1. Galinino dětství 

Kde jste se narodila a v jaké rodině jste vyrůstala?

Kořeny mám v Beskydech. Narodila jsem se sice v ocelovém městě Ostravě, ale po rozchodu rodičů jsem spoustu častu trávila s babičkou na Hukvaldech, v rodišti Leoše Janáčka. Ostrava mi k srdci moc nepřirostla, zato tajemné Hukvaldy a celé Beskydy ano. Vzpomínky na byt v Ostravě mám už dost mlhavé, ale beskydské louky a potoky mají pořád velmi jasné a barevné kontury. Dům, ve kterém jsem trávila dětství, bylo bývalé řeznictví, kam prý Janáček potají docházel za řeznickou dcerkou. V jedné části byly dochovány místnosti s porcelánovými háky na maso, které sloužily jako mrazírny. Jako malá jsem se tam bála jít. Byl to strašidelný dům, ale velmi jsem to místo milovala. Dnes už nám ten dům dávno nepatří, ale porcelánové háky nám slouží v hale v mém domě jako věšáky na kabáty, a tak mám kus dětství z Moravy sebou v Čechách.


Rodina, ve které jsem vyrůstala, byla malá, uzavřená a intelektuálská. Maminka byla dramaturgyně v ostravské televizi, nevlastní tatínek režisér na volné noze, dědeček spisovatel, takže o tzv. umělecké vlivy, které mě pravděpodobně formovaly, nebyla nouze.

Galina Miklínová                                              

Víte, proč Vám rodiče vybrali Vaše netradiční jméno a co znamená?

Týden jsem se dokonce jmenovala Nora. Dlouho jsem vlastnila očkovací průkaz se jménem Nora Hůlová. Jen to jméno tam bylo přeškrtnuto a nad ním bylo napsáno Galina. Traduje se, že to byla práce dědečka, maminčina tatínka, kterému se jméno Nora prý tak strašně nelíbilo, že mě nakonec přejmenovali. Takže nakonec jsem z Nory Hůlové – Galina Miklínová :-).

Dlouho jste byla jedináček, na co nejvíce z tohoto období vzpomínáte?

Právě na tu samotu v dětství. Babička byla skvělá, ale na dětské hry ji moc neužilo a s dětma z vesnice jsem do kontaktu příliš nepřišla. Takže jsem šťastně bloumala opuštěným pivovarem a hlavně zpustlou pivovarskou zahradou. Byla jsem takovou malou pivní vílou. Později jsem i v přilehlé oborní hospůdce U sudu čepovala štamgastům pivo. Samozřejmě pod dozorem rodičů a babičky. Pro mě je dětství spojeno s kouřovou clonou marsek, přes kterou vidím věčně činorodou babičku, dále s vůni jabčáku, který při práci popíjela, a teplem z kachlových kamen.

Galina Miklínová                                                

Jak Vás rodiče vychovávali a k čemu Vás v dětství vedli?

Byla jsem poměrně vynalézavé dítě, takže se, tuším, snažili zahlazovat všechny ty průšvihy, co za mnou zůstávaly. A že jich nebylo málo. Vlastně jsem se zklidnila až na na konci základky, a to když jsem se dostala na střední uměleckou školu. Jak se říká, konečně jsem se našla. Rodiče dost pracovali, dnes by se řeklo, že budovali kariéru, a tak se „pouze“ snažili z nás se sestrou vychovat slušné lidi. Ale na nějaké běhání s námi z kroužku do kroužku nebyl čas. Dříve se to takhle ani neprožívalo. Naučili nás rekreačně plavat, lyžovat a jezdit na kole a zbytek času jsem bývala zalezlá v městské knihovně a následně doma s vypůjčenýma knihama. Do LŠU jsem chodila kreslit asi dva měsíce, jenže jsme víc chodili paní učitelce na nákup, a tak mě naši odhlásili.

Byl někdo z rodiny umělecky založený, víte po kom jste svůj talent zdědila?

Je tam přetlak talentů z obou stran, ale já si zas tak talentovaná nepřipadám. Na školách, kde jsem studovala, jsem potkala spoustu talentovanějších kolegů. Talent je pouze část úspěchu, zbytek je práce, práce a zase jen práce. A také trochu štěstí. Být v pravý čas na správném místě. Asi se mi podařilo skloubit všechno dohromady. Dost jsem na sobě pracovala a měla štěstí.

Galina Miklínová                                              

Ale k zpět otázce: rodově a talentem nejblíže mi je asi můj strýc, malíř a sochař Zdenek Hůla. Ale také jeho bratr – můj tatínek Jiří Hůla byl a je velmi inspirativní a neuveřitelně pracovitý a zapálený pro věc. To se hned tak nevidí. Kromě vlastní tvorby vybudoval největší soukromou sbírku dokumentů českého a slovenského výtvarného umění v Evropě – Archiv výtvarného umění a počítačovou databázi Abart. Prý jsem zlomek z toho jeho motoru snad podědila. Nicméně i z máminy strany byli v rodině poměrně známí malíři.

Jako dítě jste jistě měla velmi bujnou fantazii, vymyslela jste si ještě jiné postavičky kromě proslulého Kanafáska?

To už si nepamatuji, ale můj nevlastní tatínek si vymýšlel příběhy o dvou letcích (možná to byli kosmonauti) a ti přistávali večer na kulaté slaměné lampě v mém pokoji jako na planetce a bylo to zaručeně dost srandovní povídání. Navíc jeho prsty v prachu na stínidle, když předváděl, jak tam šlapou, zanechávaly opravdové stopy a tím to bylo více autentické.

Kdo Vám četl pohádky a jaké knížky se Vám líbily?

Víc si pamatuji čtení zmíněného táty, ale četla mi i maminka. Vzpomínám si, jak mi četla pohádky bratří Grimmů. Pekelně jsem se bála. Dobře si ale pamatuji až vlastní čtení knih. Milovala jsem Pipi Dlouhou punčochu, Andersenovy pohádky, později jsem brala naši obrovskou knihovnu regál od regálu zleva doprava. 

Galina Miklínová                                            

Kdo a kdy objevil Vaše nadání? Navštěvovala jste jako dítě výtvarný kroužek?

Měla jsem ve třetí třídě dvojku z kreslení a kariéru v lidušce jsem, jak jsem už uvedla výše, také moc velkou neudělala. Dlouho se tedy o žádném nadání ani nemluvilo a spíš byli všichni nešťastní, že jsem takové zlobivé budižkničemu. Jen babička a dědeček tomu věřili, že ze mne něco nakonec bude. V sedmé třídě jsem vyhrála návrhářskou soutěž v Pionýrské vlaštovce (televizní pořad pro mladé), moje modely ušili profesionálové a modelky je předváděly v televizi. To bylo radosti, slávy a taky trochu důvěry v mé nadání! Vzhledem ke trojkám z matiky a fyziky bylo rozhodnuto: podala jsem si přihlášku na střední uměleckou školu.

Studovala jste umělecké školy, jaký byl studentský život mezi umělci?

Uvolněný:-). A vzrušující!

Ale to asi víc na střední umělecké škole. Odešla jsem ve třinácti z domu, kde už to jako s každým správným puberťákem trochu skřípalo, a objevila úplně něco jiného. Byl to nový a skvělý svět. Vznikla přátelství na celý život, objevila jsem radost z cesty k cíli, prostě jsem tam za ta léta dospěla. Na VŠUP, kam jsem se dostala až na počtvrté, to už bylo jiné. V tom mezidobí jsem učila, uklízela, a když mě přijali do ateliéru animace, bylo už těsně po revoluci a bylo to divoké, báječné období. Škola trvala šest let, což byl časový luxus, kdy jsem stihla vyzkoušet spoustu věcí, včetně stáží, i když jsem už byla zodpověnější. Věděla jsem už, co chci v životě dělat.

 Galina Miklínová

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Fotografie poskytla: Galina Miklínová

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

Další části rozhovoru:

2. Kariéra režisérky a ilustrátorky

3. Práce na volné noze

4. Mateřství

5. Životní styl

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

1. Galinino dětství - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobry den, paní doktorko, moc bych Vás prosila o radu, dnes ráno jsem byla na očkování břišního tyfu kvůli plánované cestě do zahraničí a za chvíli poté jsem si dělala těhotenský test a vyšel pozitivně. Velmi mě to vyděsilo, bojím se, aby vakcína nějak neublížila těhotenství. Menstruaci mám dostat až za 5 dní, ale čárka už je hezky vidět. Prodělala jsem již dva aborty a strašneěse bojím, aby to tentokrat bylo vše v pořádku. Myslíte, že očkování takhle na začátku může nějak poškodit budoucí plod? Moc děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den, v tak ranné fázi těhotenství by toto očkování na vývoj plodu mít nemělo. Teď už s tím každopádně nelze nic dělat, ale myslím, že velké obavy nejsou na místě.

MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline | dnes, 09:51
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce