Manželství po porodu, životní styl, sex po porodu (strana 32) - diskuze

sex po porodu
holky hrozně jsem se na to těšila a jak moc jsem se těšila tak moc jsem byla zklamaná, docela dost to bolelo a pálilo, no tak jsem si řekla poprvé po porodu to tak asi je ale ono se to nelepší a přestávám mít na to chuť a docela se toho bojím, manžel je optimista a je něžný ale přesto to je nic moc teda než tam proklouzne pak už to jakž tak jde. Je to normální a za jak dlouho to bude OK úplně?

"přidávám se" k natálce ob příspěvek níže ... nebolelo to a bylo to moc fajn      

Evra náplasti
ahojky
je tu některá která je má? Za 14 dní jdu k dr na kontrolu a hodně o nich uvažuji, nebo spíš jsem už rozhodnutá. Předtím jsem brala asi 7 let Cilest - naprostá spokojenost. Nepřibrala jsem po něm, MS byla na den přesná - prostě bez problémů. Ale mám už 2 děti, nechci brát prášky a hlavně pořád na ně myslet jestli jsem si ho vzala. Četla jsem že náplasti jsou šetrnější vůči tělu. Vím i že se dělají občas červené fleky okolo náplasti (prostě jak to kdo snese) a že se kolem lepítka chytají vlákna z oblečení - ale hlavně když bude fungovat tak jak má  
Všem díky  

Holky vůbec to nebolelo.Já som tak šťastná. 

Je to bomba
Ahoj holky taky něco přidám k tématu sex. Vždycky jsem ho měla ráda první rok s manželem nebyl skoro o ničem jiném, ale to už je dávno. Po prvním těhu se to zmírnilo pak bylo druhé a třetí z potratem, po potratu jsem nebyla schopná nějakého sexu, bála jsem se. Měla jsem pocit že jsme o mimi přišli právě kůli sexu( měla jsem na to pořád chuť) Nakonec to vyústilo nevěrou, bohužel jsem na to přišla rok dávání vztahu zase do pořáku mě vysilovalo, ale naštěstí teď je vše ok. Čekáme třetí mimi (už jen šest týdnů) a já se nemůžu nabažit sexu. Mám z toho až výčitky a strach abych nevyvolala porod dřív. Manžel už sám řekl že to musíme omezit(vážně se milujeme každý den někdy i víckrát.Sex manžela baví, ale má taky strach o malýho a o mě nejspíš taky. Občas mě potom pobolívá bříško,ale žádné kontrakcee nebo poslíčci jen únava. Mám ale taky strach, že to po porodu zase bude dlouho trvat než na to dostanu chuť a bojím se aby si někoho nenašel když už to jednou udělal. Říká, že už to neudělá a že nemám důvod se bát a já se snažím mu věřit, ale malá pochybnost už ve mě asi vždycky bude. Přeji vám všem krásné prožitky při sexu jako zažívám teď já po deseti letech co jsme spolu mě to baví a je to nádhera.

sex..a to dalsi
holky,my jsme nejak rezignovali na sex..unava uz je obrovska, do toho chodime k zubari skladat chrup a tak stridave je tu vytrzenej zub,nebo totalne rozvrtanej,stridave menzes..a kdyz uz je vse ok...tak prudi pes...a uz jsme s e o tom bavili...ze proste to prezijeme az do doby nez to zvladneme...desne co...      ale jinak se pritulime, polibime,pohladime...jen jaksi neni sila na vic 

spory a děti
Holky, jak zvládáte řešit spory s muži mimo uši a oči dětí? 

Sex jako povinnost..?
Holky moje, potřebuju se vám s něčím svěřit a vyslechnout si vaše názory, komentáře. Abych pravdu řekla, vzhledem k mému téměř nulovému sebevědomí, co se vzhledu týče, jsem nikdy sex nebrala jako něco, co mě fyzicky uspokojí, tělesně to prostě nepotřebuju, když to řeknu na plnou hubu,fyzicky si člověk vystačí i sám. Sex jsem ale brala vždy jako vyvrcholení lásky, bavilo a baví mě to právě pro tu blízkost, oddannost tomu druhému, "dělá mi dobře dělat milovanému člověku dobře", prostě je to činnost, kterou životně nepotřebuju, ale nedělá mi problém ji vykonávat   Doufám, že můj výklad přístupu k sexu nevyzněl moc blbě   Nicméně běžná frekvence u nás bývala cca 2 - 3x týdně, než jsem otěhotněla, v rámci snažení, 4 - 5x. Bavilo nás to oba, normální součást vztahu, někdy lepší, někdy horší. Po porodu, s kily navíc, striemi apod., však to většina znáte, jsem se sama sobě nelíbila natolik, že jsem hledala náznaky toho, že se stejně tak nelíbím ani jemu, úplně všude. I v tom, že u nás i po šestinedělí byl sex docela tabu, já jsem strašně chtěla a pořád na něj tlačila, ne že by mi šlo o sex jako takový, ale hrozně jsem potřebovala důkaz, že ho pořád fyzicky přitahuju. V jeho fyzické únavě a usínání u televize jsem viděla to, že se mu nelíbím, nepřitahuju ho, případně nějaké jeho trauma z toho, že byl u porodu, dost mě to trápilo, pořád jsem to řešila a snažila se z něj dolovat důvody. O to horší to pak bylo. No a jednou se povedla atmosféra a první milování dva a půl měsíce po porodu bylo super. Jenže další se konalo až zas za dva apůl měsíce, malé je šest měsíců a dva týdny a my se milovali dvakrát. Jirka je denně v práci a pak maká na baráku, je unavený, je s tím plno práce a starostí, takže ty první měsíce byl vyřízenej on a mě to štvalo, teď jsem ve stadiu, kdy jsem z nelli tak utahaná, že jsem ráda, že mám v noci pokoj. Sice bych se milovat hrozně chtěla, ale jak si lehnu, jsem ráda, že ležím, a on nejspíš taky. Přitom žádný problém ve vztahu nemáme - nehádáme se, kromě běžných dohadů, vodíme se za ruce, píšeme si zamilované sms, objímáme se, na veřejnosti dáváme jeden druhému najevo, že k sobě patříme, usínáme přitulení, prostě normální, pěkný vztah, oba jsme spokojení, máme se rádi, nelli je zdravá, vše je fajn. O sexu tak nějak moc nemluvíme, jsme asi oba rádi, že jsme rádi. Ale já mám pořád pocit, že je to divné, že bychom se jako normální pár přece milovat MĚLI. Není v našem vztahu něco špatně, když sex jako takový téměř vymizel ? Je normální, aby tu absenci potřeby způsobila u obou fakt jen únava? Nejsme divní? Apod. My si večer lehneme vedle sebe, stulíme se, povídáme si a pomalu oba usneme, i v noci se pořád držíme za ruce apod. Toť vše. Mně to v podstatě vyhovuje, jemu asi taky, ale...je to normální? Miluju ho, pořád mě jako chlap přitahuje, ale když si lehneme (mimochodem, hodně dělá i to, že já jsem zralá jít spát už v devět, tak většinou u televize pospávám, on usíná nejdřív v půl jedenácté, takže když jde spát on, jsem skoro tuhá - a v okamžiku, kdy jemu se začne chtít spát, fakt padne a během chvilky spí), jsme rádi, že jsme spolu, ale nejsou síly na nějaké další aktivity. No...co na to říkáte? A omlouvám se za důvěrné téma, být na jiném fóru, držím pusu, ale na BOLu snad můžu, jsme si tu, myslím, všechny dost blízké...děkuju...