Školkáček Andulka od Veru-beru 2011-2012

„Ahoj,

jmenuji se Veronika, je mi 33 a řídím jednu normální rodinku. Mám muže Lukáše, který je o 6 let mladší a syna Štěpánka, který je veselý a zvídavý a budou mu dva roky.

Mám taky chytrou a krásnou dcerku Aničku, které je 4,5 roku. Do naší smečky patří ještě štěně francouzského buldočka "Pepa",“ představuje se nám Veru-beru.

V Praze přijetí do školky nehrozilo

Letos jim doma nastává velká změna, Anička půjde do školky, ale nepředbíhejme:

„Vloni jsme bydleli ve městě, které mělo jedno z nejvyšších čísel novorozených občánků a tak odevzdání přihlášek do 3 státních školek nezaručovalo přijetí tehdy 3,5 leté Aničky. Nepřijali ji. Byla jsem doma se Štěpánkem, tak mně to nevadilo. Jen mi bylo dcerky líto, že kromě nás a hrstky sousedů nezná nikoho jiného.“

Stěhování na „venkov“ a návštěva místní školky

Na podzim se Veroničina rodina přestěhovala do menšího městečka, připomíná spíše vesnici, ale má vlastní školku i základní školu.

Veronika netrpělivě vyhlížela avízo o zápisu do školky. Nakonec se z něj vyklubal Den otevřených dveří s odevzdáváním přihlášek. Areál školky se Veronice zamlouval. Velká zahrada nabízela dětem obrovské vyžití, spousta houpaček, skluzavek apod.

„Přes zahradu jsme dorazily do budovy rozdělené na jednotlivé třídy. Vše na mě tehdy působilo vesele a přátelsky až na jednu paní učitelku. Ta ani nezvedla oči při našem příchodu a pozdravu. Nakonec se ukázala být na děti velmi milá a Anička se díky ní okamžitě začlenila do kolektivu. Když ji pak pozvali ke stolu, ať si s nimi vyrobí a vystříhá berušku, byla v sedmém nebi. Při odchodu mě Anička přemluvila, že chce s dětmi zůstat. Paní učitelka tedy Aničku připojila k dětem, na mě si vzala telefon, že za hodinu a půl zavolá. Všechno proběhlo na jedničku a ke spokojenosti všech stran.“

Bude přijata?

Za pár týdnů Veronice přišlo kladné vyjádření o přijetí dcery. Nadšení jí však vydrželo pouze do přijetí následujícího dopisu.

Utáhneme to finančně?

V něm byly již podrobnosti o docházce a také informace o ceně. „Na to, že se jedná o státní školku, to byl docela mazec, platí se bez mála 2000 Kč měsíčně,“ svěřuje se Veronika. „Už teď vím, že nám ty peníze budou chybět. Rodinu živí pouze manžel a moje mateřská, a to jsme 4. Co s tím? Manžel řekl, že to nějak zkusíme, ale jak se nevyjádřil.“ Veronika je připravena na to, že když školku neutáhnou, bude muset Aničku odhlásit. „Je mi z toho smutno a nechci ji o to ochudit, je strašně laskavá na ostatní děti, menším pomáhá. Mám dokonce obavu, že ji bude štvát, když bude někdo jednat nefér. Také mě již doma občas rozčiluje, a já si říkám, „Ať už je v té školce!“, ale vím, že o ní budu mít strach.“

Školka nabízí i rozličné kroužky, „myslím, že zkusíme tanec“

Ke školce patří několik kroužků. „Zahlédla jsem tam tanec, což bude jasná volba, ale třeba mě Andulka překvapí a nebude tam chtít chodit,“ píše s obavami Veronika.

„Loni totiž docházela do tanečků, které byly ve vedlejší vesnici. Ale letos to vypadá, že vše bude díky školkovnému hlavně o penězích, proto nevím, jak a kam ji budu moci přihlásit. Moc ráda taky maluje a dělá předškoláčkovské úkoly z příruček a sešitů a miluje si na něco hrát. Jak slyším „Mami, ty budeš jako...." , tak jsem vyřízená, mě to šíleně nebaví, raději jí dělám bludiště a úkoly na papíře, nebo si s ní jdu zahrát stolní hru, konečně se naučila i prohrávat!“

Co si všechno nachystat a nakoupit do školky? Hlavně poutka na oblečení

Do školky jsem shánět nic nemusela, oblečení na převlečení máme to běžné a holky Bolky mne všechny ujistily, že nic extra kupovat do školky není nemá smysl, protože dítě vše ve školce zničí. Bačkorky jsem měla už koupené a nic jiného ředitelka nepsala. Náhodou jsem za jednu práci dostala poukaz do firmy, kde jsem si vybrala látkové štítky - poutka s potiskem (jménem) dítěte, to bude jediná příprava na školku, našít štítky na oblečení.“ Také stačí koupit látkovou stuhu, tu dostatečně dlouhou našít na oblečení, aby se dítěti dobře věšelo. Úzká poutka jsou pro dítě trápením. Na poutko nezapomeňte fixou na oblečení napsat jméno dítěte.

Nácvik režimu

„Abych vlastně nezapomněla, dala jsem si za úkol, že ji budu ukládat večer dříve, aby si zvykla a měla ráno sílu vstát. Takto si nacvičíme do začátku školního roku. Tohle bude pro nás největší změnou. Zatím nás ráno čas netlačil.“

„Je jasné, že když jsem doma na mateřské, budu Andulku do školky vodit já, ale mám obavy o Štěpánka, že tam bude taky chtít, že se zasekne na jejich zahradě a bude to dennodenní scénka.“ Pomoc s ranním umístěním Aničky do školky nabízí i manžel. Anička již od roku a půl po obědě nespí. Veru má obavy, že ji tam budou nutit ležet a odpočívat, a tudíž nebude šance ji později po obědě vyzvednout.

A co na to Anička? Těší se? Je na školku připravená? Co již všechno umí?

„Do školky se Andulka moc těší, má ideální představu o přátelském prostředí plném kamarádů, tak jak vše viděla při Dni otevřených dveří. Ale příliš často o tom mluvit nechci, aby neznejistěla. Zamýšlela jsem se, co po ní budou ve školce chtít. Obléknout se i obout, umýt ruce, utřít se na WC umí, jen s jídlem je potíž, šťourá se v něm a vlastně jí hodně málo. Změna je poslední dobou v tom, že začala jíst maso. Pak jsem jí taky začala dávat k talíři nůž, Štěpánkovi všechno krájím a jí automaticky také.“

Tak se nechme překvapit, jak Andulka vykročí z domova do světa.

Na základě vyprávění Veru-beru zpracovala Naďa Barochová.