S kočárkem směr příroda (Akucinka)

Právě jsi na mne mrkla z rohu své postýlky a začal nám další společný den. Tak jako každá maminka usínám s přáním, aby tvé první denní mrknutí bylo alespoň o hodinku později, ale ty se stále řídíš heslem: „Ranní ptáče dál doskáče". 

Už od rána nám svítí sluníčko a láká nás svými paprsky na odpolední procházku do přírody, neodoláme. Otevíráme dveře a první paprsky se dotýkají našich tváří, jarní větřík si právě pohrál s tvými vlásky. Vyrážíme s kočárkovým vozidlem směr příroda.

Díky tomu, že jsi mi přes zimu vyrostla, už nemusíš vnímat svět jen z úhlu spícího miminka, ale můžeš ho vidět plnými doušky. Mhouříš svá očka oslněná slunečními paprsky mým směrem. Hledám pozici za madly kočárku tak, abych ti stínila, a jsem aspoň na pár okamžiků úspěšná.

V přírodě je zatím klidno, občas slyšíme ptáčky, jen jich zatím není tak mnoho, abys byla schopna vnímat ten koncert přírody. Na louce ještě nelze spatřit barevná místa, až bude léto, uvidíme žlutavé či zlatavé louky. Půjdeme-li kousek dál, dojdeme do míst, kam budeme jistě na tvé přání chodit častěji. Je to místo, kde mají tvá oblíbená zvířátka z knížek, uvidíme zde tvou oblíbenou kravičku, koníčka a mezi nimi pobíhajícího se pejska.

To, co právě můžeš slyšet, není, broučku, zvuk samotné přírody, ale civilizace –n ad hlavou nám právě letí přistávající letadlo a tam po té klikaté cestě v dáli se stále do nekonečna pohybují malé krabičky.. však ty víš, říkáme jim ,,auto“.

Neudržím již déle tvoji pozornost, právě míjíme další kočárkové vozidlo s malým pasažérem a společně míříme směr pískoviště. Posazuji tě do velké hromady písku ohraničené dřevenými kulány pro lepší posezení malých nezbedníků a jejich maminek. V mžiku popadáš kbelíček i lopatičku a nestačím se divit, jakou rychlostí na sebe vysypáváš písek z kbelíčku. Teprve teď si všímám tvých ne zcela vhodných botiček pro tuto aktivitu. V hlavě se mi odehrává známá to myšlenka: „Ach bože, kdo to bude prát?", nemá ale cenu si sama sobě odpovídat.:-) Je to tvoje první zkušenost s tímto druhem dětské zábavy a zvládáš ji na jedničku.   

Tohle je část naší kočárkové městské přírody, tak jak jsme ji zatím měly možnost poznat.

Když jsi ale byla ještě menší a bylo léto, byla s tebou maminka na chatičce v samém srdci přírody. Měla jsi staženou boudu od kočárku a vnímala pohyby lístečků u každého stromu. Něco jsi jim povídala a po čase jsi zavřela svá očka a nechala si o nich zdát. Do uší ti zpívali ptáčci svou ukolébavku a ty jsi ji podlehla. Maminka s tebou v kočárku překonávala strasti lesních cest a viděla všechnu tu krásu kolem, kterou ti tento rok bude moci ukázat.
Je toho tolik, co ti příroda může odhalit a nabídnout, stačí jen otevřít své srdce a vnímat tu krásu skrze tvoje malá kukadla.  
Už budeš, broučku, brzy chodit, potom se spolu rozeběhneme po všech těch krásách a nezastavíme se, dokud nám nedojde dech. Večer zamhouříš svá očka a nožky tě budou bolet únavou. A maminka opět usne s přáním, ať je tvé ranní mrknutí o hodinku déle.

Uživatelce Akucinka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.