Rodíme v přímém přenosu 2011 - Evulik25

Zajímá Vás, jak přišla Julinka na svět?

Pak se podívejte do nového oddílu Dítě ONLINE, kde Evča pokračuje ve svém poutavém vyprávění.

Evulík 25 už je dvojnásobnou maminkou! Blahopřejeme!!!


Právě nám přišla krásná zpráva:

"Posíláme zprávičku, máme krásnou holčičku! Jmenuje se Julie Eva, narodila se 4. 9. 2011 ve 3.38, váží 3 600 g a měří 50 cm. Zdraví šťastní rodiče Evka a Lojza."


Evičko, ještě jednou moc blahopřejeme a Julince i Tobě přejeme hodně zdraví, štěstí a krásy! 

39.týden

Horko, horko a zase horko. Přežít víc jak týden veder bylo hodně úmorné a náročné, ale zvládli jsme i to. Maličká si svůj příchod na svět řádně rozmýšlí a rozhodla se, že v tomhle počasí si ještě pobude v bříšku.

Náhlá nevolnost

Ve středu ráno mě vzbudilo silné pálení žáhy, a když jsem došla na záchod, bylo mi najednou strašně špatně od žaludku, myslela jsem, že to ustojím, ale nakonec jsem zvracela a myslela, že omdlím. Tentokrát to ale střevní chřipka určitě nebyla a ani si neuvědomuji, že bych snědla něco závadného. Každopádně jsem se obávala, že nezvládnu dojít na kontrolu, naštěstí jsem byla objednaná na 10:30 a dala jsem se do té doby celkem do kupy. Snídani jsem vynechala a Lojza šel do práce později a čekal, než za mnou přijede teta (naši měli ranní), byl chudák celý poplašený, a když viděl, jak horko těžko zadržuji slzy, ani nevěděl, co říct.

Kontrola u lékaře

Těšila jsem se, že po 3 týdnech uvidím svou lékařku, ale hned po příchodu do čekárny jsem si na dveřích přečetla, že místo ní ordinuje jiný lékař. Trošku mě to rozladilo, ale co se dalo dělat. Sestřička mě uložila na lehátko a natáčela ozvy miminka, které dopadly na jedničku. Mezitím poslala za panem doktorem nastávající maminku, která čekala na kontrolu se svou asi roční holčičkou. Ta byla tak roztomilá, jako by ji někdo obkreslil z knížky Heleny Zmatlíkové, prostě krásná okatá princezna, která se na mě i sestřičku pořád usmívala a těch pár minut bez maminky krásně zvládla. Celé mě to nějak dojalo, že mi začaly téct slzy a horko těžko jsem své rozpoložení maskovala. Asi už jsem se podvědomě začala moc těšit na tu svou kočičku, představovala si, že za rok bude možná vypadat podobně, stejně buclatá tvářička, nožky…Moc jsem si přála, aby mi pan doktor řekl, že porod se už blíží. To jsem se ovšem přepočítala! Jakkoliv mě už před několika týdny strašili předčasným porodem, chodím už tři týdny otevřená na centimetr, poslíčky mám každý den a pěšky toho moc nenachodím kvůli bolestem, pan doktor mi oznámil, že příští středu se určitě opět uvidíme. Nebudu lhát, překvapil mě hodně, ale momentálně jsem se zařekla, že už si nic nebudu připouštět k srdci a malá si sama rozhodne, kdy spatří světlo světa.

Vedra

Konec týdne byl kvůli stoupajícím teplotám opravdu děsný, sotva jsem se odkulila ze sprchy ven na houpačku, už mi zase bylo horko a jediné, co mě opravdu těšilo, byl pohled na vysmátého Míšu v bazénku, tomu jsem sluníčko moc přála.

K večeru ho bral Lojza na dlouhé procházky po vsi, nejčastěji skončili u koní, které Miška ohromně rád pozoruje, a musím ho pochválit, kolik toho sám nachodí ve dvou a půl letech, kočárek už nechce vidět ani z dálky.

Výkyvy nálad

Taky si všimnul, že už mi není úplně dobře a těch pusinek, co jsem tento týden dostala! Nevím, jak moc chápe, že má v bříšku sestřičku, ale několikrát mi ho z ničeho nic pohladil a já opět horko těžko zadržovala slzy. Celkově se u mě tento týden projevily velké výkyvy nálady. Citlivá jsem hodně, ale když jsem čekala Míšu, ani po jeho narození jsem nebyla plačtivá a teď mě dokázala rozbrečet i hloupá reklama nebo to, že jsem prohrála v deskové hře s bráchou.

Taky když jsem Honzu viděla, jak řádí venku s Míšou, přišlo mi to tak dojemné, že má Míša takového bezva strejdu, který i když je ve věku, kdy mu děti nic neříkají, se mu maximálně věnuje a to samé má sestra, pro kterou je to ale určitě super průprava do budoucna. :-)

Jak se cítíš?

Momentálně už jen s napětím čekám, kdy se bolesti krapet zhorší, abych mohla zavolat Lojzovo vytoužené JEDEME. :-) Denně odpovídám na spoustu smsek a hovorů, protože každého zajímá, jestli už jsem náhodou neporodila a zapomněla to zmínit. :-) Občas mě to trošku otráví, ale ne to, že se někdo stará, jak mi je, ale to, že musím všem říkat NIC NIC NIC, zatím jsem v celku. A pořád dokola to samé… Jsem napnutá, jak na tom budu příští týden, jestli stihnu velkou oslavu šedesátých narozenin taťky a 10. září svatbu kamarádky.

Diskuze na konci stránky

38. týden

Tento týden by byl určitě krásně pohodový, nebýt každodenních poslíčků, které ale po pár hodinách odezní a já jsem stále 2v1. :-) Jsem moc ráda, že jsme to s malou zvládly až do 38. týdne a tudíž už se nám narodí donošené miminko.

Zatím jsme stále u mých rodičů a je nám tu fajn, dokonce i počasí se udělalo letní, takže Míša si konečně užívá bazén a je téměř neustále venku, jen na jídlo se ukáže v kuchyni a večer nejde spinkat, dokud mu nepustíme jeho momentálně nejoblíbenější večerníček O človíčkovi.

Ve středu mě čekala druhá návštěva u zastupujícího lékaře, tentokrát jsem čekala jen hodinu, takže se to dalo zvládnout. Ozvy srdíčka byly v pořádku, prohlídka byla rychlá opět i s ultrazvukem a pan doktor se dušoval, že do týdne rodíme. Co píšu tyhle řádky, je neděle, takže aby ten jeho odhad vyšel, zbývají už jen tři dny. :-) Nevím, možná mě chtěl jen povzbudit, protože jsem si trošku postěžovala, že denně mám bolesti, ale k porodu to není… Na ultrazvuku zkontroloval, zda je princezna stále hlavičkou dolů a váhový odhad už byl skoro tři kila.

Celý týden jsem byla na telefonu a plánovala sobotní rozlučku se svobodou pro mé dvě kamarádky. Jedné jdu za svědka a druhá se vdává jen týden po ní. Snad už v té době budu mít po porodu, abych to všechno stihla.:-) Každopádně jsem zaúkolovala nejen sebe, ale i ostatní holky, potřebovala jsem zajistit občerstvení, protože se to celé konalo u nás v bytě, dárečky, výzdobu, dort, každá jsme měla na starosti něco jiného. Já ten dort, o který jsem požádala mou šikovnou tetu, taťka mi z Moravy přivezl moc dobré vínko a na mě samotnou čekala asi nejtěžší mise, a sice objednat striptéra.

Možná vám to přijde jako hloupost, ale stydlín jako já s tím měl trošku problém a hodnou chvíli mi trvalo vybrat i nějakou solidní agenturu. Rozlučka měla začít v šest hodin večer, ale Lojza mě vzal autem do bytu už po obědě, abych tam vpustila holky a ty se vyřádily s výzdobou a nachystaly jsme na stůl občerstvení. Celou dobu jsem měla bolesti, ale snažila jsem se je vnímat co nejmíň, abych holky nevystrašila. Před šestou jsem poslala Lojzu ke kamarádovi, co bydlí jen o vchod vedle, přece jen jsem ho chtěla mít nablízku, kdyby mi samým smíchem praskla plodová voda, a tašku jsme měli nachystanou v autě. :-) V šest už to vypuklo, nastávající nevěsty jsme stylově vyzdobily závojem a čelenkou se srdíčky. Dostaly rozlučkové dárky jako podvazky a sexy košilky na svatební noc a pak už jsem všechny jen popoháněla v pití, protože mi bylo jasné, že za střízliva by striptéra asi neskously. :-) Jen já měla smůlu a pít nemohla… Skvělé bylo, že holky do poslední chvíle netušily, co je čeká a když mě pak onen pán prozvonil, že už je tady, odvedla jsem ho nejdřív do Míšova pokojíku, aby se mohl přichystat na vystoupení. Řekl mi, abych budoucí nevěsty posadila vedle sebe na židle a v pokoji, aby bylo jen decentní světlo. S Lojzovou pomocí jsme vystěhovali stůl z obýváku (vrátil se v době, kdy ten chlápek měl přijít, protože jsem se bála, aby se něco nesemlelo, když je to někdo úplně cizí), holky posadili na židle a ty si myslely, že jim přijde někdo zazpívat. Lojzu jsme vypakovali na chodbu.

Moc bych vám přála vidět výrazy holek, když do obýváku přiběhl vysoký, svalnatý policajt s baterkou a obuškem a začal jim za hudebního doprovodu tancovat. :-) :-) :-) Já si sedla co nejvíc dozadu, protože pán byl celkem divoký a měla jsem strach, aby si nechtěl sednout na klín i mně. :-) Celé číslo trvalo zhruba deset minut a holky se u něj pořádně zapotily. Co mě překvapilo, tak to, že striptérovi vůbec nevadilo focení, ba naopak nás ještě vyzýval, ať si ho nafotíme a proto nějakou tu fotečku ukážu i vám.

Asi je to pro něj dobrá reklama. Lojzovi se pak svěřil, že největší zájem o striptéry je v Polsku na MDŽ. :-) A trošku si posteskl, že o tohle řemeslo přestává být zájem a nemají následovníky. Přitom si za víkend vydělá tolik, co většina lidí za měsíc… :-)

Bylo fajn strávit zase jednu noc v našem bytečku, s Lojzou jsme si to opravdu vychutnali a spali až do devíti ráno. Míšu jsme nechali u rodičů a bobek po nás ani nevzdechnul. :-)

V neděli jsme celé odpoledne strávili venku a odpoledne, když přijela jako vždy teta, jsme hráli v pergole Osadníky a poté grilovali. Míša dostal buřta, jen se olizoval.

Momentálně se cítím tak všelijak, jsou chvilky, kdy je mi úplně fajn a troufla bych si i popoběhnout, ale převládá doba, kdy už si přeji, aby se malá tlačila ven, protože i poslíčkové umějí opravdu potrápit a připadám si už opravdu děsně neohrabaně. A tak nějak si myslím, že ani maličké už se v bříšku moc nelíbí, hlavně už nemá moc místa a věčně mám na břichu nějakou vypouklinu, jak se snaží změnit polohu. :-) No uvidíme příští týden, jestli se pan doktor trefil…

Diskuze na konci stránky

37. týden

Stěhování k rodičům

Hned v pondělí ráno jsme se úspěšně i se psem přestěhovali k našim na vesnici, kde jsem vyrůstala. Lojza sbalil kufr s oblečením, Míšovy oblíbené hračky, tašku do porodnice a kolem desáté dopoledne nás vyzvedl můj brácha a jelo se. Rodiče bydlí v dvougeneračním domku, takže celé spodní patro jsme měli a stále máme k dispozici. Mamka nedala jinak, než že musím být pod dohledem, když musel Lojza zpátky do práce a tady je se mnou pořád někdo.  Sourozenci mají oba prázdniny a naši mají přes léto úžasnou pracovní dobu, nikdy nejsou v práci déle jak 4 hodiny.

Každé ráno si bere na starost Míšu Markétka (sestra), posadí na nočník, oblékne, já mu mezitím chystám snídani, pak si s ním hraje, čte, prostě chůva jak se patří. Obědy vaří buď mamka, nebo Honza (brácha) a já se taky snažím alespoň s něčím trošku pomoct. Odpoledne trávíme většinou venku, já na houpačce a Míša řádí na pískovišti nebo objíždí dvůr na motorce. Později už se nám vrací Lojza a bere Mišku na vycházky, obvykle směrem k nádraží, protože vlaky, to je pro malého největší lákadlo. :-)

Dlouhé čekání u zastupujícího lékaře

Ve středu ráno mě vyzvedla teta a vzala mě autem na poradnu k zastupujícímu panu doktoru. V čekárně jsem byla čtvrtá na řadě, tak jsem si naivně myslela, že budu zase rychle doma, ale omyl. Organizace celkem o ničem, pan doktor si s každým moc rád povídá stejně jako sestřička, takže domů jsem dorazila po více než třech hodinách! Přitom přede mnou nebyla ani jedna paní, která by musela na KTG, takže jsem nějak nechápala, proč už mě sestřička nevzala dřív a mohla jsem si těch 20 minut odležet hned. Když jsem konečně přišla na řadu, musela jsem sestřičce nejdříve sáhodlouze vysvětlovat, proč mám dvě příjmení, protože ji ohromně zajímalo, proč jsem si nevzala příjmení jen po manželovi a další detaily z mého života. ? I když mi po dlouhém čekání nebylo zrovna do povídání, nedokázala jsem ji odbýt. Poté konečně natočila srdíčko a všechno bylo v naprostém pořádku, poslala mě proto do kabinky, kde naštěstí byla židle, protože jsem tam čekala víc jak půl hodiny. Skrze dveře jsem slyšela pana doktora, jak si s předchozí pacientkou vykládají o dovolených u moře, kterou oba dva absolvovali na stejném místě. Ke konci už jsem měla chuť tam vpadnout a poprosit, ať si to dopoví jindy. Potom už se konečně věnoval mé maličkosti, vyšetřil mě, udělal stěry na streptokoka, zkontroloval maličkou i na ultrazvuku a potvrdil, že už se něco málo děje, ale že tak můžu chodit ještě 14 dní (což už jsem slyšela minulý týden v porodnici). Co mě docela překvapilo, tak že nevedou papírové ubrousky na otírání toho gelu po ultrazvuku či KTG. Štěstí, že při sobě nosím vždy pakl papírových kapesníků, jinak jsem šla domů s mokrým břichem. :-) Každopádně kontrola dopadla dobře, miminko už má přes 2 a půl kila a doktor mě ujišťoval, že se určitě dostaneme na kila tři. Takže přes všechno to čekání jsem měla velkou radost a potěšila mě i teta, protože se vůbec nezlobila, že na mě tak dlouho musela čekat.

Karmaš

Konec týdne už byl ve znamení karmaše, v Čechách se, myslím, říká posvícení… Je to takový ten svátek, kdy se gruntuje celý barák, zametají se chodníky a na neděli se chystá slavnostní oběd a spoustu dobrůtek. Takže v pátek byl velký úklid, já vydrhla alespoň veškeré dveře a v sobotu se pekly koláče a zákusky. Ve třech - mamka, teta a já jsme upekly 106 koláčů a mamka ještě uklohnila dva úžasné zákusky, jeden ovocný a druhý pařížský. V neděli jsme se pak sešli všichni při obědě, na který dorazila i teta s rodinou a psem Ajou.

Znamenitě jsme si pochutnali, na výběr byla husa, kačena nebo kuře se dvěma druhy zelí a výborným knedlíkem. Odpoledne jsme se pustili do koláčů a zákusků a šli je pak strávit na kolotoče, které sem v tento den každoročně přijíždějí. Míša se zamiloval do trampolíny a skákacího hradu a na nic jiného jsme ho nedostali. :-)

Já si vyzkoušela střelbu do plechovek, ale pár jich zůstalo stát, takže jsem vyhrála jen rezavý prstýnek. :-) Musím jen podotknout, že na náměstí mě svezla teta autem, protože ačkoliv se cítím docela dobře, chůze mi dělá čím dál větší problémy, asi jak se malá tlačí hlavičkou. Nechtěla jsem si nechat ujít Mišulkovu radost, takže jsem tam hodinku vydržela a dokola mu na střídačku s mamkou a tetou kupovala žetony na jeho oblíbené atrakce. :-)

Později odpoledne jsme si užívali rodinné chvilky venku, smáli se našemu Archiemu, protože Aja, i když ještě štěně, mu dávala pěknou sodu. :-) Počasí nám na karmaš rozhodně přálo, sluníčko hřálo od rána, takže jsme měli opravdu moc krásný den, který jsme zakončili ještě bohatou večeří.

A jak se cítím?

Momentálně se cítím opravdu fajn, sice mě pořád trápí záda, pálení žáhy, chodím vážně jako tučňák a vyjít schody je pro mě čím dál obtížnější, ale jsem v kruhu svých nejbližších, každý den je tu legrace, Míša si užívá každičký den a Lojza má v práci klid, protože ví, že nejsme ani chviličku sami. Beruška se rozhodla, že si v bříšku přeci jen ještě chvíli počká, ale dává o sobě pravidelně vědět a vypadá to, že nakonec možná přeci jen stihnu příští sobotu kamarádčinu rozlučku se svobodou, kterou jako generál plánuji s ostatními kamarádkami. I když já jen skrze telefon. :-)

Diskuze na konci stránky

36. týden

Náročné období

Tento týden byl zatím psychicky i fyzicky nejnáročnější a je to rozhodně poprvé, co se mi ho nechce ani moc popisovat. Vše začalo už z neděle na pondělí, kdy jsem se v noci vzbudila s příšernou rýmou a bolestí krku. Naštěstí se z toho vyklubala jen hloupá rýma doprovázená třeštěním hlavy. Lojza byl pořád doma, takže mi nosil čajíky do postele a o všechno se stejně jako minulý týden staral.

Střevní chřipka

V úterý mi bylo od rána špatně od žaludku a já už nadávala, co se to zase děje. Míša sice v neděli blinkal, ale mysleli jsme, že je to ze starého pití, které našel u našich. Zřejmě to byl ovšem bacil, protože se mi rozjela ošklivá střevní chřipka a celý den jsem strávila na střídačku v posteli a na záchodě. Dost mi to připomínalo zvracení na začátku těhotenství, jen teď to bylo mnohem náročnější snášet, protože holčička sebou v břichu pořád divoce mlela a žaludek se nedařilo uklidnit. Měla jsem zvýšenou teplotu a cítila se fakt mizerně. Bála jsem se, že nakazím Lojzu a budeme v háji všichni, ale on naštěstí bacilům odolal a trpělivě mě vodil kolem pasu po bytě, když jsem potřebovala. Děsila jsem se, že se mi do rána vůbec neuleví a prošvihnu poradnu u své lékařky. Ráno to sice ještě nebylo úplně ono, motala se mi hlava, byla jsem zesláblá, protože jsem v sobě neudržela ani rohlík a hořký čaj, ale nic jsem nakonec nezmeškala.

Pravidelná kontrola

K doktorce jsme vyrazili až po desáté hodině a naštěstí jsem byla hned druhá na řadě. Proběhlo obvyklé kolečko u sestřičky, vážení, kdy jsem nevěřícně sledovala váhu, která mi ukázala o dvě kila méně než při poslední kontrole, tlak i moč v pořádku, jen ty krevní testy z minula nedopadly nejlépe, takže mi sestřička vzala další vzorek. Následovalo vyšetření paní doktorkou, které se tentokrát zdálo všechno lepší, a dušovala se, že maličká ještě v bříšku vydrží. Pochválila mě, že jsem dodržovala klidový režim a hodně odpočívala.  Předepsala mi železo, protože prý mám málo červených krvinek a oznámila, že tam teď přes dva týdny nebude kvůli dovolené a dala mi adresu doktora, ke kterému mám po tu dobu docházet. Docela nemile mě to zaskočilo, vím, že na dovolenou má nárok, ale takhle ke konci jsem to vnímala jako podraz. :-) Člověk už je tak nervózní z blížícího se porodu a ještě abych chodila k cizímu chlapovi, ale nic jiného mi nezbude. Ve středu ho půjdu omrknout.

Strach o miminko

Další den jsem opět prolenošila, přes den to ani nešlo jinak, protože mě poslední dny trápila nespavost. Mohla jsem být kdovíjak unavená a ne a ne zabrat, takže jsem to většinou kolem druhé hodiny ranní vzdala a šla se koukat na televizi. Kolikrát jsem žasla, jaké pořady v tu dobu televize vysílají? V pátek jsem usnula až o půl osmé ráno a vzbudila se kolem půl jedenácté s velkou bolestí břicha. Na omak bylo tvrdé a ani sprcha nepomohla, ploužila jsem se bytem jako bych byla v posledním tažení. Do toho mě znervózňovalo, že necítím malou, která normálně kope téměř bez přestání. Ve čtyři hodiny už jsem měla fakt strach, takže jsme hodili Míšu k našim a jelo se do porodnice. Tam mě přijala vlídná sestřička a řekla, že nejdříve natočíme KTG, lehla jsem si a v duchu se modlila, ať srdíčko bije, protože jsem stále necítila žádné pohyby.  Byla to zatím asi nejdelší minuta v mém životě, než ho našla a já uslyšela to rychlé BUM BUM BUM. Všimla jsem si, že i sestřička si oddychla, normálně totiž má lékařka přiloží to udělátko k bříšku a ťukot srdce se ozve hned a teď zkoušela různá místa a nejdřív nic… Největší strach ze mě opadl a čekalo se půl hodiny, než se natočí záznam. Mezitím se mě sestřička ptala na tu bolest a při pohledu na křivku se mnou rovnou vypisovala příjem.  Přístroj totiž zaznamenával kontrakce, které se objevovaly co tři minuty, ale byly to to takové menší kopečky a popravdě jsem je ani moc necítila, spíš jen jako silnější menstruační bolesti. Potom mě vyšetřila doktorka, byla hrozně mladá a milá a řekla, že už jsem na jeden centimetr otevřená, ale k porodu to ještě není. Některé těhotné tak prý ještě chodí 14 dní i déle.  Pak mě vzala ještě na ultrazvuk, aby zkontrolovala průtoky a maličkou. Naštěstí vše v pořádku, ale řekla mi na rovinu, že vzhledem k tomu, v jakém stavu už je placenta a jak se tlačí malá, zkrátka, že do 40. týdne už to nedoklepeme. Beruška už má ale 2500 g a je životaschopná a od 35. týdne už bych mohla rodit v Opavě. Mně už to ale znělo jako rajská hudba, byla jsem ráda, že malá žije! Na druhý den jsem měla přijít ještě na kontrolu a opět natočit srdíčko. Přes noc už jsme zůstali u našich a kontrola dopadla dobře, takže jsem byla propuštěna domů opět s tím, abych co nejvíc odpočívala.

Alespoň Míša si to u babičky krásně užíval, pomáhal zalévat na zahradě, což je momentálně jeho nejoblíbenější činnost. :-) V neděli se mu vůbec nechtělo domů, ale zítra pro něj máme překvápko…

Jelikož Lojza už se musí vrátit do práce, stěhujeme se k našim až do porodu.

Diskuze na konci stránky

35. týden

Mám za sebou další týden a zase jsme o kousíček blíž k cíli. :-) Lojzův “ home office“  funguje  skvěle a tak jsem si báječně odpočinula a nabrala sílu do dalších dní. Doma má být ještě do mé středeční kontroly a pak se uvidí co dál, hlavně podle toho, co řekne paní doktorka. Každopádně naši mi nabídli, že se můžeme nastěhovat k nim, aby Lojza mohl zase do práce, a zvažuji, že jejich nabídku přece jen přijmu. Věřím, že šéf by mu dovolil zůstat ještě pár dní doma, ale nechci, aby manžel riskoval nějaké pracovní problémy.

A jak jsme ten týden ve třech fungovali? Lojza vstával jako každý normální pracovní den na sedmou a hned zasedl k notebooku a připojil se do práce. Telefony si přesměroval domů, takže dopoledne to tu často bylo jako na ústředně. :-) Míša a já jsme vstávali většinou kolem deváté. Já jak se teď v noci často budím, tak pak ráno dospávám. Lojza mezitím pracoval, nachystal nám snídani a dopoledne ve volných chvilkách si hrál s Míšou. Ven na hřiště nebo procházku ho mohl vzít až odpoledne po pracovní době, ale vůbec  nám to nevadilo vzhledem k ne zrovna letnímu počasí. V poledne jsme společnými silami ukuchtili obědy, většinou jsem jen asistovala nebo Lojza vařil sám a po obědě, když šel spát Mišulka jsem nakukovala na BOL nebo doháněla četbu. Odpoledne chodili kluci ven a na nákup a já se jen tak poflakovala. Na rovinu přiznávám, že už mi to občas vadilo, být tu jako v kleci, nějaké procházky nepřipadaly v úvahu. Nejvíc mě to mrzí kvůli Archiemu, protože byl zvyklý na delší vycházky a teď to nějak není možné.  Večer se mi zdálo divné, že klukům trvá koupání tak dlouho, že tam Míša takovou dobu vydrží dovádět, takže jeden den jsem je šla zkontrolovat a hned jsem měla jasno. Lojza napouštěl Miškovi plnou vanu, prý aby mu vynahradil koupaliště, když je venku tak škaredě. :-) Musela jsem se smát, malému z vody čouhala jen hlava a ukazoval mi, že plave. :-)



V pátek mě čekalo obrovské překvapení. Věděla jsem, že se mě chystají navštívit mé nejbližší kamarádky, ale absolutně jsem netušila, co mají v plánu. Poprvé jsem zažila něco ve stylu americké baby shower. :-)

Holky už předem psaly, že nemám chystat nic k jídlu, že se o všechno postarají, ale stejně mi to nedalo a něco málo jsem připravila i já. A pak jsem se nestačila divit. Jedna přinesla bábovku, druhá závin, další jednohubky nebo ovoce či zmrzlinu. Takže jsme hodovaly a přitom mi děvčata daly kupu dárku pro naši holčičku. Každá plnou tašku abych byla přesná a já snad půl hodiny vybalovala a kochala se těmi nádhernými věcmi. Lojza si dělal srandu, že bych měla mít alespoň trojčata, aby se to všechno unosilo, ale stejně jsem měla tak ohromnou radost… Kromě různých oblečků a šatiček jsme dostali i dětskou kosmetiku, deku, krásné capáčky, hračky a to co vidíte na fotkách, není všechno, protože jsem to fotila až v sobotu večer a před tím tu byla mamka a ty oblečky v nejmenších velikostech odvezla, aby je vyprala a vyžehlila. :-) Když jsem si to pak odnášela do ložnice, zdálo se mi, že s sebou beru půlku nějakého obchodu. :-) Každopádně s kamarádkami jsem strávila báječné odpoledne a moc jim děkuji za úžasné překvapení a všechny dárky.



Sobotu i neděli jsme strávili odpočinkově, tím, že byl Lojza přes týden doma, tak toho stihl víc a o víkendu už se nemuselo do ničeho ani píchnout.  Jen v sobotu jsem měla menší nehodu, nějak mě pobolívalo v podbřišku, tak jsem si napustila vanu, a když už jsem se tak rochnila, tak jsem se na chvíli ponořila, lehla si ve vaně a pak jsem se neuměla vyškrábat nahoru. Po pár minutách marného snažení jsem chtě nechtě musela zavolat Lojzu, aby mě zvedl a cítila jsem se fakt nemožně a hlavně hloupě. Večer v posteli už jsme se tomu smáli, ale v tu chvíli mi bylo spíš do breku.

Tento týden jsem se cítila mnohem lépe, bolesti už nebyly tak časté a lépe se mi chodilo i spalo, takže jsem moc zvědavá na středeční poradnu, co se dovím nového. Maličká pořád kope o sto šest, do toho nějak často škytá, ale aspoň o ní pořád vím. Často ji vyprávím o bráškovi, který už potřebuje sourozence jako sůl. :-) Je legrační, když mi Míša plácá po bříšku a já ho upozorňuji, aby to nedělal, že je tam miminko… a on mi nadzvedává halenku, kouká a miminko nikde. :-)  Snad už bude brzy mezi námi, nemusí hned, přeci jen je ještě malinká, ale do konce srpna by se už narodit mohla. Mám totiž před sebou těžký bojový úkol, kamarádka se 10. září vdává a poprosila mě, zda bych jí šla za svědka. Takže to bude ještě hodně zajímavé. :-)

Diskuze na konci stránky

34. týden

Tento týden se nám všechno nějak obrátilo naruby.  Pondělí a úterý jsme s Míšou trávili doma, protože dost pršelo, takže jsme tisíckrát prolistovali knížku Zapomnětlivý Punťa, Míšovu nejoblíbenější.  Taky jsme koukali na pohádky a přiznám se, že jsem mu povolila víc večerníčků, než máme ve zvyku. :-)

Poradna a nečekané zprávy

Ve středu ráno dorazila má sestra, aby pohlídala Mišku, zatímco mě čekala poradna. To ráno bylo strašné dusno, a i když nemám svou gynekoložku daleko, přesto jsem si chvílemi říkala, jestli tam vůbec dojdu. Hodinku a půl jsem si poseděla v čekárně, než jsem přišla na řadu. Štěstí, že si sebou vždy beru nějakou knihu, takhle to čekání strávím příjemněji. Sestřička mi jako obvykle změřila tlak, zkontrolovala moč a prozradila výsledky z minula, prý je všechno v pořádku. Zhrozila jsem se při vážení, že už mám 13 kg navrch a zapřísahala se, že do porodu už zmrzlinu ani neuvidím. :-) Pak následovala prohlídka paní doktorkou, nejdřív mě prohmátla a konstatovala, že malá se už dost tlačí. Poté neřekla nic, jen, že konečně uděláme ultrazvuk, takže jsem si myslela, že je vše jak má být. Konečně jsem zase viděla svou holčičku, paní doktorka mě potěšila, že už je hlavičkou dolů, maličkou změřila a měla by vážit kolem 1900 g. Taky jsem poprosila, zda by mě naposledy ujistila o tom, že je to opravdu děvčátko, nějak jsme to přehnali s nákupy v růžových tónech, ale ve všech obchodech jsme se domluvili, že pokud by to nakonec přece jen byl chlapeček, můžeme věci vyměnit. Po chvíli jsem byla ujištěna, že si vše můžeme nechat, protože je to prý úplně jasná holčička. Měla jsem velkou radost! Když jsem si očistila pupek a šla si sednout vedle doktorky, začala mi říkat, že malá se opravdu tlačí víc, než by měla a že musím dodržet naprostý klidový režim minimálně 14 dnů. Nějak jsem nechápala, co mi to říká a ještě s úsměvem odvětila, že s 27. měsíčním divochem to nepůjde tak lehce. Paní doktorka na mě vyštěkla, že v tom případě mi hrozí předčasný porod a teprve v tu chvíli jsem si uvědomila, že si nedělá legraci, ale mluví naprosto vážně. Řekla mi, že bych měla hodně ležet s nohama nahoru, opravdu poctivě odpočívat, moc se nenamáhat a nechodit na procházky. A dále jednou denně užívat Magnosolv. Z ordinace jsem vyšla jako ve snách a hned volala Lojzovi do práce. Hned mě uklidnil, že sama na Míšu nebudu, že si půjde promluvit se šéfem, zda by minimálně těch 14 dní nemohl pracovat z domova. Po obědě mi volal, že všechno dopadlo dobře, šéf vůbec nedělal problémy, protože ve firmě bude zrovna zarážka, výroba stojí, takže nebude tolik práce a požadavků. Spadl mi kámen ze srdce.

Klidový režim

Od čtvrtku jsem převážnou část trávila v posteli nebo v obýváku na sedačce, ale přeci jen nejsem zvyklá tak moc ležet, takže jsem začala Míšovi v pokojíčku malovat obrázek na zeď.

Objednala jsem si dvě šablony od jedné moc milé paní přes internet a řekla si, že když mám teď takový klídek, můžu se na to pomaličku vrhnout. Myslím, že na to, že jsem tuhle metodu zkoušela poprvé, to nedopadlo až tak špatně. :-)

Úžasný manžel

Mezitím vzal Lojza na sebe veškeré povinnosti a starání se o Míšu. Nachystal mi tašku do porodnice, vypral a vyžehlil veškeré věcičky pro miminko a sehnal vše potřebné z lékárny. Obstarává vaření, a co půl hodiny se mě ptá, jak mi je a jestli něco nepotřebuji. :-) Je vážně úžasný a i když docela trpím a chodím jako tučňák, tohle hýčkání si nemůžu vynachválit. Taky mě potěšila maminka, která mi nabídla, že si vezme Míšu na víkend k sobě. V sobotu odpoledne ho tam Lojza odvezl a doma se pustil do generálního úklidu. Sice jsme měli volný večer, ale omezené možnosti, jak ho strávit, nakonec jsme skončili v posteli a do jedenácti hráli kostky. :-) Nasmáli jsme se a já se úžasně odreagovala a zbavila černých myšlenek na předčasný porod.

Nedělní návštěva u rodičů

V neděli jsme jeli na oběd k mým rodičům, už mi bylo po Mišulkovi smutno a překvapilo mě, že on po nás ani nevzdechnul. Krásně si to u babičky a dědy užil. Odpoledne jako vždy dorazila teta s rodinou a Míša se nehnul od jejich štěněte, které pojmenovali Ája. Já si poležela ve své staré posteli a radovala se, že jsem zase mezi lidmi, přeci jen mi celkem vadilo, že jsem pořád zavřená doma.

Začátek týdne byl hodně bolestivý, opravdu jsem měla problém projít náš byt, ale teď, když odpočívám, je to maličko lepší. Stále mě to vespod dost bolí, asi jak malá hlavičkou tlačí a v noci je fuška se obrátit z jednoho boku na druhý, ale snažím se na to tolik nemyslet a do další kontroly, která je 3.8. jsem si umínila, že musím vydržet v celku. Lojza si dělá legraci, že je ta naše kočička extrémně zvědavá, ale ještě si u mě v bříšku musí chvíli poležet.

Diskuze na konci stránky

33. týden

Tento týden nezačal zrovna vesele. O víkendu mě hodně pobolívalo v podbřišku a v neděli jsem byla rozhodnutá navštívit svou gynekoložku, aby mě pro jistotu prohlédla. Do toho k nám přijeli Lojzovi rodiče, kteří odjížděli ze Slovenska až po nás a zdrželi se až do čtvrtečního rána, kdy se vraceli domů. Lojza byl rád, že mi hodně pomůžou, když se necítím fajn, ale přeci jen bych uvítala klid a takhle jsem stejně musela vyvařovat atd., jen bylo super, že se dost starali o Míšu a brali ho na hřiště apod.

Pro jistou k lékařce

V pondělí ráno jsem naklusala ke své lékařce, prohlédla mě, ale neshledala nic znepokojujícího, řekla mi, že malá už se dole trošku tlačí, ale ty bolesti by to způsobovat nemělo. Nenapadlo mě vzít si sebou moč, takže mě ke konci prohlídky poslala počůrat papírek a řekla mi, že mé trable můžou být urologického původu a nazítří jsem měla donést dvě plné ampulky. Doufala jsem, že rovnou provedeme i klasickou poradnu, když jsem tam měla ve středu jít, ale posunula mi ji na další středu, byla jsem z toho dost smutná, protože jsem se na ultrazvuk moc těšila. Doplazila jsem se pomalým krokem domů, dala se do vaření a těšila se na Míšův polední spánek, že se taky natáhnu. Tchýně s tchánem byli v tomhle ohleduplní a každý den mě nechali odpočívat s Miškou. Hloupé bylo, že Lojza už si nemohl vzít dovolenou, takže si je moc neužil. Co mě od něj překvapilo a potěšilo, když jsem mu volala, jak jsem dopadla u doktorky, bez mého vědomí rodičům rychle volal, že musím odpočívat a ať mi se vším pomáhají, takže jsem sice vařila a pekla, ale tchýně umývala nádobí a kafe si vařila sama.

V úterý i ve středu bylo strašné horko, takže jsem nechodila moc ven, jen vypravovala Míšu na vycházky s dědou a babičkou. Mišulku vidí jednou za tři měsíce, takže si ho užívali, jak jen to šlo venku i doma.  Na cestu zpátky do Horního Slavkova se vydali ve čtvrtek ráno.

Návštěva u rodičů

V pátek ráno mě a Míšu vyzvedl brácha a jelo se k našim. Mamka uvařila výborný oběd a až do večera se věnovala Míšovi, takže jsem si opravdu pořádně odpočinula a celkově už mi bylo mnohem lépe.

Nákup výbavičky pro miminko

Sobotní odpoledne jsme strávili příjemnými nákupy, Lojza mě vytáhl na výlet do ostravského velkoobchodu s miminkovskými věcmi a koupili jsme naši holčičce kočárek a další výbavičku. Bohužel kočár po Míšovi jsme shledali naprosto nevyhovujícím pro další dítě, což nás na jednu stranu děsně štvalo, ale na druhou stranu jsme si mohli zase vybírat nové vozítko a nakonec se zamilovali do šedorůžového kočárku, který mi doporučila jedna milá holka bolka. :-) Paní prodavačka nám ho předváděla a Lojza se do všeho hrnul tak, že paní koukala a podotkla, jak málo vidí, že by to se sestavováním kočárku nějaký chlap takhle uměl. :-) Nakonec jsme malé koupili ještě krásné povlečení, prostěradlo a mantinel do postýlky, zavinovačku, naprosto úchvatné capáčky a další drobnosti. Prodavačky byly moc příjemné a dokonce mě pustili na svůj záchod. :-) Následovala ještě krátká zastávka v Ikei, kde jsme koupili Míšovi komodu na oblečení do pokojíčku. Docela nám vyhládlo a tak jsme si tam dali i jídlo, jen to tam teď nějak přestavují, takže jsme si nevšimli, že pití se dá koupit hned z kraje. Naštěstí, dobří lidé jsou stále mezi námi a jedna paní přišla k našemu stolečku, že prý si všimla, jak jsem schvácená a že nemůžeme najít pití a nasměrovala nás. :-) Přišlo mi to od ní strašně milé a vždy mě potěší, že lidé nejsou ještě až tak lhostejní.

Oslava u rodičů

Neděli jsme strávili opět u našich, sestra slavila svátek, takže mamka uspořádala velkou grilovačku pro nejbližší rodinu. Hrozně jsem se tentokrát těšila na tetu a její rodinu, protože si ráno jeli pro nového pejska, štěňátko border kolie a s tou chlupatou kuličkou s námi strávili celé odpoledne.

Pilo se, hodovalo, nasmáli jsme se, Míša si oblíbil bráchovo auto a pomalu z něj nechtěl vylézt, až když zjistil, že má napuštěný bazének, tak si dal říct.


Tento týden jsem si uvědomila, že už opravdu nejsem „čerstvá“ jako dřív, problémy se zády jsou den za dnem horší, v noci se moc nevyspím, když mě nevzbudí bolesti zad, tak je to pálení žáhy, na které mi nepomáhají žádná cucátka. Začala mě trápit i zácpa, takže jsem si koupila vlákninu a snad to bude lepší. Připadám si jako neohrabaná velryba, kolikrát prosím Lojzu, aby mi oblékl ponožky atd.  Břicho mám opravdu veliké a každý se mě ptá, jestli jsme se o měsíc nesekli, protože takový „buben“ jsem neměla s Míšou ani v den porodu. Jsem zvědavá, co se ve středu dozvím z ultrazvuku, jestli ta naše beruška nebude náhodou obřík. :-)

Diskuze na konci stránky

32. týden

Slovensko

Z Míšovy angíny se vyklubal jen načervenalý krček, takže nám naše paní doktorka povolila jet na výlet za příbuznými na Slovensko. Lojzův táta je původem Slovák, a jelikož je z devíti dětí, tak si umíte představit, jak velké příbuzenstvo tam máme. :-)

Naštěstí bydlí jen kousek za hranicemi, takže jsem dvouhodinovou cestu autem zvládla já i Míša.

Ve Vel´kém Rovném už nás z dálky zdravila krásná chaloupka, kde bydlela Lojzova babička, která už bohužel není mezi námi a momentálně tam žijí dvě tety a strejda. Člověku se až nechce věřit, že jede chvíli autem a rázem se ocitá v jiném světě.

Všude kolem krásné čisté lesy, jen jedna silnice, na které si ještě i dnes můžou děti bezpečně hrát, po stráních se pasou ovečky, krávy a kolikrát jsem jen mrkla z okna a viděla srnku, jak se prochází s mláďaty. Teta jim říká srnky domácí, protože přes zimu si je vždy rozmazlí, když je dokrmují a ony jim pak na oplátku v létě ožírají růže a jiné květiny. :-)

Dorazili jsme tedy v úterý přesně na oběd a na stole už nás čekala výborná svíčková s domácím knedlíkem. Teta je báječná kuchařka a celou dobu nás rozmazlovala až hrůza. Kolem váhy teď chodím raději obloukem, protože jsem pořád slyšela TERAZ PAPKÁŠ ZA DVA a podle toho vypadaly mé porce. :-) S tetou Olinou se v některých věcech nedá smlouvat, takže jsem se cpala 5x denně. Jeden den upekla báječný obrovský mazanec přes celý plech a bez domácí pekárny. :-)

Ve stejné vesničce bydlí hned tři Lojzovi strejdové a dvě tety a všichni byli samozřejmě nejvíc zvědaví na Mišulku, jak za ten rok, kdy jsme tam byli naposledy, vyrostl. Míša byl z tolika lidí vykulený, ale naštěstí ho to po chvilce přešlo a začal se předvádět a vůbec všechny bavit. Já se na tety i strejdy těším pokaždé moc a moc, protože tak báječné lidi aby člověk pohledal. Je neuvěřitelné, jak se tam mají všichni rádi, jsou přátelští, vstřícní, pro druhého by se rozkrájeli a tolik si navzájem pomáhají, protože život tam je docela drsný a někteří obyvatelé, kteří bydlí výš na stráni, nemají ani plyn a vodu.

Každý den se nás sešla celá banda, a jelikož nám i tam vyšlo krásně počasí, seděli jsme většinou venku, jedlo se, pilo se a hlavně bavilo. Za ten rok si máme vždy tolik co říct… Taky mě potěšilo, že po smrti psa Luxa si pořídili dalšího psího kamaráda, který zdědil stejné jméno, takže jsem každou volnou chvilku trávila u něj a snažila si z něj udělat kamaráda. Po pár mlscích, co jsem mu přivezla z Opavy, mi ležel u nohou. :-)

Snažila jsem se zvládnout pár procházek po okolí, ale většinou chodili beze mne, protože pochodovat na horách už jsem opravdu nemohla. Taky jsem dost trpěla v noci, protože nejsem zvyklá na tak tvrdou postel a záda už tak bolavá dostala ještě víc zabrat a kolikrát jsem se vzbudila i víc jak 5x za noc. Nechtěla jsem si ale stěžovat, tetu i ostatní by to moc mrzelo.

V době kdy jsme přijeli, se tam už týden rekreovali i Lojzovi rodiče, takže od Míši jsem měla všechny 4 dny pokoj. Babička s dědou mu byli neustále na stopě, hráli si s ním, prohlíželi knížky, bylo fajn, že jsme kolikrát byli s Lojzou chvíli sami a užívali si jeden druhého. Sice to byly krátké chvilky, ale stihli jsme si toho říct víc než dost. :-)
Míšovi se na venkově moc líbilo, hlavně to, že otevře dveře a je venku. Naučil se zametat a s tetou každý podvečer zalévali kytky.  Už má slíbeno, že příští rok tam pojede s babičkou a dědou alespoň na 14 dní.

Rozloučili jsme se v pátek dopoledne a jako vždy se to neobešlo bez slzí a opět jsme museli slíbit, že příští rok přijedeme zase a snad i s holčičkou. Vyjížděli jsme brzy, protože jsme chtěli využít toho, že jedeme přes Ostravu a chtěli jsme se mrknout do Zoo na sloní samičku. Nejdříve jsme si ale udělali zastávku u vodní nádrže Šance v Beskydech.

Pokochali jsme se nádhernou krajinou a hurá do Zoo. Míša byl unavený, takže jsme ji neprošli celou, ale sloní slečnu jsem viděla a úplně se pohledem na ni rozplývala. Míšovi se nejvíc líbili plameňáci a hroši. :-)

K večeru jsme dorazili domů a mně už večer nebylo moc dobře, začalo mě podivně bolet v podbřišku a bolest za celý víkend moc neustoupila, hodně jsem odpočívala, ale stejně mě Lojza v pondělí ráno pro jistotu vezme k mé lékařce. Sice ve středu mám poradnu, ale nechci nic zanedbat, a pokud se mi do rána neuleví, tak pojedeme. Snad to nebude nic zlého a celé to způsobilo to, že jsem měla za sebou dost akční dny. Cítím, že toto léto už jsme s výlety skončili a teď nás už čeká jen veget doma nebo u našich u bazénku.

Diskuze na konci stránky

31. týden

Dovolená Karlov


Tento týden byl hodně fyzicky náročný, ale nezapomenutelný. Strávili jsme jej na dovolené v Karlově, a jelikož je to kousek od Pradědu, musela jsem při procházkách přírodou zdolat nejeden kopeček. :-)

Vyráželi jsme v neděli po obědě a řeknu vám, že naše auto bylo nabaleno jako bychom se někam chystali nejméně na měsíc. Když jsme s Lojzou jezdili sami, stačil nám jeden větší baťoh nebo cestovní taška, zato s Míšou už jsme měli problém kufr vůbec zavřít. Bez odrážedla a jiných pro něj důležitých věcí jsme přeci nemohli odcestovat. :-)

Na chatu jsme dorazili před čtvrtou hodinou a sešli se tam s dalšími dovolenkáři, tři mé kamarádky s partnery a jejich děti.

Chata se dělila na dva apartmány a v každém z nich byl velký obývák, jídelna, menší kuchyňka, dvě ložnice, záchod a koupelna. Chata je opravdu moc pěkná a patří k ní i velký prostor na grilování, síť na badminton či volejbal a sauna.

V pondělí jsme se jen toulali po lese a já se snažila najít nějaké houby, ale zatím nerostou. :-) Míša byl ze všeho maximálně udivený, i šišku si prohlížel snad deset minut a celkově se mu procházky lesem ohromně líbily. Nevěřili byste, jaké nadšení u něj dokázal vyvolat metrový bodlák. :-) Já jsem ke konci dost funěla, ale přeci jen jsem se víc kochala nádhernou přírodou, než myslela na svůj pupek. I kvůli Míšovi jsme dělali často přestávky, takže jsme to nějak zvládli. Odpoledne jsme chystali jídlo a občerstvení na grilování a těšili se z ideálního počasí, které nám vydrželo po celý čas. Děti byly moc hodné a nevěděly, kam se podívat dřív. Poseděli jsme u ohně skoro do devíti i s dětmi, přeci jen na dovolené měli Míša, Daneček, Michalka a Teuška dost volný režim a do postele jsme se dostali až kolem jedenácti.

V úterý ráno jsme opět vyrazili směr les a po obědě nás čekal výlet do Karlovy Studánky. Je to nádherné lázeňské městečko a vždy se tam ráda vracím.

Ze všech koutů na vás dýchá minulost. Míšu sice nejvíc nadchlo dětské hřiště s dřevěným vláčkem, kde jsme se zdrželi přes hodinu, ale jinak způsobně capkal i po městě a moc se mu líbila různá jezírka a fontánky v nich.

Já kromě krás městečka ocenila hlavně schody či lavičku, kde jsem si mohla odpočinout a natáhnout nohy. :-) Naštěstí mi vůbec netvrdlo bříško, takže jsem si výlet maximálně užila a zase tak moc nezdržovala. Ve středu jsme vyrazili do Bruntálu zaplavat si do místního aquaparku.

Myslím, že pro Míšu to byl vrchol celé dovolené, protože dosud znal jen bazén ze cvičení nebo nafukovací, který má u našich. Musím říct, že i když to není kdovíjak velký aquapark, rozhodně při jeho stavbě mysleli hodně na děti, protože bazének pro ně byl velký, se skluzavkou, hračkami a co mě potěšilo tak příjemně teplou vodou. Já se už před dovolenou rozmýšlela, zda půjdu plavat taky. Věděla jsem, že by to nejspíš ulevilo mým zádům, ale neměla jsem příhodné plavky. Touha zaplavat si byla ale nakonec větší a tak jsem se tam promenádovala v titěrných bikinách, které jsem měla loni u moře.

Plavčíci ze mě museli mít určitě velkou radost, protože ňadra jsem tak tak skryla a Lojza říkal, že se na mě raději nebude moc dívat, aby nemusel hned skákat do ledové vody. :-) Po dvou hodinách jsem se ale cítila jako znovuzrozená, opravdu jsem pak měla se zády asi dva dny úplný klid.

K večeru jsme se opět všichni sešli u ohně a dětem udělaly radost dvě paní, které se ztratily na koních a přišly se nás zeptat na cestu.  Všichni jsme si šli koně hned pohladit a jedna paní nabídla dětem i svezení, ale žádné se neodvážilo.  Míša si koníka alespoň pohladil.

Ve čtvrtek dopoledne jsme museli balit a dát chatu do původního stavu, což bylo docela náročné, ale nakonec jsme to zvládli za dvě hodinky a mohli se ještě naposledy projít lesem. Pak jsme se stavili v Karlově na oběd a čekala nás zase cesta domů. Myslím, že nikomu z nás se nechtělo, ale vzhledem k tomu, jaké nás přivítalo počasí, jsme to nakonec vychytali opravdu skvěle. Za celý pobyt nám ani jednou nepršelo, bylo naopak krásně a teplo.

Jediné, co nám trošku pokazilo příjezd, byla Míšova teplota, hned v pátek jsem ho vzala k dětské lékařce a ta konstatovala angínu, takže od pátku ho léčíme, i když jako nemocný rozhodně nevypadá a ani se tak nechová. Uvidíme v pondělí na kontrole, jestli nám paní doktorka dovolí jet na Slovensko, kde jsme chtěli navštívit příbuzné.

Momentálně se cítím docela unaveně, ale pořád myslím na nádherné zážitky z dovolené a těším se na blížící se kontrolu a poslední ultrazvuk miminka. Už jen necelé dva týdny a zase tu svou berušku uvidím, ovšem nesmím zapomenout poprosit paní doktorku, aby mi naposledy holčičku potvrdila.

Diskuze na konci stránky

30. týden

Nezačal zrovna moc vesele, začala mě dost bolet záda a některé noci jsem se i bolestí budila. S Míšou jsem měla podobný problém, ale až poslední měsíc. Ale vzhledem k tomu, že tentokrát mám větší bříško celkově a těhotenské kalhoty nosím už od druhého měsíce, asi se není čemu divit. Se zády jsem měla problémy vždy, nejen jako těhotná, i kvůli sedavému zaměstnání a teď mi ta kila navíc dávají opravdu zabrat.

Mrňouskov

Z kraje týdne jsme s Míšou navštívili hernu Mrňouskov, měli jsme se tam setkat s mou kolegyní z práce a jejím rok a půl starým chlapečkem a dopilovat poslední detaily dovolené, na kterou se chystáme společně. Děti mohly řádit a my si nad zmrzlinovým pohárem parádně poklábosily a plánovaly výlety, které uskutečníme během dovolené.

Výlet s babičkou do Arboreta

Ve středu nás pozvala na výlet babička, jeli jsme ještě s mým bráchou do nedalekého Arboreta, kde zrovna v tomto měsíci probíhá tradiční výstava vzácných motýlů.


Z přiložených fotek vidíte, jak nádherní jsou a s mamkou nám bylo ohromně líto, že žijí jen nějaké tři až čtyři týdny, pak uhynou. Proto je možné vidět je pouze v červnu. Ten den bylo zrovna šílené vedro, takže jsem konečně mohla vytáhnout letní šatičky, ve kterých se mi chodilo božsky pohodlně, nikde mě netlačila guma od kalhot, prostě paráda. :-)

Rozhodně jsme nemohli minout zvířecí koutek, to by nám Míša neodpustil, takže jsme nakoupili sáčky s krmením pro kozy, suché rohlíky a chleba jsme táhli z domova. Motýly vydržel Miška pozorovat sotva dvacet minut, zato mezi kozami a kůzlaty se cítil jako doma, pobyli jsme tam přes hodinu.

Já už sotva stála na nohou a Míša chtěl neustále házet pětikoruny do automatu, aby mohl krmit. Kupodivu zážitek z toho měla i mamka, asi už dlouho nebyla v ZOO a s Míšou se občas o granulky hádali. :-)

Nakonec jsme si ještě dali nanuky a Honza (brácha), nás hodil k našim, kde jsme Míšu hodili do bazénku a pak se šli nechutně přejíst třešněmi. :-)

Odpočinek před náročným víkendem

Čtvrtek a pátek jsem měla odpočinkové dny a snažila se šetřit, co jen to šlo, protože jsem věděla, že mě čeká náročný víkend. V sobotu velký nákup na dovolenou, jedeme na chatu v Karlově, kterou pronajímá firma, kde Lojza pracuje a za velmi rozumnou cenu. Sice to bude pouze pětidenní pobyt na čerstvém vzduchu, ale myslím, že i tak si to maximálně užijeme a koneckonců po návratu domů nás čeká ještě návštěva příbuzných na Slovensku, takže do přírody se ještě dostaneme.

Jak se daří miminku?

Miminko se má čile k světu, někdy tak, až si říkám, jestli z toho břicha nechce už vyskočit, Míša byl taky dost aktivní, ale s malou se to nedá srovnat, kolikrát se mi někdo zadívá na břicho a lekne se, jak se hýbe. :-) Zhruba od 12. týdne mě trápí nadměrná tvorba slin a drží mě to neustále, tolik jsem doufala, že přes léto už budu mít klid, ale vypadá to, že si oddychnu až po porodu. Taky už jsem si musela pořídit cucátka na pálení žáhy a z jídelníčku musela vyřadit kořeněná a ostřejší jídla. Až na ta záda je mi fajn, občas už si zanadávám u oblékání ponožek a nazouvání tenisek, ale to je tak vše, co mě trápí. S manželem si po večerech s holčičkou povídáme a kolikrát se nám zdá, že na naše hlasy reaguje. Určitě už se na nás těší stejně jako my na ni.

Diskuze na konci stránky

29. týden

Tento týden se nesl ve znamení zmrzliny, melounu a jednoho skvělého zážitku, o kterém se rozepíšu ke konci.

Celý pracovní týden probíhal docela všedně, s Míšou jsme přivítali jednu návštěvu. Stavila se za mnou kamarádka se svými holčičkami, a jelikož venku to zrovna nevypadalo moc valně, okupovali jsme Míšův pokoj a užili si s dětmi spoustu legrace. To, že jsem každou chvíli musela pro hadr, protože miláčci věčně něco vylívali nebo trousili, bylo nic proti záchvatům smíchu, které jsme měli pokaždé, když se snažili všichni tři skákat na malé trampolíně nebo sklouznout na prťavé Míšově skluzavce.

Míša u kadeřnice

Ve středu mě čekal celkem těžký úkol, objednala jsem Míšu na letní sestřih ke své známé kadeřnici a s mým už hodně velkým břichem to byla celkem síla. Sám na židli sedět nedokázal a stříhání se mu pochopitelně vůbec nelíbilo, měla jsem trošku strach, aby mě nechtěně nekopl, ale nakonec jsme celou akci zvládli a doufám, že příště místo mě půjde tatínek. :-)

Zmrzlinová závislost

Protože jsme měli skoro celý týden krásné počasí, nedokázala jsem své chutě udržet na uzdě a odpoledne se chodilo na zmrzlinu. Máme tady jednoho naprosto úžasného pana zmrzlináře, který má vždy nějaký speciální druh z čerstvého ovoce, takže si umíte představit, jaké pochutnání to pro nás bylo. Navíc takové porce jako dává on, jsem nikde nezažila, dokonce ani v cizině. Jak už jsem tady několikrát psala, mám na zmrzlině celoroční závislost a v období těhotenství je to ještě horší, stejně jako ta nepřekonatelná chuť na meloun. Stal se z toho takový můj večerní rituál, nakrájím si vychlazený meloun na kostičky, natáhnu se na sedačku a labužnicky si ho vychutnávám. Lojza vždycky říká, že to bude muset jednou natočit. :-) Melounové chutě mě drží zhruba od 26. týdne a mám takový pocit, že už mi vydrží skrze celé léto.

Výlet do Polska

V sobotu časně ráno mě čekala cesta do Polska. S mamkou a tetou jsme chtěly obhlídnout nedalekou tržnici, autem jsme tam byly cca za 40 minut. Největší zálusk jsme měly na jahody, které tam mají hodně levné a hlavně moc dobré, ne jako ty ze supermarketu. V půl sedmé už jsme byly na místě a opět nevěřícně kroutily hlavami, kolik lidí si taky přivstalo. Jahody byly na každém kroku, takže jsme je chytře koupily hned z kraje, odnesly do auta a pokračovaly s ostatním. Jestli se vyplatí pro něco jet, tak pro houby, maso, sýry, zeleninu i ovoce a hlavně květiny, sazeničky, stromky. Musela jsem si vzpomenout na Helenici, když jsem viděla tu nádheru a za pár šupů. Lojza byl trošku proti, abych jela, měl strach, abych po ránu takovou „túru“ zvládla a tak po hodině a půl chození jsem mu musela dát za pravdu. Najednou jsem cítila ohromnou bolest v zádech a pomalu nemohla udělat krok, takže jsem si šla raději sednout do auta a čekala, až mamka s tetou dokončí nákupy.  Docela mě to vylekalo, protože až dosud jsem se cítila skvěle a fyzicky moc dobře. Naštěstí se mi brzy ulevilo a radovala se z krásného růžového kompletu, který mamka koupila holčičce. V devět už jsme byly doma a já se pustila do řeckých pochoutek, co jsem chtěla udělat na oběd. Míša se nejvíc radoval z velkých jahůdek.  Po obědě jsem si vychutnala zaslouženou siestu a odpoledne nás čekal skvělý program.

Tevafest

Jak možná víte, manžel pracuje ve známé farmaceutické firmě Teva, dříve Galena či Ivax a já jsem tam před nástupem na mateřskou pracovala taky. A jelikož se firma stále a úspěšně vyvíjí a rozrůstá, není o zábavu pro zaměstnance nouze. Loni se konal první Tevafest, akce pro zaměstnance, jejich rodinné příslušníky a hlavně děti a letos se konal podruhé. Musím napsat, že to byl opravdu ohromný zážitek pro všechny účastníky, kam se hrabe opavský dětský den se svými pěti skákacími hrady. :-) Hned u vchodu do areálu firmy se točilo šest kolotočů, dva pro malé děti a ostatní pro větší a dospělé a tak jsme první půlhodinku strávili pozorování přešťastného Míši na autíčku.

Nechci ani domyslet, kolik bychom museli platit, kdyby nebylo vše zdarma. :-) Když už začal Mišulka podezřele zelenat, stáhli jsme ho z kolotoče a pokračovali dál, došli jsme k obrovskému stanu (cca pro 2000 lidí), kde se podávalo jídlo a pití. Předem vyfasovali všichni zaměstnanci poukázky na jedno jídlo a pivo + kofolu zdarma, na výběr byl guláš, kuřecí nudličky s těstovinami nebo vepřový řízek. Na výběr pak byla spousta dalších jídel, od grilovaných kuřat, kýty až po francouzské palačinky a za dotované ceny, takže paráda. Nejvíc mě potěšily nanuky za pět korun, jakýkoliv druh.:-) Organizátoři mysleli na všechno, takže v areálu bylo rozmístěno asi 50 záchodků a dokonce taková mobilní umyvadla.  Před stanem stálo obří pódium, kde se celé odpoledne střídaly různé známé skupiny, vrcholem bylo večerní vystoupení Anety Langerové, na které jsme už ale čekat nemohli. Docela mě to mrzelo. Malé jeviště bylo i pro děti, které měly zase svůj program, ať už klauny nebo toho týpka z kouzelné školky, Michala. Z něj byly děti nadšené asi nejvíc. A to už stojíme na palouku, kde je tolik atrakcí pro děti, jak malé, tak velké, že přechází zrak.



Celkem asi 20 skákacích hradů, jeden hezčí než druhý, trampolíny, velký okruh, kde děti jezdily na koních a ponících (někdo tam nahnal snad celou stáj, tolik koní).


Za nimi jezdily dva vypůjčené vláčky z ostravské Zoo a vozily děti i dospělé skrz areál firmy. Potkávali jsme různá soutěžní stanoviště jak pro malé tak pro odrostlejší děti, opravdu nikdo se nudit nemohl. Co nás rozesmálo, bylo to, že připravili pro děti jednu dost netypickou zábavičku, a sice na jednom palouku jim vyrobili suchou pěnu a děti se v ní mohly prohánět a vypadaly jako sněhuláčci.



Byli jsme rádi, že Míšu tahle zábava moc neláká, protože rodiče měli co dělat než svá dítka dostali do původního stavu. :-) Ze začátku jsme byli rozmrzelí, že je celý den pod mrakem, ale po třech hodinách jsme uznali, že je to mnohem lepší. Kdyby bylo horko, tak bych tam tak dlouho nevydržela. Dojmy z celého odpoledne byly jen ty nejlepší a moc se těšíme na příští ročník!!!

Oslava u rodičů

Celý týden jsme završili návštěvou mých rodičů, kde jsme slavili patery jmeniny a jelikož jsme trošku megalomani přes jídlo, tak jsme se nacpali, až to pěkné není, holčička mi ještě teď skáče v bříšku a asi nechápe ty hody.

Jak se daří miminku?

Další kontrolu mám až v červenci a konečně se dočkám opět ultrazvuku. Jsem zvědavá, kolik už beruška váží a jestli už se třebas náhodou nerozhodla otočit hlavičkou dolů, i když na to je ještě asi brzy. Uvidíme!

Diskuze na konci stránky

Úvod

Vždycky jsem věděla, že chci mít nejméně dvě děti. Maminka už mi od dětství „zaručenou“ prstýnkovou metodou věštila dvě holčičky, takže zhruba od třetí třídy jsem se mohla zaobírat výběrem jmen atd. Docela dlouho jsem žila v tom, že jednou budu chovat Anetku a Simonku. :-)

Na to, mít děti doopravdy, jsem si ale musela ještě nějakou dobu počkat.  S Lojzou jsem se seznámila, když mi bylo 21 let a jemu už táhlo na třicítku, jenže byl student a já myslela, že je mu tak o pět let méně. Docela dlouho mi svůj pravý věk tutlal, asi se bál, jak bych reagovala a měl vlastně pravdu. Poplašila jsem se i po třech měsících randění, kdy mi svá léta dost nešikovně prozradil. :-) Kupodivu jsem se nejvíc bála reakce rodičů. I když s nimi vycházím naprosto skvěle, nějak jsem se obávala, že je to zklame. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ho poprvé s našima seznámila a mamka mi na konci dne šeptla: “Evi, je to hrozně moc fajn kluk, ale víš, já si vedle tebe vždycky představovala někoho staršího…“. Lojza zkrátka na svůj věk nevypadal a stále nevypadá.

Zhruba po půl roce chození jsem věděla, že si Lojzu jednou vezmu a on tvrdil to samé. Po dvou letech chození mě na dovolené v Řecku romanticky pořádal o ruku. Svatbu jsme slavili téměř do roka a do dne a byl to jeden z nejkrásnějších dnů mého života. Měli jsme opravdu pohádkovou svatbu pod širým nebem a na oslavu mnozí příbuzní neustále vzpomínají, stejně jako my.  Následovala svatební cesta opět do Řecka a zpátky už jsme si vezli Míšu v bříšku. :-) Netajím se tím, že nebyl plánovaný, ale chtěný od prvního okamžiku a maminka se musela smířit s tím, že poprvé v celé naší historii ji prstýnek zklamal. :-) Já se taky musela vyrovnávat s faktem, že nebudeme mít Anetku, ale když jsem viděla nadšeného manžela, jak kouká skrz výlohy v hračkářstvích a plánuje, jak si s chlapečkem bude hrát s autodráhou a kolik mu koupí vláčků…musela jsem mu to štěstí přát a s úsměvem sledovala jeho návrat do dětství.

1. 4. 2009 jsme se stali hrdými rodiči chlapečka, kterého jsme pojmenovali Michael. Najednou jsme byli rodina. Míša byl moc hodné a spavé miminko a dělal nám jen samou radost. S našimi pejskem Archiem se krásně sžili a není dne, kdy by si spolu nehráli a nevyvedli nějakou lumpárnu. Ani se nechce věřit, že na apríla už oslavil své druhé narozeniny. Další miminko jsme chtěli co nejdřív, ale vzhledem k tomu, jak hrozně špatně mi bylo u prvního těhotenství, rozhodli jsme se, že posečkáme, až budou Míšovi alespoň tři roky. Ovšem na podzim 2010, když otěhotněla spousta vás holek bolek, přišly i na mě velké chutě pořídit si další miminko a manžela jsem přemlouvat vůbec nemusela.:-) Zadařilo se na druhý pokus a o Vánocích už jsem měla miminko v bříšku, jen jsem o tom nevěděla. Následovala ohromná radost a těšení se, kterou ale brzy začaly doprovázet šílené těhotenské nevolnosti, které trvaly pět měsíců v kuse. Nebylo to vůbec jednoduché, ale opět jsem se utvrdila v tom, že mám jednak skvělého manžela a také bezkonkurenční rodinu, která mě moc podržela, bratr se sestrou hlídali Míšu, maminka mi vařila, žehlila, bez jejich pomoci bych to jen obtížně zvládala. Patří jim můj velký dík!

Stejně jako u Míši jsou zatím všechna vyšetření v pořádku, právě jsem začala 28. týden a tentokrát jsem to já, kdo „mlsně“ nakukuje do výloh a zkoumá panenky, kočárky a vůbec hračky pro holčičky.

Dle příběhů Evulika25 zpracovala Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Rodíme v přímém přenosu 2011 - Evulik25 - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
  • Evi,já jsem z toho úplně naměkko,když to čtu.Moc ti přeji,aby tvoje princezna už vykoukla na svět    Bude mít úžasné rodiče i brášku 
    veverka77   | 31.08.2011 16:07:13 | Reakcí: 1, poslední: 01.09.2011 13:49:05
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Evi, myslím, že svatbu už nestihneš   přeju ať už je to brzy a máš malou princeznu u sebe..
    Evis 84   | 31.08.2011 09:34:35 | Reakcí: 2, poslední: 01.09.2011 16:07:45
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Děkuji.  Ve mně se to pere, když svatbu stihnu, tak to znamená, že budu rodit čtyřkilového pucka, ale zase mě bude do konce života mrzet, že jsem to kamarádce nemohla odsvědčit...
      Evulik25   | 01.09.2011 13:48:32
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        my měli přes 4kg a porod byl v pohodě, a u tebe jde o druhý porod, tak to bude vůbec na pohodu       jestli máš svědčit, tak to chápu, že to chceš stihnout.. mě utekla svatba bratránka, prcek je prostě důležitější      
        Evis 84   | 01.09.2011 16:07:45
        Reagovat | URL příspěvku
  • Červená až na ...
    Teda Evi, klobouk dolů... Když jsem Tě měla čest poznat, přišlo mi, že vedeš zcela obyčejný život nastávající maminky s malým Míšou. Říkala jsi, že zase tolik kamarádek s dětmi ještě nemáš. S dětmi možná ne. Ale jak tak týden po týdnu koukám. TVůj život je neobyčejný. JSi obklopena mnoha lidičkama, kteří Tě milují, máš spoustu přátel. Jsi společenská jako já. Nepokazíš asi žádnou legraci, to se mi líbí. JSi skvělou organizátorkou. Já bych asi nesvedla toho striptéra ani objednat   A pak bych se asi červenala až ....  Moc hezky se čtou tyhle pozitivní zprávičky. Tak Ti do finiše moc přeji, aby už Julinka byla na světě a radovali jste se z její přítomností   A pevně věřím, že se v té porodce opravdu shledáme        
    škubanek   | 24.08.2011 08:16:42 | Reakcí: 1, poslední: 28.08.2011 09:34:45
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE: Červená až na ...
      Jé, Hani, tolik jsi mě potěšila, já měla vždy pocit, že vedu velice obyčejný život, ale když má člověk kolem sebe neobyčejné lidi, tak to zase až taková nuda není.  Kamarádky jsou hrozně fajn, ale jelikož děti má jen jedna, tak se hovory točí hlavně okolo práce, chlapů atd. a proto jsem ráda, že si můžu vylévat srdíčko tady a doufám, že jsme se neviděly osobně naposledy. Pokud to nevýjde v porodnici, tak určitě časem vyrazíme s kočárky.   
      Evulik25   | 28.08.2011 09:34:45
      Reagovat | URL příspěvku
  • Evi to je paráda, že se máte tak dobře. Čekala jsem co je to Karmaš a u nás je to pouť      Užívej si to dál 
    soni   | 17.08.2011 09:57:15 | Reakcí: 1, poslední: 28.08.2011 09:35:31
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Teď po třicátém šestém týdnu, už máte vyhráno i kdyby se maličká už rozhodla mrknout na svět už teď. Ale i tak přeji, ať v bříšku ještě chvíli zůstane. Hodně sil a myslím ná vás.  
    Teja   | 15.08.2011 08:20:37 | Reakcí: 1, poslední: 28.08.2011 09:38:11
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Ahojky, teď to vypadá, že budu nakonec přenášet, ale doktor mi říkal, že to tak většinou bývá, že ty, které straší předčasným porodem nakonec přenášejí. Hlavně, že už opadla ta vedra, teď už se do porodnice těším. Doufám, že vy se máte krásně a ten slunečný týden jste si užili. 
      Evulik25   | 28.08.2011 09:38:11
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Prosim o zodpovezrni dotazu. 10.10. jsem otehotnela, 4.11. mi lekar dle ultrazvuku potvrdil tehotenstvi. 14.11. jsem zacla lehce krvacet, 3 dny, bez bolesti, lekar diagnostikoval samov.potrat. Jiz tri tydny mam obcasne lehke pobolivani v podbrisku, pocity žizně, ale hlavne tlaky v prsou a jejich zvetseni. Jsou tyto priznaky spojene se časným samovol.potratem? Sex.styk jsem nemela. Nemohu byt stale tehotna? Dekuji

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce