19. září – Termín porodu Naďule (dle UTZ máme ještě 5 dní čas)

Co dělám?

Včera jsem sepsala deníček, prolistovala BOL, vyřídila maily... a taťka pořád nešel. Tak si říkám, že to je fakt divný – že by Kubík ještě nespal? Nebo že by spal tak neklidně? Pustila jsem si chůvičku a slyšela jen lehké pochrupování (Kubík) a oddechování (taťka). Zase mu to uspávání vyšlo tak dobře, že uspal i sebe. :-))))

Využila jsem příležitosti, dokončila veškerou činnost, vyčistila zoubky a šup za nima do pelíšku. Bylo devět hodin. Usnula jsem prakticky hned. Není se čemu divit, vždyť jsem taky nebyla spinkat po obědě.

Vzbudila jsem se ve dvě ráno, chtělo se mi na záchod, měla jsem žízeň a byla mi zima. Tak jsem si odskočila, pak se šla do kuchyně napít a vzala si deku. Myslela jsem, že mi jí kluci ukradli, ale když jsem se vrátila, tak jsem zjistila, že Kubík spí u sebe a že ten zloděj je taťka. Největší odkopávač z rodiny a krade těhuli deku. :-)))) Taky se ráno styděl.

Pak už jsem spala až do rána. Kubík se vzbudil v sedm a vyžádal si taťku na přípravu mlíčka. Tak jsem se ještě povalovala v posteli. Ostatně kluci se i se Sunarem vrátili za mnou. Pak jsme ještě dělali v posteli blbiny a nakonec jsme vylezli až někdy v půl deváté. Kubík si dneska oblíbil panenku Julču a to až tak, že jsme jí museli dát plenku a obléknout jí (po obědě s ní dokonce i spal).



Po snídani jsme vyrazili na nákup. Byli jsme odpoledne pozvaní na oslavu Lucinky, která se před šesti týdny narodila kamarádce Gábině, a bylo potřeba nakoupit ingredience, abychom mohli „upéct“ dort. Zajeli jsme do drogerie, kde jsme koupili plenky, chrastítka, gumičky, alobal a celofán. Vedle v hračkárně jsme pořídili ještě plyšovou lišku. Mašle a papírový kartón jsme měli doma. Na „pečení“ jsme byli připraveni.

Po příjezdu domů jsem Kubíkovi a taťkovi ohřála oběd – rizoto ze včerejška. Já ještě hlad neměla. Pak šel taťka Kubíka uspat. Já jít nemohla, protože bych dopadla stejně jako taťka večer. :-) Já si místo toho udělala kafčo a začala balit a gumičkovat plenky do dortu. Taťka byl s uspáváním hotov raz dva a tak se také pustil do přípravy dortu – vystřihl z kartónu kruh, který obalil celofánem – na tuto podstavu jsme pak začali skládat plenky. Bohužel jsem trdlo a nevyfotila jsem postup...až konečný výrobek a to už zabalený v celofánu. No prostě se mi mozkový buňky valem rozpouští v plodový vodě. :-)))

Dort jsme pekli asi hodinu a měli jsme to tak akorát, než se Kubík vzbudil. On by spal dýl, kdyby tam s ním někdo byl – se mnou vydrží i tři hodiny, ale takhle jsme si říkali, že aspoň dorazíme na oslavu včas. Takže když se Kubík probral, tak jsme se ještě nasvačili, pak jsme pobalili věci a vydali se na cestu.

Oslava probíhala u kamarádů na zahrádce a musím tedy uznat, že počasí si uměli objednat. Takhle krásně už dlouho nebylo. Úžasné bylo, kolik tam bylo dětí. A zvládaly to všechny parádně. Sem tam se nějaké zavztekalo nebo zaplakalo, ale celkově to probíhalo výborně. Dokonce ani žádné vážnější zranění – jen jedno poškrábání o ostružiny. Předali jsme dort, který sklidil veliký úspěch. Někteří jedinci ho dokonce chtěli i ochutnávat :-), když si pak všimli, že je z plenek, tak je teda chuť přešla, ale chválou nešetřili.

Ovace sklidil i náš Kubík, který byl prohlášen za nejhodnější dítě ze všech a to téměř od všech přítomných maminek. Jé – jak my byli s Tomem pyšní. Za odměnu jsem Kubíka nechala sníst párek a on byl tak vzornej, že si párkrát kousl i do chleba. Ale od toho oslavy jsou. Já zhřešila taky a dala si skleničku vína. :-)

Před sedmou jsem vydala pokyn, že se pojede domů. Za prvé se dost ochladilo a za druhé už bylo na Kubíkovi vidět, že je unavený. Nechtěla jsem, aby byl pak přetažený nebo nám cestou usnul v autě. Máme to domů ani ne deset minut a to by bylo tak akorát na to, že by pak už nechtěl spát. Však víte, jak to chodí.

Po příchodu domů šel Kuba hned do vany, já připravila pyžamko a mlíčko a vrhla jsem se na sepsání deníčku. Až stáhnu a vyberu fotky, odešlu deníček a mám v plánu se jít naložit do vany. Docela mi byla už venku zima, tak se trochu potřebuju zahřát.

Na porod to zatím nevypadá. Bříško dneska neztvrdlo snad ani jednou.

Jak se cítím?

Kupodivu se cítím pořád fajn. Na oslavě na mě koukali docela jak na exota, že v den, kdy mám termín porodu courám po návštěvách... Ale já nevidím důvod být zavřená doma, nebo snad dokonce polehávat, když mi nic neschází. :-).

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

18. září – 1 den do porodu

Co dělám?

Tak jsem se těšila v noci do pelíšku a hrozila se, že neusnu dřív jak o půlnoci. Zlatý voči. Byla jsem vzhůru do dvou. Pěkně mě včera bolelo bříško, až jsem si chvílema říkala, jestli náhodou už.... Když dalo pokoj bříško, tak se začal budit Kubík. Pořád má trochu rýmu a asi se mu špatně dýchalo.

Od těch dvou jsem pak už ale spala na jeden zátah. A spinkali jsme až do osmi. To bylo super, protože jsem aspoň trochu dohnala resty. Jé jak já se už ráno těšila, až si půjdeme lehnout po obědě.

Dopoledne jsme čekali návštěvu. Měla přijít bývalá studentka, kamarádka Helča. Ani jsem se nesnažila uklízet, protože Kubík by stejně zase všechny hračky roztahal a jinej „bordel“ tu ani není. Helenka psala asi v půl desátý, že už vstala a chystá se. To je život. :-))) Přijela v jedenáct a bylo to tak akorát na hodinku a půl, než se Kubík najedl a šel spát.

S Helčou jsme si hezky popovídaly a ona si pěkně pohrála s Kubíkem. Taky ho moc chválila, jak je šikovnej, kolik už toho napovídá a byla nadšená, že se jí nebojí a klidně jí seděl na klíně... Jen tak mezi řečí se mě zeptala, jestli ještě učím. A v tu chvíli mi došlo, že dneska žádnej spánek po obědě nebude, protože přijde v jednu hodinu na angličtinu Markéta. Kdyby se Helča nezeptala, tak to asi zaspím :-))). Ach, ta moje hlava.

Takže jsem v půl jedné vyprovodila Helču a šla uspat Kubíka. Spal prakticky hned – přeci jen zvyklý, že chodíme dřív. V jednu přišla studentka. Dokonce překvapila a nezapomněla, že nemá zvonit jen prozvonit na mobil, takže Kubíka nevzbudila. Po angličtině jsem jí vyprovodila a zvažovala, zda si jít lehnout nebo ne.

Nakonec jsem si řekla, že tam nepolezu, abych Kubíka nevzbudila. Jenže on se za deset minut vzbudil sám. Honem jsem běžela k němu, už jsem ho chytila mezi dveřma z pokojíku, byl ve velmi nepříjemné náladě a bylo vidět, že by ještě spal. Tak jsem ho vzala do náruče a nesla do postele, že si lehneme spolu. Usnul už po cestě tam. On je holt zvyklej, že spinkáme spolu a jak mě tam neviděl, tak mě šel hledat. Je to zlatíčko. Spal pak ještě další hodinu a půl, ale já jsem neusnula. Ležela jsem vedle něj a nějak jsem se nemohla pořádně uvelebit. Pak jsem to vzdala a jen zavřela oči a odpočívala. I tak to bylo příjemné.

Kubík se vzbudil něco po druhé a v půl třetí jsme vylezli s postele. Hned jsme šli udělat oběd, aby se Kubík pořádně najedl, než přijde taťka z práce a vezme ho na cvičení. Od rána jsem přemýšlela, zda půjdu s nimi, nebo zda raději zůstanu doma, dodělám jednu prácičku. Nakonec to nebylo ani tak, ani tak. Kluci šli sami a já se naložila do vany. Bylo to moc fajn. Koneckonců pořád mě všichni nabádají, že se mám šetřit a odpočívat, tak jsem to aspoň jednou splnila. :-))

Když kluci přišli, tak se mi jen pochlubili razítky ze cvičení. Je to takový zvyk, že vždy na konci cvičení paní lektorka dětem orazítkuje ručičku nebo papírek. Pak se ještě ptá, jestli chce ještě někdo razítko. A Kubík dneska zareagoval krásně. Když se zeptala, tak vzal tátu za ruku a odvedl ho k paní lektorce. Ona mu povídá, jestli si přišel ještě pro razítko. A Kubík říká: „Ne, táta.“ A tak i tatínek přišel domů s razítkem na ruce. :-))



Kubík ovšem ještě doma být nechtěl a stoupl si ke dveřím a volal „pápá“ a sápal se po klice. Už mu fakt chybí hrozně málo a dosáhne na ní. Tak ho taťka ještě vzal ven, že se podívají do Zverimexu a pak cestou ještě koupí rohlíky.



Já si zatím udělala čaj a dala si buchty s mákem, které mi taťka dovezl. Mňam. Jen ten čaj jsem dělala nadvakrát. Poprvé jsem na tu uvařenou vodu nějak zapomněla. Kolikrát se divím, že ještě vím, jak se jmenuju.... :-)

Když se kluci vrátili, tak jsme se najedli a ještě chvíli si pohráli. Pak už byl čas na vanu pro Kubíka a šup do postýlky. Dneska doufám, že se doopravdy dostanu do postele brzy. Jsem bez toho poledního spánku, jak mátoha. I když je pravda, že koupel mě trochu probrala.

Jak se cítím?

Dneska se cítím dobře. Trochu unavená, ale jinak v pohodě. Akorát mám pocit, že na mě taky trochu leze ta Kubíčkova rýma. Tak to bych nebyla moc šťastná jít s ní rodit. No snad se to nějak nerozvine.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

17. září – 2 dny do porodu

Co dělám?

No tak včerejší večer se nakonec pěkně pokazil. Když jsem odeslala deníček, tak jsem zjistila, že mi máma poslala e-mail. Něco tak ošklivýho jste nečetli. Nechápu, jak může vlastní máma něco takového poslat své dceři pár dní před porodem. Přiznám se, že mě to hodně ranilo a spustila jsem takovej záchvat pláče jako už léta ne. Naštěstí byl manžel u mě a tak jsem se mohla vyplakat a vypovídat a pak jsem si o tom ještě promluvila i s Janney, což mi taky ulevilo.

Do postele jsme šli nakonec někdy kolem půlnoci – to už jsem byla schopná i usnout, ale stejně se mi zdály takové divné sny. K tomu Kubíček má tu rýmu, takže se v noci párkrát vzbudil a samozřejmě, že skončil u nás v posteli. No ráno jsem moc odpočatá nebyla. Navíc – jako na potvoru – ráno přišla studentka, takže jsem musela vstávat. Kubík – provokatér – spal až do osmi.

Když Katka odešla, tak jsme si s Kubíkem udělali snídani. Dneska mu nějak nejelo mlíčko. Možná, že kvůli té rýmě – špatně se mu dýchá a určitě se mu i hůř pije z té lahve. Zato ale snědl skoro celý rohlík se sýrem.

Já u snídaně brouzdala po BOLu a musím říct, že mi holky udělaly strašně velikou radost přáníčkama k svátku. Moc mě to potěšilo a ještě jednou děkuju. Vůbec musím říct, že letos si vzpomnělo tolik lidí, jako ještě nikdy. Katka mi ráno přinesla bonboniéru, taťka odpoledne kytičku.

Po snídani jsme si šli s Kubíkem vyčistit zoubky a Kubík na pračce uviděl pěnu do koupele. V tu chvíli se mu rozsvítila očka, a že chce do vany. Odpoledne jsme byli pozvaní na návštěvu a já si potřebovala umýt hlavu, tak jsem ráda s jeho nápadem souhlasila. Napustili jsme si vanu, dali si pěnu do koupele a cachtali se. Byli jsme tam asi i celkem dlouho, ale byla veliká sranda. Kubík mi pomohl umýt hlavu a pak mi sprchoval ten šampon. No oči mě sice pálily jako čert, ale ten jeho šťastnej výraz pomocníka za to stál.

Po vaně jsme se usušili a oblékli a šli si chvíli hrát. Tak jako každý den. V jedenáct Kubík dostal svačinu a pak jsme si šli lehnout. Oběd jsem měla naplánovaný až po spánku – před návštěvou.  Kubík nakonec usnul ve dvanáct a já hned chvilku po něm. Vstávali jsme v půl třetí.

Měli jsme už oba hlad, tak jsem ohřála jídlo a pustili jsme se s chutí do toho. Když jsme dojedli, tak si Kubík chvíli hrál a pak už psal taťka, že vyráží z práce, což byl signál, že se můžeme začít připravovat, abychom mohli hned naskákat do auta a jet na návštěvu.

Do toho mi volala ségra, že se jí moc nehodí přijet a zůstat u nás, že potřebuje ještě zařídit nějaké věci doma... a tak jsme se domluvily, ať nejezdí. Aby jezdila sem a tam to nemá cenu – nemá to k nám pár kilometrů a tohle by bylo zbytečně složité. Tak jsem ale docela zvědavá, kdo nakonec toho Kubíka bude hlídat. Ale řekla jsem si, že už si s tím nebudu lámat hlavu, že to prostě vyřešíme, až přijde ten čas. Máme pár nabídek, tak něco z toho určitě vyjde.

Když taťka přijel, tak mi dal tu krásnou kytku. Poslední dobou si mě hýčká :-). Udělal mi velkou radost. Pak se převlékl, já dooblékla Kubíka a vyrazili jsme na návštěvu. Přijeli jsme tam v půl páté. Taťka jim slíbil, že se jim podívá na počítač a přeinstaluje ho – celé jim to nějak zlobilo... Já zatím v klidu seděla na gauči, ochutnávala občerstvení a povídala si s domácími. O Kubíka bylo báječně postaráno – předávali si ho mezi sebou a krásně si s ním hráli a zabavili ho. Navíc ho pořád chválili, jak je šikovnej a jak pěkně mluví... No já se dmula pýchou. A navrch jsem od nich dostala taky kytičku k svátku.

Po šesté jim ještě na návštěvu dorazili babi s dědou. Původně jsme byli domluvení, že odejdeme a nebudeme je rušit, ale nakonec nás přemluvili a zůstali jsme a pěkně jsme si popovídali i s nimi. I jim se Kubík líbil a povídali si se mnou o těhotenství a miminkách i o porodnici. No stihli jsme toho probrat dost. A musím říct, že to bylo velmi příjemné posezení.

Taťkovi se mezitím podařilo přeinstalovat počítač a nahrát tam to nejdůležitější a rozchodit internet. Ještě tedy trochu potřebuje doladit software, tak jsme domluvení, že bychom ještě na chvíli zaskočili v úterý – teda možná už beze mě :-))). Oni jsou hrozně fajn, ale s počítačem to vůbec neumí, takže nainstalovat si nějaký program je pro ně nemožné.

Nakonec jsme se od nich dostali až v půl deváté, což už je dost pozdě – a to nejen na Kubíka. Já už se těšila jak malá na novou verzi stránek BOLu a taky to bylo to první, co jsem po příchodu domů udělala. Tomu se říká závislost. :-)

Taťka šel vykoupat Kubíka, já připravila mlíčko a věci na spaní... a vrhla se na sepisování deníčku. Ale chvílema mi to nedalo a nakukovala jsem na BOL a nemohla se vynadívat na tu novotu. Musím říct, že přesto, že takovéhle změny nemám moc ráda, tak tato mě nadchla. Stránky mi přijdou mnohem dynamičtější a přehlednější. Určitě se najdou věci, na které bude potřeba si zvyknout, ale zatím tu změnu vítám a vnímám velmi pozitivně.

Až odešlu deníček, tak pomažu do pelíšku. Stejně už to vidím, že usnu nejdřív o půlnoci. :-)

Jak se cítím?

Cítím se fajn. Dneska na návštěvě jsem si odpočinula a krásně se odreagovala od všech starostí a stresů, které mě trápily. Byla pohoda a zábava a já přišla na jiné myšlenky.

Jinak mi dneska čas od času tvrdlo bříško. Trochu víc než dřív, ale nevím, zda to přikládat blížícímu se porodu nebo psychickému napětí...

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

16. září – 3 dny do porodu

Co dělám?

Včera jsem šla spát něco po desáté a usnula jsem krásně. Ona ta menší intenzita kopanců od Haňule má tu výhodu, že se mi o dost líp spí. Akorát při přetáčení na bok bych potřebovala asistenci autojeřábu... :-)))

Ráno mě vzbudil taťkovo budík. On má jako budík písničku od Divokýho Billa. Většinou neslyším ani tón. Dneska ale Billové mohli odehrát klidně celý koncert a s taťkou by to ani nehlo. Byl absolutně tuhej. Tak jsem mu budík vypnula a probudila ho. Nevím kolik bylo hodin, ale nedivila jsem se, že se mu nechtělo z pelíšku. Už je ráno tma a to se prostě vstává hůř. My s Kubíkem spali do půl osmé.

Mlíčko dneska proběhlo v kuchyni a k tomu jsme si pouštěli Violku na youtube (odkaz od Janney najdete v diskuzním klubu). Viděli jsme to její kouzelné video snad dvacetkrát. On se Kubík naučil, že při stisknutí mezerníku se to pustí znovu, takže se obsluhoval sám. Teď čekám, kdy začne říkat „door“. :-))

Já měla aspoň klid na snídani, po které jsme se převlékli a pustili se do hraní. Já se těšila, že bude pěkně a že se půjdeme s Kubíkem podívat na cirkus. Stojí tady nedaleko a určitě by se to Kubíkovi líbilo. Předpokládám, že bychom viděli nějaké to zvířátko. Ale to ono muselo dopoledne pršet. Navíc má Kubík nějakou rýmu, takže další důvod být v tom nepříjemném počasí raději doma.

A tak jsme dopoledne věnovali stavění kostiček, převážení hraček na bagru, čtení knížek, házení s míčem – prostě tak klasicky, co se dá doma dělat.

V jedenáct jsme si dali svačinu a pak si šli lehnout. Usnuli jsme celkem rychle a spali dvě hodiny. V tomhle počasí to jde samo. Ale naštěstí se trochu vyčasilo a vypadalo to, že odpoledne budu moct Kubíka pustit ven s taťkou. Já měla v plánu pracovat a potřebovala jsem na to trochu klidu.

Po probuzení jsem dala vařit oběd a mezitím jsme ještě zvládli malou svačinku. Obědvali jsme ve tři hodiny – dneska docela pozdě, ale chtěla jsem, aby se Kubík pořádně najedl, než půjde ven. A musím říct, že Kubík jedl pěkně. A když přišel ve čtyři taťka, tak si dal ještě nášup s ním. Já nevím, kam to jídlo dává. I když bříško má pěkný, to je fakt. :-)))

Asi v půl páté kluci odešli a já se vrhla na práci, která na mě čekala. Poslední dobou zjišťuji, že mám těch restíků nějak víc. Ale naštěstí nic není takové, že by to hořelo. Jen si říkám, že by bylo dobré toho co nejvíc stihnout, než se Hanička rozhodne přijít na svět.

Kluci mimo jiné obdivovali bagr, který nám tu nedaleko kope. To je vždy podívaná na dlouhou dobu. :-)

Když se kluci vrátili, tak byl akorát čas na večeři, po které jsem chtěla pracovní úkol dotáhnout. No, ale Kubík byl jiného názoru. Nejdřív si vyžádal mou asistenci u koupání a později, i přesto, že se mi podařilo krásně zmizet z dohledu, si pro mě přišel ještě na uspání. Je to tím, že má tu rýmu. Potřebuje pak mámu i tátu, tak proč to pro něj neudělat. Jen doufám, že dneska nezkejsne u nás v posteli, protože nevím, jak bychom se tam vtěsnali. Já už přeci jen potřebuju dost místa. :) I když musím přiznat, že taťka je v tomhle ohledu zlatej a nechává si Kubíka u sebe, abych ten svůj prostor měla. Taky už ale přemýšlí o tom, jak to budeme dělat, až budou chtít bejt u nás v posteli oba. Prej koupíme ještě jedno letiště :-))).
Když Kubík usnul, tak jsem se vyplížila sepsat deníček a půjdu si zase lehnout. Práce nemá nožičky a určitě do zítra nikam neuteče.

Jak se cítím?

Cítím se moc dobře. Dneska po ránu mi udělala obrovskou radost zpráva, že se Kamila dočkala miminka a navíc holčičky.
Pokud půjde vše podle plánu, tak bychom všechny mohly mít páreček (jak správně poznamenala Janney). I když si říkám, že by byla docela sranda, kdyby Hanička nebyla Hanička :-))).
A pak jsem zvědavá, kdy se naše mimi rozhodne přijít. Jak mě dneska Tygřímáma upozornila, tak zatím obě sledovaná BOLátka přišla ve středu.

Jak to tak po sobě čtu, tak ještě, že ty holky mám... Můj postřeh je teď nějak na bodu mrazu. :-)))

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

15. září – 4 dny do porodu

Co dělám?

Včera jsem šla spát v deset. Pořád jsem čekala, až Kubík usne a taťka přijde za mnou. Ještě měl slíbené jídlo, takže večeři s Kubíkem jen tak odbyl, aby se neřeklo a nechal si místo na vepřový plátek a brambory. Asi ve třičtvrtě na deset jsem pochopila, že taťka už nepřijde, že u toho uspávání usnul. :-))

Tak jsem to taky zabalila a šla do pelechu za nimi. Hanička byla nějak podezřele hodná, až jsem začala být nervózní, zda je všechno v pořádku a snad až nadměrně sledovala každý její pohyb.

Ráno taťka vstával brzy, protože jsme byli domluvení, že dneska bude hlídat Kubíka on, až půjdu k doktorovi. Takže jel do práce dřív, aby vše potřebné stihnul. Jenže jak si ráno rozsvítil v koupelně, tak vzbudil Kubíka. Prostě na to světlo není zvyklý a tak ho to probralo. Sice si jen vzal dudlíka a zase si lehnul, ale už nemohl usnout. Dokonce si pak i přelezl ke mně...a nic.

Tak jsem mu šla udělat mlíčko, že třeba ještě usne, ale dneska to nevyšlo. Přitom bylo vidět, že by spal. Vydržel ležet asi hodinu, mnul si oči, uši mi rozžmoulal na trojnásobnou velikost, ale spánek nepřišel. Když mi došla trpělivost, tak jsem řekla, že budeme vstávat... najíme se a uvidíme.

Po snídani jsme si chvíli hráli, ale na Kubovi bylo vidět, že je nedotaženej. Pořád se chtěl mazlit, pořád mi seděl na klíně...pak si dokonce i odběhl pro dudlíka a polštářek a tak po různu se povaloval. Někdy v devět jsem ho nahnala do postele, ale opět bez úspěchu. Dělal rovnou blbiny, tak jsem si řekla, že mi nezbyde nic jiného, než ho nějak utahat. Tak jsme se pustili do hraní a nešidili jsme to. Za hodinu už bylo vidět, že má Kubík fakt dost. Dala jsem mu tedy ještě svačinu a šli jsme si lehnout. Tentokrát usnul během pěti minut. Já se ještě vyplížila pro telefon, abych si pro jistotu nařídila budíka a napsala jsem taťkovi po icq, že Kubík spí, aby se netěšil, že si s ním půjde po obědě lehnout on. :-)

Přiznám se, že jsem usnula jako dřevo a vzbudil mě až budík. Bylo 12:30, v jednu měl přijet taťka, abych mohla odejít na kontrolu. Tak jsem se vykutálela z postele a šla se hodit trochu do gala, aby se mě venku nelekli. Taťka přišel dokonce o něco dřív. Kubík, jako kdyby na to čekal, v tu chvíli vyskočil z postele.

Taťku napadlo, že půjdeme všichni společně, což vypadalo jako dobrý nápad, ale nepodařilo se ho za tu krátkou dobu zrealizovat. Přeci jen to trvá, než se s Kubíkem někam vypravíme. Tak jsme se domluvili, že půjdu napřed a oni tam za mnou dorazí. Taťka ještě cestou potřeboval něco zařídit, tak jsem si říkala, že to bude akorát, že nebudou muset čekat, než se od lékaře zase vymotám.

V poradně to dneska šlo ráz na ráz. Byla jsem objednaná jako poslední – po mě už končili, takže i to bylo znát. Pěkně rychle zvážit (váha od minule stejná), změřit tlak – 100/60, zkontrolovat moč – OK a šup se mnou na monitor. Ozvy byly taky v pořádku – dneska Hanička spolupracovala naprosto ukázkově. Což mě tedy mile překvapilo, protože jsem měla (stejně jako v noci) pocit, že ty pohyby fláká. Svěřila jsem se pak se svými obavami doktorovi a ten mě uklidnil, že je to naprosto normální. Intenzita „kopanců“ už není tak velká, protože už Hanička nemá místo. Prostě už se tam jen tak převaluje a boulí. Nemůže to už brát s rozběhem. :-)

Na další kontrolu jsem objednaná příští pondělí 21. září, pokud do té doby neporodím. Tak jsem zvědavá. Pokud by byla Hanička stejná jako Kubík, tak bych už nedorazila – on se narodil den před termínem. Uvidíme.

Po kontrole jsem volala klukům, kde jsou. A domluvili jsme se, že se sejdeme na půl cesty. Byla jsem totiž fakt hotová rychle – to jsme nečekali. Cestou jsme se stavili pro pár rohlíků a šli domů. Kubík měl hlad. Uvědomila jsem si, že vlastně ještě neobědval. Nějak mi to při tom rychlém odchodu z domova nedošlo. Tak dostal honem rohlík do ruky a doma pak pořádnou porci oběda. Hlady nám neumřel. :-)

Taťka se pak ptal, co s načatým dnem. Tak jsem ho poprosila, zda by mohl prohlídnout ty věci ve skříni na chodbě a vyhodit, co už nechce. Moc tam toho na něj nezbylo a tak to měl za chvíli hotové. Pak jsem ho seznámila s tím, jaký plán mám s tou skříní. Že by bylo fajn jí přepažit na půl a do té jedné půlky udělat poličky. Taťkovi se nápad moc líbil a hned jsme skříň změřili a domluvili se, že se zajedeme mrknout do Baumaxu.



V Baumaxu se asi nejvíc líbilo Kubíkovi. Nám ani ne, protože tam nic moc neměli a co měli, to bylo drahé. Taťka prohlásil, že tudy cesta nevede a že se zítra staví u truhláře, že tam musí pořídit to, co potřebujeme za poloviční cenu. Tak jsem zvědavá. Sice na tu skříň není žádnej spěch – vydržela jsem to bez ní do teď – ale vím, že až tu bude Hanička, tak už na to čas nebude a proto bych byla ráda, kdyby se nám to podařilo dotáhnout.

Když jsme přijeli domů, bylo už po páté hodině a tak jsem se vrhla na přípravu večeře – udělala jsem si chuť na švestkové knedlíky a ani kluci neprotestovali. Oni to jedí spolu – Kubík jí švestky a taťka těsto. Hlavně, že se doplňují. :-) A samozřejmě, že nejvíc spokojení byli při olizování šlehačky z metliček.

Po večeři si ještě Kubík chvíli hrál, ale pak už byl čas na koupel a večerní mlíčko a hlavně na spánek. Dneska usnul v osm. Já jsem se hned vrhla na psaní deníčku a taťka taky něco dělá na počítači.

Ještě bych potřebovala dohnat jeden pracovní restík, tak doufám, že mi zbydou síly.

Jak se cítím?

Cítím se dobře. Hlavně proto, že mi spadnul obrovskej kámen ze srdce. A vlastně dneska hned dva. Za prvé, když mě doktor uklidnil, ohledně menší intenzity kopanců od Haničky a za druhé, když mi ségra potvrdila, že v pondělí přijede, aby mohla Kubíka hlídat. Zůstane u nás, dokud se o slovo nepřihlásí Hanička.
Pokud se totiž Hanička bude courat – na což má výsostné právo – tak budu muset od příště chodit na kontroly už do porodnice a to je zabitej půlden. Nedovedla jsem si představit, že by si manžel musel pokaždý vzít dovolenou... Takhle to bude v pohodě. Díky bohu, že mám takovou hodnou sestřičku. (Doufám, že si to přečte.) :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

14. září – 5 dní do porodu

Co dělám?

Kubík včera usnul brzy, ale my s taťkou jsme to pěkně natáhli. Taťka dělal video ze soboty a ještě dalších pár věcí na naše webové stránky. A já telefonovala po Skype s kamarádkou. Už jsme si to slibovaly pěknou dobu a včera jsme to konečně realizovaly. Chtěly jsme jen vyzkoušet, zda spojení funguje, ale nakonec jsme kecaly přes hodinu a půl. :-)))

Video "Hasiči jedou"



Do postele jsme se s taťkou dostali po půlnoci a ještě mi trvalo pěknou dobu, než jsem Haničku přemluvila na nějakou rozumnou polohu k spánku. Jako na potvoru se Kubík vzbudil krátce po šesté. No já byla totálně tuhá, ale šla jsem mu udělat mlíčko. Aspoň, že se nechal přemluvit a vypil si ho v posteli.

Mezitím taťka vstal a šel do práce. My jsme se ještě chvíli povalovali a pak si šli udělat snídani. Ráno bylo takové deštivé a ospalé a já v sobě horko těžko hledala nějakou energii. Kubíka jsem uplatila písničkama na youtube a měla tak pár dalších chvil pro sebe na probrání. Dopoledne jsme s Kubíkem tak nějak proflákali. Původně jsem měla v plánu jít s ním ven – podívat se na cirkus, který tu nedaleko stojí – určitě mají venku nějaká zvířátka – ale v tom dešti se mi nechtělo... A tak jsme si doma prohlíželi knížky, stavěli puzzle, jezdili auty... prostě, co zrovna Kubíka zaujalo.

Před jedenáctou dostal Kubík svačinu a po ní se odebral do postele. To ranní vstávání ho taky nějak zmohlo a tak dnes nevydržel ani do oběda. No mně to vůbec nevadilo, já jsem flexibilní a usnu kdykoliv. V 11 už jsme spali. Párkrát nás vzbudilo bubnování deště o parapet, ale vždy jsme to zase zaspali. Probrali jsme se až v půl druhé. 

Oba jsme měli pořádný hlad a tak jsme šli hned do kuchyně na oběd. Ten byl připravený, stačilo ho ohřát. Za chvíli už jsme jedli. Překvapilo mě, kolik toho Kubík snědl. Celý vepřový plátek, k tomu tak dvě brambory a misku okurkového salátu. Otesánek. :-)))

Pak jsme naházeli do pračky prádlo, zapli jí a vrhli se do úklidu skříně na chodbě. Dneska jsem měla přesně tu správnou náladu a vyházela doopravdy všechno, co jsme na sobě za poslední rok neměli. Včera, když jsme byli nakoupit, tak jsme koupili takové veliké plastové pytle a já hned tři naplnila. Ve dvou bylo oblečení, které odvezeme do sběrného kontejneru červeného kříže a ve třetím byly věci děravé a staré – na vyhození.

Ještě tedy zbylo pár věci pro přebrání taťkovi, tak budu muset dohlídnout, aby to v dohledné době udělal. Jinak je skříň ze dvou třetin prázdná, tak můžeme zase vesele plnit. :-)

Kubík byl při tom uklízení ve svém živlu, protože mohl hrabošit mezi těmi věcmi – akorát jsem ho musela hlídat, protože občas mi přinesl i něco svého. Zřejmě se mu to už nelíbilo.

Mezitím se nám vypralo prádlo, takže když jsme skončili se skříní, vrhli jsme se ještě na sušák a sundali suché prádlo. Kubík mi zase vydatně pomáhal, tak se to dělalo skoro samo.

V pět hodin přišel domů taťka a chvíli jsme si povídali. Taťka mi chtěl pomoci pověsit to prádlo, ale Kubík ho odtáhl do pokojíčku a ukazoval mu v knížce draka. Naučil se totiž dneska zase nové slovo „dak“ = drak.
Pak jeli kluci do DMky nakoupit. Bylo potřeba koupit plenky a pár dalších věcí. Já původně myslela, že pojedu s nima, ale nějak mě to vyklízení skříně zmohlo, tak jsem je vyslala samotné a naložila se do vany. To byl bezva relax.

Pak jsem ještě stihla připravit večeři a už jsem slyšela, že kluci přijeli. Nákup zvládli na jedničku a hned se vrhli na jídlo. Pak vzal taťka Kubíka do vany a hned vyzkoušeli novou pěnu, kterou si v drogerii pořídili. Kubíkovi se to moc líbilo.

Já zatím jako vždy připravila mlíčko, pyžamko a ručník... Ovšem dneska mě chtěl Kubík i u koupání. Vyndat z vany chtěl taky od maminky a nesměla odejít ani při oblíkání. Pak jsem teda z pokojíku zmizela, že půjdu sepsat deníček. Ale jen co Kubík dopil Sunar, už tu u mě byl, chytil mě za ruku a táhnul s sebou. Kromě mě si nesl ještě bagr a Říkačky. Měli jsme co dělat, abychom se všichni naskládali do postele.

Stejně dělal Kubík akorát blbiny a tak jsem po dvaceti minutách prohlásila, že jdu psát deníček, protože jinak usnu a kdo to bude za mě psát??? Kubík šel se mnou, ale ne na dlouho. Za chvíli si pro něj taťka přišel a odnesl ho zpátky do postele. Počítám, že za chvíli bude Kubík spinkat, když ho tam nic nerozptyluje.

Dneska chci jít spát brzy, protože jsem docela unavená – asi z toho vyklízení té skříně, bylo tam hafo věcí a člověk se pořád někam natahoval a ohýbal, to už není pro mě :-))). Zítra odpoledne mě čeká návštěva u doktora. Tak jsem zvědavá, jestli mě i prohlídne, aby zjistil, jestli se něco chystá. Zatím se mi teda nezdá.

Jak se cítím?

Cítím se dobře, ale momentálně unavená. Ale mám dobrej pocit, že jsem nad tou skříní zvítězila. Stejně je to hlavně díky deníčku, protože když už jsem tu na sebe práskla, že to potřebuju udělat, tak je mi pak blbý se flákat :-)))

Jinak mi občas pěkně tvrdne bříško, ale není to bolestivé, jen nepříjemné. Docela často se mi poslední dobou zdá o porodu. Tedy konkrétně o tom, že to začíná a my sháníme, kdo bude hlídat Kubíka. Taková trochu noční můra :-))) Přitom jsem jasně domluvená se ségrou, která drží pohotovost a je připravená ve dne, v noci dorazit. Plus k tomu máme i pár lidí v Plzni, kam bychom Kubíka mohli odvézt, kdyby bylo potřeba. No ale holt podvědomě mě to tak nějak tíží. :-)

Jak se připravuji na porod?

V poslední době jsme byli na několika návštěvách u miminek a tak jsem se vyptávala, co je v porodnici nového. Docela mě šokovaly některé novinky. Já jsem si říkala, jak budu už všechno vědět, když jsem tam byla ani ne před dvěma lety. A ono ne.
Tak například už se dneska nesmí měřit teplota v zadečku – měří se v podpaží. No tak to si nedovedu představit, jak přesvědčuju malý miminko, aby mi drželo teploměr.
Další novinkou je, že pupíček už se neošetřuje lihem, ale nějakým jiným dezinfekčním roztokem – ten název jsem zapomněla, ale viděla jsem balení a to by stačilo na tisíc pupíčků. Asi někdo potřebuje vydělávat.

Tak jsem moc zvědavá, jaká bude realita. Ještě pořád mám tedy možnost jet do druhé porodnice, ale tam zase proti mluví ten fakt, že si tam nechávají rodičky o dost dýl. A já nejsem typ, který by chtěl být zavřený v nemocnici. Těch 72 hodin mi minule úplně stačilo. Samozřejmě, že pokud by nebylo zbytí, tak tam člověk zůstane, ale jinak jsem byla moc ráda, že mě odlifrovali tak rychle. :-)))

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

13. září – 6 dní do porodu

Co dělám?

Teplá vana večer zabrala a záda přestala bolet. Akorát Haňule mě teď zlobí, protože se spolu už moc pereme o polohu na spaní. Já bych nejraději spala na boku, ale jí se víc líbí, když ležím na zádech. Jenže to já moc dlouho nevydržím, protože mě pak začnou záda bolet. Ale Hanička má dost pádné argumenty a silnou pravačku. :-)))

Noc byla celkem klidná, i když Kubík párkrát zakňoural, ale tím, že spí vedle taťky, tak to nemusím řešit. Při jednom kňournutí už to taťka nevydržel a vzal Kubíka k nám a byl klid až do rána.

Kubík se vzbudil v sedm a ještě chvíli s námi ležel. Mně se vůbec ještě nechtělo vstávat, ale když se Kubík sesunul z postele, tak jsem si řekla, že mi nic jiného nezbyde a musím jít udělat mlíčko. Kubík ale rezolutně prohlásil: „táta“. Tak jsem neprotestovala a zase si lehla. Dokonce jsem ještě i na chvíli usnula. Vzbudil mě taťka, když přišel Kubíkovi pro čistou plenku a oblečení. Bylo 8 hodin a tak jsem už taky vylezla z pelechu.

Rozhodli jsme se, že po snídani společně zajedeme nakoupit. Chtěla jsem koupit hlavně ovoce a zeleninu a to náš taťka moc nejí a tak neví, co kupovat. Musela bych mu napsat seznam a to zas nikdy nevím, co budou mít – takhle jsem si mohla všechno pěkně v klidu vybrat.

Víte, co mě v těch obchoďácích štve? Ty „hrací automaty“ pro děti – mašinky, koníci, auta... Tomu žádné dítě nemůže odolat a pro rodiče je to pak o nervy. Kubík zahlédl mašinku a bylo těžké mu vysvětlit, že mašinka nebude. Nakonec jsme ho ukecali, že teda mašinka bude, ale až nakoupíme. Nebo ukecal on nás?
Podle mě by tyhle věci měly být schované někde za plentou – jako je to s hracími automaty pro dospělé. V ideálním případě přístupné od 18 let. :-)))

Když jsme nakoupili, tak jsme splnili slib a nechali Kubíka vyzkoušet všechna ta lákadla. Pořád ještě neví, že když se do toho hodí korunky, tak se to hýbe. I když dneska už mu bylo trochu podezřelé, že té holčičce před ním ten vláček jezdil do kola. Ale Kuba je zatím rád, že si může zatočit volantem a posedět si, tak není důvod utrácet korunky. Myslím si, že se ještě nahážeme dost... :-)



Cestou domů jsme se ještě potřebovali na skok stavit u známých ve vedlejší vesnici a Kubík nám cestou usnul. To jsem byla docela smutná, protože to znamenalo, že já se po obědě nevyspím. Na odpoledne jsme totiž byli pozvaní ke kamarádům. Tak jsem si aspoň slíbila, že si za odměnu koupím kafíčko. Což jsem taky udělala.

Krátce po druhé hodině jsme dorazili na návštěvu. Jeli jsme se podívat na Emičku, která se narodila v červenci, a Kubík si mohl zařádit s jejím bráškou Tomíkem. Tomík má na zahradě vybudované krásné hřiště, takže si mohli kluci nádherně vyhrát a já si parádně odpočinula. Jen občas jsem na Kubíka houkla, když lezl někam, kam neměl. Jinak hlídal taťka – ale měl toho moc, protože Tomík si chtěl „strejdu“ taky užít a tak odháněl svého taťku a půjčoval si na hraní našeho. Naštěstí Kubíkovi bylo jedno, kterej chlap ho zrovna hlídá. :-))) Kluci toho zvládli hodně – houpačku, klouzačku, povozit se na traktoru, hladit pejska, sníst haldu domácího hroznového vína, postavit a rozbořit hafo bábovek.



Akorát jsme zjistili, že si nerozumí. Náš Kubík povídá Tomíkovi: „Bába. (= bábovka)“. A Tomík: „Bába není. (= babička).“ A nevysvětlili jsme jim to. Vzhledem k tomu, že bábovky vydrželi stavět snad hodinu, slyšeli jsme tento rozhovor mnohokrát. :-)))

Před šestou jsme už museli Kubíka vzít, strčit do auta a odjet – byl tak utahanej, že už se ani na nohou neudržel. Doma šel hned do vany – byl jako čuňátko. Po vaně dostal mlíčko a skoro hned usnul. Poslední tři dny chodí spát krásně brzy – ale taky je fakt, že po obědě moc nespal, tak uvidíme, co nám přinese zítřek.

Jak se cítím?

Dneska je mi parádně. Ráno vyspinkaná do růžova, polední spánek jsem nahradila dávkou kofeinu (což nedělám běžně a tak si to umím vychutnat :-)), odpoledne posezení u kamarádů bez neustálého běhání za Kubíkem. Co víc by si člověk mohl přát?

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

12. září – 7 dní do porodu

Co dělám?

Kubíček nás mile překvapil a spinkal až do půl osmé. Takže jsme až tak moc času ráno neměli, protože v devět jsme potřebovali vyrazit. Nevím, jak je to u vás, ale u nás jsou ta rána taková časově náročná. Ale nakonec jsme vše jakž takž stihli a v 9:10 jsme byli před barákem.

Měli jsme totiž sraz s kamarády na nádvoří pivovaru v Plzni, kde dnes probíhala hasičská soutěž. Tak jsme se tam vypravili, prohlédli si hasičská auta a sledovali pár družstev, jak soutěží. No a hlavně já jsem byla ráda, že jsem si mohla popovídat s Gábinou a Jéňou. Čekají miminko a jsou hrozně šťastní a moc jim to sluší. Píšeme si celkem pravidelně mailíky, ale už hroznou dobu jsme se neviděli. Oni bydlí mimo Plzeň a tak je to složitější.



Další setkání nás čekalo v 11 na náměstí. Byli jsme se podívat na akci po svatbě. Hasiči a záchranáři připravili svému kolegovi překvapení. Když ženich s nevěstou vyšli před radnici – už po obřadě – tak jim zahoukali sirénou a pak je ještě svezli na hasičském autě kolem dokola po náměstí. Nám dal echo o této akci manželovo kolega z práce, který pracuje na částečný úvazek u záchranky.



Zatímco jsme čekali, až obřad skončí, ukazoval nám sanitku a nechal mě si vyzkoušet, jaké by to bylo nechat se do porodnice odvézt. To jsem musela nechat vyfotit. Původně jsem si chtěla udělat legraci a nahrát na vás nějakej fórek, jakože už jedeme....ale pak jsem si nebyla úplně jistá, jestli by to bylo až tak vtipný... Uvědomila jsem si, že spousta z vás bere to „moje“ těhotenství za „své“ a tak jsem raději od vtipkování upustila.



Po obřadu jsme se pozdravili s dalšími známými a Kubíček se srdečně přivítal s Aničkou. Ta s námi taky byla v Harrachově -  je to ségra Kačky, se kterou se Kubík tulil tam. Taky byl označen za nevěrníka. :-)))



Domluvili jsme se, že společně zajdeme na oběd. Bylo to moc fajn a pěkně jsme si popovídali. A výborně jsme se najedli. Já teda zvládla extra porci. Při prohlížení jídelního lístku jsem si kromě normálního oběda udělala chuť ještě na bramboráčky se zelím. Tak jsem si objednala obojí – a ještě jsem to i všechno snědla. Nevím tedy, kam se to vešlo. Navrch jsem to zapila velkým nealko pivem a měla jsem pak co dělat, abych se vůbec odvalila od stolu. Kubík s taťkou si dali svíčkovou. Cestou jsme se ještě stavili na zmrzlinu – ještě jsem do sebe nacpala dva kopečky čokoládové.

Domů jsme šli přes město, kde se ještě konala akce na řece. Na různých plavidlech se sjížděl jez. Bylo tam ale tolik lidí, že jsme se ani nezastavovali a pokračovali domů. Stejně jsem docela spěchala, protože ve dvě hodiny měly přijít holky na angličtinu. Schválně jsem si je pozvala až na druhou, abych se hezky mohla vyspat po obědě – tak dneska mi to tedy nevyšlo.

S holkama jsme se potkali akorát před barákem. Kubík už byl utahanej, tak jsem ho poslala s taťkou do postele a šla učit. Přiznávám, že jsem byla taky utahaná jako kotě, ale snažila jsem se, aby to na mém výkonu nebylo znát. Holky jsou šikovný a ty dvě hodiny s nima krásně utekly. Kubík nespal vůbec. Chvíli s taťkou ležel, ale pak odmítl spolupráci a šel si hrát. Takže se chvílemi ozýval z pokojíku pláč, chvílemi smích – podle toho, jak to na něj zrovna padlo.

Když holky odešly, tak jsem se musela jít natáhnout. Měla jsem toho jak buchet. Chvílema jsem i spala, ale budil mě Kubík, jehož občasný řev ke mně doléhal z kuchyně... a pak mě ještě vzbudil taťkovo telefon. Tak to už bylo moc a dál jsem se o spánek nepokoušela.

Taťka mi nabízel večeři, ale myslím, že dneska už nic jíst nebudu, protože do bříška se ještě pořád nic nevejde. :-)))

V šest hodin šli s Kubíkem do vany a já zatím připravila mlíčko. Když se brouček vyřádil, tak zalehl, mlíčko ani nedopil a spal. Dneska ještě dřív než včera, tak jsem zvědavá, jestli bude zítra spát dlouho nebo bude strašit. ;-)

Já se vrhla na sepsání deníčku a pak jsem slíbila taťkovi, že mu udělám krupicovou kaši – asi je těhotnej. :-)) A dál bych to viděla na teplou vanu a spánek.

Jak se cítím?

Přestala mě pálit žáha. Asi jsem včera něco špatného snědla – mám tip, že to bylo po rohlících – byly nějaké jiné.
Záda dneska trochu pobolívají, ale to se dalo čekat, když jsme půl dne pořád jen někde stáli. Počítám, že to spraví ta teplá koupel. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

11. září – 8 dní do porodu

Co dělám?

Večer jsme se dostali do postele zase někdy před dvanáctou. Ty taneční čtvrtky jsou náročné. Teda vlastně byly. Včera byla poslední hodina a tak už mám po legraci. Udělali mi ale radost, protože od září nabízí dopolední hodiny s hlídáním dětí, tak jen doufám, že se to chytne a až budu zas schopná chodit, tak že to budu moct využít. Ale je mi jasné, že dřív jak za tři měsíce to nebude. Uvidíme.

Ráno mě vzbudilo protivné klapání deště o parapet. Nevím kolik mohlo být hodin, ale ještě byla tma a mě se chtělo hrozně spát, ale ten déšť byl tak vytrvalej, že to prostě nešlo...

Kubík se vzbudil v sedm hodin a dneska jsem ho přemluvila na Sunar v postýlce. Takže jsme se ještě chvíli povalovali a tulili. Pak proběhly klasické ranní rituály a snídaně. Párkrát jsme postavili puzzle a Kubík pak vymyslel novou hru. Rozebral skládačku a vozil ty dílky na bagru. Blbý je, že to vozil z kuchyně do pokojíčku a nazpátek. Někde cestou totiž pár dílků vytratil a já je teď nemůžu najít... Hmmm. Dáme si to jako úkol na zítra.

Kubík nějak nebyl ve své kůži a už kolem desáté byl docela protivka. Tak jsem mu dala sváču a šli jsme si lehnout. Ono se to i hodilo, protože v jednu hodinu měla přijít holčina na angličtinu, tak jsem si říkala, že aspoň si taky na chvíli lehnu. Pro jistotu jsem si nařídila budíka. Dobře jsem udělala, protože jsme s Kubíkem vytuhli oba.

Když mi ten budík zazvonil, tak jsem chvíli nevěděla, která bije. Vůbec jsem se nemohla zmátořit. Oblékla jsem se a už jsem slyšela, že mě Markéta prozvání, což je signál, že už stojí dole u dveří. Jenže do toho se tak napůl probral Kubík. Takže jsem musela Markétu nechat čekat a první znovu uspat Kubíka. Další prozvánění. Na to už reagoval i Kubík... a za chvíli ťukala na dveře. No, přerušila jsem uspávání Kubíčka a šla jí otevřít. Poslala jsem jí do učebny a šla dokončit uspávání.

Naštěstí Kubík usnul asi během pěti minut, takže to bylo v pohodě. S Markétou máme jen 45 minut, takže to uteklo jako voda a na konci hodiny se přišel podívat i Kubík – tentokrát už vyspinkaný do růžova. Tak jsme šli Markétu vyprovodit a pak se vrátili domů.

Já dala do trouby oběd, i když už bylo jasné, že to bude večeře. :-)) Nějak mi to s tím spaním neklaplo dohromady. Ale to nám nevadilo. Holt jsme si dali okurku a rohlík se šunkou a sýrem a na kuřátko se bramborem se těšili.

Po třetí přišel taťka z práce a tak jsme si chvíli povídali. On nás tedy Kubík moc nenechal, protože si chtěl s taťkou povídat sám. A ve čtyři se kluci začali oblékat, protože je čekala první hodina cvičení v mateřském centru. Kubík byl prý moc hodný a šikovný.



A já měla v mezidobí čas hodit prádlo do pračky, sundat to, co bylo na sušáku a hlavně připravit postýlku pro Haničku. Hlavně jsem chtěla navléknout nebesa, protože u Kubíka jsem to nechala na taťkovi a jemu to nějak nešlo. :-))) Takže postýlku už máme připravenou.



Pak taťka přivedl Kubíčka domů a odjel ještě za prací. To bylo řevu. Kubík nechtěl taťku pustit a taky na něm bylo vidět, že je po tom cvičení utahanej... Protože mám jenom jedny nervy – a ty toho poslední dobou až tolik nevydržej – tak jsem mu dovolila vzít si dudlíka a šla mu nandat večeři. Bylo půl šesté. V šest měl snědeno – porci jak velkej kluk. A rovnou slezl ze židle a dobýval se do koupelny.

Byli jsme sice s taťkou domluvení, že ho vykoupe on, až se vrátí, ale co jsem mohla dělat. Tak jsem mu napustila vanu a hráli jsme si tam. Dneska asi i dostatečně dlouho, protože když jsem se pak zeptala, jestli už chce ven, tak ochotně souhlasil, což rozhodně není běžná praxe. :-)))

Tak jsem ho utřela, oblíkla do pyžamka a šla mu udělat Sunar. Vlezli jsme si s ním do pelíšku a Kubík si bez odmlouvání lehnul a pil. Mezitím jsem slyšela, že přišel taťka. Jako myška se proplížil kolem dveří, takže ho Kubík ani nezaregistroval. Jakmile malej dopil mlíčko, tak usnul. To bylo sedm hodin. Jsem zvědavá, kdy bude ráno vstávat, ale i kdyby brzy, tak to nevadí, protože zítra máme dopoledne docela nabitej program, tak bychom aspoň v klidu stihli snídani a ranní rituály.

Jak se cítím?

Dneska mě opět trochu bolí záda. Ale dneska to mám z tahání Kubíka. On jak byl takovej ospalej celej den, tak se pak chce pořád tulit a mazlit a já nemám to srdce mu to nedopřát.
A trochu mě začala pálit žáha, ale to si pocucám pastilku a je to hned dobrý. :-)

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

10. září – 9 dní do porodu

Co dělám?

Tak včera večer jsme to s taťkou nějak natáhli. On potřeboval dodělat propagační leták, který měl jít ráno do tisku, já zatím probírala fotky z dovči. Aspoň jsem je stihla protřídit. Ten digitální foťák je na jednu stranu super, ale z druhé strany je to mor. Člověk přiveze 300 fotek ani se nenaděje. Kdo to má pak probírat. :-)))

No zkrátím to – do postele jsme se dostali o půlnoci a to jsme ještě zdaleka neusnuli, protože jsme ještě jako vždycky bůhví do kolika kecali. A pak jsem se ráno mohla divit, že se mi nechtělo vylézt z postele. A to jsem ještě čekala studentku na půl osmou, takže jsem musela vstávat v sedm, přestože Kubík ještě spinkal.

Když jsem se vykopala z postele, tak jsem se oblékla a po návštěvě koupelny šla do kuchyně. Mrknu na telefon a tam zpráva od Katčiny maminky, že se hrozně moc omlouvá, ale že Kačka nepřijde, protože má nějakou exkurzi a zapomněla to nahlásit. Přiznám se, že mě to spíš pobavilo, i když bych mohla být i naštvaná, že jsem vstávala zbytečně. Beru to jako trénink na pubertu vlastních dětí. Třeba mě to pak tak nerozhází, až do tohohle stádia taky dorostou.

Tak jsem si sedla k počítači a začala vkládat ty fotečky z dovči, asi třetinu jsem jich měla už od večera a zbytek jsem nahrála ráno, pak ještě zbývalo je popsat. Do toho se vzbudil Kubík, takže jsem musela činnost přerušit a šla mu udělat snídani. A sobě taky.

Zatímco jsem popisovala fotky, Kubík si skládal puzzle. No to je trochu silné slovo, ale tak hrál si s tím. On vlastně dneska celej den nedělal prakticky nic jiného. Skládal si to u snídaně – ještě v pyžamu. Skládal si to dopoledne i odpoledne. Hrozně se mu to líbí. On to rozloží a pak mi kousky podává – nejdřív to zkouší sám, ale když mu to nejde, tak zavolá máma, dá mi puzzlík a já ho musím ložit. Je to docela sranda. Když to netrvá tři hodiny :-))).

Dopoledne jsme ještě čekali návštěvu. Měla přijet moje kamarádka – spolužačka ze základky. Domlouvaly jsme se, že dorazí po deváté, abychom mohli jít s Kubíčkem spát jako vždy po jedenácté. Jenže kamarádka se cestou zdržela, kvůli objížďce a dorazila až v jedenáct.

Kubík už byl tou dobou docela protivka – měla jsem v plánu mu dát oběd, že si zatím s Petrou popovídáme a že jídlo Kubíčkovi zvedne náladu. Náladu mu ale zvedla Baruška – což je Petry fenka – respektive ještě štěně ridgebacka. Kubíkovi se hrozně líbila a je na děti zvyklá, takže byla strašně hodná a v pohodě. Jedinej problém jsem tak měla já se svojí alergií, ale na tu chvíli se to dalo vydržet.

Když se Kubík vyblbnul s pejskem, tak jsem mu dala ten oběd a pak už se Petra zvedla, že půjde. Ani jsem jí nepřemlouvala, protože už bylo půl jedné a Kubík i já jsme měli dost. Hned jak jsme jí vyprovodili, tak jsme zalehli do postele a spali. Kubík se vzbudil už ve dvě a byl vyspinkanej. Já bych teda zvládla spát i dýl, ale co se dalo dělat.

Tak jsem vstala a šla udělat svačinu. Sobě kafčo, protože bylo potřeba trochu se probrat – cestou jsem ještě stihla spořádat celou bílou čokoládu. Byla moc dobrá. Po svačině si Kubík opět přinesl puzzle...

Naštěstí ve čtyři přijel taťka domů a osvobodil mě od Kubíka i od puzzlí. Kluci odjeli pryč a já měla čas jen na sebe. Tak jsem si dala konečně tu teplou vanu, co si slibuju už pár dní a pak se vypravila na tancování.

Holky mi říkaly, že prý mám bříško níž. Je to možný, já se tak nesleduju :-)). Jediné, co jsem zaregistrovala, že mi vylézalo z trička víc než minule :-))). Dneska byla poslední hodina tancování a musím se přiznat, že jsem na začátku vůbec nečekala, že se dotancuju až k ní.

Když jsem přišla domů, tak Kubík už spinkal. S taťkou jsme si dali večeři a já se vrhla na sepsání deníčku.

Jak se cítím?

Teplá koupel a tancování skvěle pomohly proti bolestivým zádům. Už jsou zase jako nová. :-)))

Jediné, co mě dneska trápilo, byly dotěrné dotazy, zda jsem ještě celá, jestli jsem ještě neporodila a podobně. Jako kdyby nevěděli, že až se mim narodí, tak pošleme zprávu. No počítám s tím, že bude hůř a dotazů tohoto typu bude přibývat.

Diskuze: maminka/rodime-online/rodime-v-primem-prenosu/nadule1

Další díly příběhu:

Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce