6. Japonský tah na branku a za jeden provaz

Rozhovor byl pořízen 12. září 2011

Češi na to mají! Ale nemají lídra!

Možná by se mohla Česká republika Japonskem inspirovat...
V některých věcech určitě. Česká republika vzhledem ke své historii a počtu obyvatel, dala světu mnoho chytrých a schopných lidí, ať ve sportu nebo v dalším. Zrovna Češi by na to měli, aby byli jedním z leaderů, ovšem není tady nikdo, kdo by to národní uvědomění v lidech probudil. Osobnosti, které by dosáhly až takhle daleko, že by dokázaly společnost ovlivnit, že by ji nastartovaly, chybí. Takže nám v podstatě chybí už ta základní vlastnost, která je pro úspěšný vývoj národa potřeba, a to národní uvědomění. Všimněte si, že všechny země, o kterých jsem v této souvislosti hovořil, ať už Japonsko nebo Spojené státy, jsou vysoce národně uvědomělé. Každý občan je hrdý na svůj národ, má doma japonskou, americkou vlajku, v Americe jsou hrdí na to, že jsou Američani a pro Ameriku dokážou i v současnosti umřít.

Jsou také velmi disciplinovaní, o čemž svědčí i chování Japonců po nedávném zemětřesení.
Protože myslí na svoji zemi, na to, že se do problémů může dostat jednou každý z nás a proto je potřeba si vzájemně pomáhat a být solidární!

My na rozdíl od nich bohužel nedokážeme táhnout za jeden provaz.
Ano, to je právě ono.

Myslíte, že to člověk může ovlivnit jinak, než svým osobním příkladem?
Normálnímu člověku stačí osobní příklad. Já jsem jenom chtěl říct, že se rozhodně přikláním k tomu motivačnímu způsobu fungování společnosti, který funguje právě v Japonsku nebo Americe. Vím, že se jej mnoho Čechů bude bát, ale myslím si, že by nám prospěl.

Správné pojmenování problémů

Že většina by byla spokojená?
Je potřeba zvýšit naše národní uvědomění, národní hrdost. Když o těchto vlastnostech mluvím na setkáních, lidé spontánně tleskají. Protože to tak cítí, ale nikdo jim to doposud tak neřekl. Národní hrdost je velmi důležitá, generuje pak schopnost zatáhnout za ten jeden provaz. Schopnost nemyslet pořád jen na sebe, ale myslet i na společnost. Což se projevuje například i třeba čistým náměstím, tím, že nikdo neodhazuje venku vajgly jako u nás… Nebo tím, že zamezíme nekontrolovatelnému přílivu cizinců do České republiky. Již dřívější japonský premiér pronesl, že by chtěl zachovat japonský charakter Japonska. To prohlásit v Čechách nebo v Německu, tak Vás okamžitě označí za xenofoba.... V Japonsku všichni přikývli. Jak jinak Česko, které po staletí budovali naši předci, ochráníte od ztráty naší identity? Je potřeba chránit naší zemi od nepřizpůsobivých cizinců a regulovat jejich příliv. Jak je výborné, že náš národ má syrečky, český folklór, české sklo, české pivo nebo svíčkovou, prostě atributy, které k našemu národu patří. Přece si to nenecháme rozmělnit v Evropské unii nebo nějakými nepřizpůsobivými cizinci. Rád uvítám cizince, kteří chtějí být pro naší zemi skutečně přínosem, budou legálně pracovat, platit daně, snažit se mluvit česky, přispívat nám do rozpočtu. Ale odmítám současný stav, kdy platíme cizincům, kteří mají u nás trvalý pobyt dokonce podporu v nezaměstnanosti! My jim z našich daní platíme za to, že u nás nepracují! To je neuvěřitelné, jaké u nás platí zákony. Sami Češi mají málo a ještě platíme cizincům.  Chápu tyto cizince, že je pro ně dobré přijít tam, kde je navařeno, napečeno a teplo, ale my se nemůžeme postarat o chudé z celého světa. To takhle nejde. Jenom říkám, že tyhle ty věci je potřeba správně pojmenovat, i na evropské úrovni.  Jinak přijde skutečně sociální napětí a opravdová xenofobie a rasismus.

To by byl asi dobrý základ vše správně pojmenovat.

Češi hodně polevili

Právě národní uvědomění, kdy lidi vezmou tu zemi za svou, by udělalo z naší země šťastnější zemi. Za národní uvědomění se pokládal život, to byla dříve nejvyšší meta. My jsme v tomto úplně polevili. My jsme polevili do té míry, že jsme dokonce v minulé vládě měli ministra, který ani neměl české státní občanství, neuměl česky, jmenoval se Gustav Slamečka. To už jsem nestačil zírat. Zdůrazňuji, že v tom není nic osobního. Člověk je zvyklý na cokoliv, ale v jakékoli jiné zemi by to znamenalo, že nemá vlastní občany, kteří jsou schopni zastávat funkci ministra. Že vlastní národ není tak schopný. To bych chtěl vidět na Slovensku, v Maďarsku nebo v USA, jestli by toto udělali! To by je ani nenapadlo! Mít v USA ministra, který není občan USA a který ani neumí anglicky! To by tedy všichni nestačili zírat! Oni by si to ani nedovolili navrhnout, protože by z toho bylo okamžitě obrovské HALÓ! Tímto chci jenom vyjádřit, co se tady děje. Jak jsme lhostejní k naší zemi. No ale to jdeme trochu na jiné téma, než je o dětech a o rodině.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová