Hygienické návyky a jejich význam (aneb nočník)

Je to kapitola z knihy od Anne Bacus - Vaše dítě ve věku od 1 do 3 let

Udržování čistoty

Je neuvěřitelné, že se rodiče tolik zněklidňují a komplikují si život tím, co je jen přirozený vývoj a dospívání dítěte.

Jedinou věc, kterou se dítě musí učit, je "technika" (kam, kdy a jak chodit na toaletu) typická pro naši kulturu. Ale udržování čistoty, tedy kontrola a ovládání vlastního vyměšování, ta je člověku vrozená.

Všichni savci udržují vlastním způsobem čistotu. V zemich a kulturách, kde rodiče děti neučí, jak udržovat čistotu tak, jak to dělámy my v naší kultuře, začnou být děti čistotné samy od sebe kolem druhého nebo třetího roku díky svému tělesnému vývoji a díky tomu, že napodobují své okolí.

Každé dítě, pokud netrpí somatickými (a ty jsou vzácné) nebo psychickými problémy, začne udržovat čistotu mezi 18 měsícem a 3 rokem, i kdyby ho to nikdo neučil. Za několik měsíců se to naučí a ostatní je jen otázka jeho vyspělosti a uspokojení potřeb. Rodiče mají dítěti jen srozumitelně  vysvětlit, co od něj očekávají.

Bohužel, i když za posledních dvacet let došlo v této problematice k výraznému posunu, pro mnohé rodiče zůstává stále značně nevyjasněná.

Proč tolik pospícháme?

Máme za  to, že dítě mladší než osmnáct měsíců je přříliš malé na to, abychom po něm mohli chtít udržování čistoty. Záměrně jsme do této kníhy zařadili tuto kapitolu, abychom se pokusili přesvědčit ty rodiče, kteří se pustili do  výuky dítěte již v tomto jeho věku.

Proč bychom měli tolik spěchat? Papírové plenky, ačkoliv nejsou právě levné, nabízejí značné pohodlí jak rodičům, tak i dítěti na rozdíl od látkových plen, které se musely prát každý den. V současné době máme v naší kultuře velmi dobré hygienické podmínky, a možná proto nám už "nevoní" tělesné pachy. Rodiče mohou spěchat také proto, že v naší dnešní soutěživé společnosti je potřeb být první, být rychlejší.

Proto spěcháme, abychom co nejdříve dosáhli  - ale čeho vlastně??? Toho, že budeme dítě držet na nočníku, místo aby šplhalo, skákalo, objevovalo, kreslilo a rozvíjelo svou inteligenci. Je přece tolik jiných, mnohem zajímavějších věcí, které byste s dítětem mohli dělit, než se starat o to, jestli udělalo bobek! Nedělejte si starosti - věk, kdy dítě začne chodit na nočník, nepředurčuje nijak jeho další vývoj.

Byo by také zajímavé zkoumat slovo "čistota", které se v této souvislosti v naší řeči používá. Znamená to  tedy, že jsme předtím měli doma "špindíru"? Když se například  dítě hrabe na zahradě  v hlíně, říkáme mu: "Nesahej na to, to je ee, je to špinavé". Pochopí potom dítě, proč se těšíme na dobu, kdy začne chodit na nočník, jako na velkou událost?

Chceme podpořit přirozený vývoj věci, abyste pochopili, že příliš přísný postup dospělých může být škodlivý. Požadujeme po dítěti, aby chodilo na nočník ve věku a v hodinu, kdy chceme my sami. Nechceme uspokojit potřeby dítěte, ale udělat radost dospělému, což je něco zcelo odlišného a může to mít pro dítě vážné důsldky  ve vztahu k tělu. Nemůžeme dítě donutit k tomu, aby udržovalo čistotu, pokud samo nechce, a budeme-li naléhat, můžeme pak mít dlouhodobé probémy.

Musíme učinit krok navíc, abychom skutečně respektovali vývoj dítěte. Je evidentní, že všechno, co připomíná drezúru, nezůstane bez vlivu na osobnost dítěte. Respektovat dítě znamená ponechat mu čas, až bude schopno udržovat čistotu samo (až dokáže mít sucho v plenkách, udržet moč a stolici, jít na nočník atd.), ale také připustit, že každé dítě má vlastní načasování, a to může být jiné, než má například dítě sousedky.

Potřebná míra vyspělosti

Někdy se můžeme setkat se zdánlivou čistotností u mladšího dítěte - když ho posadíte na nočník, umí se vyčůrat nebo vykakat. Jde ovšem buď o shodu náhod (trefili jste se právě do chvíle, kdy dítě chtělo udělat potřebu), nebo o podmíněný reflex, nikoli o naučenou dovednost. Čistotu nelze nacvičti, podobně jako například cvičíte domácí zvíře. Důležité jsou také tyto další podmínky:

- dítě už musí umět pochopit, co po něm žádáme;

- musí být v silách dítěte splnit to, co po něm chceme, a to bez větších obtíží.

Umět udržet čistotu, tedy vydržet potřebu do určité chvíle, představuje etapu ve vývoji dítěte, kterou nemůžeme vynutit, protože vyžaduje jistou míru potřebné vyspělosti, a to ve třech oblastech. Za prvé jde o neurosvalovou vyspělost - svěrače musí být dostatečně silné a dítě je musí vědomě ovládat, nervový systém musí být dostatečně vyvinutý a koordinovaný. Následuje rozumová vyspělost - dítě musí rozumět tomu, co po něm rodiče chtějí, a musí mít vyvinutou řeč na takové úrovni, aby si dokázalo povědět, když potřebuje na nočník. A nakonec citová vyspělost - dítě musí mít za sebou období silného  vzdoru vůči rodičům, musí se cítit vyrovnaně a mít chuť dělat radost těm, kdo ho mají rádi.

Motivace dítěte

Co rozhoduje o tom, že se dítě bude chtít zbavit plenek a začít chodit na nočník?

- dítě chce být "velké", takže bude zkoušet dělat stejné věci, jako dělají dospělí. To je velmi silný argument a určující je také pozorování starších sourozenců.

- dítě chce být čistotné, chce objevovat nové věci a to je pohodlnější, když se batolí a nemusí mít kalhotky nadité plenkou.

- a konečně dítě chce, aby ho rodiče milovali a obdivovali. Maminka vypadá přece tolik spokojeně, když udělám bobek do nočníčku, takže bych musel být opravdu hodně zlobivý a hodně se jí stavět na odpor, abych jí tu radost neudělal.

Dítě, které se správně vyvíjí, získá tuto motivaci rychle, pokud mu ji předkládáme ve chvíli, kdy je na ni připraveno. Pak přijde čistotnost sama během několika dnů.

Jaká rizika jsou spojena s čistotností

Nutit dítě do udržování čistoty ve chvíli, kdy na ni není připraveno, znamená významně ohrozit jeho budoucnost. Je to určité násilí, které je proti němu vyvíjeno, a to po sobě zanechá stopy.

U některých dětí bude následkm jen zácpa, která bude projevem vzpoury. U jiných dětí to může způsobiit poruchy manuální zručnosti, tělesných a i řečových dovedností. Z dítěte se může stát tvdohlavec, vztekloun nebo rebel. A konečně některé děti, které byly velmi záy donuceny pomocí přísného výcviku k udržování čistoty, mohou trpět takzvaným druhotným pomočnováním (poté co si osvojí patřičné návyky, začnou se v noci opětovně pomočovat), jehož se budou obtížně zbavovat.

Žádný rodič by tyto problémy svému dítěti nepřl. Proto se uvolněme a podívejme se na čistotnost jako na schopnost, kterou dítě získá samovolně, která se objeví, až přijde její čas, bez jakýchkoli problémů.