a radu nám nedá,tak nevím co si počít.Do školky měl nastoupit v září ale kvůli plenkám půjde v únoru to bude mít čtyři roky. Doteď ještě neměl ani jednu suchou plenku přes noc ani ve dne. Budu moc ráda jestli odpovíte. S pozdravem Tereza 39

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce