18. srpna – 32 dní do porodu Naďule

Co dělám?

Dneska se Kubík vzbudil ve čtvrt na osm, ale povalovali jsme se do osmi. Dneska jsem to ale byla já, komu se nechtělo z pelechu. Přitom spát jsme šli brzy a i jsem spala dobře. Možná, že za to může ten můj nízkej tlak. Každopádně jsem si k snídani uvařila kafe, což je tedy u mě hodně neobvyklé. Ale díky němu jsem se probrala a byla schopná fungovat. Když jsme se nasnídali a proběhly všechny ranní rituály, šli jsme s Kubíčkem na dvorek na pískoviště. Venku bylo příjemně. Jen 23 stupňů a na pískovišti byl ještě stín. Dneska jsme s sebou brali nakladač. Každý den je potřeba vyvenčit jiné autíčko :-))).

Venku jsme zůstali až do oběda. Díky včerejšímu dešti nám bábovky krásně držely, protože písek načerpal tu správnou vlhkost. Jediná nevýhoda byla, že i zem byla navlhlá, a když sebou Kubík plácnul do hlíny, tak byl okamžitě jako čuňátko. A aby mi to nebylo líto, tak si to pak otřel i do mě. Ale co – mám vypráno, tak je potřeba nastřádat novou „špínu“. Kromě stavění bábovek musel Kubík také neustále skákat z a do pískoviště. Vždycky si stoupne na tu obrubu a skočí... Výsledkem jsou úžasně sedřené nohy. Ale nepřestal a skákal dál.

Po příchodu z venku jsme tedy nejprve museli pod sprchu a pořádně se vydrbat a pak už jsme si šli udělat oběd. Po jídle jsem zavelela, že se jde do postele, ale Kubík moc nespolupracoval. Měli jsme otevřené okno a jeho pořád něco rušilo – štěkající pes, projíždějící tramvaj, troubící auto... Musela jsem okno zavřít a Kubíkovi pohrozit, že jestli si okamžitě nelehne a nebude spát, tak že půjdu pryč. To kupodivu funguje a on byl za tři minutky v limbu. Mě to netrvalo o moc dýl. Ani jsem dneska nespala dlouho. Vzbudila jsem se po čtyřiceti minutách, vyspalá. Tak jsem si sedla k počítači, že si v klidu projdu net. Kubík mi dal asi hodinku a bylo to fajn.

Když se Kubík vzbudil, tak jsme se nasvačili a poté bylo potřeba poklidit v kuchyni. Já nevím, kdo tady ten nepořádek pořád dělá. Poslední dobou mi přijde, že nedělám nic jiného, než uklízím kuchyň. Naskládala jsem nádobí do myčky a pustila jí, umyla linku, Kubík mě donutil umýt poctivě i dvířka a šuplíky – jeho pozornému pohledu neuniklo ani smítko nečistoty. Pak jsme naskládali Kubíčkovo hračky do bedýnek a vysáli. Kubík mi při vysávání zdatně pomáhal a ještě si u toho užil srandu.



To už bylo půl čtvrté a ve čtyři jsem čekala studenty na angličtinu, tak jsem si připravila učebnici, našla CDčko, abych byla připravená. Taťka měl dorazit na čtvrtou, ale ve čtyři teprve psal, že vyjíždí. Tak jsem Kubíka uplatila nektarinkou – on než jí okouše, tak mu to docela trvá a byl tak při vyučování moc hodný :-). Když taťka dorazil, tak šli s Kubíkem ven. Nejprve šli postavit pár bábovek, protože Kubík nedal jinak, a pak jeli nakoupit a zařídit pár dalších věcí. Já do šesti učila a pak jsem dorazila tu kuchyň – uklidila umyté nádobí a vrazila do myčky čistič a nechala ještě umýt myčku. Už je zase krásně voňavá. A to už taťka psal, že za chvíli jsou doma.

Po příchodu kluků jsme udělali večeři a najedli se. Byli jsme všichni tři celkem hladoví, Kubík pak chvíli proháněl taťku a nechal se vozit na tříkolce po bytě. Když už toho měl taťka dost, tak ho odvezl do koupelny a šoupnul ho do vany. Já mezitím udělala Sunar a připravila ložnici na spaní.



Teď sedím u počítače a sepisuju deníček. Mám zapnutou chůvičku (odposlech, jak my říkáme) a slyším, že Kubík má zase pěkně rozkecáno. Má toho moc, než taťkovi všechno poví.

Jak se cítím?

Cítím se moc dobře. Konečně bylo počasí aspoň o maličko chladnější a je to hned znát. Mně nejvíc vadí, že se pak potím jako dveře od chlíva. Dneska to tak nebylo a to je vítaná změna.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

17. srpna – 33 dní do porodu

Co dělám?

Noc byla bezva. Šli jsme si lehnout celkem brzy, ale jak je naším oblíbeným zvykem, tak jsme zase kecali bůhví do kolika. Kdybychom aspoň, řešili něco důležitého, ale to my jen tak povídáme a vymejšlíme blbiny. Včera jsme se u toho neskutečně nachechtali, až jsem se divila, že jsme nevzbudili Kubíka, protože v jednu chvíli jsem měla takovej záchvat smíchu, jako už dlouho ne. Škoda, že tu naší diskuzi nelze interpretovat – nebylo by to už tak vtipný a navíc byste si mysleli, že jsme blázni (a možná i právem :-))).

Kubíček ráno spal do čtvrt na osm a pak se jen přesunul ke mně a ještě do osmi jsme leželi. Nevím, čím to bylo, ale byl ještě takovej neprobranej. Jenže situace se ani v těch osm nějak nezlepšila, tak jsem mu šla udělat Sunar a pak ho vyhnala z pelíšku. Sice by mi asi nevadilo se ještě válet, ale nedělá mi to úplně dobře na záda. Navíc to venku vypadalo na další sluníčkový den, tak jsem toho chtěla využít a vyprat ještě mantinely do postýlky a nebesa, že mi to pěkně uschne.

Zjistila jsem, že Kubík je pěknej závislák na čištění zubů. Nechápu to. On by si nejraději čistil zuby při každé návštěvě koupelny a vzteká se, když mu nechci dát zubní pastu. Přitom má dětskou Elmex, a že by teda byla nějaká dobrá, to není. Má dovoleno třikrát denně (protože ještě neumí pastu vyplivnout a polyká to) a jinak bez pasty. :-)))

Po snídani jsme si chvíli hráli, převážně tedy Kubík sám a já brouzdala po netu. Prohlížela fotky z včerejšího srazu, pročítala příspěvky, sem tam něco napsala. A ještě jsme po icq řešily s tchýní zavinovačku. Slíbila mi ušít povlak, tak jsem jí psala, jak je na tom. Že už připravuju věci pro Haničku a tohle mi ještě chybí, tak slíbila, že koncem srpna to doveze. :-) Budu to muset ještě přeprat, protože oni mají doma kočičku a pejska a já jsem na obojí alergická a však víte, jak to je – ty chlupy se dostanou všude.

Pak už chtěl jít Kubíček ven, tak jsem šla zkontrolovat pračku a zjistila, že prádlo už je vyprané a tak jsme vyrazili. Dneska jsme pro změnu museli jít s autem. Ale né, že by si vzal malý autíčko, on hned odrážedlo... K nehodě kamionu došlo hned na třetím schodě a auto se s rachotem zřítilo pod schodiště. To vyprovokovalo sousedku, která ihned nabídla pomoc a ještě mi vynadala, že na ní mám zazvonit, že by mi se vším pomohla, že se s tím nemám tahat... No jo, ona je strašně hodná, ale je už taky pár let v důchodu a mě přijde hloupý jí obtěžovat, když to zatím v pohodě zvládám...

Na dvorečku probíhal typický scénář. Kubíkovi jsem odkryla pískoviště, on si stavěl bábovky, chvílemi jezdil s autem a já zatím pověsila prádlo. Pak jsem si sedla na lavičku do stínu, že budu Kubíčka pozorovat. Nechal mě sedět asi 10 vteřin než zavelel „máma – bába – tadýýýý“ (v překladu: Máma bude dělat bábovky tady.). A bylo rozhodnuto. Už včera jsme s manželem mluvili o tom, že koupíme nějakej slunečník, abychom na tom pískovišti byli trochu schovaní před tím sluníčkem.

Asi za hodinku přišla i sousedka... Chvilku si u nás sedla a pozorovala Kubíčka a chválila ho, jak je šikovnej. Potřebovala se trochu vypovídat ze starostí a my jsme společnost docela uvítali. Akorát se mi nelíbilo, že všechno Kubíčkovi dovolila – lezl jí do tašky a ona ho ještě podporovala. Nikdy pak nevím, jak v takových situacích reagovat. Tak jsem Kubíka nechala. Po chvíli už nám bylo všem horko a tak jsme se vydali domů. Sousedka se zase nabídla, že odnese kamión, ovšem to se moc nelíbilo Kubíkovi, kterej to musel kontrolovat zblízka a tak ho vzala za ruku. Já šla za nimi div ne s rukama v kapsách.

Doma jsme šli nejprve do sprchy a pak už byl čas ohřát oběd. Kubík ovšem teplé nechtěl a dal si jen nektarinku. V tom horku jsem se mu ani moc nedivila a nenutila jsem ho. Říkala jsem si, že to kdyžtak dojí, až se vyspí.

Kubík usnul v jednu hodinu a já ještě šla za barák sebrat prádlo a pověsit novou várku. Tentokrát to bylo Kubíčkovo oblečení, protože i jeho skříň už pomalu zela prázdnotou :-). Když jsem přišla domů, tak jsem hned zalehla ke Kubíčkovi a usnula. Vzbudilo mě bouření... jenže Kubíka taky a tak jsem pro prádlo nešla a doufala, že pršet nebude. Byly už tři hodiny a taťka psal, že za chvíli pojede domů. Přijel ve čtyři a byli jsme domluvení, že půjdeme do města, podívat se Kubíkovi po botičkách. Já nejprve skočila pro prádlo a bylo krásně suché – u nás nepršelo. I když Tom říkal, že cestou lilo poměrně dost. Našemu dvorečku se to vyhnulo.

Ve městě jsme Kubíčkovi pořídili moc pěkné botičky, tak doufám, že z nich hned nevyroste a odchodí v nich i podzim. Cestou jsme se stavili pro pečivo k večeři a pomalu to otočili domů. Kubík byl celou dobu hodný, ačkoliv jsem očekávala protesty, protože jsme jeli kočárkem. Přeci jen je to do města trochu daleko a bolely by ho nožičky – a navíc bůhví, kdy bychom tam při tom našem tempu došli.

Po návratu domů jsme Kubíkovi udělali večeři, vykoupali ho, dostal Sunar....a nic. Místo toho, aby usnul, tak začal vyprávět. To bylo samé BUM a BÁC... tak nevím, co tátovi povídal. Možná o těch bábovkách, co jsme stavěli?
Jsem zvědavá, kdy usne.

Během sepisování deníčku se venku pěkně rozpršelo a vypadnul nám internet, tak doufám, že to brzy dají do pořádku...

P.S. Kubík usnul v půl deváté.

P.P.S. Vzhledem k tomu, že net večer nešel, tak jsem dožehlila zbytek prádla – alespoň k něčemu to bylo dobré. Spát jsme šli taky brzy a dokonce i hned usnuli. Teď je 5 ráno – musela jsem na záchod a nedalo mi to, tak jsem šla zkontrolovat, zda už jsme online. :-) Jsme. Tak pošlu deníček a půjdu ještě spinkat.

Jak se cítím?

Cítím se dobře, ale už bych brala, aby bylo trochu chladněji. Snad dnešní bouřka a déšť pomůžou.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

16. srpna – 34 dní do porodu

Co dělám?

Kubíček byl hodný a nechal nás vyspat. Vstával až v půl osmé a probudil se ve velmi dobré náladě. Dostal mlíčko a šlo se na snídani. Po snídani šel taťka posekat dvorek a my s Kubíkem šli do obchodu – koupit rohlíky k večeři a nějaké ovoce a zeleninu. Chtěla jsem k obědu udělat okurkový salát a nebylo z čeho :-).

Dneska jsme byli s Kubíčkem obzvlášť rychlí a domů jsme přišli dřív, než taťka dosekal a tak jsme ještě nemohli na dvorek. Kubíka sekačka hrozně moc láká a je to o nervy ho držet z dosahu. Slíbila jsem mu tedy kus okurky a to zabralo a následoval mě domů. Doma jsem tedy splnila slib a dala mu půlku salátovky a mezitím připravila brambory a kuře k obědu. Dala jsem péct do trouby a vypravili jsme se s Kubíčkem ven. Já ještě s sebou vzala prádlo, které jsem ráno stihla vyprat (po té, co si taťka stěžoval, že nemá co na sebe :-)) – nějak jsem při praní těch pidi oblečků zapomněla, že i my musíme mít něco na sebe. Stane se.

Pak jsme téměř do dvanácti byli na dvorečku. Taťka spravoval poklop od pískoviště a prostříhal živý plot a ostříhal černý bez – to vše za vydatné asistence Kubíka, já pověsila prádlo a pak jsme postavili hromadu bábovek.

Bylo neskutečné horko a tak jsem byla ráda, když jsme to zabalili a šli domů. Nejdřív jsme šli všichni pod sprchu. Tedy né naráz. Nejdřív taťka s Kubíkem, pak jsem já vystřídala taťku a nakonec jsme přemluvili i Kubíka, aby z vany vylezl. :-) Naobědvali jsme se a vyrazili ven. Ve dvě hodiny jsme měli sraz s holkama Bolkama v pivovaru Groll v Plzni. Šli jsme dřív v domnění, že Kubík v kočárku usne a přijede hezky odpočatý a připravený na řádění. Jenže jsme před ním vyzradili, že se cestou chystáme na zmrzlinu a tak on samozřejmě neusnul a vyžádal si kornoutek. Když jsme se už smířili s tím, že spát nebude a vydali se směr „sraz“, tak najednou usnul. To bylo moc fajn, protože jsme ho zaparkovali ve stínu a měli hodinku volno.

Na srazíku se nás sešlo poměrně dost – na to jaké bylo vedro a bylo to moc příjemné posezení. Mají tam pěkné hřiště, takže děti se vyřádily a myslím, že ani tatínkové se tolik nenaběhali. I když jsme se snažily to nenechat jen na nich a občas je v lovení dětí střídat. A kdo všechno dorazil? Simča (Petersim) s manželem a Nikolkou, Katka (Kačatko) s manželem a Honzíkem, Bára (Lirpa) s manželem a Kubíčkem, Věrka (Sunny) s Martínkem a Kájou, Zdeňka (Zdeni) s manželem a Jarouškem a my.
A musím se s vámi podělit o jednu věc, která mě hrozně potěšila. Simča řekla, že nás Kubík je celej já :D – to mi ještě nikdo neřekl a tak z toho mám úplný Vánoce. :)))

Vydrželi jsme tam sedět asi do šesti – no nekoukala jsem na hodinky, ale šli jsme s Katkou jako poslední. Cesta domů už byla o něco příjemnější, ale vedro bylo pořád. Takže doma opět první cesta vedla pod sprchu (tedy já šla nejdřív ještě na dvorek sundat prádlo, abychom nezapomněli). Do sprchy se chtěl Kubíčkovi „vnutit“ taťka, ale Kubík je parťák a vyžádal si maminku. A tak jsem měla osvěžení dřív. Jinak se opakoval stejný scénář jako v poledne. Kubík byl pod sprchou celou dobu a my se prostřídali a pak ho přemlouvali, ať jde ven. :-)

Pak dostal Kubík večeři a já se kochala věcičkama na Haničku, které nám přinesla Simča na sraz. Takový nááádherný věci, mrňavý, holčičí :-))) Už začínáme mít pěknou sbírku holčičích věcí, protože před nedávnem jsme nějaké dostali i od Liberte. Takže Hanička bude chodit oblíkaná jako princeznička. :-) Díky holky.

Kubíček už byl unavený a tak dostal mlíčko a šupajdil do pelíšku a prakticky hned usnul. Já se vrhla na sepisování deníčku.

Jak se cítím?

Cítím se dobře. Dnešek se mi líbil – i když nemusela bych až takový horko. Ale myslím, že nás to utahalo všechny tak nějak stejně – těhule, netěhule. :))) Chvílema mi otékaly prsty na rukou, ale teď už jsou zase v pohodě.

A začínají se ozývat známí a kamarádi, kdy že to máme ten termín... To si pamatuju z prvního těhotenství, jak mě lezlo na nervy, že už měsíc před termínem se všichni ptali, jestli už rodím, jestli jsem ještě celá... Takže prosím alespoň vás – neptejte se :). Slibuju, že se dozvíte včas, až bude Hanička na světě. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

15. srpna – 35 dní do porodu

Co dělám?

Dneska má Hanička svátek. Kubík se rozhodl, že je potřeba, aby si to ségra pořádně užila a tak nám udělal budíček už v půl šesté. Přebalila jsem ho a převlékla (trochu se pročůral přes plenku, asi ji měl shrnutou), dala mu Sunar a doufala, že ještě usne. Ale nepovedlo se. Bylo mi líto hlavně taťky, protože měl pracovní plány a tak musel v půl sedmé vstávat a Kubík ho vlastně ještě o hodinu obral. Nu i takový je úděl rodičů. :-)

Když bylo jasné, že se spát nebude, tak jsem udělala všem snídani a začal dlouhý den. Zamávali jsme taťkovi a trávili čas jako obvykle – čtením knížek, jezdili jsme na tříkolce, chvíli koukali na písničky na youtube... a já pořád čekala, kdy Kubík odpadne. Říkala jsem si, že určitě půjdeme spát před obědem, že do oběda nevydrží. V deset už byl protivka, tak jsme šli do postele. Sice byl hodnej, ale na spaní to nevypadalo. Pořád mi něco povídal a prohlíželi jsme knížku, tak jsem řekla, že tudy cesta nevede a že tedy uděláme oběd a spát se bude až po obědě.

Po obědě usnul relativně dobře. Sice byla taková menší scéna, když jsem mu nedovolila vzít si do postele kolečko, ale po chvíli se uklidnil a pak během okamžiku usnul. A já s ním. Dneska jsem tedy spala, jako když mě do vody hodí. Probudila jsem se až po druhé a Kubík spal do tří. Ležela jsem s ním celou dobu a relaxovala.

Mezitím psal taťka SMS, že dorazí kolem půl páté a na mě bylo zjistit, v kolik můžeme přijet na návštěvu ke kamarádce. Volala jsem jí a domluvily jsme se, že přijedeme po páté. Vyšlo to pěkně. Kubík se nasvačil, taťka vykoupal a mohli jsme vyjet. Nejprve jsme šli na společnou procházku. Kubík se jako vždy musel zastavit u každého stromu, kamínku, kytičky, spadlého jablka, auta... takže než jsme se vrátili zpátky bylo už čtvrt na osm. Mě tedy bylo divný, že je Kubík tu poslední část cesty takovej mrzout, ale teprve, když jsem zjistila kolik je hodin, tak mi došlo, že má chudáček už hlad. Naštěstí ho čekala samá dobrůtka – rajčátka, paprika, kousek grilované klobásy a dal si i grilované hovězí. Dokonce k tomu i přikusoval chleba.

Pak – protože ví, co se sluší a patří – si večeři odpracoval a zalil „tetě“ kytičky. To ho nesmírně bavilo. Trochu pozlobil kočku a už na něm bylo znát, že je unavený. Ono se není čemu divit, už bylo devět hodin a tou dobou už obvykle spí. Tak jsme ho ještě na návštěvě vykoupali a převlékli do čistého bodýčka, protože bylo jasné, že v autě usne a chtěli jsme ho pak jen přenést. To se i povedlo.

Jsem jen zvědavá, jestli zítra vydrží spát aspoň do sedmi anebo jestli to bude jako dnes, že čím později usnul, tím dřív se ráno vzbudil. :-))

Jak se cítím?

Cítím se fajn. Procházka mi prospěla a následný relax a posezení při grilování taky :-). I Kubík vydržel hodně dlouho sedět u stolu a vůbec byl dneska celý den moc hodný. Dnešek byl skutečně velmi příjemný den.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

14. srpna – 36 dní do porodu

Co dělám?

Noc byla opět klidná. Kubík poslední dobou fakt krásně spí u sebe v posteli a my se tak můžeme roztahovat v naší. Mě většinou trvá dýl, než zaberu – než najdu vhodnou polohu, která se líbí jak mě, tak Haničce… Ona mě vůbec nenechá usínat na boku, což je moje nejoblíbenější poloha pro usínání. Ale jí se to prostě nelíbí. Hned dostanu pár kopanců… Takže jedině na zádech a na to jsem si ještě pořádně nezvykla. Nakonec se většinou domluvíme na kompromisu. Spím částečně přetočená na bok. Zajímavé je, že v průběhu noci už je jí to jedno – to asi taky spinká, tak nemá čas protestovat.

Kubík se ráno probral chvíli po půl sedmé, ale bylo vidět, že je ještě nevyspalý. Přesunul se do tátovo postele, která už byla volná, požmoulal mi ouško a usnul. Já usnula taky. Vstávali jsme někdy před osmou. Měla přijít Míša s Honzíkem na angličtinu, ale nakonec volali, že na nás zapomněli a přijdou až příští týden.

Ráno jsem měla s Kubíčkem trochu boj. Nejdřív jsem ho nemohla dostat z nočníčku. Seděl tam skoro hodinu a prostě odmítal jít dolů. Když jsem ho přemluvila, tak zase, že nechce plenku. No dobře. Když jsme měli neplánovaně volno, tak jsem si řekla, že ho teda nechám běhat bez plenky a uvidím, co z toho bude. Vysvětlila jsem mu, že až bude chtít na nočníček, tak musí říct… To mi odkejval a celej radostnej běžel do kuchyně. Já vzala s sebou nočník, abychom to neměli daleko a začala připravovat snídani. Asi za dvě minuty Kubík zůstal vyjeveně stát a koukal, co mu to teče k nohám. První loužička – no spíš louže. Tak jsem mu sundala slípky (dala jsem mu je, protože jsem měla strach, že bude bobek), posadila ho na nočník a utřela louži a nohy. V kuchyni máme lino, takže mě to netrápilo. Opět jsem mu nabídla plenku – opět nechtěl.

Po snídani jsme šli ven pověsit prádlo. Svítilo krásně sluníčko, na nebi ani mráček… Prádlo jsem měla od večera připravené v koši, tak jsem jen dala Kubíkovi čisté slípky a botičky a zavelela k odchodu. Kubík byl ovšem toho názoru, že je potřeba s sebou vzít kolečko… Takže jsem nesla koš s prádlem, v něm ještě kolečko a za druhou ruku vedla Kubíka. Když jsme přišli na dvůr, Kubík hned zamířil k pískovišti. Nejprve bylo opět potřeba vyhnat veškerou havěť, která tam v době naší nepřítomnosti bydlí. Kubík si pak stavěl bábovky a já mohla v klidu pověsit oblečky pro Haničku.

Zůstali jsme pak venku docela dlouho – až do půl dvanácté – a Kubík si celou dobu vydržel hrát v pískovišti. Tedy potřeboval mou asistenci na stavění bábovek, což je pro mě poněkud náročné, protože u toho sedím na bobku a celkem dost mě bolí nohy. Na pískoviště se bojím sednout, přeci jen by to nemuselo rozdejchat :-).  Při boření jedné bábovky se Kubík pekelně soustředil a výsledkem byl bobek ve slipech. A tak jsme šli domů :-). Doma jsme stejně museli do vany, protože jsme oba byli celí od písku. Kubíkovi se to líbilo a pěkně řádil. Koupelna zažila, jak vypadá třetí povodňový stupeň...

Pak jsem honem uvařila oběd. Kubík dostal brambory a rybu – bylo to hotové hned – a pak jsme šli spát. Kubík se asi půl hodiny převaloval, než konečně usnul. Já spala asi dřív než on. Vstávali jsme až ve tři. Dali jsme si k svačině jogurt a už přišel taťka z práce a vzal si Kubíka s sebou ven. Ještě si potřeboval něco zařídit. Já si mezitím v klidu sebrala prádlo za barákem, donesla domů Kubíkovo kolečko, omyla ho od písku a vrhla se na komodu v pokojíku, kde jsem potřebovala vyklidit dva šuplíky, aby bylo kam dát věci pro Haničku. Když už jsem byla v tom úklidu, tak jsem ještě probrala Kubíčkovo věci a trochu to protřídila.

Kluci se vrátili v půl šesté a ještě jsme se rozhodli, že půjdeme ven. Chtěli jsme se stavět v obuvi a koupit Kubíkovi nové botičky. Bohužel teda zrovna v jeho velikosti měli jen dvoje a to ještě pěkně ošklivé. Máme to zkusit příští týden. Tak jsme pokračovali v procházce až k nákupnímu centru. Potřebovali jsme se stavět v lékárně a taky jsme si tam v kavárně koupili pití – já kafe bez kofeinu a taťka s Kubíkem se rozdělili o vanilkový shake.

Domů jsme se vrátili v sedm hodin, což byl čas akorát na večeři. Po jídle šel Kubík do sprchy, dostal mlíčko a šel do postele. Já zatím dala péct sekanou, na kterou jsme se těšili my a o kterou jsem se s Kubíkem nechtěla dělit. A pak už mi došly výmluvy a já se tedy vydala konečně k žehlicímu prknu. Naštěstí dávali v telce můj oblíbený film (Příběhy obyčejného šílenství), tak se mi žehlilo dobře. Ještě mi něco zbylo na zítra, ale počítám, že pak už bude hotovo. Sláva. :-)

Kubík usnul dneska až někdy před desátou – sice hezky ležel v posteli, ale pořád něco povídal. Tak jsem zvědavá, v kolik bude ráno vstávat. Ačkoliv je zítra sobota, tak taťka má pracovní plány. A my? Zřejmě se pojedeme podívat na návštěvu za jednou mojí kamarádkou tady v Plzni.

Jak se cítím?

Cítím se velmi dobře. Divím se, že mě z toho žehlení nebolí záda. :-) Na co se budu zítra vymlouvat?

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

13. srpna – 37 dní do porodu

Co dělám?

Dnešní noc byla klidná. Kubík krásně spinkal, snad jen jednou si v postýlce zakňoural. A dokonce se ani nenastěhoval k nám. Ráno vstával až v sedm. Zvládli jsme klasické ranní rituály, dneska včetně nočníčku. Několik dní teď Kubík stávkoval, že na nočník nechce a všechno dělal pěkně do plenky. A dneska ráno najednou změna a sám se dožadoval nočníku a dokonce se do něj vykakal. Problém byl, že pak z nočníčku odmítal slézt. No fakt na něm seděl asi 40 minut :-). Nakonec jsem ho teda přesvědčila, že si vezmeme plenku a on mohl nočníček triumfálně odnést a obsah vyklopit do záchodu – a sám spláchnout. To bylo nadšení. Dokonce ani cestou nezakopl a tak obsah skončil tam, kde měl.

Pak jsme šli omrknout sušák, jak to vypadá s pidi oblečkama. A měli jsme velkou radost, že už jsou suché a my je tedy mohli sundat a pověsit další várku. Ven se nám s tím nechtělo, protože to vypadalo, že bude pršet. Kubík se projevil jako typickej chlap. Sundal bodýčko ze sušáku, zmuchlal ho a mrsknul do koše na žehlení. A ještě čekal pochvalu. :-) No, ale protože je malej, tak jsem ho pochválila a vysvětlila mu, že se to takhle nemuchlá a že to tam musí hezky položit. Docela to fungovalo. Třeba mu to vydrží. Pak jsme hned pověsili nově vyprané a do pračky šoupli další várku. Chtěla jsem tam to prádlo jen „schovat“, aby nepřekáželo v koupelně, že ho vyperu zítra…ale nějak jsem se zamyslela a probrala se, až když pračka už běžela. No nic. Holt to do zítra počká v koši na prádlo.

Protože jsme dneska čekali návštěvu – kamarádku Káťu, tak jsme museli trochu poklidit. Ona je také těhulka a nechtěla jsem, aby se nám tu přerazila o nějakou hračku, a pak jsem si nebyla jistá, jestli ví, jak taková domácnost s dítětem může taky vypadat. Později jsem zjistila, že její bratr má už dvě děti, takže byla připravená na „pracovní nepořádek“.
Nicméně my jsme na sebe s Kubíčkem pyšní, protože jsme uklidili všechny hračky, vyluxovali celý byt a vůbec to tu chvíli vypadalo jako u lidí. Jakmile bylo uklizeno, dostal Kubíček oběd s tím, že pak budeme spinkat. Káťa měla dorazit mezi 13:30 – 14:00, tak jsem si myslela, že si schrupnu s Kubíkem… No, jenže on sice v posteli ležel, ale ještě měl moc práce – musel mi toho moc povídat a chtěl plno pusinek a hladit a mazlinkat se….takže nakonec usnul až ve třičtvrtě na jednu. To jsem si říkala, že už já raději spát nebudu, protože jsem se bála, že Káťu prospím :-). A tady zase zapracoval zákon schválnosti, za prvé Káťa psala, že dorazí o něco později a za druhé se Kubík vzbudil dřív než obvykle – takže jsem klidně mohla spát s ním. Na druhou stranu jsem si aspoň mohla v klidu sníst oběd a pročíst příspěvky na babyonline.

Když Káťa dorazila, tak jsme si povídaly – o těhotenství, o dětech, o práci. Prostě tak o všem. Čas utíkal jako splašený a najednou bylo 5 hodin a bylo na čase se rozloučit. Káťa vyrazila domů do Klatov a my s taťkou a Kubíkem ven na procházku. Potřebovali jsme do města a já si už s sebou vzala věci na tancování, že už se nebudu vracet domů.

Ve městě nás přepadl hlad a tak jsme se stavěli pro bagetku. Kubík chtěl samozřejmě taky – ale s tím jsem počítala a koupila nezávadnou – bez majonézy, jen s maslíčkem, zeleninou a šunkou. To bylo radosti. Nejsem lakota, tak jsem se rozdělila. Pak jsme ještě s taťkou skočili na zmrzlinku. O tu jsme Kubíka ošidili, dostal jen prázdný kornoutek.

Pak už mě kluci doprovodili k tanečnímu sálu, kde jsme se rozloučili. Tancování bylo bezva. Dokončily jsme čtyřminutovou choreografii, ze které si pamatuju stěží půlku. Mě to hrozně baví, ale paměť na to tedy nemám. Obdivuju holky, které to zvládnou odtančit bez „nápovědy“. Cestou domů jsem šla s holčinou z kurzu, a protože nám ujel trolejbus, tak jsme šly pěšky… měly jsme společnou cestu až k nádraží a já si pak řekla, že už to dojdu…to už nemělo cenu čekat na trolejbus (jsou to pak dvě zastávky). Navíc byl příjemný večer, takže ta procházka byla moc fajn.

Když jsem dorazila domů, tak už Kubík spinkal a taťka upravoval nějaké fotky v počítači. Protože už máme počítače dva, tak jsem mohla hned zasednout ke svému a psát deníček.

Jak se cítím?

Přetrvává dobrý pocit z přípravy věcí pro Haničku. Ovšem po dnešním věšení a praní se k dobrému pocitu přidala taky hrůza z toho žehlení, co mě čeká J. Ale už mám několik nabídek na pomoc, tak v nejhorším případě je využiju. Musím přiznat, že jsem si vůbec nepamatovala, že máme tolik hadříků. Ale ono je to tím, že byl Kubík hodně blicí a tak jsme byli nucení dokoupit, aby se nemuselo pořád jen prát a žehlit.

Jinak po dnešním tancování se cítím uvolněná. Dokonce mě přestala bolet záda a i ta stydká kost. Doufám, že to vydrží.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

12. srpna – 38 dní do porodu

Co dělám?

Kubík včera nakonec usnul dřív, než jsem stáhla fotky a odeslala deníček. Tak jsem honem šla do té sprchy a taťka mi zatím připravil fotečky k vyprávění. Zvláštní je, že ačkoliv jindy mám raději vanu, poslední dobou se výhradně sprchuji. Je to takové osvěžující – asi to ani nebude těhotenstvím, jako spíš tím počasím. Slibovali, že se ochladí a aspoň u nás teda teploty furt přes 25 stupňů. Snad jen v úterý bylo dopoledne trochu chladněji.

Ale to jsem trochu odbočila. Spát jsme šli kolem desáté. A dobře jsme udělali. Kubík vstával brzy. Už kolem půl sedmé. Taťka už byl pryč – přiznávám, že vůbec netuším, kdy se vytratil. :-) Chvíli jsme se s Kubíkem mazlili, než se ozvalo jeho „papat“. Tak jsme se přesunuli do kuchyně, abych mu udělala mlíčko. Stihla jsem u toho pročíst maily a nakouknout na babyonline, abych zjistila, co je nového. Pak jsme se vrátili do pelíšku, protože je Kubík zvyklý pít Sunar tam.

Když Kubík vypil mlíčko, tak jsme se přesunuli do kuchyně, abych se mohla nasnídat taky já. Kubík si vyžádal nektarinku. Dělil se o ní s pejskem. S porcelánovým. Teď má Kubík takové období, že se o jídlo dělí se svými hračkami (nejčastěji tedy s plyšovým tygříkem, ale dneska vyhrál pejsek). Já měla klasicky velký kakao a rohlík.

Po snídani mi to nedalo a rozhodla jsem se, že vytáhnu věci po Kubíčkovi a podívám se, co všechno máme a zda bude potřeba to vyprat. Původně jsem to chtěla dělat až odpoledne. Byla jsem domluvená s manželem, že si vezme Kubíčka ven a já na to budu mít klid, ale nakonec mi to nedalo a tak jsem se do toho pustila už dopoledne. Venku bylo hezky, tak jsem měla v plánu něco vyprat a pověsit za barákem. Když jsem vytáhla všechny věci, tak mě polilo horko. To jsem vůbec netušila, že toho máme tolik. Jasně – nebyly to jen ty nejmenší věci – nakonec jsem vytáhla vše až do velikosti 74, ale stejně...taková hromada. Rozhodla jsem se, že nejlepší bude všechno vyprat a třídit to až při žehlení, kdy to budu stejně držet v ruce. A tak jsem začala. Hodila jsem do pračky bílé a šli jsme si s Kubíkem prohlížet knížky. Musím říct, že mi s prádlem moc pomáhal. Nosil ho z pokojíku do koupelny a měl z toho ohromnou radost. Pak jsem mu jí tedy zkazila, když jsem ho nenechala, aby to se mnou třídil podle barev :-).

Kolem 11 byl už Kubík unavený, tak jsem mu ohřála oběd (dostal ještě švestkový knedlík ze včerejška) a nechala ho jíst. Já zatím koukala do počítače a nevěnovala Kubíkovi pozornost. Přiznám se, že na to jeho stolování někdy nemám nervy – on si to vyháže z talíře na stolek, pak to zase dává zpátky... většinou tedy sní všechno, ale ten proces je někdy na moje nervy příliš... Když začal volat, že už není, tak jsem se tedy na něj pořádně podívala... a bylo jasné, že se půjde pod sprchu. Měl ty knedlíky všude – ve vlasech, po obličeji, na ručičkách, na nohách, o bodýčku ani nemluvím. :-))) Docela mě mrzí, že jsem to nevyfotila. Ale ještě určitě bude příležitost.

Po sprše jsme zalezli rovnou do pelíšku. Pračka už doprala, tak jsem si řekla, že počkám, až Kubík usne a půjdu to ven pověsit. Tak to nevyšlo. Nevím, co přesně se stalo, ale najednou se vzbudím a jsou dvě hodiny. :-)) Já u toho čekání usnula snad dřív než on. Při pohledu z okna jsem si řekla, že ven už to riskovat nebudu, protože to vypadalo, že sprchne, a prádlo jsem pověsila doma.

Mezitím se doprala i další várka, kterou jsem tam ještě stihla dát, když byl Kubík ve sprše. Tak ta čeká v koši na prádlo na zítřek, protože domů už se nevešla.

Když se vzbudil i Kubík, což bylo kolem čtvrt na tři, tak jsme se zase chvíli váleli v posteli a tulili. Pak jsme šli na sváču. Kubík dostal jogurt a dokonce se s ním nechal nakrmit. Asi už nechtěl do sprchy. :-) Poté mě zase odtáhl do pokojíku a četli jsme knížku. On je fakt vášnivej čtenář a hrozně se mu to líbí. Naše nová hra teď je hledání zvířátek na obrázku. Já mu řeknu: „Kde je motýl?“ A on: „Není.“ Tak říkám: „Ale je.“ On hledá, a když ho najde, tak velice radostně ukáže a zavolá: „Tadýýýý.“ Vydrží to i hodinu.

Před čtvrtou přišel taťka, tak jsem si honem připravila věci na učení, protože ve čtyři jsem čekala paní na němčinu. Ještě jsme se s taťkou domluvili, že pak pojedeme společně nakoupit a paní už zvonila.
Kluci museli na tu hodinu utéct ven, protože Kubík to nějak doma už nemohl vydržet. V pět jsme se tedy sešli před barákem a jeli nakoupit.

Měli jsme v plánu se mrknout do prodejny s počítači na mini notebook, protože se doma poslední dobou pořád „pereme“ o noťáska. Taťka občas něco potřebuje udělat, já píšu deníček...tak jsme zvažovali, že koupíme druhej počítač, abychom se nemuseli přetahovat. Jen jsem se bála, že se na tom malým bude blbě psát, tak jsme si to šli vyzkoušet. A píše se na něm dobře. Tak jsme si udělali radost a koupili si ho. Vzali jsme to jako společný dárek k výročí svatby, které zanedlouho budeme mít. Zatímco já píšu deníček, manžel instaluje všechny důležitosti. Mám z toho dárečku fakt radost.
A Kubíčkovi jsme koupili volant do auta s nadějí, že přestane řvát, že chce na taťkovo místo, když bude mít volant svůj. Dneska to zabralo a Kubík si celou cestu spokojeně hrál. Volant vydává různé zvuky – některé dost příšerné – ale i to je lepší než řvoucí dítko.

Po příjezdu domů jsme vykoupali Kubíčka, najedli se, Kubík dostal mlíčko a usnul a my teď už máme „volno“.

Jak se cítím?

Dneska mám pocit dobře vykonané práce z roztřídění těch pidi oblečků a z vyprání první části. Ještě teda bude potřeba to vyžehlit a já pořád nemám žádného dobrovolníka, který by to udělal za mě. :-))) Nevíte o někom?

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

11. srpna – 39 dní do porodu

Co dělám?

Včera jsme se kupodivu dostali do postele včas a dokonce jsme i v rozumnou dobu skutečně usnuli. Taky jsem se krásně vyspala. Kubík spinkal celou noc u sebe a vzbudil se až v 7:17 ráno. Tak jsme se pomazlili a já šla udělat mlíčko. Když ho Kubík vypil, tak jsme šli do kuchyně, udělat snídani. Já si dala jako každé ráno velký hrnek kakaa a namazala jsem nám rohlíky.

Moc času jsme neměli, protože v 9 jsme potřebovali odejít. Šli jsme si zacvičit. Nakonec jsme odcházeli v 9:15, což už je tedy na rychlou chůzi, ale těhu cvičení jsme stihli a dokonce jsme ani nepřišli poslední. :-) Kubík byl dneska moc hodný a já byla ráda, že si zase protáhnu tělo. Minulých 14 dní cvíčo nebylo, protože paní, která ho vede, byla na dovolené. Po cvičení jsme se tam chvíli zdrželi a ještě povídali s ostatníma těhulkama. Kolem 11 jsme se vypravili domů, byl akorát tak čas udělat něco k jídlu a jít si lehnout. Přiznám se, že ten sprint na cvičení, samotné cvičení i následná procházka domů mě poněkud zmohly a taky jsem se těšila do peřin.

Cestou jsem vymyslela, že přehodím oběd a svačinu a tak jsem nám po příchodu domů udělala ovocný salát (banán, nektarinky, švestky). Bylo to moc dobré a hlavně hned hotové. Kubík má ovoce rád, takže všechno úžasně snědl. Dokonce ani na zemi nic neskončilo. Než jsem stihla dojíst já, tak opět vytuhnul v jídelní židličce. No, to je z toho, že já u toho jídla ještě po icq kecala s Tygřímámou a s Bárou (Lirpa)... a tak jsem se s nimi rychle rozloučila a modlila se, aby mi Kubík spinkal. Už se mi totiž párkrát stalo, že se při vyndávání ze židličky vzbudil a spát pak už odmítal. Naštěstí dneska ne. Dneska se skoro ani nevzbudil. Zalehli jsme do postýlky a spali snad okamžitě – oba. Spinkali jsme dvě hodiny a musím říct, že takhle tvrdě jsem už po obědě nespala dlouho.

Když jsme se vzbudili, tak byl čas na svačinu. Jak jsem předeslala, tak u nás byl k svačině oběd. Dělala jsem švestkové knedlíky. Byly moc dobré a Kubík se teda ládoval přímo neskutečně. A ještě u toho pokřikoval „mňam, mňam, mňam“. Větší pochvalu jsem nemohla dostat.

Než jsme dojedli tak bylo půl čtvrté, takže jsem v rychlosti poklidila v kuchyni – skutečně jen z toho nejhoršího a musela si připravit učení, protože jsem ve čtyři hodiny čekala studenta. Mezitím přišel domů taťka a vzal si Kubíčka na starost. Vydali se do Olympie.

Od čtyř do šesti jsem tedy učila a pak už vyhlížela kluky, jestli už náhodou nejedou. Nikde jsem je neviděla a tak jsem si sedla chvíli k počítači a najednou slyším Kubíka, jak řve a volá „tady, tady“. A tak mi bylo jasné, že už kluci přijeli, ale že se Kubík dožaduje místa za volantem. Taťka povolil a domů se dostali až za dalších dvacet minut. :-) Za tuhle „radost“ vděčíme dědovi, který Kubíčkovi ukázal, že se dá sedět i ve předu, že je tam volant a spousta páček...

Když kluci dorazili, dali jsme si večeři, následovala Kubíčkova koupel, večerní mlíčko, uspávání. Dneska to tak hladce nešlo. Zrovna, když jsem se chystala začít psát deníček, tak Kubík přišel následován taťkou... ještě potřeboval sníst půlku rohlíku a napít se. Pak se nechal znovu přemluvit a už to vypadá nadějně. Je 20:15 a tak bychom i dneska mohli do pelíšku brzy. Já se ještě těším na koupel, ale to musím počkat, až to malý zvíře usne, protože jinak tam bude chtít jít se mnou :-))).

Jak se cítím?

Cítím se dobře. Akorát na cvičení mě teda pekelně bolela stydká kost. Ale to si pamatuju, že mě bolela i při Kubíčkovi. Holt se to musí vydržet.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

10. srpna – 40 dní do porodu

Co dělám?

Dneska jsem byla máma na plný úvazek :-))). Taťka měl v práci moře práce a tak jsem věděla, že dneska budu na Kubíka celý den sama. Naštěstí jsem to věděla hodně dopředu, takže jsem měla čas se na to psychicky připravit a zkusit vymyslet plán. Jen mi v tom haprovala návštěva u doktora – a zrovna tak blbě na 13:30. V sobotu mě napadlo kontaktovat jednu moji studentku se žádostí, zda by Kubíka nepohlídala – a ona ochotně souhlasila. Tak jsem měla jednu starost z krku. Říkala jsem si, že by bylo fajn vzít Kubíka do kočárku, on usne... ona ho povozí zatímco budu u doktora... Prostě jsem nepoučitelná. Už bych mohla vědět, že máma míní – Kubík mění. Celý plán mi zhatil tím, že v deset hodin usnul. Hned mi bylo jasné, že to tedy v kočárku spát nebude ani náhodou.

Na druhou stranu musím přiznat, že se mi to jeho usnutí hodilo, protože shodou okolností mi zrovna přišel jeden hodně důležitý dokument na přeložení a tak jsem na to aspoň měla klid a mohla zákazníka potěšit rychlým vyřízením. Beztak jsem byla smířená s tím, že dneska žádné spaní po obědě nebude... tak jsem oželela i odpočinek dopoledne.

Když se Kubík vzbudil, tak dostal oběd, oblékli jsme se a vyrazili před barák, kde už čekala ta moje studentka a hned se ujala Kubíka v golfkách a jelo se. Docela jsme si cestou pěkně popovídaly a já jí poradila pár fíglů, jak s těma golfkama jezdit – no znáte to, že se to neřídí úplně nejlíp a ona je navíc dost malá (tedy vzrůstem, jinak už je plnoletá :-)), a to jí situaci ještě komplikovalo. Ale po několika minutách už jí to šlo skvěle.

Říkala jsem si, že nejlepší bude, když si Kubík ani nevšimne, že máma zmizela, a tak jsem jí to šeptem sdělila a aspoň tohle byl plán, který mi vyšel. Nenápadně jsem se od nich odpojila a oni pokračovali v procházce s tím, že pak brnknu, až budu u doktora hotová. Jak jsem tušila, čekalo mě dnes první natáčení ozev, takže 20 minut navíc. Naštěstí Haňule spolupracovala a pěkně se tam vrtěla, tak byli s výsledkem spokojení a dokonce ji ani nemuseli budit (což byl věčnej problém u Kubíčka). Udělalo mi radost, že jsem od minule nepřibrala a držím si těch 89 kg. A to dokonce i po těch oslavách a dortech :-). Uvidíme, jak se bude váha hýbat dál. Překvapilo mě, že mám pořád nízký tlak. Dneska 100/60, čekala jsem víc.

U doktora mě čekalo vyšetření ultrazvukem – jako při každé návštěvě a utvrzení v tom, že ta malá potvůrka se ještě neotočila. Už z toho začínám být trochu nervózní, ale doktor mě ujistil, že má ještě čas a zatím nemá cenu spekulovat o tom, co by kdyby. Na další kontrolu jdu za 14 dní a to mě čeká vyšetření na streptokoka. Hrozně to utíká.



Po kontrole jsem brnkla kamarádce studentce a vyrazili jsme na cestu k domovu. Potřebovala jsem ještě na poštu a nakoupit a byla jsem moc ráda, že ona šla s námi. Přeci jen to člověku usnadní život. Pak mi ještě pomohla odnést kočárek domů – já nesla nákup a hlídala Kubíka, aby mi nespadl ze schodů. On totiž chce do schodů chodit výhradně sám a pokud možno bez držení. Tak ho jistím aspoň zezadu, kdyby náhodou. Jsem vždycky zpocená jak dveře od chlíva, ale on je šťastnej, že to zase zvládnul sám.

Doma jsme se trochu občerstvili – hlavně jsme museli doplnit tekutiny – a šli ještě ven vyprovodit kamarádku na tramvaj a zamávat jí. Pak jsme se vrátili domů a strávili poklidné odpoledne. Chvíli jsme si pouštěli písničky na youtube. Pak jsme si četli, jezdili s auty, koukli na dokument o žralocích (Kubík toužil vidět rybu a měl štěstí, že zrovna dávali). Kubík už byl unavený a tak jsem mu šla udělat večeři. Po večeři jsem ho vykoupala, dala pyžamko a Sunar a doufala, že usne. V kritickou chvíli ovšem přišel taťka :-), což Kubíkovi neuniklo a tak se nám to spaní malinko šouplo. Ale jen o chvilinku. V osm hodin už Kubík spinkal. A my s taťkou se po náročném dni také těšíme do peřin. To jsem zvědavá, jestli zase budeme do jedenácti kecat, nebo jestli dostaneme rozum a budeme spát. :-)

Jak se cítím?

Cítím se dobře, dneska trochu unavená, ale není to nejhorší. Jinak od rána mě zachvátila trochu panika (když jsem zjistila, že Mirka už má porod za sebou) a dala jsem si předsevzetí, že už opravdu projdu ty věci po Kubíčkovi a připravím se na příchod miminka. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

9. srpna – 41 dní do porodu

Co dělám?

Dnešek byl naprosto úžasný den. A to hlavně díky Tygřicím. Ony jsou tak skvělé. Ale začneme od začátku.
Ráno Kubík vstával ve čtvrt na osm. V plánu byla jen rychlá snídaně, sbalit vše potřebné a vyrazit na cestu. O hodinu a půl později se tak i stalo. Taťka měl namířeno pracovně do Tábora a my využili příležitosti a „vnutili“ se k Tygří mámě. Chvíli po desáté jsme dorazili na místo.
Tygří máma je skvělá hostitelka a tak už se bytem linula vůně čerstvě pečené bábovky. Hned po příjezdu jsme daly kafčo, které jsme popíjely na dvorku, kde si zatím Kubík s Dádou hráli za asistence Aničky – Cukříka. Pro mě to byly lázně. Sedět ve stínu a z povzdálí je pozorovat. Po chvíli přišel i Kubík ochutnat, zda se bábovka povedla. Jeho hlasité „mňam, mňam“ nás nenechalo na pochybách.
Pak už byl pomalu čas jít na oběd. A tady zase musím chválit – holky nás skvěle pohostily. Dostali jsme řízek, bramborovou kaši a rajčatový salát. Kubík vzorně jedl a ani já neodmlouvala.

Po obědě jsme se vydali na procházku ke koníkům a na krokodýly. :-)) Kdybyste to náhodou nevěděli, tak cestou je rybníček, kde jsou krokoušové a proto se k němu nesmí. Stačí jen pozorovat z povzdálí. Kubíka ovšem na procházce velmi brzy začaly bolet nožičky a chtěl se nést. A chtěl, aby ho nesla maminka. Chvíli mi prošlo nošení na koníčka, ale pak ani to ne a nesla jsem pěkně na ruce. Cukřík i Tygřímáma se mohly nabízet, jak chtěly. Kubík trval na mamince. A protože byl celkem dost unavenej (chyběl mu spánek po obědě), tak byl i pěkně uplakanej a protivnej – a proto jsem raději zatnula zuby, napnula svaly a nesla a nesla. Jak se najednou ta víska zdála rozlehlá :-)) Ale domů jsme došli a na programu bylo uspání Kubíčka. Chachacha. V posteli spustil hroznej řev, že teda hajat nebude a že chce Dádu. Ta byla štěstím bez sebe a dokonce bez řečí zahučela do pelíšku a Kubík k ní. Nejdřív začal pelíšek upravovat – vyházel pár polštářků a plyšáků, se zbytkem si pohrál a dokonce si jednou asi na dvě vteřiny i lehl. Pak ho ale zaujala nějaká hračka na okně a bylo po ležení. Že se spát nebude, bylo jasné v tom okamžiku, kdy přišel na to, že z postýlky se dá vylézt mezerou mezi příčkami. Zásadní chyba byla v tom, že jsem s sebou zapomněla vzít dudlíka. To nám pak to usínání v posteli prostě nejde. Nicméně Kubík chytil druhý dech, tak jsme to spaní nechali plavat a přesunuli se do obýváku, kde Tygří máma krásně prohlížela a četla knížky Dádě i Kubíkovi.



Krátce po čtvrté hodině se pak ozval taťka, že už je na cestě k nám a během krátké chvilky skutečně dorazil a i on si pochutnal na řízku a na kaši.
Pak jsme se přemístili na dvorek, kde zase Kubík s Dádou řádili a tentokrát je kromě Cukříka hlídal i taťka. Vše probíhalo ve velmi příjemné atmosféře a my s Tygří mámou mohly taky v klidu podrbat :-)).


Z kecání nás vytrhlo až zjištění, že sousedi vypustili ven morče, aby se napapalo trávy, což se děsně líbilo těm malým ďáblíkům. Okamžitě se na Štíska vrhli a hladili ho a tahali. No, podařilo se morče zanechat na živu, ale chvílemi jsem měla pocit, že to snad přežít nemůže.



Pak jsme ještě Tygrům snědli večeři, vykoupali Kubíčka, vyfasovali dudlíka (kterého Dádě odnesli v červenci čerti) a vydali se na cestu. Kubík byl během několika minut v limbu a opět se podařilo ho pouze přenést do postýlky a on pokračoval ve spánku.
A my se už taky těšíme do pelíšku. Přeci jen bez toho spánku po obědě... :-)

Jak se cítím?

Dnešek byl díky Tygřicím skutečně lázeňský den. Jediná zátěž bylo to nesení Kubíčka z procházky, ale snad to žádné větší následky nezanechalo – záda zatím nebolí, uvidíme, co to udělá, až si lehnu. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

8. srpna – 42 dní do porodu

Co dělám?

Kubíček nezklamal a dal nám to naše ponocování pěkně „sežrat“. Po včerejší oslavě jsme se dostali do postele v jednu ráno... a Kubík se rozhodl, že pět ráno je tak akorát dost na to, aby se už vstávalo. Myslím, že taťka docela litoval svého večerního velkodušného slibu, že si Kubíka ráno vezme na starost a mě nechají spát. K jeho cti musím doznat, že svůj slib skutečně splnil a v těch pět s Kubíčkem vstal. Nejdřív jsme se sice snažili ho ještě přemluvit ke spánku, ale po chvíli bylo jasné, že nám to neprojde. A tak taťka Kubíkovi udělal Sunar a pak se oblékli a vyrazili na procházku. Tchýně bydlí na vesnici a tak mohl Kubík celkem v klidu pobíhat sem a tam. Teprve na zpáteční cestě jim prý zakokrhal kohout... :-))

Já spala do půl deváté a bývala bych vydržela i déle, ale vzbudilo mě horko. Spíme v podkroví, a jak začne svítit sluníčko, tak je to tam znát. Navíc se mi chtělo na záchod a tak jsem si řekla, že holt taky vstanu.

Kubík měl hroznou radost, že mě vidí a hned mi oznámil, že půjdeme „papa“. Ještě se mi ho podařilo přemluvit, že se můžu nasnídat. Pak jsme ale museli vyrazit. Plnej barák lidí a on si vybere mě :-)). Vedl mě k sousedovi na písek. Naštěstí dneska mu stačilo, že jsem u něj seděla na lavičce a bábovky si stavěl sám. Za chvíli se k nám přidal i taťka. Když Kubíka přestaly bavit bábovky, tak spolu běhali po zahradě. Kubík se hrozně rád s někým honí a tak byl ve svém živlu. O chvíli později přišla sousedka a přinesla Kubíčkovi ještě houpačku, aby ji prý také vyzkoušel. A tak se Kubík ještě houpal a řádil potom i na klouzačce. Mě už začalo být dost horko a i Kubíkovi začaly červenat ruce a tváře, tak jsem zavelela k odchodu domů. On je Kubík taková bledule a přesto, že ho mažu opalovacím krémem s 50tkou faktorem, tak jde hned do červena. To má asi po mě.

Doma jsme zjistili, že už je skoro 11 hodin, tedy pro Kubíčka čas na oběd. Bohužel jídlo ještě nebylo připravené – babička to podcenila :-), a tak se Kubík aspoň nacpal makovcem. V půl dvanácté se podával oběd, ale ani jsem se nedivila, že toho Kubík moc nesnědl. Párkrát ďobnul do kuřete, vyjedl okurku a rajče a už nechtěl. Tak jsem si říkala, že zkusíme jít spinkat. Jenže Kubík chtěl na spinkání i tátu. Ten ale ještě obědval a tak jsme museli chvíli počkat... Zajímavé bylo, že od táty ještě Kubík spapal kus kuřete a pár brambor (asi musel ochutnat, jestli to náhodou táta nemá lepší). Já dostala od babičky vynadáno, že nejím a že pěkně šidím Haničku, ale v tom horku jsem neměla na jídlo pomyšlení. Když taťka dojedl, tak jsme si šli všichni tři lehnout. A všichni tři jsme krásně usnuli.



Po obědě jsme se vydali na dvorek. Tam je totiž aspoň částečně stín a tak jsme se mohli schovat. Kubík se tam pěkně vyřádil. Snad půl dne házel kamínky do vany s dešťovou vodou a byl naprosto spokojený. V jednu chvíli nám ale pěkně zatrnulo. Jak jsme tak kecali, tak najednou slyšíme ránu, jak bouchly vrátka. A koukáme, co to bylo a on to byl Kubík, který se rozhodl odejít. No docela hnusnej pocit. Na dvorku nás bylo v tu chvíli 6 dospělejch a nikdo nezaregistroval, že nám mizí dítě. Brrrr. Od té doby byla vrátka zamčená a klíče uklizené, aby na ně Kubík nemohl.

Zbytek odpoledne probíhal v poklidu a v podvečer jsme zabalili věci, vykoupali Kubíka, oblékli ho do pyžamka, dostal Sunar a vyrazili jsme zpátky k domovu. Plán byl takový, že Kubík cestou usne, jen ho přeneseme a on bude spinkat. A jak se tak zdá (musím to zaklepat), tak nám to vyšlo. Já až dopíšu deníček, tak ještě poběžím do sprchy a pak už taky honem do pelíšku. Zítra nás čeká další výlet. Pojedeme do jižních Čech – a při té příležitosti máme naplánovanou návštěvu u Tygří mámy a její rodinky. I když jsme je viděli nedávno, tak se moc těšíme. :-)

Jak se cítím?

Unavená ze sluníčka, ale jinak v pohodě. Haničce už začíná být v bříšku těsno a dává to dost najevo. Umí občas kopnout dost bolestivě. A řekla bych, že se pořád ještě neotočila hlavou dolů. No uvidíme v pondělí. To jdu na kontrolu, tak doktor mi to poví s určitostí.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

7. srpna – 43 dní do porodu

Co dělám?

Dnešní noc byla luxusní. Kubíček spinkal klidně a až do rána ve své postýlce. Vzbudil se až v 7:15, což bylo docela pozdě na to, že usnul už před osmou. Trochu jsme se pomazlili a já mu udělala Sunar. Vypil si ho v postýlce a pak jsme se ještě chvíli váleli. Když přišel hlad i na mě, zavelela jsem, že se jde dělat snídaně. Udělala jsem si velkej hrnek kakaa a k tomu rohlík se šunkou a sýrem. Kubík si ode mě jen párkrát kousnul. Neměl čas jíst, protože musel zkontrolovat, jestli jsou všechna auta na svém místě. Některá bylo nutné přeparkovat a tak měl Kubíček napilno.

Po snídani jsme dali prát prádlo a šli sundat suché ze sušáku. Taky jsme pomalu začali balit věci. Odpoledne jsme totiž měli namířeno k babičce. Čekala nás veliká oslava, tedy několik oslav. Bylo potřeba oslavit Kubíčkův svátek, strejdovo narozeniny a taky taťkovo narozeniny. Při balení věcí mi Kubíček vydatně pomáhal. Přinesl své oblečení, které chtěl vzít s sebou, plenky a společnými silami jsme sbalili chůvičky. V mezidobí zvládnul najít krabičku vatových tyčinek a rozházet je po celém pokoji (to mi zrovna volala ségra a já po Kubíčkovi koukala jen na půl oka...Tak to jsem měla za to. :-)))

Než jsme sbalili všechny věci, doprala pračka. Zvažovala jsem, zda prádlo pověsit venku (bylo krásně) nebo doma. Nakonec jsem se rozhodla oželet vůni sluníčka a pověsili jsme prádlo doma. Bála jsem se, že Kubíčka pak nepřesvědčím, aby opustil pískoviště. Navíc bych ho pak musela nahnat pod sprchu a tím bych riskovala, že se probere a nebude chtít spinkat po obědě. To se dneska nehodilo.



K obědu jsme dojídali zbytky – já pizzu od večeře, Kubík těstoviny a kuřátko. Po obědě jsme si šli lehnout a oba téměř okamžitě usnuli. Spinkali jsme dvě hodiny a probudili se vyspinkaní do růžova. Po probuzení jsme si dali sváču a přivítali taťku, který dnes dorazil z práce dřív. Zabalili jsme poslední drobnosti a vyrazili na cestu.

V pět hodin jsme dorazili k babi a dědovi. Kubík hned běžel na zahradu, kde stavěl bábovky a řádil na klouzačce. Sousedi mají totiž udělané krásné hřiště a my máme svolení ho používat. Bylo docela těžké ho pak přemluvit, že se jde papat – děda ugriloval párky a rybu. A za svůj velký úspěch považuji, že se mi podařilo prababičku přesvědčit, aby Kubíka nekrmila párkem.

Kubík si pak ještě chvíli pohrál na dvoře a pak už byl čas na večerní koupel a Sunar. Kubík usnul hned. A my začali slavit. Taťka dostal úžasný dort. Vydrželi jsme povídat do půlnoci. Já utekla o něco dřív a šla psát deníček. Teď už jsou všichni v pelechu a já se těším, až zapadnu taky. :-) Dnešní den byl extra dlouhý.

Jak se cítím?

Cítím se dobře. Bříško roste a už s ním občas do něčeho vrazím. Nějak nemám odhad :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

6. srpna  – 44 dní do porodu

Co dělám?

Jak jsem včera předpokládala, tak noc nebyla nic moc. Kubík spal hrozně neklidně a pořád něco brebentil ze spaní. Jemu to asi moc nevadilo, ale já byla pořád vzhůru. Vypadalo to asi tak, že jsme šli spát a krátce po té, co se mi konečně podařilo usnout, se z Kubíčkovo postele ozvalo: „brrrrrrmmmm“ a  „bába báááác“. To mě probudilo – zatímco Kubík i taťka krásně spinkali. Jak mě něco vzbudí, tak hned musím na záchod a cestou jsem zjistila, že mám žízeň. Takže ještě do kuchyně napít. To bylo v jednu hodinu. Ve čtvrt na tři se opakovalo to samé. A chvíli před pátou taktéž. A v mezidobí mě ještě kopala Hanička, které se nelíbilo, že spím na boku. (Přitom v každé chytré knížce píšou, že je ideální spát na levém boku a že by se vůůůbec nemělo spát na zádech. Mě Haňule jinou polohu netoleruje. To snad až někdy během noci, ale na usnutí tedy ne.).
V pět se Kubík probral nějak moc a kňoural. Vlezl si k nám, ale stejně ne a ne usnout, tak jsem mu šla uvařit Sunar.  Pak jsou jen dvě varianty – buďto usne anebo ho to nakopne a bude se vstávat. Naštěstí pro mě to byla ta první. Vypil mlíčko a usnul.

Já vstávala ve čtvrt na devět a Kubík ve třičtvrtě. Skoro jsem ho ani nestihla přebalit a převlíknout a už zvonila Míša s Honzíkem. Šli na angličtinu. Kluci byli dneska v rámci možností hodní, akorát Kubík mě teda začal zlobit s tím, že se snaží do dětí vrážet. Vím, že to dělají i ostatní děti, jenže Kuba má dost sílu a mám strach, aby těm dětem neublížil. Takže když strčil do Honzíka, tak ode mě dostal přes ruce. A bylo na něm vidět, že přesně ví, za co a proč to tak bylo a hned se uklidnil a dokonce ani nepípnul. Kaňour jeden mrňavej.
Při učení jsem mu stihla dát jogurt k snídani a on pak ještě vysomroval od „tety“ nějaké piškotky jako obvykle.

V deset hodin, když Míša s Honzíkem odcházeli, jsme je šli dolů vyprovodit. Musíme, protože vchod se zamyká. Kubík si postavil hlavu, že půjdeme s nimi. Řekla jsem si, proč ne, že na roh ulice můžeme. Musel na nás být dobrej pohled. Já neučesaná – vlasy jen tak stažený do culíku, Kubík jen v bodýčku a sandálkách... :-))) Na konci ulice jsme tedy Honzíkovi a Míše zamávali, a že půjdeme domů. Kubík to i celkem dobrovolně otočil a šlo se. Jenže tak na půl cesty jsme potkali dvě děti, s maminkou, babičkou a pejskem.
No super. Takže nejdřív hlazení pejska. To u nás probíhá tak, že Kubík nadšeně volá „haf, haf“, a když se pejsek přiblíží, tak Kubík couvá a pohladit ho nechce. Jenže to už většinou majitelé těch hodných pejsků trvají na tom, aby si Kubík pejska pohladil... Dneska tedy Kubík moc dlouho neváhal, asi proto, že pejsek byl malý, a udělal mu „amá“ (malá). Pak si všiml chlapečka. A to byl kámen úrazu. Hned šel dělat malá chlapečkovi a chytl se ho za ruku. Na to jeho babička povídá, jestli půjde Kubík s nimi a on, že jo. A šlo se.
Myslela jsem si, že to zase ukecám a na rohu ulice to otočíme směrem domů. Nepovedlo se. Babička i Adámek trvali na tom, že půjdeme s nimi na dvorek a kluci si pohrají. Pobyli jsme u nich asi půl hodiny a mile mě překvapilo, že si kluci fakt pěkně hráli. Jezdili na odrážedlech, na tříkolce, stavěli bábovky. Pak už jsem ale zavelela k odchodu, protože bylo potřeba připravit oběd. Kubík šel bez protestů.

Domů jsme se vrátili po jedenácté. Dala jsem vařit vodu na těstoviny a připravila kuřecí maso. Oběd byl hotový celkem rychle a po dvanácté jsme už byli připravení jít si lehnout. Kubík usnul asi v půl jedné, já o něco později. Spali jsme dvě hodinky, ale dneska mi to tedy nestačilo. Když se Kubík probral, tak já byla ještě úplně mrtvá.
Naštěstí si přinesl knížku, že budeme číst a tím mi dal čas se trochu vzpamatovat. Pak jsme šli na svačinu. Kubíček měl nektarinku a jogurt. A dneska ho musím pochválit. Sice musel jíst jogurt sám, ale dneska nebyla ani kapička na zemi, na stole, nebo na něm. Krásně se trefoval do pusinky.
Já měla děsnou chuť na něco sladkého, jenže čokoládu jsem si vzít nemohla – to by hned Kubík loudil taky... tak jsem se snažila uplatit chuťové buňky taky nektarinkou. No nezabralo to. Naštěstí když přišel taťka domů a najedl se, tak si vzal Kubíčka a šli ven a já se mohla vrhnout na tabulku čokolády. Zrovna se tu láduju a u toho píšu deníček. Zvažuju, zda půjdu dnes tancovat, musím říct, že se mě fakt nechce. Jsem dneska strašně utahaná. A to má taťka narozeniny a já se těšila, že si uděláme pěkný večer...

Tak nakonec jsem tancovat nešla a volný čas strávila doháněním počítačových restů. Dělala jsem fotogalerii, třídila fotky a tak... A vymyslela, že si ten pěkný večer uděláme. Objednáme si pizzu a až bude Kubík spinkat, tak jí sníme a navrch si dáme zmrzku.

A tak se taky stalo. Kubíček usnul kolem půl osmé. Pizzu už máme v bříšku (a zbytek v lednici) a teď si nandáme zmrzlinku a půjdeme se natáhnout k telce.

Jak se cítím?

Utahaná jako kotě – a to přesto, že jsem celý den v podstatě nic nedělala. Nebo možná právě proto?

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

5. srpna  – 45 dní do porodu

Co dělám?

Dnešní den byl naprosto odlišný od klasiky. První velká změna byla hned ráno, kdy taťka nešel do práce brzy ráno, protože měl školení, které začínalo později, a tudíž jsme měli společnou snídani. Na Kubíčkovi bylo vidět, že je trochu zmatený – asi třikrát se s taťkou rozloučil a taťka furt ne a ne odejít. Velkou radost projevil ale při snídani, kdy odmítl jíst s maminkou chleba, a přesedlal k tatínkovi na dort. No jo – ti chlapi jsou prostě na sladký :-))).

Když taťka odešel, tak jsme si chvíli hráli a četli knížky. Pak chtěl Kubík vozit na tříkolce, tak jsem ho povozila. A v devět hodin najednou Kubíček odběhl a vrátil se s dudlíkem, a že jdeme spát. Myslela jsem si, že to na mě hraje, aby si mohl „zadudat“, ale on skutečně ležel a za chvíli usnul... Tak jsem se nenechala dvakrát přemlouvat a zdřímla si s ním. Spali jsme hodinu a půl. On asi Kubík vytušil, že v jednu hodinu frčíme z domova a bál se, že by mu ten spánek chyběl. A dobře udělal.

Po vyspinkání jsme zabalili věci – tři sady náhradního oblečení, jídlo, pití, plavky, ručník, plenky, hračky a další nezbytnosti a čekali na taťku. Ten přijel po půl jedné a to už byl pomalu čas připravit se na cestu. Nám totiž vždycky hrozně dlouho trvá, než se vypravíme. Nakonec jsme za půl hodiny seděli v autě a vydali se na chatu, kde se konal team building. Cestu jsme našli a dorazili včas. Prostředí bylo naprosto úžasné. Výborné pro děti – domácí tam mají udělané hřiště – skluzavku, houpačku, bazének, spoustu hraček. Sešlo se tam 5 dětí. Míša (5 let), Tomášek (3,5 roku), Kačka (3,5 roku), Kubík (1,5 roku) a malá Anička (8,5 měsíce). Překvapilo mě, jak se hned dětičky začaly družit. Tedy kromě Aničky :-))). Ta trávila většinu času u maminky nebo u tatínka v náručí. Zato ty ostatní dětičky – ty řádily jak černá ruka a to včetně našeho Kubíčka. Nechápala jsem, kde se v nich ta energie bere. Všichni tam běhali jak blázni, honili se, smáli se, pak vytáhli kola a koloběžku a řádili dál.

Byli neskutečně akční. Byla jsem moc ráda, že se Kubík pověsil na taťku a tak jsem za nima nemusela běhat já. To mi stačilo hned po příjezdu a po hodině jsem toho měla dost... Pak se naštěstí Kubík rozhodl, že vyzkouší bazének, tak jsem mohla jen hlídat, aby se neutopil :-))). Taťka to měl složitější – ten ho musel vozit na kole a na traktoru, a když lítali po zahradě, tak hlídat, aby nespadnul do potoka. Myslím, že taťka bude dneska taky spinkat, jako zabitej.

 

 

 

Snad mu aspoň drobnou odměnou bylo, že se mohl v klidu najíst, protože to se zase Kubík rozhodnul, že bude papat se mnou. Sednul si mi na klín a diktoval, co mu můžu nandat na talíř. Takže chleba néééé, ale zato grilovaný steak z prasátka a grilovanou cuketu joooo. Kolem sedící rodiče nechápali, kam to Kubíček dává. No, kam... do bříška :-))) Ale že se tam toho vešlo. Zase jsme vypadali, jako že mu ani nedáme najíst. Když jsme všichni dojedli, tak už byl nejvyšší čas se rozloučit a jet zpátky domů.

 

Přeci jen bylo osm hodin a tou dobou už Kubík obvykle spinká. Usnul nám taky už cestou v autě, tak jsme se báli, že se půl hoďky prospí a doma bude řádit, ale ani se pořádně nevzbudil při přenosu z auta a jen tak si pokňourával. Tak jsme vynechali koupání – jen jsme mu umyli ruce a obličej. Dostal Sunar a usnul. Jsem zvědavá, jaká bude noc. Většinou po takovém nabitém dni bývá Kubík v noci neklidný – asi jak si to v hlavičce ještě zpracovává. Tak uvidíme.

Jak se cítím?

Díky tomu, že většinu dne starost o Kubíka obstaral taťka, tak se cítím moc dobře. Je pravda, že jak jsem kolem Kubíka chvíli běhala já, tak mě trochu pobolívalo bříško.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

 

Další díly příběhu:

Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce