Problémy s usínáním, uspávání

Mám dvouletého syna a už jsme ho naučili spát samotného. Je to asi měsíc, co při ukládání do postýlky začal brečet a já jsem musela u něj zůstat, dokud neusnul. Myslela jsem, že ho třeba jen něco bolelo, ale od té doby uspávání vyžaduje pořád a co hůř, stále se to zhoršuje. Teď hned, jak dopovím pohádku, začne kňourat, chce pít, takže mu několikrát dávám pít, někdy to pomůže a on pak usne (kdyby uspávání trvalo třeba půl hodiny, tak mi to tak nevadí, ale trvá spíš více než hodinu), ale někdy stále kňourá. Když domlouvám, přemlouvám, vysvětluju, že se spinká, většinou to nepomůže a on usne, až třeba ve 23 h. Když zkouším odejít, aby tedy usnul sám, podle té metody, po minutě se hned pozvrací, jak hodně řve, takže to pak půl hodiny uklízím a pak už nemám sílu riskovat další pozvracení. Jsem z toho už zoufalá, tak krásně usínal sám. Nemyslím si, že bychom ho dávali spát brzy. V poledne spí tak od 12:30 do 14:00. A pak ho ukládáme v 19:30, po koupání kaši k večeři. Prosím, poraďte, co dělat. Děkuji za odpověď.

Odpověď psycholožky Mgr. Michaely Matouškové: Dobrý den, nejdříve bych zkusila režimová opatření, t.j. zkusit posunout večeři na dřívější čas, aby mezi večeří a ukládáním byl delší časový interval (i dvě hodiny). Dobu ukládání zkuste mírně posunout cca o půl hodiny na osmou hodinu večerní. Před spaním se vyhněte jakémukoliv rozruchu, vybočení z obvyklého rytmu, dodržujte stejné rituály, postupně synka zklidňujte, nezačínejte žádné aktivizující činnosti, hry. Při ukládání postupujte klidně, snažte se na sobě nedat znát žádnou nervozitu nebo očekávání, že budou problémy s usínáním, chovejte se tak, jako by bylo samozřejmé a úplně normální (však taky je), že syn usíná samostatně. Dávejte pozor, abyste před chlapcem o jeho potížích s usínáním nemluvila, neřešila je před ním třeba s kamarádkami, příbuznými, manželem. I takové malé dítě je velmi vnímavé a rychle si uvědomuje svou případnou "moc" situaci ovlivnit ke svému prospěchu, což zřejmě u synka je dosáhnout toho, aby neusínal sám. Pokud budete o situaci před synem mluvit, pak to prezentujte tak, že váš chlapec je už šikovný, velký a dokáže už usínat krásně sám. Pokud váš chlapeček již mluví, můžete se pokusit si s ním také v klidu popovídat, zkusit zjistit co mu vadí, jestli se třeba něčeho nebojí. Pití bych mu opakovaně také nenabízela, pokud mu pít dáváte, je dobré zvolit jen čistou vodu, potom je menší riziko, že se dítě přepije a bude se dožadovat případné sladké chuti nápoje. Pokud by se chlapec i po těchto opatřeních pláčem pozvracel, zkuste znečištěné v tichosti a bez komentáře uklidit, nedělat kolem toho rozruch, nekomentovat to, příliš nerozsvěcet a opět z místnosti odejít. Tím, že po pozvracení se synem zůstanete (nechcete riskovat další uklízení), tak v synovi toto chování posilujete a chová se pak podle vzorce, budu křičet, až se pozvracím, a pak se mnou maminka zůstane. I když se pozvrací třeba podruhé, postupovala bych stejně, uklidit, dítě uklidnit, vysvětlit, že spinká už samo, že je už velké, šikovné a odejít. Je potřeba vytrvat, nelze očekávat okamžitou změnu, bude nějakou dobu trvat, než syn zjistí, že toto jeho chování nepřináší požadovaný efekt a než vyhasne. Dbejte, abyste se s ním dostatečně mazlila a poskytovala mu fyzický kontakt během dne i před spaním, aby necítil touhu sytit si tuto potřebu před usnutím. Pokud by potíže dlouhodobě neustávaly, či se stupňovaly, zkonzultovala bych večerní zvracení také s dětským lékařem a případně zkuste konzultaci nejlépe u klinického psychologa, kterého najdete například při nějakém dětském zdravotnickém zařízení. 

Více se dozvíte v článku Spánek dětí od MUDr. Květoslavy Ludvíkovské.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Problémy s usínáním, uspávání - diskuze

  • Porucha spánku?
    Dobrý den, syn, 11 a půl měsíce - cca posledních 10 dní velmmi špatně usíná resp. usne na pár minut a následně se jakoby znovu "aktivuje" - sedí, je zmatený, kouká do dálky, po chvíli je čilý a spát už nechce. Nevíte, čím je dané nebo jak dlouho může tento stav přetrvávat? Jiný případ je přes den, kdy je zvyklý 2x spát - dopoledne a odpoledne - ovšem, zase na chvíli usne, pak se ze zad přetočí prudce na bříško a ještě ve spánku jde na čtyři a leze... Taky si neumím vysvětlit, možná jen, že lezení se naučil až v 10. měsíci... Moc děkuji za radu.
    Stinuska34   | 07.06.2016 20:01:30 | Reakcí: 1, poslední: 08.06.2016 20:40:28
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Porucha spánku?
      Neklid může být způsoben mnohými faktory - vyzrávání mozkových funkcí, prořezávání zubů... Posleduje jeho chování, pokud s Vám něco nebude líbit, konzultujte u dětského lékaře ev. na neurologii.
      MUDr. Ludmila Vomelová
      Baby on line   | 08.06.2016 20:40:28
      Reagovat | URL příspěvku
  • Problémy s usínáním, uspávání
    Dobrý den, naše starší dcera ktera ma 1,5 roku ma problem s večerním zaspavanim.Kým zaspinka tak to trvá i hodinu a přitom děla neplechu a pláče až místy jakoby dostala záchvat pláče,už nevíme co dělat přes den vše v pořadku a jakmile se jde spinkat tak už to začne ????
    adkapospi   | 17.06.2015 15:59:15
    Reagovat | URL příspěvku
  • Koukám, že je to všude jak přes kopírák. Mě malá usínala sama bez problémů už v 16 měs. Pohoupala jsem ji a dala do postýlky, řekla ať hezky spinká a dobrou noc miláčku a šla jsem (dopracovali jsme se k tomu taky metodou odchodů a příchodů).(v 17 měs.) Ale jednou byla jak vyměněná. Strašně plakala a nechtěla ležet, až se pozvracela. A další den zas. Tak jsem nasadila hopací metodu. Prostě jsem ji houpala, až úplně usnula. Po týdnu už jsem se pokoušela vrátit do normálu, tak jsem ji pořád houpala, ale hned jak zavřela oči, tak pomalu do postýlky, tak aby si uvědomovala, že usíná v postýlce sama. Samozřejmě to nešlo tak hladce a probrala se a houpala jsem znovu. Po dalším týdnu už se neprobírala a usnula. A po dalším týdnu, už je to zas tak jak to bylo dřív. Chvilku pohoupu, pomazlím a šup spinkat. Schoulí se na bok, obejme Míšu a spí. A když se jí nechce spát, tak jí řeknu dobrou noc miláčku a jdu. Už nebrečí , neprotestuje. Chvíli chodí po postýlce a pak padne. Pak stačí jen přikrýt :) Odborníci by ze mě asi neměli radost, ale přišlo mi to lepší, než ji nechat řvát, zvracet a myslet si, že na ni kašlu. Snažím se to brát z jejího pohledu a chci, aby věděla, že tady jsem s ní a pro ni.
    MarunkaW   | 07.02.2014 14:37:49
    Reagovat | URL příspěvku
  • Stejný problém
    Zdravím Vás,
    Měla jsem ten samý problém. Mému synovi jsou 2 roky a postupně jsem začala mít obdobný problém, prostě nechtěl usnout, vyžadoval mou přítomnost a stačilo jediné vrznutí, když jsem chtěla z pokoje odejít a začal hodně plakat a trval na tom, abych byla u něj a držela ho za ruku. Toto někdy trvalo i déle než hodinu. Dost mi to vadilo, protože jsem pracovala z domu a práce mi stála a já pak pracovala dlouho do noci...
    Nicméně jediné, co zabralo je skutečně nekompromisně odejít a vracet se v intervalech 5, 10, 15 min... Jednou mi také zvracel. Vyděsilo mě to. Měla jsem výčitky a dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala k radikálnímu řešení po pohádce zhasnout a odejít... Opravdu si myslím, že to bylo hodně ve mě, že syn mou slabost a nejistotu vycítil a využíval ve svůj prospěch. Nyní po týdnu už téměř nepláče, když odcházím. Snažím se dodržovat čas i rituály a zatím to funguje. Jediné, co asi může mít negativní vliv na mé stažení, jsou prořezávající se stoličky...
    Buďte silná a nekompromisní i když je to těžké a máte obavy a výčitky, nesmíte to dát znát. Sama vím, že když jsem jednou dala svou úzkost najevo syn reagoval velkým pláčem, ale když odcházím pozitivní a sebevědomá, je hned ticho a spí  ... Držím palce!
    Ophrys   | 05.02.2014 22:41:44
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Adaptace na MŠ

| Pavla30 | 06.12.2016, 13:54
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu, jak mám mluvit se synem o sebeobslužných činnostech ve školce. Jsou mu čtyři roky a po třech měsících ve školce stále odmítá chodit na záchod a pokud ho paní učitelka včas "nedotlačí" na záchod, počůrá se. Paní učitelka mu říká, aby šel na wc, ale prý se tam musí dostrkat, jinak nejde. Před paní učitelkou se nevyčůrá, když zůstane na záchodě sám, občas přijde počůraný nebo na procházce se počůrá. Prý nezáleží na tom, zda jsou na toaletě děti nebo ne. Chvilkami mi přijde, že to dělá naschvál. Paní učitelka nedokáže vypozorovat, proč to dělá, já také ne. První dva měsíce jsem o tom se synem mluvila, poslední měsíc jsem o čůrání neřekla ani slovo, to také nepomohlo. Již jednou jsem se na Vás obracela kvůli synovi, že ve školce jen stojí a kouká. Přijde mi, že ho to baví a nevidím v tom nic špatného. Do školky sice chodit nechce, ale jde bez jakýchkoli emocí, hezky se rozloučíme, on odejde do třídy a chce tam dle jeho slov "stát a pozorovat děti". Jako pokrok vidím to, že tam namaloval už i obrázek a začíná nazývat děti jejich jmény, když se spolu bavíme. Bohužel ani motivace na suchý kalhoty v podobě hračky nepomohla. Paní učitelky se ve školce snaží, ale nemohou se synem chodit pokaždé na záchod, když tam mají dalších 27 dětí. Doma chodí syn na záchod sám bez problémů. Chceme s paní učitelkou spolupracovat, ale nevím jak. Již jsem se objednala se synem k paní psycholožce, ale termín máme až za dva měsíce. Budu ráda za jakoukoli radu. Moc děkuji.

Dobrý den, problém vašeho chlapce konzultuje s dětským klinickým psychologem. Zatím využívejte metodu dohledu ze strany pedagožky v MŚ a pozitivní motivaci formou ocenění každého, byť i minimálního úspěchu (nechá se lépe nasměrovat na toaletu, odejde na ni na pokyn apod.). Dohodněte se s paní učitelkou na motivačním systému - oceněním může být například nálepka, smajlík, obrázek, který syn dostane od paní učitelky ihned, bezprostředně po zachycení vhodného chování, pokroku, dílčího úspěchu, ne odměna nárazová, jednorázová. Podobně by paní učitelka měla ocenit i každý pokrok v sociální interakci syna, jeho zapojení do společné práce apod. Doma se zaměřte také na rozebrání a ocenění učiněných pokroků, neúspěchy nezdůrazňujte, do školky syna pro případ nehody vybavte náhradním oblečením.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 07.12.2016, 10:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce