Porodnice Praha - U Apolináře, Všeobecná fakultní nemocnice

Porod červenec 2017 - spokojenost
Tuto porodnici jsem si vybrala především kvůli dobrým recenzím a velmi kvalitnímu vybavení včetně oddělení pro nedonošené děti. Je celkem těžké se přihlásit přes registr, jelikož je velký zájem. A obzvláště ženy rodící v letních měsících, já měla termín koncem července, (kdy se postupně maluje ve všech porodnicích v Praze) musejí mít velmi rychlý internet a rychlé prsty, protože kapacita je snížena snad skoro o polovinu.
V době těhotenství jsem byla pouze 3 krát na ultrazvuku a musím podotknout, že je to vždy výlet minimálně na půl dne. Z odborného hlediska jsem byla ale vždy velmi spokojená. Vždy mi lékař/lékařka vše popisoval/a, aniž bych je o to musela žádat, a veškeré otázky mi zodpověděli. S přítomností studentů se musí počítat, jelikož jde o fakultní nemocnici.
Přestože mi bylo teprve 24 let, kvůli hraničnímu prvotrimestrálnímu screeningu mi byl doporučen odběr plodové vody. Po rozhovoru s velmi milou paní docentkou Baxovou, která mi vše srozumitelně vysvětlila, včetně výsledků, riziku, postupu zákroku apod. jsem se rozhodla zákrok podstoupit. Rozhodně jsem nebyla do ničeho nucena, rozhodnutí bylo zcela na mne, což velmi oceňuji.
Samotný odběr proběhl v únoru 2017 a prováděl ho profesor Calda, byla jsem opět velmi spokojena, zákrok nebyl bolestivý, jen trochu nepříjemný kvůli vpichu dlouhé jehly. Ale vše proběhlo rychle bez zdržování. Atmosféra na sálku byla příjemná, sestřičky taktéž. Jen při čekání na samotný odběr sedí člověk s dalšími 2-3 těhotnými maminkami a nemá prakticky žádné soukromí, vše je slyšet, otevřeně se baví o zdravotním stavu.. Ale pro mě osobně to nebyl problém-já jsem věděla něco na ně, ony zas na mne, tak to bylo fér.
Čekání na výsledky bylo neuvěřitelně dlouhé (asi jen týden, ale pro mě to bylo jak rok) a naštěstí vyšlo vše v pořádku.
6 týdnů před termínem porodu jsem docházela 1x týdně na monitor. Objednávání přes internet na konkrétní hodinu většinu dnů fungovalo, jen jednou jim spadl server či cosi, ale i tak to šlo rychle. S blížícím se termínem porodu ovšem končí možnost objednání předem, jelikož to už bývá plné. Ale nikdy jsem nečekala déle než 45 minut. Samotné monitory (je jich tam asi 5) obsluhuje většinou jedna porodní asistentka, která tam má 2-3 studentky, které ale bývají velmi schopné a jsou celou dobu pod kontrolou.
V den termínu porodu mi byl proveden monitor a byla jsem odeslána se na dvě hodiny projít po Praze, protože se jim nějak nezdařil. Po dvou hodinách mi ho natočili znovu a s velmi mírnými kontrakcemi mě poslali domů. Já jsem odpoledne ještě oběhala pojišťovny, obchody apod. A konečně se dostávám k samému porodu - Hned další ráno jsem se probrala a sotva jsem vstala, pomalinku mi začala odtékat plodová voda. Bylo sedm ráno a jelikož nebydlíme v Praze, tak jsme do porodnice jeli v největší ranní dopravní špičce. Cestou jsem se snažila zachovat klid, jelikož přítel byl už tak dost nervozní. V autě jsem měla kontrakce po 3-4 minutách, tak jsem trochu doufala, že můj první porod proběhne rychle. Navíc váhový odhad byl 14 dní před termínem 2,8 kg, tak jsem věřila, že budu mít tak 3 kilové miminko. Do porodnice jsme dorazili v devět dopoledne, hned mě ochotně přijali na sál, udělali monitor, pak prohlédli, pak klystýr. Byla jsem v místnosti se 2 sprchami, 2 záchody a 2 velkými gymbally. To vše mohl člověk využít dle libosti. Po většinu času jsem tam byla stejně sama, zrovna ten den nebylo moc rodiček. Rovnou mi určili místo na porodním sále (to byla ale výjímka, většinou ženy chodily ještě do nějaké jiné místnosti, kde jsem já nebyla), tam jsem se dostala asi v půl dvanácté. Museli mi píchnout plodovou vodu, protože odtékala moc pomalu. Na epidural se mě ptali několikrát a jak se postupně bolest zvyšovala a na rychlý porod to nevypadalo, tak jsem k němu svolila. Píchal mi ho moc šikovný pan doktor, jméno si bohužel nepamatuji, měla jsem tam jiné starosti. Jak čas postupoval, mohla jsem si kdykoliv zajít zpět do sprchy, pak jsem si požádala o gymball a ochotně mi ho donesli vedle lůžka na porodní sál (ale to jsem byla asi také výjimka, nikomu jinému ho nenesli). No jak šel čas, tak mi dali druhou dávku epiduralu a k tomu mi ještě dávali nějaké čípky na urychlení, protože to vše postupovalo hrozně pomalu. Asi ve tři mi i druhá dávka epiduralu přestala účinkovat a bylo mi sděleno, že další už dostat nemůžu. No tak jsem si pomyslela, že aspoň to čekání mi usnadnil a že budu muset zažít skutečnou bolest porodu. Po celou dobu mi radili všelijaké úlevové polohy, a až ke konci mě nutili vytrvávat v těch nejbolestivějších polohách, aby šel porod co nejrychleji. Asi v půl čtvrté mi lékařka sdělila, že jsem dostatečně otevřená, jestli necítím tlak na konečník. Já ale nic necítila. Na monitoru bylo miminko spokojené, moje porodní cesty připravené ale dítě nikde. Porodní asistentka mi krásně vysvětlila jak mám správně tlačit a přestože mě ubezpečovali, že dělám vše správně, miminko nechtělo sestupovat, slyšela jsem jen jak pořád dokola opakují že kolem hlavy má pořád moc prostoru a že nejde dolů. Nakonec po marném snažení a asi čtvrt hodině prosení (byla to hrůza slyšet pořád že nechce dolů a kontrakce jak blázen snad s pauzami jen asi 5 vteřin) se v půl páté odpoledne rozhodli přistoupit k císařskému řezu. Šlo to vše pak strašně rychle, byl to opravdu sehraný tým, každý přesně věděl co má dělat a kde být a asi za 25 minut po rozhodnutí o císaři přišla na svět dcera Anežka. A váhový odhad také moc netrefili, měla skoro 4,1 kg.
Jen mi ji v rychlosti ukázali a odnesli pryč. Když mě pak převáželi ze sálu na JIP, tak mi novopečený tatínek ukazoval její fotky a jak si ji choval. Já jsem mu tak záviděla! Na pokoj mi ji donesli asi 3 hodiny po porodu jen na přiložení, byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě a já rázem zapomněla na veškerou bolest, kterou jsem prožila.
Na JIP přišla fyzioterapeutka, která vysvětlila cvičení a vstávání, člověk dostal i papír kde bylo vše srozumitelně popsáno. Jen krátce k oddělení šestinedělí - jak jsem zmiňovala, malovalo se, takže jsem byla na dvoulůžkovém pokoji, který byl původně pro rizikové těhotenství, takže vážení miminka na chodbě, ale na druhou stranu každý pokoj měl vlastní koupelnu a záchod. Jídlo celkem chutné, porce dostačující, nejsem moc náročná. Péče o maminky výborná, péče o děti velmi dobrá. Trvají na pravidelném kojení co 3 hodiny, když jsem nechala malou spát 4,5 hodiny tak mi bylo vynadáno. Vůbec nemají potíže dát umělé mléko a propustit s dodatkem "kojená a dokrmovaná Hippem", ačkoliv dostala jen jednou 20 ml, pak již nebylo třeba a pediatr se pak diví, co to tam píší.Ohledně péče o miminko, tak prvorodičkám vše vysvětlí a ukáží, vícerodiček se zeptají a případně také zainstruují. Paní matrikářka je trošku přísná, tak je dobré mít všechny formality připravené, pak se občas i usměje.
V porodnici vám zapůjčí noční košili, oblečení pro miminko, porodnické vložky (těch je dostatek), plenky pro miminko jsou jen na 1 den, olejíček apod. k dispozici jsou. Dostali jsme jeden balíček vlhčených ubrousků, což na těch pár dnů bohatě stačilo. Co je dobré mít s sebou je kojící čaj + další věci, co porodnice uvádí na stránkách.
Strávila jsem v této porodnici celkem 4 noci (kvůli císaři) a celkově jsem byla velmi spokojená. Při příštím těhotenství se určitě znovu rozhodnu pro tuto porodnici.

Porod 2016 - zcela spokojená
Rodila jsem v lednu 2016 a byla jsem spokojená. Možná za to může fakt, že porod nepovažuji za vědu, nemám přehnané požadavky, antipatie k lékařům a dojem, že vím všechno nejlíp po přečtení pár článků na internetu, a fakt, že jsem rodila úplně sama, ale opravdu musím personál pochválit, a dá-li Bůh, rozhodně tam budu chtít porodit i nějaké své další děti.

Na příjem jsem se dostavila po podezření na únik plodové vody 7. 1. kolm 18.00. Myslela jsem si, že to bude planý poplach a původně to tak i vypadalo, ale nakonec při kontrole ze mě skutečně nějaká plodovka vytekla a s ohledem na pozitivní nález na streptokoka si mě tam nechali. Na lůžkovém mě přivítala neskutečně milá porodní asistentka, paní Petra Šlechtová, s níž jsem potom i následující den odrodila. Strávila jsem tam noc za pravidelného natáčení monitorů a podávání antibiotik. Kontrakce nepřicházely a nebyla jsem otevřená. Večeři jsem nedostala pro případ, že by se porod rozběhl, zkomplikoval a bylo nutné použít narkózu. Až někdy kolem 22.00 začaly lehké kontrakce, po kontrole mi bylo řečeno, že se stále neotvírám a že druhý den ale už určitě porodím, takže mi dají nějakou tabletku na utlumení děložní činnosti, abych se mohla vyspat a posbírat síly na zítřek. To jsem přijala s povděkem.

Do dalšího dne jsem vykročila zcela bez kontrakcí, na pokoj ke mně přibyly další nastávající maminky, takže mi bylo veseleji. Navíc jsem dostala snídani. Celé dopoledne se nic nedělo a asi někdy po poledni se na vyšetření ukázalo, že se začínám otvírat. Protože jsem ale neměla žádné kontrakce, informovali mě, že mi tedy dají tabletku na vyvolání porodu. Opět jsem souhlasila, chtěla jsem rodit normálně a ne císařem, a kvůli tomu streptokokovi nemělo díte v děloze už moc času. Dostala jsem tabletku. Tak hodinu se nic nedělo a pak přišly první kontrakce. Kontrakce se zrychlovaly. Byla jsem prvorodička a všechny předporodní kurzy jsem měla tak nějak na háku, takže jsem si je ani nestopovala. To jen ta jedna zkušenější maminka, co tam se mnou ležela, říkala, že už je mám nějak časté. Tak jsem zavolala sestru, že mám dojem, že už to asi přichází. Odvedla mě na přípravu, že si mě ještě vyšetří, a zeptala se mě, jestli chci klystýr a epidural. Obojí jsem chtěla, ale při vyšetření se ukázalo, že na epidurál už je pozdě. Když mě vedla na tu přípravu, tak jsem koukala na hodiny, bylo 14.10. Dostala jsem tedy klystýr a pokyny, ať si tam volně chodím mezi toaletou a sprchou, jak budu chtít (ještě tam byl míč a nějaké další pomůcky, ale já jsem nic nevyužila). No, co budu povídat, bylo to jako smršť. Nebyla jsem připravená na kontrakce a jejich sílu a nevěděla, co dělat. Někde jsem totiž četla, že dítě během porodu rotuje a že tlačit by se mělo jen v případě, že rotaci dokončí. Mě to hrozně nutilo tlačit, ale bála jsem se, abych třeba dítě nějak neskřípla. Tak jsem začala křičet o pomoc :-). Vyděšené asistentky přiběhly, vysvětila jsem jim situaci, tak mě vzaly, podpíraly a odvedly na porodní sál. Cestou mi říkaly, že to všechno bude dobré, že mám štěstí, že jsem začala rodit takhle odpoledne, že jinak by mě ani neměly kam dát, jak tu měly plno, a že teď budu mít luxus, sál jen pro sebe... no zkrátka se mě snažily trošku odpoutat od těch kontrakcí (neb viděly, že jsem celkem poplašená). Byly fakt milé, klidné, usmívaly se na mě. Položily mě na lehátko (za což jsem byla moc ráda, neumím si představit, že bych neležela, neměla bych sílu se udržet nikde jinde než na zádech) a instruovaly. Bohužel jsem byla tou bolestí úplně v křeči a nedokázala jsem se uvolnit. Takže mě natočily na bok a jednu nohu mi zapřely o takový ten držák na nohu (jak jsou na gynekologických křeslech), což mi velmi pomohlo, mohla jsem tlačit, aniž bych byla zároveň ztažená. Ta druhá asistentka (paní Martina Baxová) vždycky přišla občas na pomoc, například mi na položením předoktí na břicho ukazovala, kam mám tlačit (opravdu položení, nikdo mi po bříše neskákal, ani na něj netlačil). Takže jsem tlačila, paní Petra mě s úsměvem podporovala, hlásila, že už vidí vlásky, nechala mě i sáhnout, odpovídala a reagovala na všechny ty tlachy, co jsem mezi kontrakcemi vypoušetěla :-). Nastřihla mě, což mi sice neřekla, ale nijak mi to nevadilo. Cítíla jsem lehoučké píchnutí, tak jsem se zeptala, jestli mě nastřihla, ona řekla, že ano. Dál jsem to neřešila. Zanedlouho byl konec. Ve 14.58, necelých 50 minut po podání klystýru, se narodila dcera. Ukázalo se, že pro nastřižení byl důvod, protože byla celkem veliká: 3950 g a 51 cm a měla i docela velkou hlavu. Položily mi ji na břicho, pak ji odnesly na všechny ty procedury. Mezitím mě porodník zašil. Pak mi znovu přinesly dceru, přiložily k prsu a nechaly mě tam s ní asi tak 15 - 20 minut. Pak ji odnesly na novorozenecké a já jsem tam ještě hodinu ležela, dostala jsem kapačku a oběd.

Pak mě odvedla sestra na novorozenecké, kde jsem ležela a odpočívala. Neměla jsem soukromý pokoj, byla jsem ještě s dvěma sympatickými maminkami. V podvečer nám přivezly miminka a ptaly se, jestli je chceme už na noc nebo jestli si ještě chceme odpočinout. Všechny jsme zvolily druhou možnost a měly možnost se alespoň jednu noc vyspat, což bylo velmi fajn :). Druhý den ráno nám děti přivezly a už to bylo jenom na nás. Dostaly jsme instruktáž, jak miminko koupat, jak o něj takto na začátku pečovat, což bylo velmi užitečné. Sestřičky byly až na jednu (se kterou jsem naštěstí musela jednat jen jednou) velmi milé a snažily se nám pomoct, jak to jen šlo, ale bohužel jsme tam všechny měly problém s kojením. Ony nám sice teoreticky řekly, jak na to, ale preferovaly polohu na boku, což je poměrně složitá poloha a my jsme nebyly schopné tam to dítě samy naštelovat. Řešením bylo, že sestřičky obíhaly pokoje, když jsme chtěly přikládat, a dítě nám vždycky přiložily, ale bohužel nás to nenaučily. Každopádně ale navzdory tomuto si prostě nemohu a nechci stěžovat, protože ochotné byly velice, a to v kteroukoliv hodinu, denní i noční.

Jako jediné negativum uvedu stravu, asi jsem moc vybíravá, ale opravdu to nebylo dobré a na můj apetit toho bylo málo, takže díkybohu za celkem dobře zásobeny bufet. Dostávaly jsme navíc každé ráno bílou kávu, což nevím, jestli je úplně vhodné (já navíc kávu nepiju a její chuť mi vyloženě vadí). Vybavení je zastaralé, ale to mi až tak nevadilo. Strávila jsem tam jenom 3 dny, takže se to přežít dalo, ostatně i ta strava. Nejdůležitější pro mě byla porodní péče a tu hodnotím na jedničku.

2015
Rodila jsem u Apolináře v červnu 2015, nejdříve jsem si pochvalovala vše, jako prvorodička omámená hormony a štěstím, ale postupem času a teď když mě pomalu čeká znovu výběr porodnice, tak už si tak jistá nejsem. Personál byl bez výjimky výborný, to ano, ale zbytek tedy nic moc. Od příjmu, kdy nechali manžela na hlavní chodbě ( je tam ještě chodbička pro doprovod, do které ho nikdo nepozval ) a tak dost dlouho vůbec nevěděl co se děje, kde jsem, apod. Když mě po 40ti minutách konečně pustili z monitoru, tak se slovy ať jdu chodit a kde jsem se ocitla? Též na chodbě, ale konečně s manželem a spoustou jiných lidí, návštěvníků, lékařů, uklízeček..:-D ( takže pokud chcete mít manžela u sebe v 1. době porodní, tak na chodbě, nikde jinde pro něj není místo ) Nicméně kvůli krutým křížovým bolestem jsem toho moc nenachodila, ta jsem se vrátila, manželovi opět zavřeli před nosem a že jdeme na přípravu. Ta pidikoupelna a hekárna zároveň to se nedá popsat. Byla jsem moc ráda, že jsem tam zrovna byla sama ( jinak to je i pro další maminky, takže normálně je soukromí na bodu mrazu ), ale jen chvíli, po sprše, kdy jsem se snažila rozdýchávat bolesti, přišla mamina po porodu, držela si vložku mezi nohama a šla do sprchy. Jako dobrý, jsme na stejné lodi, ale vše vidět nemusím a ostatní taky ne. Porod katastrofa, narvali do mě oxytocinu, jak do koně, PA tlačila na břicho a divila se, že tak nemůžu tlačit, až to skončilo obřím nástřihem a vexem. Poporodní péče byla výborná, vše vysvětlovali, starali se, byli ochotní, ale prostředí, jak z dob krále klacka ( tvrdé dřevěné židle, rozpadající se skříně na pokojích, nefungující sprchy a houpající se záchody ), kdo si nezaplatí nadstandard musí to tam prostě nějak vydržet, dá se to. Ale podruhé budu volit porodnici, kde doprovod u porodu může být u celého porodu a kde budu mít alespoň trochu soukromí na porod. Jinak personál super, všichni opravdu moc hodní a ochotní, jen to prostředí a způsoby vedení porodů, kterým jsou naučené PA celý dojem trochu kazí.

MUDr. Michaela Mikešová
Rodila jste některá za pomocí této lékařky anebo jste pacientkou(klientkou) této lékařky?
Děkuji za odpovědi
Petra Chrástecká

3 porody
Rodila jsem tam vechny 3 moje deti, vzdycky jsem se tam rada vratila, skvela pece.

Skvěle, skvěle, skvěle..
Původně jsem byla registrována v jiné porodnici, ale v době mého porodu malovali. Měla jsem termín 27.5., ale nakonec se porod rozjel až 4.6. v 41+1tt, po třetím provedeném Hamiltonu. Ten den mi ještě v poradně hrozili, že když se porod nerozjede do dvou dnů, budou vyvolávat ( malý měl i větší váhový odhad ). Nakonec jsem z poradny odjížděla s bolestí břicha a modlila se, aby se prcek umoudřil. Po několika hodinách mi začali slabé kontrakce, ale rovnou po čtyřech minutách. V 18.00, když jsme je s manželem měřili asi hodinu, volali jsme sanitu a ta nás odvezla k Apolináři.   Zprvu nebyli zrovna nadšení, jelikož tam měli celkem plno ( asi chyba komunikace ), ale dali mě na monitor, s tím, že se uvidí. nakonec si mě tam nechali, ujala se mě úžasná porodní asistentka, ten den můj anděl - chodila, ptala se, zda něco nepotřebuji, pohladila, uklidnila, úžasný..Porod se krásně rozjížděl a i když bolesti byli strašný, tak jsem se těšila na toho našeho drobka a čas mi utíkal hrozně rychle. Pan doktor, moc milý, sympatický, i když se jich na mě nakonec vystřídalo více, porod sice krásně začal, ale bohužel se zkomplikoval zeslabenými kontrakcemi a velikostí miminka, kterému museli nakonec pomoci ven vexem. Užili jsme si své, včetně manžela, který byl u porodu, ale ta profesionalita, pohoda, vstřícnost a klid - byla jsem naprosto nadšená, hrozně mě mrzí, že jsem si nezapamatovala ani jedno jméno a že už jsem za celou dobu pobytu na šestinedělí nikoho z nich nepotkala.
Na šestinedělí úžasné sestřičky, skvělá péče a opět ochota. Pomůžou s kojením v jakoukoli hodinu, vše vysvětlí, usmívají se.. 
Jídlo se dá sníst.. 
Když to shrnu, šla bych hned znovu, nenarazila jsem tam na jedinou osůbku, která by "neměla svůj den", všichni od příjmu až po uklízečky byli příjemní, ochotní a profesionální. Nakonec jsem byla ráda, že v té "mé" porodnici malovali..  Takže na 1000% za mě doporučuji..     

Hodnocení Apolináře - dva porody
1. porod - dvojčata, v týdnu 30+0, rok 2013. Náš první porod proběhl po 18 dnech pobytu na rizikovém oddělení. Rodili jsme po ranním UZ, který u plodu B naměřil nejen reverzní průtoky pupečníkem s pulzací vény, ale byla i bez plodové vody a 3x pupečník kolem krku. Porod proběhl císařským řezem. Péče o mě byla fantastická. Epidural mi píchli tak, že jsem naprosto nic necítila a kdyby nebylo sestry, která mi popisovala, co se děje, o ničem nevím. Manžel u porodu byl. Poporodní JIP naprosto super. Dvojčata byla po porodu umístěna na neonatologické oddělení. Plod A měl 1.525g a 42cm, plod B 880g a 34cm. Oddělení šestinedělí tenkrát hůře spolupracovalo s oddělením neonatologie. Takže když mi oznámili, že půjdu domu a děti zůstaly na ARO, nebylo to zrovna nejvybíravějším způsobem. Ale s odstupem času to vidím tak, že působily i hormony šestinedělky a zase taková katastrofa to nebylo. ARO i IMP3 u dětí naprosto fantastické. IMP1 horší díky dr., která nás nechtěla pustit kvůli kojení. JIP bych hodnotila nejhůře, ale jelikož tam byla dvojčata jen 5 dní, dalo se to zvládnout.

2. porod - jednočetné těhotenství, přirozený porod, rok 2015 (od císaře mě dělilo 17 měsíců). Přijeli jsme s bolestmi po 4 ráno. Porodní asistentce se nezdály stahy po 5 minutách a uvažovala, že by mě ještě pustili domu. Ale doktor rozhodl, že jsem riziková - vzhledem k předešlému císaři a nechali si mě tam. Na denní službu už přišla úžasná starší porodní asistentka. Která mě psychicky podporovala celou dobu - dokonce to byla jmenovkyně (v příjmení). Bohužel, těsně před naším porodem se musela věnovat jiné rodičce a nestačilo se zkoordinovat můj porod s podáním epiduralu. Takže jsem si malého odrodila bez epiduralu a to nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Měl 3.685g a 51cm, manžel u porodu byl. Úžasná byla i sestra na oddělení šestinedělí. Pro velkou ztrátu krve jsem nesměla sama ani na záchod a ona trpělivě chodila a pomáhala mi. O miminko postaráno skvěle, druhý den jsem ho dostala na pokoj, když měli jistotu, že už to sama zvládám. Jelikož už jsem byla matkou dvou dětí, nepotřebovala jsem příliš radit se starostmi o prcka a po 4 dnech, jakmile prcek poprvé nabral, jsme šli domu.

Spokojenost - porod červenec 2013
Měla jsem rizikové těhotenství (jednovaječná dvojčata a těhotenská cukrovka) proto jsem od 11. týdne tt. každé 3-4 týdny docházela k Apolináři na kontrolní ultrazvuky a posléze na diabetologii. Musím pochválit všechny sestry i lékařky (zvláště paní doktorku Novotnou), které pracují na ultrazvuku, všechny byly velmi milé a příjemné. Stejně tak je úžasná paní doktorka Moravcová a Anderlová z diabetologie. Císařský řez byl plánovaný, vše proběhlo tak, jak mi bylo řečeno. Miminka mi ukázali na sále hned jak se narodila a pak ještě za chvíli po omytí a zvážení. Po císaři jsem byla převezena na JIP - P5, kde jsem byla 24 hodin. Opět - sestry velmi ochotné a milé, jedna celou dobu vtipkovala (a smějte se, když máte sešité břicho...), ale nálada byla dobrá. Miminka mi přivezli na JIP dvakrát, sice jen na krátkou chvíli, ale byla jsem tak děsně unavená, že mi to ani nevadilo.
Další den mě sestra z JIP převezla na vozíčku na oddělení P3, které je teď provizorně přemístěno do P2. Sestry i lékaři byli super. Některé sestry tam jsou trochu odměřené, jiné milejší, ale tak je to všude. Pokoje jsou na tomto oddělení po dvou, pro každý pokoj samostatné WC se sprchou. Úklid probíhal dvakrát denně, nikde žádná špína.
Když jsem si pročítala některé příspěvky od maminek níže, měla jsem strach, jak to tam bude vypadat a do čeho jdu. Má zkušenost z Apolináře je ale velmi pozitivní a alespoň touto cestou bych chtěla všem lékařům i sestrám u Apolináře poděkovat, protože práce, kterou si vybrali je jedna z nejtěžších a mám pocit, že většina z nich ji dělá ráda a dobře.
Takže závěr - kdo rodíte u Apolináře, nebojte se ničeho.