Období vzdoru

  1. Jak se projeví, že dítě je v období vzdoru?
  2. Proč se období vzdoru objevuje?
  3. Jak má rodič přistupovat k dítěti v období vzdoru?
  4. Jak zvládat vzdorující dítě?
  5. Vaše dotazy

1. Jak se projeví, že dítě je v období vzdoru?

…dítě najednou přestává poslouchat, odporuje, vzdoruje, odmlouvá, je tvrdohlavé, zarputilé, nespokojené, umíněné, náladové, slovník tvoří zejména slova ne, ne, nechci, já sám…, odmítá vše, co se mu nabízí, vzteká se, pláče, křičí, sekne sebou o zem a kope kolem sebe, hází vším, co mu přijde do ruky nebo věci rozbíjí, trhá si na sobě šaty, předvádí hysterické scény a záchvaty zuřivosti…
Mezi druhým a třetím rokem života se objevují v chování doposud hodného, poslušného a milého dítěte změny, které nazýváme vzdorem či negativismem.

2. Proč se období vzdoru objevuje?

V podstatě dítě začíná rozlišovat mezi vlastním a cizím, jasně si uvědomuje, že už netvoří s matkou symbiotickou jednotu, že jeho vůle je nezávislá na její a ačkoliv je tato vůle primární a zatím nezralá, dítě ji začíná nepřiměřeně, někdy až nesmyslně prosazovat. Bojuje a za každou cenu touží vyhrát. Formou jednání „já sám“ a „já chci“ naznačuje dítě snahu o samostatné zvládání a řešení situací i tendenci vzrůstajícího uvědomování si sebe sama.

Rodiče jsou často velmi překvapeni a zaskočeni, když si dítě takto začne stavět hlavu. Pro mnohé milující rodiče je pak těžké obrnit se trpělivostí, tolerancí a někdy i smyslem pro humor. Dítě však musí vědět, kde končí jeho svoboda a začíná svoboda jiných, musí znát hranice, za které již nelze svým chováním a jednáním jít, musí znát jasná a platná pravidla, musí mít ve svém životě jednoduchý a srozumitelný řád. Je třeba, aby dítě v mnohém pochopilo, že chování se neřídí podle toho, co si přejí rodiče a dospělí, ale podle toho, že určité zásady platí pro všechny.

3. Jak má rodič přistupovat k dítěti v období vzdoru?

Lámat či zlomit vůli dítěte je ve výchově velká chyba. Každé dítě má jiný temperament, je individuum a jako k takovému by se k němu mělo přistupovat. Proč nutit malého „flegmatička“, aby spěchal a malého „cholerička“, aby seděl a ani se nehnul? Různé děti mají různé potřeby – ve spánku, jídle, pohybu, ale i mazlení a kontaktu s jiným lidmi. Výchova by tedy neměla být příliš liberální (dítě sice vše může, ale v podstatě je zmatené a stresované z toho, co může) ani příliš autoritativní (což vede k větší agresivitě či k pozastavení svobodného rozhodování, aktivity a spontánnosti dítěte), ale demokratická a spolupracující, tzn., měla by být natolik volná, aby mohlo dítě rozvíjet svoji osobnost a natolik formující, aby dítě mělo jasnou představu o mantinelech svého jednání a chování. Malé dítě stojí proti svým rodičům (vychovatelům), každá strana chce něco jiného a je jen na „rozumných dospělých“, jak situaci vyřeší. Zda trestem, převahou a autoritativním postojem nebo respektováním potřeb, přání dítěte a schopností empatie při hledání pomoci dítěti nalézt samo sebe.

Stejně tak je pro dítě nebezpečné dostávat od rodičů (vychovatelů) tzv. dvojnou vazbu - rozporné požadavky a příkazy formou slov, tónem řeči, mimikou, gesty i celým tělem (matka řekne dítěti „pojď ke mně“ a otočí se zády, matka řekne dítěti „pojď ke mně“ ironickým v podstatě odmítavým tónem aj.). Dítě těmto rozporům nerozumí, nechápe, co se po něm žádá, ztrácí důvěru v rodiče nebo v to, co vnímá, slyší a vidí, ztrácí možnost naučit se racionálnímu uvažování. Cokoliv poté udělá, je špatně.

4. Jak zvládat vzdorující dítě?

Malé rady, jak zvládat vzdorující dítě – nejsou univerzální, ale snad nasměrují…

  • proč nepovolit dítěti, aby se samo obouvalo (když spěcháte, začněte se chystat dříve, kupujte boty s jednodušším zapínáním), aby se rozhodlo, co si oblékne – zda červený nebo modrý svetr, aby s Vámi uklízelo, umývalo a utíralo nádobí, aby si udělalo v bytě kdekoliv malý hrací koutek, aby si jen! ve svém pokoji malovalo na zeď, natřenou speciálním nátěrem, aby vezlo malý košík v obchodě a dávalo do něho zboží, aby vezlo svůj kočárek
  • uzpůsobte bydlení dítěti tak, aby mohlo provádět samo co nejvíce sebeobslužných věcí, nízké skříňky na oblečení i hračky, stoličku u umyvadla
  • dejte dítěti vždy čas k ukončení hry a upozorněte ho na to – ulož panenky, zaparkuj auta, dostav bábovky aj. (pokud odcházíte z pískoviště, pokud si doma hraje a má jít jíst či spát)
  • chovejte se tak, jak si přejete, aby se chovalo i dítě; nápodoba je u batolete hlavní formou sociálního učení, pokud jí tatínek u televize, těžko udržíte dítě v kuchyni u stolu, pokud se ušklíbnete nad jídlem, těžko bude dítěti chutnat, pokud si dáte nohy na stůl, jak vysvětlíte dítěti, že je to neslušné?
  • v některých situacích lze naopak napodobit dítě: křičí a bouchá do stolu? – křičte a bouchejte také…, dítě uvidí svůj obraz, bude překvapené a pochopí, že tímhle chováním ničeho nedosáhne
  • ignorujte - někdy, ale přece, naznačte dítěti, že s jeho chováním nesouhlasíte, pokud přestane, hned se mu věnujte
  • snažte se zachovat při vzteku dítěte klid, pokud to jde, odpoutejte jeho pozornost na něco zajímavého
  • projevům dítěte se neposmívejte, snažte se zachovat vážnou tvář, pro dítě je to ponižující, bude se vztekat víc nebo si vybije zlost jinde
  • pokud se silně vzteká, buší do vás pěstičkami, obejměte ho a držte v objetí, dokud se neuklidní
  • pokud dítě sedí v obchodě na zemi a vzteká se, využijte pasivní separace (nechte dítě a pomalu odcházejte), většinou se děti zvednou a utíkají za Vámi, v těchto situacích si nepřipouštějte pohrdavé pohledy okolí, že jste špatná matka, vydržte
  • nepřekrmujte zákazy a příkazy, zejména těmi, na které dítě nestačí
  • nevracejte dítěti nezájem (předtím jsi neměl zájem ty, teď ho nemám já), dítě má krátkou paměť a Vašemu chování porozumí tak, že ho nemáte rádi
  • česká výchova je nesmírně negativní (vzpomeňte: nesmíš, neumíš, neznáš, neučíš se, nedokážeš, nezvládneš, neudělal jsi, neuklidil jsi, nejsi hodný, nejsi poslušný), pokuste se mluvit kladně
  • pokud nemusíte, nekárejte a netrestejte „špatné“ chování dítěte, ale výrazně chvalte to „správné“, tím dítě posilujete v tom, jak se má chovat
  • stejně jako trest zvažte i odměnu za to, že se dítě uklidní, odměna je vlastně váš ústupek, dítě brzy zjistí, že si takto vyvzteká, co chce
  • v některých případech využijte opačného reagování: dítě vám nechce nic namalovat, vezměte tužku a začněte malovat sami, dítě bojuje a potřebuje zvítězit a tak Vám ji vezme a začne malovat samo; dítě si nechce obléct čepici v zimě – čepička chce jít na procházku, vezmeme ji do kabely, dítě nesouhlasí s vaším návrhem a dá si ji na hlavu
  • časté boje bývají s jídlem – jezte v pravidelnou dobu a seďte s dítětem u stolu, neopouštějte ho, nechte dítě jíst samotné, nají se i rukama, ale samo (zamazané dítě i ubrus lze umýt), nenuťte ho, nespěchejte, některé děti jsou pomalejší a loudavé, nedávejte mu před jídlem sladkosti, zákusek bývá po jídle, pokud dítě nejí, protože nemá hlad, nemůže ani dobroty
  • rozlišujte u dítěte ničení hraček při vzteku a „ničení“ při hře, zde nejde o rozbíjení, tato destrukční vývojová fáze poukazuje na zvědavost, co je uvnitř (a podle toho hračky kupujte)
  • a co se týká plesknutí dítěte přes ruku či plácnutí na zadek – pokud jsou časté, ztratí účinek, pokud jsou silné, dítě trpí bolestí a stejně neposlechne (vždyť bojuje!),  takže jen rodiče  musí zvážit, zda tyto tresty použít; jen pozor, dítě musí rozumět tomu, za co je vlastně trestáno…
  • dávejte často dítěti najevo, že ho máte rádi, mazlete se s ním, děti milují hlazení, masírování, najděte si čas na hru, věnujte mu pozornost ve chvílích, kdy se nudí, hledá zábavu
  • …a obrňte se trpělivostí!

Autor: Mgr. Ivana Stehlíková

5. Vaše dotazy

Odmítání milujícího dědečka, aneb jak se projevuje Malý tyran 

Dobrý den, mám 3,5 letou dceru. S dcerou máme moc hezký vztah - velmi se jí všichni věnují. Je neustále obklopena láskou celé rodiny a to i prarodiči a praprarodiči. Bydlíme velmi blízko a tak jsou návštěvy na denním pořádku. Možná i kvůli tomu je dcera "značně vybíravá", s kým si bude hrát a svoji ne/přízeň umí dát velmi otevřeně a bez zábran najevo. Problém je, že k jednomu z dědečků se chová velmi nevybíravým způsobem. Dědeček (můj tatínek) ji má velmi rád, pořád jí něco kupuje, udělal by pro ni všechno na světě, a dcera ho neustále "odměňuje" hlasitými slovy sotva přijde: "Jdi pryč", "Tak jsi tu byl a můžeš už jít", "S tebou si hrát nebudu", "Mám ráda babičku, tebe ne...", "tebe tu nechci" atd. Nevím, kde se to v ní bere, přitom je jinak tak plná lásky, umí ji moc krásně slovně i fyzicky vyjádřit. Dědeček jí nikdy nic neudělal ani nic ošklivého neřekl. Když jsem se jí ptala, co jí tolik vadí, bylo mi řečeno, že jeho výška ("Je moc vysoký a to se mi nelíbí. Bojím se ho."). Je pravda, že je nejvyšším členem rodiny (při svých 185 cm). Několikrát jsem se jí snažila vysvětlit, že za svou výšku nemůže. Dědeček se snažil k ní i vždy přisednout, aby byl menší. Ale nijak to nepomohlo. Vysvětlovala jsem, probírala, mluvila do duše (postupně celá rodina). Dcera mi řekla: "Ale na tebe jsem maminko moc hodná, tak musíš být ráda. To, že je dědečkovi smutno, mi nevadí. To mě nezajímá." Povídala jsem i pohádky na podobné bázi. Vyhrožovala, zakazovala... Dcera vždy odpřisáhla, že už nebude říkat takové zraňující věci a že ji to mrzí, ale vzápětí to příště udělala znovu. Je Vám jasné, do jak nepříjemných situací se díky tomu dostáváme, jak je to dědečkovi líto a jak je vždy zklamán. Zvlášť když k nám nadšeně jede hned po služební cestě s dárkem pro dceru, aby nás viděl, a slyší jen samá negativa na svou osobu. Při tom, když je s dědečkem delší dobu, tak si s ním pak bez problému hraje (je s ním i sama). Na závěr při loučení ale zase předvede celou škálu negativních reakcí (s ním se loučit nebudu, pusu mu dávat nebudu, mávat mu nebudu, příště s tebou nepůjdu, do školky pro mě nikdy nechoď...). Potřebovala bych poradit, jak se mám(e) v dané situaci zachovat. Velmi mě to trápí a zbytek rodiny také. Máme i mladší dceru - 6 měsíců, ke které se chová moc hezky. Ale chování, které zde popisuji, trvá už delší dobu (tak od 1 roku). Není to tedy reakce na příchod dalšího dítěte do rodiny. Myslela jsem si, že to přejde, ale bohužel se toto její chování a přístup stále opakuje. (Nárazově se tak občas chová i k ostatním členům rodiny, ale opravdu jen zřídka kdy). Jinak je dcera velmi hodná, klidná, pozorná, chytrá (občas až moc na svůj nízký věk). Období vzdoru se u ní ani moc neprojevuje. Děkuji mnohokrát.

Odpověď: Dobrý den, při čtení Vašeho dotazu se mi vybavuje název knihy paní Jiřiny Prekopové - „Malý tyran“ a bohužel se obávám, že si takového tvorečka ze své dcerky samou vaší péčí vychováváte, určitě vám její přečtení doporučuji. Ono i věnování se dítěti by mělo mít nějaké hranice a není to dítě, které určuje, komu se ono bude věnovat. Dcerka je v tomto věku v období vzdoru, takže je přirozené, že zkouší hranice a kam až může zajít. Právě stanovením hranic a pravidel ze strany dospělých vychovatelů však dítě čerpá svoji vnitřní jistotu a pocit bezpečí, v dospělých vidí oporu. Dítě, které hranice stanoveny nemá, kterému dospělí naopak podstrojují a předcházejí si ho, kupují si jeho lásku, je potom naopak spíše nejisté a nešťastné. Dcera se v jejím věku nedokáže do dospělých dobře vcítit, její myšlení je egocentrické, zaměřené jen na ni samotnou, schopnost vcítění je potřeba postupně rozvíjet a trénovat. Využít však lze magičnosti jejího myšlení a její fantazie, přiblížit se k ní například přes pohádky, příběhy. Ohledně odmítaného dědečka vám dcera sama říká, že se ho bojí, protože je vysoký. Proto bych na ni tolik netlačila a dědečka jí nevnucovala. Navíc dcera svým chováním – odmítáním přízně dědečka vzbuzuje podle vašeho dotazu pozornost celé rodiny a kterému tříletému dítěti by se nelíbilo být středem pozornosti. Zkuste proto změnit chování a reakce dospělých, dědeček ať se dceři nevnucuje, nenutí ji do pusinek na rozloučenou, omezí alespoň na krátkou dobu i své návštěvy a dárky a ponechte dceři prostor, aby sama po dědovi zatoužila. Můžete jí ho navíc popsat jako vysokého a silného muže, který ji i celou rodinu dokáže ochránit a změnit tak jeho postavení v jejích očích, z jeho výšky udělat klad a nikoliv handicap. Dědeček může svůj prarodičovský potenciál zatím uplatňovat u vašeho mladšího dítěte, které pozornost jistě také uvítá. Uvidíte, že starší dcerka začne brzy na pozornost dědy žárlit. Čím více na její výlevy reagujete a věnujete jim pozornost, tím více nevědomky její chování posilujete. Období vzdoru se u ní projevuje právě tím, že vládne nepozorovaně celé rodině. Pokud by potíže s chováním dcery přetrvávaly či se stupňovaly i po změně chování ze strany dospělých, pak by bylo dobré vyžádat si radu u odborníka, doporučovala bych dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Vztek dítěte a období vzdoru

Dobrý den, máme syna, kterému je mu rok a 7 měsíců a už delší dobu bojuji s jeho agresí vůči mě během vzteku a bohužel se to začíná projevovat i mezi dětmi. Začalo to kolem roku, když nebylo po jeho, kousal, škrábal, štípal. Například, když jsem ho vzala do náruče a jemu se to momentálně nelíbilo, zaťatými prsty mi jel po krku a poškrábal mne jako kočka. To jsem řešila tak, že jsem ho od sebe dala pryč, aby na mne nedosáhl, separovala jsem ho, ale ne, do jiné místnosti. Časem to přešlo. Vzteklé výjevy má pořád, že musí něčím hodit nebo bouchnout, ale většinou to byly hračky. Důrazně ho napomenu, že to se nedělá a hračku mu vezmu. Nebo si lehne na zem, ale toho si nevšímám a odcházím od něho se slovy, že se mi to nelíbí a jdu pryč. Před pár týdny začal bouchat do našeho psa a do kocoura. Vždy důrazně, někdy až zakřičím, že to nesmí, a že je kocourek malý a dělá se mu jen „malá“. Také začal jen tak, bez důvodu dávat facky dětem nebo i dospělému člověku, který si s ním hraje. Ale pokud není po jeho, okamžitě mu vyjede ruka a dá pohlavek. Například dnes jsem ho vzala, aby nerozhazoval sušenky a tak mi dupl na nohu, protože jsem mu stačila chytit ruku.
Kolikrát se strašně moc držím, abych mu nedala pořádný výprask. Několikrát dostal přes plenku, ale žádný velký výprask, toho jsem se zatím vyvarovala. Ale nevím, jak to mám řešit. S manželem jsme celkem klidní, vyrovnaní, nehádáme se, nemáme stresové období nebo něco takového. Jsem z toho docela nešťastná, jelikož je to naše první dítě a rozhodně jsem si nepředstavovala, že budu mít doma malého vzteklouna, nevím, jak to příhodně nazvat. Snažím se chodit mezi děti, máme tu dobré mateřské centrum, ale já jsem v děsném stresu, koho bouchne nebo strčí, že upadne. Někdy narazí na podobnou náturu, která si to nenechá líbit, ale nejvíce se kamarádíme s holčičkou Anetkou, která je o dva dny starší a tu pokaždé rozpláče. A jdu domů s výčitkami, co jsem to vychovala.

Odpověď MUDr. Vomelové: Vaše dítě je momentálně v období vzdoru, proto se vztek a neklid stupňují, ve většině případů se po čase zklidní a opět může nastat kolem 3. roku, 5. roku ...
Je třeba důsledné klidné výchovy, ale i lehké plácnutí po ruce, kterou dává facku, nebo přes zadeček je výchovné. Ne však trestání fyzickými tresty, nebo zákazy. To je potom kontraproduktivní.
Snažte se mu trpělivě vysvětlovat, jak se má chovat. Samozřejmě musíte být v pohotovosti, aby neublížil jinému dítěti.
Toto chování není důsledkem Vaši špatné výchovy, je to i povahová vlastnost.
Pomoct by mohl i Pyridoxin 1x 1/2 tbl - je to vitamín skupiny B a podporuje vyzrávání mozkových funkcí.

Odmítání komunikace s babičkou

Dobrý den, potřebovala bych radu. Se svou 2,5 letou dcerou žijeme u mých rodičů. S dědečkem a se mnou dcerka komunikuje a hraje si, prostě vše jak má být. Ale u babičky to tak není. Někdy posílá babičku pryč z pokoje, jindy když jí babička chce pohladit, tak na sebe nedá sáhnout, včera jí ve vzteku dala dokonce facku. Přitom se k ní babička chová hezky. Když potřebuji malou pohlídat, tak jí babička pohlídá, koupí jí sušenky, hračky. Babičku už trápí, že jí malá nemá ráda. A já bych potřebovala vědět, co s tím. Jestli je to v tomto věku obvyklé, nebo zda se dá nějak napomoci tomu, aby se dcerka s babičkou více sblížily. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, vaše dcerka prochází s největší pravděpodobností obdobím, kterému se říká období vzdoru, kdy se snaží prosazovat svou vůli a rodící se osobnost. Nemám bližší informace o vaší rodině a vztazích mezi jednotlivými členy, ale působí to na mě dojmem, že babička je možná na holčičku hodná a ve výchově měkčí a proto ji dívenka považuje za slabší článek, na který si „dovolu-je“. Řešení je na vás dospělých, dítě vás jen testuje a zkouší vaše hranice, které u babičky jsou asi širší. Musíte babičku ve výchově podpořit, na dcerku být důslední a vaše výchovné vedení by mělo být jednotné. Promluvte si také s babičkou, řekněte jí, co se vám u dcerky osvědčuje, že k vám se takto nechová. Pozorujte vzájemné interakce dcerky a babičky, pobuďte s nimi, a pokud dcerka ne-bude chtít vykonat nějakou instrukci nebo příkaz, který jí dá babička, tak zasáhněte a na dodržení trvejte. Musíte být všichni důslední, nenechat holčičku vyhnout se splnění daného požadavku ani vztekáním. Také babička musí být důsledná. Někdy je lépe nějakou pohrůžku nebo příkaz raději nevyslovovat (věty typu dám tě do polepšovny, nikdy už ti nic nekoupím, nedám, apod. raději vy-nechat úplně), zejména když nejsme my dospělí připraveni jej splnit. Pokud se tak nestane, tak po-hrůžka, příkaz, přestane být účinný a dítě si zvykne, že to, co říkáte, nesplníte a nebere vás tudíž vážně. Babička ať se holčičce nepodbízí například s fyzickým kontaktem a pohlazením může zkusit počkat, až ji vnučka sama vyhledá. Také se snažte předejít, aby dcerka posílala babičku pryč z poko-je, zkuste situaci postavit naopak, babička ať je například v jiné místnosti a pokud ji bude holčička volat, tak bude v úplně jiné situaci a babička bude ten, kdo rozhodne, jestli za vnučkou přijde nebo ne. Obecně platí, že chceme-li docílit nějaké změny, pak je potřeba začít u sebe a změnit něco ve svém chování a když vytrváme, dočkáme se reakce v podobě změny v chování druhých. Nemůžeme však samozřejmě očekávat efekt okamžitý, ale musíme být trpěliví a vydržet. Rozhodně nepřipusťte fyzické násilí ze strany dítěte. Tento model řešení vzteku či potíží by pak navíc holčička mohla pře-nášet do dalších vztahů třeba k ostatním dětem a ve výsledku by jí a i vám všem ostatním toto cho-vání přinášelo jen konflikty a potíže. Pokud už se ve vzteku stalo, že došlo k facce, pak je na místě důslednější pokárání i trest, po zklidnění situace je pak potřeba s holčičkou samozřejmě přiměřeně jejímu věku o incidentu mluvit, vysvětlit jí co nejkonkrétněji jaké jednání není správné a co by nao-pak dělat měla a vést dívenku k omluvě babičce. Omluvu nepožadujte, dokud je dítě v afektu (vzte-ká se), docílili byste zřejmě jen vzdoru a „zaseknutí dítěte“, ale až opravdu po uklidnění a rozebrání situace. Také holčičce můžete vysvětlit, jak je babička z jejího chování smutná a jak ji to bolí. Veďte ji k pochopení a vcítění do druhých lidí a k pochopení následků jejího chování. Vše přiměřeně věku, třeba i formou pohádek, příběhů, zatím se omezte jen na několik jasných a stručných vět, postupně s přibývajícím věkem přidávejte podrobnější vysvětlení a detaily. Přeji hodně úspěchů ve výchově. Mgr. Matoušková, psycholog

Syn se každý den kvůli něčemu rozčílí nebo vzteká

Dobrý den, potřebuju poradit, jak reagovat na synovo chování. Od narození byl ubrečené, věčně nespokojené dítě. S věkem se to stupňovalo. Stačilo například nalít pití do jiného hrníčku, než chtěl a hned se 10 minut rozčiloval. Takové scény jsme zažívali denně. Nyní chodí do školky, je tam spokojený a chová se normálně. Ale každý den po školce se minimálně jednou stane, že se během pobytu na hřišti kvůli něčemu rozčílí a vztekne. Chce jít třeba jinou cestou než já nebo ho dokáže hodně "naštvat", když má třeba kamarádka kolo a on ho zrovna nemá. Tak to opravdu brečí třeba 20 minut. Nevím, jak na tyto scény v jeho věku reagovat. Mám navštívit psychologa? Mám nereagovat? (což dělám) nebo naopak křičet? (což nepomáhá). Máme ještě mladší dcerku a s ní se taky každý den o něco dohaduje a pere. Děkuji za rady, jak reagovat. Myslím si, že děti v jeho věku už takové scény nedělají. 

Odpověď: Dobrý den, vaše informace jsou dosti neucelené a chybí informace zcela zásadní, jaký je věk vašeho syna. Ptáte se, jak reagovat na jeho scény, které už by se v jeho věku objevovat neměly, ale nepíšete, jaký je jeho věk. Předpokládám, že když chodí do MŠ, budou mu tak tři či čtyři roky? Některé děti mají období vzdoru bouřlivější a delší, takže určité výbuchy vzteku mohou být normální. Typ nervové soustavy vašeho syna bude zřejmě dráždivější s vyšší pohotovostí reagovat afektivním záchvatem. Pokud si jej nevšímáte, jak uvádíte, pak předpokládám, že výbuch vzteku sám odezní. Tento váš postup se jeví jako vhodné řešení, sama jste přišla na to, že křikem ničeho nedocílíte, chlapec navíc potřebuje čas na to, aby se naučil svoje rozčílení zvládat a trénoval tak schopnost sebeovládání. Důležité je, že ve školce zvládá synek fungovat a chovat se normálně. Doporučila bych s ním zajít na konzultaci nejlépe k dětskému klinickému psychologovi a respektovat jeho doporučení, možná bude potřebné neurologické nebo psychiatrické vyšetření chlapce. Nemám dostatek informací, abych mohla více poradit. Mgr. Matoušková, psycholog

Dcera odmítá nosit krátké rukávy a nohavice. Je to součástí období vzdoru?

Dobrý den, prosím o radu. Mám skoro 3,5letou dcerku, moc hodnou, šikovnou, ale poslední týdny se u ní projevila skoro snad nějaká "fobie" a to, že nechce nosit krátké rukávy a krátké nohavice. Dokonce i u noční košile vyžaduje nějaký spodek. Snažím se jí přesvědčit, ale marně. V zimním období by mi to samo nevadilo, ale s přicházejícím létem nevím, co si jako bude oblékat. Máme spoustu kraťasů a šatiček. Nepřišla jsem zatím na to, čím to může být. Nechci na ni tlačit, na druhou stranu bych ráda věděla, co jí na tom vadí nebo jestli je to jen součást nějakého vzdoru či hledání sebe sama. Děkuji moc za odpověď. 

Odpověď: Dobrý den, vzhledem k věku vaší dcerky se může jednat o projev období vzdoru, nebo však také nejistoty, prostě přes zimu krátkým rukávům odvykla a nyní se obává změny, necítí se v krátkých rukávech dobře. V tomto věku si již uvědomuje svoji vlastní osobu, svoje já a zkouší prosazovat svou vůli. Buďte proto trpělivá, na dcerku netlačte, zatím jí můžete oblékat tenká trička s delším rukávem i tenké prodyšné kalhoty. Zkuste přestat na tuto problematiku upozorňovat, rozhodně ji neřešte ani s jinými dospělými před dcerou, pozor děti slyší více, než bychom si mohli myslet. Postupně dceři můžete zkusit oblečení nabízet, významnou roli také sehrají ostatní děti, zejména pokud už dcerka chodí do školky. Postupně v ní zcela jistě vyhraje parádnice a bude také chtít chodit v šatičkách, jako to bude vidět u jiných holčiček, teplé počasí také hraje pro vás. Můžete jí také zkusit dát na výběr mezi dvěma tričky s krátkým rukávem, třeba když bude mít možnost volby a bude moci ovlivnit to, co si oblékne, tak pro ni bude snazší překonat obavu či odpor ke krátkým rukávům. Přeji hodně trpělivosti. Mgr. Matoušková, psycholog

Období vzdoru, strach ze ztráty zájmu a pozornosti, žárlivost na mladšího sourozence

Dobrý den, ráda bych se svěřila se svým dítětem. Mám dcerku 3,5 roku a stále mám pocit, že máme období vzdoru. Bohužel mi ale mé okolí říká, že bych s ní měla vyhledat psychologa, proto jsem se rozhodla, že napíši sem. Byla vymodlené dítě, do dvou let sama. Pak přibyl ještě bráška Mareček. Je velmi komunikativní, společenská, neustále vyžaduje kontakt nejen osobní, ale i slovní. Brášku miluje, ráda si s ním hraje, stará se o něj, snaží se mi s ním pomáhat. Je starostlivá a velmi citlivá. Když byl malý a plakal, plakávala s ním, což jsme se snažili vždy usměrňovat. Protože se snažila upozornit na sebe, máme společně vybraný pondělní den a chodíme jen my dvě do kroužku. V poslední době však začíná být ukřičená, naštvaná. Není možné jí vysvětlit určitá pravidla. Je nemožné jí vysvětlit, že s někým mluvím a ona musí počkat a neskákat do řeči. Snažím se vysvětlovat stále dokola, už jsem vyzkoušela i podle rady mít daný signál, aby věděla, že teď musí počkat. Bohužel bez úspěchu. To samé je i v dalších situacích. Když po něčem moc touží, nejdřív to neguje. Nechci jít na karneval, když řekneme, že tedy nepůjdeme, když ona nechce, začne se vztekat a ječet a křičet, že ona chce. Pokud nepřistoupím na danou věc, ona opakuje proč a že chce. Vyzkoušela jsem spoustu způsobů jak na ni, ale už si nevím rady. Neustále se sama ujišťuje u všech členů rodiny, že ji máme rádi, vyžaduje, aby se jí říkalo Terinko, jakmile i nechtěně použiji jiné oslovení, ptá se proč? A máš mě ráda, i když zlobím? Mám. Tak já zlobit nebudu, a obratem něco provede a ječí dál. Je úzkostlivá sama na sebe. Jakmile má nějakou oděrku a bolístku, strašně to prožívá. Mám pocit, že jsem vystřílela všechny náboje. Má stanoveny mantinely, ví, co může a co by neměla. Ale jsou věci, které jí prostě nemůžu vysvětlit. Přečetla jsem spoustu článků, rad, že je to období vzdoru a je to normální, ale pořád doufám, že bychom mohli najít nějaké východisko.

Odpověď: Dobrý den, domnívám se, že ve vašem případě bude asi opravdu dobré navštívit nejlépe dětského klinického psychologa, který vám byl okolím doporučován. Ne proto, že by problém vaší dcerky byl tak závažný, ale proto, že bude pravděpodobně potřeba dlouhodoběji pracovat a pomoci vám změnit výchovný přístup tak, aby vám i vašemu dítěti vyhovoval. Jednorázovou konzultací přes email nelze tento problém vyřešit. V chování vaší dcery hraje zřejmě roli hned několik faktorů, jedná se o období vzdoru, strach ze ztráty zájmu a pozornosti, žárlivost na mladšího sourozence, obavy ze selhání a neúspěchu a mám dojem, že i ne zcela důsledné a jisté vedení ze strany rodičů, které nutí dcerku stále testovat a posunovat výchovné hranice. Navíc je dcera zřejmě i osobnostně citlivá a vybavená zřejmě emocionálně labilnější nervovou soustavou se sklonem k afektivním reakcím. Snažte se jí proto vytvořit co nejstabilnější a nejklidnější prostředí, dodržujte pravidelný režim a řád. Počítejte s tím, že nečekaná změna, či výkyv ze zaběhnutého rytmu může dceru rozhodit, rozrušit a potřebuje čas na zpracování (viz v kombinaci se vzdorem odmítání návštěvy karnevalu, i když jít ve skutečnosti chce). Afektivní záchvat je pouze projevem lability vyvíjející se nervové soustavy dítěte, dítě tak vyjadřuje svoje pocity, které jinak neumí zpracovat a má právo si je odžít, zlobit se, vztekat se. Ponechte proto dcerku v klidu, vyčkejte, až záchvat odezní a teprve po jejím uklidnění s ní pak situaci v klidu proberte a řešte. Dbejte na to, abyste případné pokyny či zákazy neustále neopakovali, nevyhrožovali, dítě rychle pozná, že na splnění pokynů, příkazů či výhrůžek netrváte a ztrácí se pak jejich výchovný efekt. Společné prožívání alespoň části volného času s rodičem je určitě přínosné, kromě kroužku, kdy se jedná o řízenou aktivitu, by ale bylo dobré věnovat se dcerce samostatně také v době jejího volného času a podnikat nějakou její oblíbenou společnou aktivitu (návštěva divadla, kina, hraní deskových her, modelování, podíl na hře s hračkami, stavebnicemi apod.). Můžete dcerku nechat, ať hru sama řídí, usměrňuje. Mohla by vám také pomoci její oblíbená hračka, pokud nějakou takovou má a prostřednictvím této hračky by mohlo být dceři možné některé věci vysvětlit, nebo by je mohla zpracovat (například výprava hračky na karneval – co všechno bude potřebovat, jaké to tam bude apod.). Ve výchově je potřeba pevně, i když láskyplně vytrvat na zadaných pravidlech, dítě tak z nás dospělých získává pocit jistoty a bezpečí. Nestřídejte také různé výchovné metody a přístupy, buďte trpěliví, očekávaný efekt se nemusí dostavit okamžitě, ale je potřeba vytrvat. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog.

Tříletý syn ubližuje ostatním dětem

Dobrý den, už jsem zoufalá a nevím si rady. Synovi jsou tři roky a tento problém řeším prakticky od té doby, co začal chodit. Kdekoliv se vyskytuje nějaké dítě, ať už menší než on nebo starší a větší, vždy je problém. Někdy syn přijde a rovnou dítě povalí, někdy k jinému přijde, obejme, dá pusu a poté ho strčí na zem a to opakovaně, i přesto že ho donutím, aby se omluvil, a vysvětlím mu, že to nesmí dělat. U menších dětiček je to opravdu velice nepříjemná věc, protože když ho povalí, většinou spadne na něj a je zle. A u větších dětí se snaží o totéž a bohužel jsme ještě nenarazili na dítě, které by mu to vrátilo nebo si to nenechalo líbit. Do dětských koutků ani na hřiště s ním už vůbec nechodím. Mám hrůzu z toho, co tam udělá. Jinak je velice chytrý, šikovný na svůj věk, všude ho chválí. U babiček a všude jinde je samozřejmě zlatíčko, ale to co vyvádí semnou je už opravdu pro mě neúnosné. Všichni říkají, že se ve školce srovná, že to nemám řešit. Jenže oni nevidí, jak se chová se mnou. Čekám druhé dítě a jsem z toho vynervená. Hraju si s ním, ale to většinou končí tak, že po mně hází vším, co najde. Vysvětlování, zabavení hračky ani zavřít v jiné místnosti než se uklidní nepomáhá. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, vývojové období vašeho syna spadá nyní do období vzdoru a děti se často prosazují vůči nejbližším osobám (rodičům) nejvíce. Proto a také z důvodu, že jste s ním nejčastěji se pravděpodobně jeho chování objevuje především, když je s vámi. V případě výskytu afektivní reakce syna ponechte, vzdalte se od něj, rozhodně se nenechte od něj bít, hru při projevu agrese ihned ukončete, nepokračujte, odstraňte z dosahu chlapce předměty, kterými by mohl házet a nechejte ho, i když se vzteká. Až se synek uklidní, potom teprve s ním můžete probrat, co se stalo a jak by se měl chovat jinak. Používejte jasné a stručné pokyny, nezapomeňte na pochvalu, pokud se syn chová bez potíží či je hodný. Oceňte také každý malý a dílčí pokrok směrem k žádoucímu chování. Záchvaty vzteku v tomto období jsou normální, jedná se o projev nezralosti nervové soustavy, kdy dítě své emoce či agresi neumí ještě lépe regulovat. Ohledně kontaktů s dětmi je naopak potřeba, aby si je syn měl možnost co nejvíce trénovat. Proto se s ním ostatním dětem nevyhýbejte, naopak. Připravte se však na to, že na pískovišti či u dětského koutku si v klidu nějakou dobu neposedíte. Váš syn projevuje velký zájem o kontakt s dětmi, evidentně však neví, jak na to, proto je potřeba na něj dohlížet, případně mu i říkat, co má dělat, když si chce s někým hrát, půjčit si hračku apod. Důležitá je i úroveň jeho komunikačních schopností, zda se umí slovně vyjádřit, nebo ještě ne a tak si pomáhá silou, můžete mu proto domluvu zprostředkovat. Případným nežádoucím situacím předejděte zvýšeným dohledem nad synem a jeho odvedením, odnesením v případě projevu agresivity i přes jeho nelibost. Musí jasně dostat najevo, že takto se v kontaktu s druhými dětmi chovat nemůže. V jeho výchově je potřeba, abyste byla pevná a zásadová, aby ve vás syn měl jistotu a mohl vám důvěřovat. Na splnění případného pokynu vždy trvejte, buďte důsledná. Syn se potřebuje naučit tyto situace zvládat společensky vhodným způsobem a děláte to pro něj do budoucna. Nepíšete žádné informace o otci dítěte, bylo by dobré, aby se také zapojil, podpořil vás, důležité je jednotné výchovné působení. Pokud je syn u prarodičů vzorným dítětem, pak se jich také můžete zeptat, co společně podnikají a jakým způsobem řeší případné zátěžové situace. V případě, že by se obtíže prohlubovaly, tak by bylo dobré obrátit se nejlépe na dětského klinického psychologa, kteří při státních zdravotnických zařízeních působí zdarma a jejich péči hradí zdravotní pojišťovna. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Syn začal odmítat jídlo, vzteká se a mluví sprostě

Našemu synovi je 2,5 roku. Zhruba rok s námi (dle mého názoru) neustále bojuje o místo na výsluní i prostřednictvím jídla. Zkrátka si usmyslí, že nic jíst nebude a nejí, vzteká se, nechce ochutnat nic nového, přestal jíst jogurty....Nejraději by pil jen Nutrilon a když mu ho nechci dát, aby si vzal i normální jídlo např. oběd v čase oběda a ne až večeře, dokáže se neuvěřitelně vztekat.

O prázdninách u babičky odchytil na houpačce od starších dětí slovíčka, která jsou krajně nevhodná pro dítě jeho věku (npř. prdel, blbec) no a ta na nás při tom vztekání vykřikuje. Neustále mu zkouším domlouvat, že se s ním děti nebudou kamarádit a jak se to neříká, potože ani my tak přece škaredě nemluvíme - nepomáhá to. Při plácnutí na zadek se vzteká víc a když se zklidní začne sám nahlas rozumovat, že se to nesmí říkat, že dostane na zadek a vzápětí ten svůj "omezený slovník" nám všem opět připomene. Jsme už z něj nešťastní, protože přece jenom rodiče dalších dětí na pískovišti apod. se na nás dívají přes prsty kvůli synovu slovníku.

No a když se to skloubí doma s tím jeho nejezením. Nepřijde mi normální, aby pil jen 3krát denně Nutrilon, sem tam si zobne ovoce a polévky a další jídlo, co dřív jedl prostě bojkotuje. Váží 14,7kg a apatický není. Spíš je až až čiperný, vydá v popobíhání během dne za dva.

Ono to vlastně vypadá, že ho chvílemi nezvládáme a já mu v jídle ustoupit nechci, abych mu dala jen sladkosti. Samozřejmě mu je dám, ale až když sní napřed jídlo, co má, aby měl něco zdravého mimo Nutrilon, vždyť v příštím roce půjde do MŠ a když povím, že pomalu nic nejí...

Nakonec ta situace dost ovlivňuje i naše 22leté soužití s manželem, který synáčkovi nakupuje vše co nej..Bio a ono nic. A to jsme si mysleli, jak jsme v rodičovství zběhlí, když jsme společně vychovali 21 letou dceru, která studuje Stomatologii a je úplným opakem našeho malého rošťáka. Dokonce už nechce kvůli němu jezdit domů, protože jí Adámek nedá klid, kouše ji, sprostě nadává, trhá ji věci do školy. Přijde mi, že má takovou radost, že to dává tím svým chováním najevo, akorát nezná míru. Dcera už zašla natolik daleko, že mě začala přemlouvat k návštěvě dětského psychologa, aby Adámka vyšetřil. Přijde mi to zbytečné nebo máte jiný názor?? Prostě doufám, že se v kolektivu zklidní. Vždyť na to, jak je doma suverén, tak např. u pediatričky je to chlapeček, co by si ho každá maminka odvezla domů, jak pěkně poslechne a je hodný.

Předem Vám děkuji za Váš názor a odpověď.

Odpověď: Dobrý den, s dotazy ohledně vašeho chlapečka bych začala u pediatra. Píšete, že chlapec je u paní doktorky hodný a klidný a proto také lékařka zřejmě o vašich potížích nic netuší. Zejména potíže s příjmem potravy mohou být u dětí často způsobeny například nějakou nerozpoznanou alergií nebo jinými somatickými potížemi. Vždy je nejdříve potřeba vyloučit organickou příčinu potíží (je možné, že i dospělý by odmítal jídlo, kdyby ho po něm třeba vždy bolelo bříško). Ohledně příjmu potravy jinak platí, že zdravé dítě samo hlady nezemře. Bedlivě sledujte, co synkovi zejména mezi jídly nabízíte. Často se ukáže, že dítě podle rodičů nic nejí, ale pokud se jeho strava sleduje, zjistí se, že mezi jídly přijímá spoustu dětských křupek, piškotů či sladkostí. Stálo by za to zapisovat si synkův jídelníček například týden a tento pak zkonzultovat třeba s pediatrem, nebo se zkusit obrátit na nutričního poradce. Děti jsou velmi vynalézavé a rychle zjistí, že jídlo je velkým prostředkem na „vydírání“ rodičů a jeho odmítání pak často používají. Je důležité zachovat klid, nenechat se chováním chlapce znervóznit a hlavně to před ním nedat najevo. To se týká i případných vašich sporů s manželem, kterých by chlapec rozhodně neměl být svědkem. Agresívní projevy chlapce je potřeba řešit neprodleně, neočekávejte, že ve školce se zlepší, bohužel je pravděpodobnější, že se jeho reakce ještě prohloubí, když bude muset čelit ostatním dětem, které mu nebudou ustupovat jako mnohem starší sestra. Domluvy typu nikdo se s tebou nebude kamarádit jsou pro tak malé dítě, jako je váš synek ještě příliš složité. Plesknutím na zadek v něm nevědomky násilné projevy ještě posilujete. Sice říkáte, že nesmí, ale pro synka je váš vlastní příklad, kdy mu na zadek dáváte, mnohem silnější. Takto malé dítě si vzhledem ke své vývojové úrovni také ještě nedovede představit, co způsobuje svým chováním druhým (neumí se do někoho vcítit a představit si, že je někým jiným a že ho to bolí). Pomáhá jasné a stručné formulování, že bití není správné a že se nedělá. Můžeme dítěti pomoci uvědomit si co cítí, a naučit ho verbálně to formulovat. Můžete třeba zkusit pojmenovat jeho chování po příjezdu starší sestry „já vím, vidím, že máš velkou radost, že sestra přijela, tak pojď potěšíme ji“ a zvolte nějakou konstruktivní činnost (pomůžeme jí spolu vybalovat, prát, a pak si s tebou bude moct pohrát). Dítě často od nás slyší pouze to, co by všechno dělat nemělo a nikdo mu již neřekne, co je vlastně správné, jak by to být mělo. Pokud se chlapec však začne chovat destruktivně ke komukoliv, sestře, vám jako rodičům či jinde je potřeba toto chování ihned zastavit, přerušit, například chlapce odvést do jiné místnosti, posadit jej vedle sebe či jinak a vysvětlit, že bude moci pokračovat ve hře, v činnosti až poté, co nebude nikomu ubližovat. Důležitá je jednota všech dospělých vychovatelů, čili vás rodičů i starší sestry. Synek není na takový postup zvyklý, nejspíše bude nejdříve mrzutý, musíte však i přes jeho nelibost všichni vytrvat, v budoucnu se vám to pak vrátí v jeho lepší zvladatelnosti. Snažte se nesrovnávat chování synka se sestrou, každé dítě je jiné a navíc mezi vývojem děvčátka a chlapce jsou velké rozdíly. Také každé dítě je více či méně výchovně náročné. Věřte, že důslednost a nulová tolerance agresivity vůči druhým se vám vyplatí (pozor určitá zdravá míra agresivity je v životě potřebná, neměla by však být zaměřena vůči ostatním). Pokud se týká vulgárních výrazů, které syn používá, nepopřávejte jim sluchu, nerozebírejte je s ním, jinak opět dochází jen k jejich upevňování. Malé děti tato slůvka rády používají, připadají jim taková zvukomalebná a navíc se jim líbí výrazná reakce dospělých, kterou tím vyvolají. Nic jiného vám k vyhasnutí těchto slůvek nepomůže, než po vysvětlení, že se neříkají, si jich nevšímat a trvat na příkazu, který jste dali. Určitou roli v chování synka samozřejmě může hrát i jeho vývojové období, nachází se zřejmě v tvz. „období vzdoru“. I když je toto období pro rodiče těžké, jedná se ve vývoji dítěte o významný krok kupředu a nezbývá než vytrvat. Ve výchově obecně nezapomínejte na pochvaly a ocenění vhodného chování, často se stává, že děti, když jsou „hodné“, tak si jich vlastně nikdo nevšímá a nezískají tak téměř žádnou pozornost a pak na sebe často upozorňují nevhodně. Důležitý je i fyzický kontakt s dítětem, mazlení, hlazení, společné povídání. V případě přetrvávání potíží bych doporučila obrátit se buď na dětského klinického psychologa nebo na nejbližší Pedagogicko psychologickou poradnu. Přeji hodně sil. Dotaz zodpověděla Mgr. Michaela Matoušková.

Dcera nechce chodit do MŠ, úplně přestala jíst

Dobrý den, mám 3letou dceru (v červenci měla 3 roky). Od září začala chodit do školky, první dny byla nadšena, pak se to zlomilo, a pláče, že tam nechce. To by mě ani tak netrápilo, ale poslední týden, přestala úplně jíst. A to jak ve školce, tak i doma. Když jí chceme nakrmit, tak začne strašně zuřit a vztekat se a pusu neotevře, a to jí nutím jídla, která má opravdu ráda. Už si s ní nevím rady, mám strach, že onemocní, když to takhle bude trvat i nadále. Prosím o radu. Díky.

Odpověď: Dobrý den, pátrala bych po příčině chování vaší dcerky ve školce. Dohodněte si s paní učitelkou schůzku, zajděte se do školky podívat, vyptejte se, jestli si paní učitelka nevšimla něčeho, co se stalo. Dcerka se mohla například dostat do konfliktu s nějakým jiným dítětem, byla nucena do jídla, které nemá ráda nebo může mít její chování jinou příčinu. Promluvte si s ní, proč do školky nechce chodit, co jí vadí. Tím, že odmítá jídlo, vám dává najevo, že něco není v pořádku, může to být forma jejího protestu.  Reakce dětí, že nejdříve se jim v MŠ líbí, ale když zjistí, že se jedná o každodenní povinnost, tak začnou protestovat, bývá poměrně častá. Většinou toto chování spontánně vymizí a dítě si ve školce zvykne. Zkuste se jí zeptat na důvody a co by chtěla dělat, kdyby ve školce nebyla, vysvětlete jí své důvody, proč je do školky chodit potřeba (například maminka také musí každý den do práce...). Rozhovor veďte samozřejmě přiměřeně jejímu věku a stupni vývoje. Opravdu dcera nejí týden vůbec nic? Zkuste sledovat, co přijímá, jestli se nedojídá například volně dostupnými sladkostmi, keksy apod. Pokud by týden nejedla ani doma ani ve školce, pak by již byla v ohrožení života. Poraďte se také s vaší dětskou lékařkou. Mgr. Matoušková, psycholog

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Období vzdoru - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • období vz
    Dobrý den, ráda bych se svěřila se svým dítětem. Mám dcerku 3,5 roku a stále mám pocit, že máme odbobí vzdoru. Bohužel mi ale mé okolí říká, že bych s ní měla vyhledat psychologa, proto jsem se rozhodla, že napíši sem. Byla vymodlené dítě, do dvou let sama. Pak přibyl ještě bráška Mareček.Je velmi komunikativní, společenská, neustále vyžaduje kontakt nejen osobní, ale i slovní. brášku miluje, ráda si s ním hraje, stará se o něj, snaží se mi s ním pomáhat. Je starostlivá. velmi citlivá. Když byl malý a plakal, plakávala s ním. což jsme se snažili vždy usměrňovat. Protože se snažila upozornit na sebe, máme společně vybraný pondělní den a chodíme jen my dvě do kroužku. V poslední době však začíná bt ukřičená, naštvaná. není možné ji vysvětlit určitá pravidla. Vysvětlit, že s někým mluvím a ona musí počkat a neskákat do řeči je nemožné, snažím se vysvětlovat stále dokola, už jsem vyzkoušela i podle rady mít daný signál aby věděla, že ted musí počkat. bohužel bez úspěchu. To saméje i v dalších situacích. Když po něčem moc touží, nejdřív to neguje. Nechci jít na karneval, když řekneme, že tedy nepůjdeme, když ona nechce, začne se vztekat a ječet a křičet že ona chce. Pokud nepřistoupím na danou věc, ona opakuje proč a že chce. vyzkoušela jsem spoustu způsobů jak na ni, ale už si nevím rady. Neustále se sama ujištuje u všech členu rodiny, že ji máme rádi, vyžaduje aby se jí říkalo terinko, jakmie i nechtěne použiji jiné oslovení, ptá se proč? A máš mě ráda i když zlobím? Mám. Tak já zlobit nebudu. a obratem něco provede a ječí dál. Je uzkostlivá sama na sebe. jakmile má nějakou oděrku a bolístku, strašně to prožívá. Mám pocit, že jsem vystřílela všechny náboje. Má stanoveny mantinely, ví co může a co by neměla. Ale jsou věci, které ji prostě nemůžu vysvětlit. Přečetla jsem spoustu článků, rad, že je to období vzdoru a je to normální, ale pořád doufám, že bychom mohli najít nějaké výchdisko.
    ladhola   | 11.02.2016 14:31:09
    Reagovat | URL příspěvku
  • (22m)tak marenka je zatim zlaticko, max rekne SAMA SAMA, ale neni divocak, matej me zacal prvne mlatit, ted dela, kdyz mu na neco reknu ne nebo mu nechci dat vsechno co chce, tak zacne vsim hazet o zem a nejhorsi je, jak vidim, ze me u toho pozoruje, takze si fakt musim davat bacha abych se nechlamala,ale kdyz vidim toho maleho skritka jak prave se snazi osamostatnit a prosazovat vlastni prani a zajmy, tak je to proste usmevne. Jen doufam, ze ty jeho projevy nezesili a ja je budu zvladat, to uz by pak moc k smichu nebylo 
    jecidlo   | 11.12.2010 12:09:13
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Odmítání nočníku i WC

| Tereza 39 | 30.11.2016, 14:21
Dobrý den,mám velký problém s odplenkováním téměř čtyřletého syna. Zarytě odmítá nočník i WC. Sám ví moc dobře k čemu slouží,je velice chytrý a bystrý. Vývojově pozadu není. Vyzkoušeli jsme všemožné rady,sliby ale nezabírá nic. Naše paní doktorka se vždy jen uculuje a radu nám nedá,tak nevím co si počít.Do školky měl nastoupit v září ale kvůli plenkám půjde v únoru to bude mít čtyři roky. Doteď ještě neměl ani jednu suchou plenku přes noc ani ve dne. Budu moc ráda jestli odpovíte. S pozdravem Tereza 39

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce