Jak se dostat do psychického klidu... - diskuze

Příspěvek z diskuzí: Naše rodina. Jak přežít tchýni??? (strana 157).

• Jak se dostat do psychického klidu...
  K zamyšlení mě vede příspěvek od veverka77 níže. Přijde mi, že čím víc se nám pletou naše rodiny do života, tím víc jsme my ve stresu. Naši: styl studený odchov, "příkazové" hospodářství, žádné velké projevování citů. Přijedou max. na chvíli na kafe, dětem se nijak moc nevěnují. Blbě je podle nich vychováváme, protože si třeba dovoluji dát jim vybrat, jestli chtějí k snídani chleba se šunkou nebo rohlík s medem, což se obrátí proti mě :). Dítě si přece nemá právo vybírat, nemá právo na názor.... Tcháni jsou pravý opak - byli by tu nejraději nonstop, děti totálně rozmazlují (stylem, že krmí 4,5 leté dítě, protože on je pšeci malinkej), neustále je zahrnují tunami hraček, když něco zakážeme, oni to před námi dovolí a ještě zdůrazní, ať nám to neříkají, že bychom se zlobili atd.
  A protože samozřejmě já a manžel pocházíme z výše popisovaných výchovných stylů, společný pobyt s jedněmi nebo druhými prarodiči je pro nás utrpením. Kdyby se tak dokázali zprůměrovat. Ale ze všeho nejhorší je, když se prarodiče vzájemně snaží nasazovat na ty druhé a řeší, koho mají děti raději (což dělají myslím především naši) a my pak řešíme, komu se zrovna máme zavděčit, aby se ten druhý neurazil.
  Zrovna minulý týden u nás byli naši a můj táta šil do malého, že něco nemá dělat, a on mu odvětil, že tady doma velí rodiče. Což byla věta, kterou pronesl manžel pár dní před tím v souvislosti s tím, že tchýně zase honila toho 4,5 letého a krmila ho jak mimino, manžel jí to zakázal a malý se vztekal, že ho babička krmí u nich vždycky. Manžel pronesl, že to je možné, ale tady velí rodiče a on bude jíst sám, že je na to dost velký. No a můj táta to zase vztáhnul na sebe, že je to útok na něho. Včera mi volá teta, že si jí táta stěžoval, co si to k němu malý dovoluje a jak je to jako vychováváme. Chápete to? Něco si nějak vyloží a já to mám pořád řešit a obhajovat... Nebaví mě to už, fakt. Chci normálně fungovat a neřešit pořád tyhle žabomyší války.

  káka1   | 30.06.2015 10:28:01 | Reakcí: 9, poslední: 03.07.2015 13:25:14
  Reagovat | Skrýt reakce | URL příspěvku
  • 

    RE: Jak se dostat do psychického klidu...
    u nás něco podobného,v podstatě mi mluvíš z duše.Tchánovci studenej čumák,holky od nich v životě nic nedostali,žádný dárek,oblečení,pastelky,nic.Děti nikdy nevezmou na žádný výlet,žádné bonbony,sladkosti,žádná sranda,jen přísnej režim jak na vojně,jeden den jako druhý,vše musí být podle toho jak si usmyslí dědeček...Moji rodiče pravej opak.A teď se v tom vyznej-viděno očima dítěte!!Naštěstí ani jedna rodina nenavádí děti k tomu mít někoho raději.Konec konců Barča už je dost velká a na to,že prázdniny u téhle babičky s dědečkem je fakt velkej vopruz,přišla už letos v zimě a od té doby tam jezdit nechce,resp.návštěva ano,zůstat na prázdniny ne.Ani se jí nedivím,Barča je normální dítě,čili dítě svého názoru,když se jí něco jen trochu nelíbí tak se ozve,není zvyklá být celý den zavřená doma nebo jen na zahradě.U mých rodičů když je na prázdninách tak se jezdí na výlety,třeba do zoo,jde se na oběd,do cukrárny,koupí se hračka...bože teď mi došlo jak se zase vrátí rozmazlená     ale užívaj si jí,všechny vnoučata si užívají,jezdí tam ráda a dobrovolně.Ale z mého pohledu je návrat peklo!!!Dítě rozdováděný,myslí si že může všechno,přecpaná sladkostmi.Pro dítě ráj na zemi ale mě pak může vždycky trefit šlak.Zprůměrovat to bohužel nejde,bylo by to ideální.Rodiče si člověk nevybírá.Blbý je když se kvůli babičce a dědovi začneme hádat my dospělí,u nás to tak není.Manžel ví co jsou jeho rodiče zač a myslím že i našim holčičkám závidí že mají druhou babičku s dědou protože on takové nikdy neměl-roidče.

    markíla   | 30.06.2015 13:48:14
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: Jak se dostat do psychického klidu...
      Mně přijde, že ty děti si jednoduše vyberou ty, se kterými je jim prostě lépe a je o pochopitelné. Já mám zásadní problém s tím, jak nás naši vychovávali - v ničem jsme v podstatě nebyli s bráchou dost dobří, všechny děti jejich známých byli dokonalejší, nesnášela jsem to, jak nás pořád s někým srovnávali. Něco jako výlety jsme neznali, pořád se jezdilo na chalupu, kde byla spousta práce, takže jsme se museli zabavit sami. Když bylo vše na jedničku, bralo se to jako samozřejmost, když bylo něco špatně, byl humbuk. Sama na sobě pociťuju, jaký na mě měl a má tenhle styl výchovy vliv a dopad a nechci, aby to samé zažívali moje děti. Holt je vychovávám jinak, tak, aby poznali, že je máme rádi, že nemusí jen otrocky poslouchat a snažit se zavděčit, aby si tu lásku jako zasloužili, že je normální udělat někdy chybu a svět se kvůli tomu nezboří. To naši prostě nedokáží pochopit. A takové to slovní ponižování, když malý nechce k dědovi a on začne: "Ty jsi ale poseroutka, apod.", mi fakt nepřijde normální. Manželovi už to leze dost krkem, takže se občas už taky ozve a pak je oheň na střeše, že on děti poňouká proti nim. Opravdu na palici. Fakt se bojím, že jednou vybouchnu a dojde k hodně nepříjemnému rozhovoru.

      káka1   | 30.06.2015 15:03:18
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: Jak se dostat do psychického klidu...
        takhle byl vychovávaný můj manžel,naštěstí on takovou potřebu stejně vychovávat děti nemá.Na palici to je to máš pravdu,obávám se že jednou k tomu hodně nepříjemnému rozhovoru dojde,dřív nebo později,prostě to k tomu tak spěje.Nejhorší na tom je že se proti té jejich výchově nedá nijak bránit,prostě jsou takový,s tím člověk nic nenadělá.

        markíla   | 01.07.2015 22:05:38
        Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: Jak se dostat do psychického klidu...
    tahle doba je zvláštní a svým způsobem opravdu těžká..
    dřív lidi žili mnohem víc pohromadě, i širší rodina v jednom domě nebo v jednom místě, mělo to hierarchii, každej měl svoje místo a byl potřeba.
    my máme malý rodiny, s příbuznýma se maximálně občas vidíme, nejsme na ně zvyklý a zároveň dost řešíme svoje soukromí, zvyky a péči o děti...
    
    ono je to někdy těžký, ale dospělí by se měli umět domluvit a shodnout na tom, kdo kde "velí", protože to, co popiseješ je šílený. myslím, že děti pak maj v hlavě zmatek a i víc zlobí. my máme takový třecí plochy s mojí babičkou, která ho hlídala opravdu hodně, že sme si do všeho navzájem kecaly. než jsme se naučily (aspoň víceméně), že např. než odejdu z bytu, jsem "pánem" já, pak ať si až do mýho příchodu dělá, co chce a ikdyž se mi to nelíbí, tak to neřeším.
    tchýně má se mnou, resp. mojí výchovou zřejmě více problémů, ale málokdy mi něco řekla, jen si tu a tam stěžuje chlapovi, což je naprosto super a považuju to za velice korektní. vlastně, ať si stěžuje komukoli a pomlouvá mě jak chce, super, že mi přímo nic nevyčítá a nevyvolává konflikty. ale kdyby mi někdo volal, že mu říkala to a to, tak bych běsnila!! to je fakt šílený, že mají vaše rodiny potřebu tyto záležitosti (nedůležitý!) takto řešit!
    je normální, že se dítě setkává s více výchovnýma stylama, že někde jsou pravidla takový, jinde makový, ale jestli se prarodiče uráží a vymezují, tak je to těžký.

    zuzka83   | 30.06.2015 13:52:50
    Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: Jak se dostat do psychického klidu...
      Přesně jak píšeš, mě taky přijde, že řeší většinou naprosto nedůležitý věci, který mě ani ve snu nenapadnou, že by mohli v někom vzbudit potřebu vůbec se tím zabývat a šťourat se v tom.

      káka1   | 30.06.2015 15:05:56
      Reagovat | URL příspěvku
    • 

      RE: Jak se dostat do psychického klidu...
      A ještě mě napadá. Byl ten dřívější model (všichni pod jednou střechou)lepší v tom, že prarodiče měli vnoučata téměř pořád "k dispozici" a neměli tolik potřebu je rozmazlovat, protože denně viděli, že taky potřebují "vychovávat" a ne jen rozmazlovat? Že prarodiče se o vnoučata museli víc starat a tím jich někdy měli v uvozovkách "plné zuby" a ne jako když přijedou jen sem tam na dvě hodinky neb si je vezmou na jeden den jednou za dva měsíce?
      Mám hrozně ráda seriál Taková normální rodinka. Ale v případě našich rodin si nějak neumím toto soužití představit:).

      káka1   | 30.06.2015 16:04:40
      Reagovat | URL příspěvku
      • 

        RE: Jak se dostat do psychického klidu...
        si myslím, že dřív hlavně měl jeden jedinej člověk hlavní slovo, a toho všichni, děti i dospělí, poslouchali a moc nad tím nepřemýšleli. to až my si děláme věci jinak, než naši rodiče a prarodiče a tím dochází k třecím plochám.
        
        to je mimo, ale moje kamarádka má prarodiče, kterým je přes 90 let a oni si doopravdy mysleli, že jí mají právo mluvit do výběru manžela, že jim vyvolenýho ukáže (když už ho neznají přirozeně už jen tím, že bydlí v jiným městě) a oni řeknou, jestli jo, nebo ne. Ona byla vlastně první v rodině, která se sice bála, co bude za scény, ale byla si jistá, že si můžou stařečci trhnout nohou.. 

        zuzka83   | 03.07.2015 12:53:08
        Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: Jak se dostat do psychického klidu...
    Já jsem ráda že i když každý má své chyby tak doma si sjednám pořádek já a přesně u nás velí rodiče né návštěvy ať jsou kdokoliv. A co oči nevidí když jsou děti mimo mi nevadí.

    Ady.S   | 30.06.2015 22:50:20
    Reagovat | URL příspěvku
  • 

    RE: Jak se dostat do psychického klidu...
    já to nějak neznám, asi mám štěstí, ale mí rodiče i tchánovci jsou naprosto normální a v podstatě s nikým problém nemám   pokud jsou u nás, vždycky velím já, pokud jsou děti u nich, ať si s nima dělají co chtěj, děti už ví, že doma je režim jiný    
    
    sranda je, že jak přijedou od mých rodičů, tak Stázik skládá věci do komínků hned jak si je svlíkne, uklízí po sobě všechno a tak, sice jí to vydrží sotva 14 dní, ale já se o to snažím celý život a úspěch malý  
    
    podle mě je čas strávený s prarodiči strašně důležitý, babička s dědou nás měli 12 vnoučat, hlídali nás všechny najednou a i když to byla občas vojna a docela psycho, tak mám na to ty nejkrásnější vzpomínky a doufám, že jednou budou i moje děti na babičku s dědou krásně vzpomínat, ať jsou jací jsou :-) a vůbec, proč by je nemohli rozmazlovat? Od toho babičky prostě jsou  

    Courtney   | 03.07.2015 13:25:14
    Reagovat | URL příspěvku

Téma: Naše rodina. Jak přežít tchýni??? (strana 157)