Potrat a co dál - diskuze

Příspěvek z diskuzí: Jak se vyrovnat s potratem? (strana 20).

• Potrat a co dál
  Ahoj chtěla bych se přidat se svojí zpovědí, včera jsem prodělala spontánní potrat v 8 týdnu těhotenství a následnou revizi v nemocnici. Po dvou letech snažení se nám konečně podařilo s manželem po kůře bylinek, léků, vitamínů a tak podobně otěhotnět. Bylo to trochu nečekané, už jsem ani nedoufala, že to vůbec půjde a že jsem schopná otěhotnět! Takže když jsem to zjistila že to tak opravdu je tak jsem nemám slov hořela nedočkavostí, před každou návštěvou a kontrolou lékaře a měla radost z každé maličkosti. Vnitřně jsem ale měla strašný strach z potratu, v mém okolí je několik snažilek co už mají za sebou potratů několik a stálé inseminační a hormonální kůry se st řídají s neúspěchy. Sama sobě jsem si nakázala, že když to nevyjde tak se nebudu hroutit, že se to stát může, příroda a tak. S manželem jsme se domluvili, že máme radost už jen z faktu, že to jde a že když to nevýjde napoprvé tak třeba příště. Racionálně jsem to všechno pěkně zmákla, říkala jsem si nebubu se příliš těšit co kdyby náhodou na internetu si načetla všechny možné příčiny potratů a postupně vše vylučovala, protože vše probíhalo jak má a bylo v pořádku. No a pak to přišlo začalo to špiněním - internet, doktor, který mně ujistil, že se nemám bát, že to nemusí být hnedka začátek potratu a když jsem se ptala co by se dělo případně dál, tak mně ujišťoval, že na to mám ještě dost času. Jenže špinění nepřestávalo spíše naopak a tak jsme jeli do nemocnice - tam mi udělali ultrazvuk, ale to už jsem v šoku sledovala, jak mi teče krev proudem. Po tom co jsem vstala z lehátka jsem zjistila, že je krev všude, začala kapat i na zem moc jsem se styděla, protože to nešlo zastavit ani dvěma vložkami, naštěstí mne moc milí doktor ujistil, ať si z toho nic nedělám, že s tím se počítá. Šla jsem se obléknout a slyšela sestru jak mně objednává na pokoj a poprvé to slovo revize - doktor ji okřiknul, ještě jsem nic nevěděla ale už mi to rezonovalo v hlavě "revize". Posadil mně na židli a vyjádřil lítost, že jde o potrat v běhu a že s tím už se nedá nic dělat. Byla jsem jak v oparu snažila se zastavit přival emocí, hekticky hledala kapesníky, nebyla schopna slova na dotazy odpovídala jen kýváním hlavy. Sestra se mně nesmyslně ptala, jestli budu chtít neschopenku, že se stejně první tři dny neplatí a že můžu vlastně hned příští týden do práce. Ale na to já nemám vůbec pomyšlení, nechci nikoho vidět, nejraději bych se zavřela v komoře a zaspala zbytek života. Jsem iracionálně velice smutná, manžel to možná nechápe. Já se taky chci dívat vpřed, ale místo toho mám pocit prázdnoty a že jsem k ničemu. Vím, že jednou mít dítě budeme, ještě jsme nevyčerpali všechny možnosti, ale já je chtěla mít hned a představa, že mám čekat nebo že to nepůjde mně ničí. Vůbec nevím jak se s tím vyrovnat, nic mn nebaví, představa, že mám s někým komunikovat mně děsí. Zítra budu rušit těhotenské návštěvy a nevím jak to říct. Dobrý den, byla jsem objednaná, ale už nejsem těhotná, tak to zrušíme? První těhotenství, první potrat co s tím, mám hrozný strach že se to bude opakovat, mám strach, že nebudu mít sílu to znovu zkoušet, nevím jestli to zvládnu překonat  .
  

  vsetecka   | 11.05.2014 22:54:49 | Reakcí: 3, poslední: 07.07.2014 00:08:29
  Reagovat | Skrýt reakce | URL příspěvku
  • 

    RE: Potrat a co dál
    je mi lito ze se to tka sebehlo..ale bohuzel ja mam ve svem okoli hodne holek, i tady jsou, co jim to nevyjde, a na porduhe uz jo.. To ze ted si zklamana, smutna, je normalni, a vyplac se, ono to casem prejde..ale nees hlavu.. urcte se vam to podari, a budete mit vytouzeny miminko s manzelem doma!! drz se!! a preji at je jen a jen liip!

    amalie2011   | 12.05.2014 11:36:10
    Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: Potrat a co dál
    Ahoj, je mi moc líto, že tě to potkalo. Bohužel se to stává dost často. Mám podobnou zkušenost - mimoděložní těhotenství. Když už jsme se konečně radovali, tak jsem začala krvácet a měla strašné bolesti, ale do poslední chvíle jsem doufala, že to přejde a bude to OK - omyl - druhý den ráno na ultrazvuk a hned na sál. Když mi to řekli, taky jsem nebyla schopna slova ... Obrečela jsem to pak ještě hodněkrát, ale nakonec jsem to uzavřela, vždyť mám přece ještě spoustu možností na otěhotnění .... No, ale pak se bohužel otěhotnět nepodařilo a domluvila jsem se s svou lékařkou, že po novém roce nás pošle do Caru - s tím jsem se smířila. No a světe div se, ještě o svátcích jsem zjistila, že jsem po roce snažení otěhotněla. Teď jsem ve 24TT a je mi skvěle. Dělej všechno tak jak cítíš, nic v sobě nedrž. Jestli máš potřebu teď někde sama brečet, tak breč a až o tom budeš chtít mluvit, tak to řekni nebo někomu napiš. Určitě máš kolem sebe lidi, kteří tě budou chtít poslouchat, anebo to napiš sem. Mě pak taky dost pomohlo říct to někomu jinému (ne jenom rodině), říct co cítím a co mě trápí. Neboj, ono to přebolí  Drž se

    hakro   | 12.05.2014 22:17:47
    Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: Potrat a co dál
    Ahoj, je mi moc líto, co se stalo... když to čtu, úplně se mi vybavil můj příběh - ale stalo se to už před 5 lety - vlastně teď to bude zrovna 5 let. Téměř podobný průběh, pocity úplně stejné - strašně jsem se styděla, jak to říct okolí, nepředstavitelné, že bych se vrátila hned do práce... byla jsem nějakou dobu doma, nemohla jsem prostě mezi lidi, nemohla jsem vidět matky s kočárkama, těhotné kamarádky apod...
    
    Moje reakce u lékaře, když mi sdělil, že není srdeční akce a plod se nevyvíjí, byla úplně stejná, pak mě dali na pokoj, že se přes víkend uvidí a já v noci potratila, další den revize...
    
    Trvalo mi asi půl roku, než jsem se z toho úplně dostala, ale nikdy na to nezapomenu.
    Má to ale happy end - dnes mám 2 děti - kluka (3 roky) a holčičku (10 měsíců). Čas to zahojí, i když ne úplně. Je mi smutno i dnes, když si na tu těžkou dobu vzpomenu. Manžel se snažil mě tenkrát podpořit, ale stejně to prožíval jinak, než já.
    
    Přeju, ať se vše v dobré obrátí. Pokud nechceš do práce, zůstaň radši doma - každý to prožívá jinak a potřebuje něco jiného - já tehdy lidi přímo nesnášela...
    Bude to dobré, z toho co píšeš, je vidět, že to sama tak cítíš. Jde jen o to překlenout tuhle strašnou chvíli.. a jít dál... Hodně štěstí. Lucie

    lucík17   | 07.07.2014 00:08:29
    Reagovat | URL příspěvku

Téma: Jak se vyrovnat s potratem? (strana 20)