Psychologická poradna

Psychologická poradna

aneb psycholog radí

Nevíte si občas rady s dětmi? Máte pochybnosti, zda jste situaci řešili správně? Inspirovat se můžete již zodpovězenými dotazy v této kapitole.

Svůj dotaz můžete vložit zdarma do naší Poradny zde: www.babyonline.cz/poradna.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Psychologická poradna - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Ignoruje mě když má uklízet pokoj
    Dobrý den mám problém se svou šesti letou dcerou,i přesto že je šikovná a všichni jí chválí bojujeme s úklidem pokojíčku. Už sem zoufalá nefunguje nic ani po dobrém a ani to že uklidi půlku a zbytek uklidime s přítelem mi za mladší sourozence. Když po ní chci uklízet kouká na mě jako bych jí hrozně ublizovala vysvětlovalo jí to spousta lidí a nic dostala i na zadek a dneska mi řekla že pude radši k tatínkovi vzala si boty a odešla jen v tričku s krátkým rukávem už vážně nevím kudy kam ať udělám cokoli je to špatně   
    DanaO   | 27.10.2016 16:16:23
    Reagovat | URL příspěvku
  • Odmítání otce
    Dobrý den,

    prosím o Vaši radu.

    Již několik týdnů se potýkáme s odmítavým postojem naší dcery (budou jí 3 roky) k otci. Manžel se chová k dceři velmi hezky, chce si s ní užít každou volnou chvilku kdy přijede z práce, je (oproti mě) velmi trpělivý a vše jí s klidem vysvětluje.

    Jen co se manžel objeví doma s úsměvem na tváři a otevřenou nárůčí, dcera začne mít poznámky typu: "nechci tátu, ať jde pryč, nemám tě ráda atd." Je mi manžela moc líto, vždycky k dceři tíhnul a je vidět, že ho celá situace velmi trápí a já nevím jak mu mám pomoci.

    Když je s ním sama, řekla bych, že je situace lepší...jenže horší je, že jí spíš ani nemůžeme přesvědčit, aby s ním šla na procházku nebo jela na výlet, aby s ní prostě mohl být sám.

    Na druhou stranu, když se u nás objeví babička, jsem na druhé koleji i já, vyhání mě, zažili jsme i scény, kdy brečela, že s námi nikam nejde, že zůstane u ní, ať jdeme pryč apod.

    Nedávno se nám narodil druhý potomek, ale výše popisovaná situace byla už předtím, jen si myslím, že je teď více umocněna tím, že chce být pořád se sestřičkou a nechce se od ní hnout ani na krok. Ale opět stejná situace - manžel jí nedokáže odlákat ani na procházku po městě, ale s babičkou jde.

    Děkuji za Vaši radu!!
    Daniela99   | 02.06.2016 09:52:54
    Reagovat | URL příspěvku
  • Asociální a paličatá
    Dobrý den, prosím o radu s mojí mladší dcerou - 4roky ( za měsíc). Mám 2 problémy: 1. Je hodně asociální nebo stydlivá. Ve školce je ten typ, který si s dětmi moc nehraje, raději si hraje sama. Nechá si vzít hračku a pak brečí. Stačí, když do ní někdo strčí, brečí. Bojí se když je někde hodně dětí. Když měli ve školce karneval, v šatně jsem jí oblíkla masku, ale jak jsme se přiblížily ke dveřím, chtěla jí sundat a po shlédnutí karnevalových fotek jsem jí viděla samotnou u stolečku a ostatní děti se "bavili."Jsou tam moc fajn učitelky, ze začátku roku Zuzku nosily, aby neplakala, ale naštěstí to netrvalo tak dlouho jak jsem myslela. Pořád tam nechodí ráda, ale po ránu už skoro nebrečí. Když jdeme do dětského koutku, z 90% musí mít za zády maminku nebo 6letou sestřičku ( ta je náladová, takže když nemá náladu, nevšímá si jí a jde si po svém). Mladší je pak bez ní smutná. Je hodně bojácná. Když byla 2-3letá, učila jsem v mateřském koutku a pak i ve školce. Musela jsem ale přestat, protože to Zuzka nezvládala. Hodně tam plakala a furt na mě jen vysela. Má velkou fantazii, na rozdíl od starší sestry se zabaví sama a dokáže si dlouho hrát s hračkami.
    2. Další problém je paličatost. Je moc šikovná, už před 2 rokem se uměla sama oblékat, okolo 1roku sama papala. Ale má období, kdy nechce nic SAMA - sama si nechce vyčistit zuby, nechce se sama oblékat atd...Když se šprajcnu já a chci, aby to dělala, protože to umí, sekne se ještě víc a brečí a křičí a vzteká se. Vydrží to dlouho, takže musím vždy přijít já a ona se pak přitulí a uděláme nějaký kompromis. Nechci z ní mít rozmazlenou holčičku, která si všechno vydupe. Příklad - večer si vyčistíme zuby a pak chce jíst ( tím mě vytočí, protože jí pokaždý vysvětluju, že pak už se nejí, vzpomene si třeba i v posteli), manžel je mírnější, takže jí ve většině případě něco dá a pak si jdou zas čistit zuby. Je docela hubená, takže se mi jí taky zželí. Trvá na svém výběru oblečení, hádá se kvůli maličkostem se sestrou( zhasnutí světla) - druhá dcera musí většinou ustoupit, protože Zuzka se strašně vzteká. Jak docílit toho, aby nebyla rozmazlená a nebyla zvyklá, že jí všechno projde? Ze 80% jí raději všichni ustoupíme, protože nechceme poslouchat ten řev a dlouhé vztekání. Domluvit si moc nedá, jen vyjímečně. Vím, že trvat na svém vždy nemůžu, zkusila jsem to a vyvrcholilo to tak, že jsem se jí až lekla, jak se vztekala a pak do mě i bušila pěstičkama. Problémy s usínáním je další kapitola, nemám sílu řešit i to, bude to asi běh na dlouho trať. Díky tomu, že mladší nechce spát sama, spím v posteli i se starší dcerou a manžel spí v dětském pokoji. Zkoušela jsem cca před 2lety Estillovu metodu, ale díky častým nemocem to nebylo možné. Předem děkuji za jakoukoliv radu.
    blumchen   | 25.03.2016 00:18:40
    Reagovat | URL příspěvku
  • Úzkostlivé dítě
    Dobrý den. Náš syn (2 a půl roku) je hodně konzervativní a úzkostlivý. Nerad zkouší jiné potraviny, než ty, u kterých ví, že mu chutnají, přestože je dříve jedl. Jeho jídelníček tedy není příliš rozmanitý, nejí téměř nic mléčného (žádné sýry, jogurty, tvaroh, mléčné kaše ...), z ovoce sní pouze dva druhy, pečivo pouze suché nebo jen s máslem (žádné pomazánky, marmelády). Teplá jídla jako obědy a večeře jí dobře. Konzervativní a úzkostlivý ale není je ve stravě. To bychom přisuzovali období vzdoru a nepovažovali to za přílišný problém). Ale takovéto problémy má i například s oblečením a botami. Nechá si obléct jen pár věcí, které zná a často je nosí. Máme tedy problém s jarním oblečením, které v zimě nenosil a teď na něj začíná být vhodné počasí. To stejné s botami. Chce nosit pouze zimní boty, odmítá si vzít jiné, které nosil na jaře, natož zkusit v obchodě nové boty a ty pak nosit. Nehledě na to, že roste a je potřeba mu obměnit oblečení za větší a když není zbytí a nepomáhá několika minutové vysvětlování a je nutné, aby na sebe vzal něco nového (například jarní boty, když je teplo a v zimních by se mu potila noha), dám mu věc i přes jeho odpor. Většinou se po pár minutách uklidní a pak mu již věc nevadí dokud ji nesundáme, ale občas se to stejné opakuje, když danou věc chci znovu obléknout nebo obout. Také má občas strach z neobvyklých věcí. Například se bojí tuhého mýdla na ruce, které máme doma, přestože u dědy má tuhá mýdla rád a naopak je tam pořád bere do rukou a přendavá. Doma máme ale jiný tvar mýdla, tak mu vadí asi to a má strach si s ním mýt ruce. Zpočátku jsem ho musela dávat pryč, když se šel umývat, nyní už si na něj zvykl, že může zůstat na umyvadle, ale nechce ho vzít do ruky. Nevíme, jak tuto jeho úzkost řešit, nechceme mu působit strach a obavy tím, že mu budeme něco nutit, ale nevíme, jak ho jeho strachu zbavit. Zda je to u dětí běžné, nebo by bylo dobré toto konzultovat s nějakým odborníkem? Moc děkuji za Váši radu.
    kafik   | 22.03.2016 19:36:41
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Adaptace na MŠ

| Pavla30 | 06.12.2016, 13:54
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu, jak mám mluvit se synem o sebeobslužných činnostech ve školce. Jsou mu čtyři roky a po třech měsících ve školce stále odmítá chodit na záchod a pokud ho paní učitelka včas "nedotlačí" na záchod, počůrá se. Paní učitelka mu říká, aby šel na wc, ale prý se tam musí dostrkat, jinak nejde. Před paní učitelkou se nevyčůrá, když zůstane na záchodě sám, občas přijde počůraný nebo na procházce se počůrá. Prý nezáleží na tom, zda jsou na toaletě děti nebo ne. Chvilkami mi přijde, že to dělá naschvál. Paní učitelka nedokáže vypozorovat, proč to dělá, já také ne. První dva měsíce jsem o tom se synem mluvila, poslední měsíc jsem o čůrání neřekla ani slovo, to také nepomohlo. Již jednou jsem se na Vás obracela kvůli synovi, že ve školce jen stojí a kouká. Přijde mi, že ho to baví a nevidím v tom nic špatného. Do školky sice chodit nechce, ale jde bez jakýchkoli emocí, hezky se rozloučíme, on odejde do třídy a chce tam dle jeho slov "stát a pozorovat děti". Jako pokrok vidím to, že tam namaloval už i obrázek a začíná nazývat děti jejich jmény, když se spolu bavíme. Bohužel ani motivace na suchý kalhoty v podobě hračky nepomohla. Paní učitelky se ve školce snaží, ale nemohou se synem chodit pokaždé na záchod, když tam mají dalších 27 dětí. Doma chodí syn na záchod sám bez problémů. Chceme s paní učitelkou spolupracovat, ale nevím jak. Již jsem se objednala se synem k paní psycholožce, ale termín máme až za dva měsíce. Budu ráda za jakoukoli radu. Moc děkuji.

Dobrý den, problém vašeho chlapce konzultuje s dětským klinickým psychologem. Zatím využívejte metodu dohledu ze strany pedagožky v MŚ a pozitivní motivaci formou ocenění každého, byť i minimálního úspěchu (nechá se lépe nasměrovat na toaletu, odejde na ni na pokyn apod.). Dohodněte se s paní učitelkou na motivačním systému - oceněním může být například nálepka, smajlík, obrázek, který syn dostane od paní učitelky ihned, bezprostředně po zachycení vhodného chování, pokroku, dílčího úspěchu, ne odměna nárazová, jednorázová. Podobně by paní učitelka měla ocenit i každý pokrok v sociální interakci syna, jeho zapojení do společné práce apod. Doma se zaměřte také na rozebrání a ocenění učiněných pokroků, neúspěchy nezdůrazňujte, do školky syna pro případ nehody vybavte náhradním oblečením.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 07.12.2016, 10:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce