Zavadilka - jak se těhotní a rodí na Slovensku

Sponzorem Rodíme v přímém přenosu je Voňavka.cz, který oběma rodičkám věnuje dárkovou poukázku pro výběr zboží v jejich obchodě v hodnotě 2.000 Kč.

Voňavka.cz - parfémy a kosmetika všech známých značek. Široký výběr, skvělé ceny, rychlé dodání (www.vonavka.cz).

 

Jak Viktorka přišla na svět

Když to tak vezmu na zpět, vše se začalo chystat už asi v neděli. Bolesti jsem měla v podstatě každý den a hlavně večer. V úterý jsem se cítila mizerně...ale stále jsem to nepřisuzovala k blížícímu se porodu. Ve středu ráno po ranním wc jsem mírně špinila a to už jsem si řekla, že malou asi brzo přivítáme na světě. Po kontrole v porodnici mi na můj dotaz, jestli to už vypadá na porod, bylo odpovězeno, že je to tak 50 na 50. :) Zbytek dne jsme prožily v klidu a bez bolestí a dokonce jsme šli se Stellkou ještě sáňkovat.

Den D začal v noci

Probudila jsem se vedle Stellky. Už usínání ji dělalo problém (jakoby věděla, co se chystá) a tak jsem si lehla k ní a probudila jsem se až před půlnocí. Došla jsem si na wc a jelikož se mi vůbec nechtělo spát tak jsem si zapnula BOL a zvesela reagovala. Po půlnoci jsem začala pociťovat malinkou bolest, ale po chvíli se mi zdála pravidelná, tak jsem si vzala hodinky a sledovala čas. Bolesti se vracely v pravidelných intervalech po 5 min. a trvaly vždy kolem 55 s.

Kolem 1 hodiny jsem se osprchovala s tím, co se stane. A ejhle, už mi bylo jasný, že tohle jsou kontrakce a né poslíčci. Pěkně po 4 minutách. Probudila jsem Peťka, že asi teda jedeme...zavolali jsme jeho sestru, která dorazila během 10 min. a my vyrazili směr porodnice.

Do porodnice jsme dorazili přesně v 1:58 hod.. Zatímco Peťko čekal na chodbě, natočili mi monitor ...srdíčko bylo v pořádku, jedna zaznamenaná kontrakce...a sepsali přijímací zprávu. Po domluvě se sestřičkou jsem Petra poslala domů s příkazem být na telefonu a v pohotovosti.

Po monitoru mě odvedli na pokoj...já si vleže luštila křížovky a četla Maminku. :-) Ve 3:15 přišla doktorka, velmi milá a asi v mém věku. Po vyšetření perfektní nález – otevřená na 3 – 4 prsty. Napadlo mě, že to asi bude trvat dlouho, když necítím tak strašnou bolest.

Ve 3:40 byl na řadě klystýr a potom asi 20ti minutová sprška, která opět všechno rozjela. To už mi kontrakce běžely po 3 až 2 minutách, ale stále nijak bolestivé.

Kolem 5. hod přijali další nastávající maminku, se kterou jsme se znaly od vidění, protože bydlí v naší ulici a termín měla 12.12. Náhoda, bylo to velmi příjemné setkání. Chvilku jsme si povídali než mě sestra vyzvala na další monitor, který opět byl v pořádku. Jen mě zarazilo, že i přes dvouminutové kontrakce mi přístroj nic nezachytil – křivka byla dokonale rovná. Říkala jsem sestře, že bolesti mám a že cítím i trochu tlak na konečník...rozhodla se zavolat doktorku, která mi po vyšetření řekla, že jsem otevřená na 8, branka skoro zašlá, a že jdeme rodit. Wau, absolutně jsem nechápala. Ještě jsem se zeptala, že jestli jako opravdu? S úsměvem mi odpověděla, že jsem nachystaná a že jestli chci manžela u porodu, ať mu rychle volám, aby to vůbec stihl. Mně nakázala lehnout si na stůl a pořádně prodýchavat. Bylo 5:20 hod.

Na křesle se to všechno rozjelo. Bolesti by čím dál tím silnější, ale stále se daly vydržet. Peťko dorazil před 6 hod. a v ten moment jsem už slušně dýchala. Měla jsem štěstí na super personál, který byl úžasný a Petr byl třešničkou na dortu. Čtyřikrát po 3 kontrakcích mě otáčeli na stranu. To už byla síla. Nemohla jsem se ani otočit. :-)

Potom mi sestřička řekla, že při jedné kontrakci musím zatlačit 3x, aby miminko šlo ven. Uf...kontrakce přišla a já začala tlačit, co se dalo. První nádech a nic, druhý nádech také nic a na třetí nádech jsem slyšela sestru, jak říká – tak a teď pořádně zatlačte, jako kdyby vás někdo pořádně naštval. Zatlačila jsem a malá byla venku...všichni jsem se začali smát, byla to krása… Malá plakala a sestřička povídá, že mě teda někdo opravdu hodně moc naštval, že většinou jde na první tlačení hlavička a na druhé hrudník a zbytek tělíčka a že já jsem ji „vyprdla“ najednou. :-))  Čas 6:22.

Viktorky první minutky jsem si nesmírně užívala. Pohladila jsem ji tu její miniaturní nožičku, prohlížela jsem si ji a plakala. Cítila jsem se skvěle. Přiložili mi ji k prsu, ale ona byla chudák tak malinká, že vůbec netušila, co sním.

Paní doktorka byla perfektní a já zvědavá. Poprosila jsem ji, jestli by mi nemohla ukázat placentu a pupečník, teda holky, jsem ráda, že jsem to viděla. Je to zázrak. Potom nastalo malé šití, všechny 4 stehy jsem cítila, ale nebolelo to. Celou dobu jsme si povídaly s paní doktorkou a na dotaz proč je Viky tak malá, mi bylo odpovězeno, že měla pupečník omotaný kolem tělíčka a že byl tenčí, než bývá. Dokonce mě musela nastřihnout a přestřihnout ho uvnitř mě, že bychom ho jinak přetrhli. Celou dobu tam byl Peťka s námi a byl perfektní...Asi tak půl hodinky jsme si povídali o Viktorce. Přiznala jsem se mu, že jsem měla šílený strach, jestli bude naše děťátko zdravé a že cítím nesmírnou úlevu.

Další hodinku a půl jsem ležela na stole a ani jsem nepociťovala únavu či zimu. Vnímala jsem rozjíždějící se porod sousedky, výměnu personálu a veškeré dění na oddělení. Po 2 hodinách mě převezli na šestinedělí, kde jsem asi po hodince překvapila sestru dotazem, jestli si mohu dojít na wc.

A představte si – zas jsem rodila ve čtvrtek, na čekačce jsem měla stejnou postel jak se Stellkou, stejné porodní křeslo a na šestinedělí stejný pokoj č. 62. Spousty sestřiček si mě pamatovalo. :-) A nakonec mi na pokoj přivezli sousedku Míšu s malým Michálkem.

Viktorku mi dali až o půl 7, protože si pospala v inkubátoru.



Viktorka je bojovnice. I když měřila jen 46 cm a vážila 2400g na třetí den jsme už jen kojily. Prospívá dobře a dostávala od doktorů pochvaly. Čtvrtý den nás pustili z nemocnice, zhubla jen 20 dkg.

Jsem nesmírně šťastná, mám krásné druhé zdravé děťátko, krásný lehký porod za sebou, skvělou rodinu. Přála bych to tak všem.


Vám děkuji za podporu, rady. Jsem ráda, že jsem Bol našla a že jsem mohla své druhé těhotenství prožívat s vámi. Děkuji Terka.

Diskuze na konci stránky

Právě přišla zpráva od Zavadilky!!!
Halo halo, Stellka má sestřičku! Viktorka se narodila v 6.22. Je malinkata 46 cm, 2400 g, je krásná a ZDRAVÁ. Gratulujeme!

39. týden

Další týden za námi a stále 2v1 :-), letí to.

Hudební školička

Začal klasickou pondělní Yamahou, ale koníka jsem už pro tentokrát vynechala. Opravdu se cítím na spadnutí. V podstatě každý den říkám, že dnes bude den D, jen mi to trochu nevychází. Kamarádky, přátelé a známí mě bombardují sms, jestli jsem stále celá...jako bychom to nedali nikomu vědět. Už to zas začíná, tak jak se Stellkou...:-)

Katka s Lujzou

Už ani nechodíme na daleké výpravy, zdržujeme se v naší čtvrti. V týdnu se ani nic zásadního neudálo. V úterý za námi přijela Katka s Lujzou, takže den zas utekl jako voda. Byly to naše poslední společné chvilky, protože Katka odjíždí na 10 dní za rodinou a já snad brzo porodím, takže je ve hvězdách, kdy se zas uvidíme.

Další středa v nemocnici

Ve středu mi malou pohlídala babička, byly v muzeu na přírodovědě pro nejmenší. Malá byla nadšená výrobou draka ze šišky a vydržela spolupracovat celou hodinu. Domů dorazila celá rozzářená:-). Já jsem opět celé dopoledne trávila v nemocnici, čas objednání 8:30...doktor dorazil před půl 12. Opět jsem odcházela v šoku, zase bylo všechno jinak. Byla jsem z toho tak rozhozená, že jsem si i poplakala. Při večeři jsme se s Petrem domluvili, že zítra navštívím svého obvodního gynekologa.

Konzultace u gynekologa nevyšla

Hned ráno jsem žhavila telefon, ale v ordinaci to nikdo nezvedal. Rozhodla jsem se, že se tam zastavím v rámci dopolední procházky. Jaké bylo moje překvapení – sestřička mi řekla, že mě pan doktor nemůže vzít, že patřím již do péče v nemocnici a že by moje ošetření neměl jak vykázat :-(. Celkem mě jejich přístup překvapil. A tak jsem zavolala Petrovi, že konzultace a UTZ nevyšel... S Petrem jsme se nakonec domluvili i přes to, že nemáme tyhle situace rádi, že využijeme příležitost známostí v nemocnici.

Uklidnění

Po obědě malá zalehla a my s Petrem jsme vyrazili směr nemocnice na konzultaci k paní gynekoložce, která mi konečně objasnila vše ohledně mého těhotenství. Konečně se někdo zabýval všemi zprávami, pročetl je od začátku do konce...odcházeli jsem oba dva spokojení a já jsem konečně nabyla klidu v duši.

Stellka má novou postel

Cestou z nemocnice mi zazvonil telefon, že je konečně naše objednaná postel na skladě a tak jsme ji hned vyzvedli. Odpoledne Petr za asistence Stellky montoval její nový pelíšek a já se věnovala přípravě večeře. První usínání proběhlo hladce...Stella usnula do 20 min., ale v noci se přesunula k nám. Ale i tak po 2 měsících spaní u nás v ložnici jsme to považovali za zázrak.

Za to následující noc byla katastrofa. Stella se probudila po půlnoci a odmítla spát. Myslím si, že to ale není postelí...asi ji rostou stoličky, protože mi stále ukazuje do pusinky a chce, abych ji pofoukala. Věnovala jsem se jí až skoro do 5ti hodin ráno, ale musím napsat, že byla kouzelná a já to brala s humorem.

V pátek jsme s Peťulou zajeli do Metra na nákup, koupili jsme malé dospěláckou peřinu a krásné dinosauří povlečení a něco na zub. Stellku hlídala babička a tak jsme ji hned po návratu sdělili, že zítra jsou pozvaní na oběd, ať si nedělá starosti, že u nás o ně bude dobře postaráno. :-)

Rodinná sobota

Sobotní ráno pro probdělé noci bylo super. Po snídani Peťko vzal malou ven a já jsem začala chystat oběd. Zatímco oni dva byli na železniční stanici a zkoumali koleje a výhybky, já jsem kmitala v kuchyni. Babička s dědou dorazili už v 10:30 a já právě dodělávala bramborovou kaši. Sváteční oběd se mi nadmíru povedl, od Petra jsem dostala imunitu do dalšího kola :-) a dokonce i od dědy, který zásadně nechválí, jsem se dočkala pochvaly.

Stellka ulehla po 12. hodině a my jsme si šli lehnout s ní. Kolem 13:30 přišla k nám, chytla mě za ucho a nakonec jsme společně spali do 15 hodin, kdy nás Stellka probudila pusinkováním. Po svačince jsme se vydali ven, i když počasí nám moc nepřálo. Byla strašná zima.

Na malé bylo vidět, jak ji spánek prospěl. Lítala za taťkou a i přesto, že jsem vzala pro jistotu kočárek, celou trasu ušla po svých. Na náměstí byla už předvánoční výzdoba a tak jsme se tam ještě zdrželi.

Petra jsme nechali ve městě na pivku a my holky jsme dorazily kolem 17:30 domů.  Po večeři a koupání malá bez problémů usnula a já jsem si udělala masku a obarvila vlasy, abych byla krásná, kdyby to na mě přišlo.:-)

Výlet vláčkem

V neděli se mi vůbec nechtělo vstávat, ale nakonec mě zbytek rodiny přemluvil na výlet vláčkem. V 8:30 jsme nasedali do vlaku v Bystrici, popojeli jsme do Zvolena, kde za 30 min. jel vlak nazpět. Takový malý, ale krásný výlet. Stella si užívala pozorování z okna a vehementně nám vysvětlovala, jak dělají závory. Po návratu do města jsme se zastavili v dětském obchodě pro redukci na wc.

Na oběd jsme byli u babičky, kde Peťko domluvil snad tedy už poslední hlídání kvůli kinu. :-) Byla to paráda...film byl moc pěkný – 22 výstřelů – a asi se líbil i miminku, protože skoro celý film mě kopkala.

Už vám ani nepíšu, co prožíváme den po dni, protože se mi to vše už míchá dohromady. Jako každý týden jsme se v týdnu viděly s Martou, byly jsme v kontaktu přes skype s Prahou, každý den na procházce...stále se snažím chodit ven 2x denně. I Petr byl na 2 dny zas mimo domov.

Jo a málem bych zapomněla – předčasně jsem dostala vánoční dárek.:)) Válecí pytel, super věcička. Tak dlouho jsem o něm básnila, až se Peťka slitoval.:-)

 

Diskuze na konci stránky

38. týden

I přes stupňující se bolesti stále celá. Myslela jsem si, že druhé těhotenství nebude tak dlouhé :-) Vůbec nechápu, jak jsem se Stellkou a 22 kg navrch mohla fungovat. Teď mám „pouhých“ 15 a jsem, jak kdybych měla 200 kg. Každý pohyb mi dělá problém...

Hudební školička je pro mě čím dál tím náročnější

V pondělí ráno dorazila Marta s Natálkou na ranní kávu, kterou nakonec vypila úplně studenou, protože jsme se věnovaly holkám. Tak jsme byly zabrané do hraní a povídání, že jsme málem přišly pozdě i na Yamahu. Musím uznat, že pro mě už to teda moc není, hopsání se Stellou na zádech – nic moc! I když jsem cítila tlak v podbřišku, nakonec jsme to zvládly na jedničku. Po obědě jsme byly tak unavené, že jsme si lehly s malou společně, ale za 45 min. začal někdo v baráku vrtat, tak ze spaní nebylo už nic.

U gynekologa

V 15.30 jsem byla ještě objednaná k mému gynekologovi a tak mě doma vystřídala babička. Na kontrolu se mnou šel i Peťko a já jsem byla moc ráda, protože jsem alespoň doma nemusela tlumočit slova pana doktora. Udělal mi sono, kde vše bylo tak, jak má být, placenta 2, vody dle jeho sona dostatek (měla plný močový měchýř), odpovídala 36. týdnu, 2.500 g má prý určitě.  Dle biometrie TP 28.12.!?!:-) to je, co?!? No nakonec nám bylo vysvětleno, že v takto pokročilým těhu se TP určit už nedá, že miminko je stísněné a má lebeční švy pod sebou. Ještě jsme stačili „pomluvit“ předporodní péči v nemocnici. Sám uznal, že je to katastrofa.

Po zbytek dne se o malou postaral Petr a já odpočívala. Jednoduše nemám sílu.

Poklidné úterý

V úterý hned po snídani nás vylákalo sluníčko ven. Bylo tak krásně a teplo, že domů jsme dorazily až o půl 12. Venku jsme pouštěly listy v nedalekém potoce, házely kamínky a čutaly do míče.

Po odpoledním spánku, kdy nás tentokrát nic neprobudilo, jsme si malovaly, posvačily a protože jsem byla domluvena s Petrem, že až přijde z práce, vezme malou ven, tak nás nic nehonilo.

Jsem Petrovi moc vděčná, že v rámci možností přizpůsobil svoji pracovní dobu. I přes to, že teda v tu chvíli moc neodpočívám a vždy na mě vykoukne nějaká práce, mi to neskutečně pomůže.

Sváteční středa

Středa byla sváteční, tudíž tatínek nepracoval, ale hned na ráno si naplánoval s klukama běh. Vstával v 6 hodin, aby byl v 10 doma a pomohl mi. Jenže kvůli terénu a délce běhu (uběhli 25 km, já bych umřela:-) dorazil až v 11, ale za to s geniálním nápadem - jít se projít do města a dát si někde oběd.

Zatím co se Petr mordoval :-), jsme my se Stellou pokoupily pár drobností a obešly celou naši čtvrť...opět krásné podzimní dopoledne plné sluníčka.

Po skvělém obědě a skvělém zákusku:-), jsme se kochali podzimním sluníčkem na náměstí. V tom Petr povídá, že bychom mohli ještě do kina...a tak jsem odvezli Stellku k babičce a my shlédli film Pouta. No nijak obzvlášť nás teda nenadchl a já se veřejně přiznám, že jsem měla v první třetině usínací krizi. Domů jsme dorazili v 18.30, vykoupali malou a po 20. hodině zavládlo doma ticho.

S Katkou a Lujzou

Celý propršený čtvrtek jsme prožily s Katkou a Lujzou. Sraz jsme měly v MC v 10 hodin, a jelikož Stellku probudil už v půl 7 Petrův budík, vydaly jsme se z domova dřív. Zajely jsme do DMka pro mléko, opět bez úspěchu, a cestou do města jsme se na chvilku zastavily u babičky.

V době oběda jsme se přesunuly vozem ke Katce, ale malá mi v autě tak tvrdě usnula, že mi ji bylo líto budit a tak jsem ji jen přendala do kočárku. Nastal klasický scénář...oběd, káva, čokoška.:-) Den utekl jako voda a tím, že jsme domů nepospíchaly, protože Peťku máme zas až do pátku v Itálii, jsme domů dorazily skoro až v 18.45. Malá byla tak ulítaná, že po sprše a po vypití mlíka usnula do 5 min. Mně nastal klidný večer před televizí.

Opět dlouhá kontrola v nemocnici

Páteční dopoledne jsem opět strávila celé v nemocnici na kontrole. Pěkně od 9.00 do 12.30. Tentokrát nás tam bylo jen 11 žen. Změřili mi tlak a prohlídli. Nález v pořádku, 1,5 otevřená. Jen by mě zajímalo, jak bez sona poznají, jestli placenta stále vyživuje, tak jak má. Ptala jsem se doktorky (ta samá co minulý týden) a odpověď zněla, že já mám placentu 2 – 3 a že tedy může být jen 3 a potom to řeší vyvoláním porodu. Na další kontrolu mám přijít ve středu ráno.

Marně čekáme na postel

Cestou z nemocnice jsem se zastavila pro menší nákup a v prodejně nábytku, kde máme už 7 týdnů objednanou postel pro Stellu.  Dodací lhůta měla být 4 – 6 týdnů a stále se nic neděje.  Pan prodavač mi řekl, že se nemůže dovolat panu dealerovi a že zítra má volno a do práce nastupuje ve středu, že to tedy vyřeší až ten den. No chvilku jsem se musela vzpamatovávat....povídám mu, že to snad předá kolegovi, že nehodlám čekat na to, až on bude v práci. Že chápu, že výrobce nedodržel lhůtu, ale že jsem od prodejce očekávala, že alespoň zavolá, oč jde. Nakonec jsme se domluvili, že počkáme ještě do konce příštího týdne, ale musím napsat, že se mi to vůbec nelíbí, protože postel jednoduše potřebujeme a tím pádem jsme jako rukojmí.  Tak jsme si naivně mysleli, že než porodím Stella bude spát v ní...no snad ji to ještě naučíme.

Zbytek dne jsme strávily společně s Martou a holkama u nás doma. Ven se totiž nedalo - lilo jako z konve. Peťko dorazil úplně vyřízený kolem 21.00 hodiny a tak jsme si šli hned lehnout.

Na sobotu jsem si naplánovala porod :-), ale nevyšlo mi to :-). No mohlo by v neděli...krásné by to bylo datum co? 21. 11. 2010

Vyndání stehu a vláčky za odměnu

Stellka nás probudila už v 6 hodin, ale až do 6.45 jsme polehávali v posteli. Po snídani jsme jeli do nemocnice na vyndání stehů...malá byla báječná a moc statečná a vypadá to, že jizvička ani nebude vidět. Za odměnu jsme jeli do Zvolena na hlavní nádraží, kde malá byla zase v sedmém nebi. Pobíhala po nástupišti a vydávala ze sebe zvuky ššššš a húúúúú jak smyslu zbavená:-) Vláčky jsou její velká láska.

Dopoledne tak strašně rychle uteklo...k obědu jsme si v salaši dali halušky s bryndzou..mňam, těch bych se ujedla. Po příjezdu domů jsme si mysleli, že odpoledního šlofíčka zvládneme všichni, ulehli jsme do postele, ale Stella nezabrala. Po půl hodině usínání jsem to vzdala a odsunuly jsem se s malou do obýváku. Peťka usnul jako nemluvně a při pohledu na něj mi ho bylo tak líto, že jsem ho nechala spát.

My jsme s malou vyluxovaly, utřely prach a uklidily po včerejšku její pokojíček, kde to vypadalo jak po náletu. Za 2 hodiny vylezl rozespalý tatínek a první věta, co z něj vypadla, byla, jestli nezajdeme na koláček. No dá se odmítnout?:-)

A tak jsme navštívili naši místní cukrárnu, kde k našemu překvapení malá poprvé nechtěla jít na trampolínu. Po koňakové špičce a krémeši jsme se vydali ven, malá drandila na motorce a Petr lítal za ní...já jsem se koulela za nimi.

Doma jsem uvařila večeři a ještě jsem si odskočila k Martě za Lucinkou, která oslavovala páté narozeniny. Taťka si po večeři skočil na pivko a my se Stellkou zkoukly pohádku. Po sprše byla malá tak strašně unavená, že už při pití mlíka se jí zavíraly oči a tak jsem ji přenesla do postele...usnula do minuty.

Kachní hody

Neděle byla ve znamení obžerství, Stellku hlídala babička s dědou a my jsme se vydali se známými do restaurace na kachní hody. Jako předkrm jsme dostali kachní jatýrka, polévka byla kachní vývar s játrovými knedlíčky, a když nám na stůl přinesli celou do křupava upečenou kachnu, knedlíky, lokše a hromadu červeného zelí, nešlo odolat. Vše završil hruškový závin. To vám byla teda dobrota.

S babičkou jsme byli domluveni, že nám malou přivede procházkou až odpoledne. Byli jsme tak přežraní, že jsme si lehli, ale v okamžik, kdy jsem zabírala, zazvonil zvonek, že holky už jsou tu. Nechala jsem Petra spát a šla si se Stellkou hrát. Postavily jsme obrovskou železniční síť a malá byla v amoku, jezdila mašinkami sem tam.  No a zatím co taťka spal, jsme ještě stačily pověsit prádlo a upéct mrkvovou bábovku. Stellka si upekla svoji první miniaturní.:-)

K večeru jsme si ještě všichni společně prohlíželi knížky a hráli si s hračkami. O koupel a večeři se postaral Peťko a já jsem odpočívala. Malinká usnula v 19.45 a my jsme měli krásný večer přes sebou.

Diskuze na konci stránky

37. týden, 15 kg navíc

V pondělí jsem byla objednaná na první kontrolu do porodnice, jenže den začal úplně jinak, než jsem si představovala. Petr využil situaci, že babička spala u nás, a hned v 8 hodin mě vytáhl ven.

Obrovské překvapení

Sedli jsme do auta a odvezl mě do Fiatu, kde mi řekl, že má pro mě překvapení, ať z auta vyndám autosedačku, že hned přijde, že jde něco zařídit. Začala jsem tušit oč jde.

Když dorazil, myslela jsem, že odpadnu, nesl klíče od nového vozu, Fiatu Doblo...vyměnil rok staré auto za nové z důvodu, že mělo menší kufr a že pro nás holky si přál větší bezpečí a komfort. No absolutně jsem to nečekala a musím napsat, že jsem si i poplakala.

Nekonečné čekání

V nemocnici i přes to, že jsem byla objednaná na přesný čas a to na 9:45, mě na monitory napojili až v 11:00 hod, doktorka nakonec přišla kolem 11:30 a já jsem odcházela mezi posledníma těhulema, to bylo 13:30!!! Měla jsem toho dost a ještě k tomu kontrola dopadla pro mě trochu nečekaně.

Monitor a průtoky v pořádku, ale bylo mi sděleno, že mám málo plodové vody, placentu ve stupni 2 až 3 a že malá naléhá na pánevní vchod. Další kontrola v pátek...to se rozhodne, co bude dál. Ptala jsem se, jak se to řeší a že prý hospitalizací a následným vyvoláním. Ach jo, tak takhle jsem si to teda nenaplánovala. Volala jsem Peťkovi a ten mi v mírném šoku řekl, že ještě rodit nesmím, že není připraven a mně došlo, že já vlastně taky ne. :-)

Byl čas, kdy Stella spala a po telefonátu s babičkou J. jsem se domluvila, že ještě nakoupím pár věcí. V Tescu jsem šla kolem kadeřnictví a holčina, co mě vždycky stříhá, právě měla volno a tak jsem si sedla do křesla a nechala se sestřihnout.

Když jsem odjížděla z obchodu, motala se mi hlava, ale myslela jsem si, že je to z hladu, od rána jsem toho totiž moc nesnědla. Ale bohužel motat se mi nepřestala a celkově se mi přitížilo. Do břicha mi začala vystřelovat bolest a já jsem věděla, že je zle a že si musím doma natáhnout nožky.  Doma mě čekala rozzářená Stellka. S babčou jsme si daly kávu a po jejím odchodu jsem se místo odpočinku pustila do vaření. Peťko naštěstí nemusel být v práci moc dlouho a tak se po příchodu domů věnoval Stellce a já jsem se šla natáhnout.

Úterý s Katkou a Lujzou

V úterý ráno jsme se vydaly jen kolem domu, protože jsme čekaly na Katku s Lujzou. Holky dorazily až kolem půl 11 a tak jsme se celkem slušně prošly. Po obědě holky usnuly skoro ve stejný okamžik a my jsme se v klidu naobědvaly a dokonce jsme stihly i kávu. Děti spaly hodinku a čtvrt, nic moc, ale alespoň něco.  Do 16:00 hodin jsme si hrály, zpívaly a po odchodu holek jsem naložila Stellku do auta a jely jsme koupit mléko do DM s tím, že ho konečně budou mít v regálu. Bohužel ani po 14 dnech nedorazilo. I přes to, že venku pršelo jako z konve, se nám ještě nechtělo domů a tak jsme se ještě hodinku brouzdaly v kalužích a hledaly žížaly.

Petr dorazil o 18:00 a zase se o malou postaral a zatím co ji koupal, tak já jsem usnula v ložnici.

Náročná středa

Středa byla opět náročná...hned po snídani kolem 8. hodiny jsme vyrazily na tanečky. Schválně jsme odcházely z domu dříve, protože jsem se chtěla kouknout do prodejny DM na náměstí, jestli náhodou mlíko nedorazilo tam. Ani tam se úspěch nedostavil.

Musím vám napsat, že ten den se stalo něco, co mě velmi překvapilo a vlastně to bylo poprvé, kdy Stellka takto reagovala.

Velký smutek

Ještě před naším odchodem z domova si Stella usmyslela, že s námi ven půjde šáša, který se normálně houpal zavěšený na stropě v jejím pokoji Marně jsem ji vysvětlovala, že šáša je domácí, že se mu ven nechce. Po její několika minutové scéně jsem bohužel polevila a šáša šel s námi. (Jako bych tušila... byl celý látkový jen hlavičku měl keramickou.)

Po vyndání z auta malá udělala tak 3 kroky a rozplácla se na chodníku a samozřejmě šáša padl s ní. Rozbila se mu půlka hlavičky...holky, malá tak plakala, šťouchala prstíkem do té dírky, hladila ho a pusinkovala...bylo to tak dojemný, až mě rozplakala taky. Bylo mi jí strašně líto. Prdelka moje malá, tak nešťastná byla poprvé, ještě nikdy tolik kvůli ničemu neplakala.  Uklidnila se až na tanečkách, kde naštěstí po hodince na šášu zapomněla. Uf. Zkouška pro nás obě. :-)

Po obědě mě doma vystřídala babička a já jsem vyrazila asi po 5 letech na pedikúru. Těch 40 minut byl teda balzám na duši.:-)

Ten den jsem ještě zajela do pneuservisu přezout auto a vyzvednou Peťku z práce. Doma nastala klasická pohoda.

Vzpoura

Čtvrtek začal bouřlivě. Malá se probudila už v půl 7 a od té doby mě ignorovala. Nesnídala, nespolupracovala a vůbec si mě nevšímala. Než jsme se vydaly ven, chytala jsem už pěkné nervy. Nakonec se mi podařilo ji nějak narvat do tepláků a bundu a vyrazit na vzduch. Tentokrát s námi musela jet motorka, kterou jsem nakonec stejně jen tahala v rukách.

V nedaleké školce měly dětičky akci, jízdy na ponících a tak se Stella přilepila na plot a odmítla jít dál. Koukáním na okružní jízdy dětiček jsme strávily hodinu. Cesta domů byla náročná, malá odmítla chodit a tak se mi každou chvilku natáhla na zem...domů došla jako čuník, bláto měla všude a já jsem byla naprosto vyčerpaná jak psychicky tak fyzicky. Naštěstí po obědě usnula a já jsme si lehla s ní. Spaly jsem 2 hodiny, a kdyby mě malá neprobudila, spala bych snad až do večera.

Petr mě mile překvapil. Domů dorazil už kolem 15:00 hodiny a tak jsme se vydali do města. Já jsem si došla na cizineckou polici vyzvednout nové povolení k trvalému pobytu a oni dva zůstali v městském parku.

Doma jsme už žádné povinnosti neměli a tak jsme si jen hráli…nebo spíš Stellka mučila tatínka:-)

Další kontrola v porodnici

V pátek ráno mě čekala další kontrola v porodnici. Doma mě vystřídala opět babička (nemít ji tak si asi hodím mašli). Zas jsem si tam proseděla celé odpoledne, domů jsem dorazila v 14:30!!! A to jsem byla objednaná na 9:30.

Z celé kontroly jsem byla tak trochu mimo. Oproti pondělku je zas vše jinak. 38t. nález v pořádku. Tak teda nevím, ale už by se mohli doktoři dohodnout. Termín porodu tedy 30. 11. dle MS už 23. 11. Jsem zvědavá, kdy to naše zlatíčko přijde na svět.

Když jsem přijela domů, holky seděly na gauči a četly si pohádky, malá právě vstala. Ještě chvilku jsme si s Jankou povídaly, najednou z ní vypadlo, že Peťka bude za chvilku doma a že ji volal, že by mě chtěl ještě vytáhnout (asi teda už vážně naposledy) do kina. To bylo překvapení.

Po kině malá už spinkala rozcapená v naší posteli...já jsem byla celkem unavená a tak po zalehnutí jsem hned usnula.

Sobotní „výlet“ na dětskou pohotovost

Sobotní den začal krásně...jako ostatně skoro všechny víkendy, kdy je tatínek s námi.

Dopoledne jsme jeli na velký nákup + procházku po okolí...odpoledne jsem se necítila dobře a tak jsem vyslala Peťku s malou ven. No a co si myslíte, že jsem dělala? Místo toho abych si lehla, tak jsem zkontrolovala porodnickou tašku, vyluxovala, zalila kytky, utřela prach, uklidila prádlo a narvala pračku.

Najednou se otevřely dveře a Peťko mi povídá...mamko, neděs se, malá má rozraženou hlavu a teče ji krev. Pohled na zkrvavenou Stellu jsem ustála, i když vypadala jak z hororu.:-) A jak jsme dopadli? Malé jsem ranku omyla a pro jistotu jsme jeli do nemocnice na dětský urgent. Tam nás přivítala moc milá paní sestřička, která ji ranku ještě jednou ošetřila. Po chvilce dorazil pan doktor. Do chvíle než si nandal roušku, to šlo, ale potom malá začala řvát a řvala až do konce. Bohužel ranka se rozlezla a byla na jeden steh. Peťko Stellku zalehl a já jsem jí držela hlavičku, takže celé šití jsem viděla tak z 20 cm.

Na bolavé srdíčko malá dostala diplom a nálepku statečný pacient.

U Petrových rodičů

Na konec týdne jsme byli pozváni k Petrovým rodičům na oběd – taková malá zkouška na vánoce – řízek a bramborový salát. Malá po obědě usnula a tak jsme nikam nepospíchali. Odpoledne jsme museli zajet pro nové bačkůrky, protože už týden hledáme doma jednu papučku a to bez úspěchu. Nechápu, kam se poděla...už jsem vše několikrát prolezla a ona nikde.:-)

Neděli jsme zakončili u televize a nealkoholického piva.

A bříško?

Tvrdne...tvrdne, kopance bolí čím dál víc...stále cítím, že se připravuji na porod. Snad to přijde co nejdřív. Držte palce.

Diskuze na konci stránky

36. týden

Pomoc od mamky

36. týden...uf, fakt ten čas letí...a tento týden obzvlášť a je to tím, že je tu s námi moje mamka.

Každý den jsme byly v podstatě od rána do večera venku, každý den byl perfektní program, takže jsme se nenudily a užívaly si společných chvil. Všechny dny mi tento týden tak nějak splynuly, :-) taková pohoda. Musím uznat, že pomoc od mamky přišla v pravou chvíli a já jsem si neskutečně odpočinula.

Rodinná sešlost

Na pondělí jsme naplánovaly rodinnou sešlost, babičky se dlouho neviděly, tak bylo o čem povídat a malá si k hraní vybrala dědu, takže jsme měly klid na babský pokec. Peťko z Prahy přijel kolem 16.00 hodiny a Stellce přivezl úžasnou oranžovou příšerku, kterou si ihned zamilovala a celý týden nás všude doprovázela. Večer si hrála jen s tatínkem, což nám s babičkou přihrálo do karet a my jsem si povídaly a navařily do zásob, abychom se nemusely zaobírat vařením každý den.

Návštěva kosmetického salonu

V úterý dopoledne jsem byla na kontrole v nemocnici, a když jsem dorazila domů, čekal na mě uvařený oběd na stole. Na odpoledne jsem pro mamku přichystala překvapení, k narozeninám jsem jí nadělila návštěvu kosmetického salonu. Zatím co si mamka užívala, já jsem hlídala malou. Po hodince a půl jsme se vystřídaly. Mamča šla s malou na náměstí, kde půl hodiny chodily kolem sloupu pod vyhlídkovou věží a Stella z toho měla obrovskou radost. Ještě babičce ukázala všechna chodníková světla (večerní osvětlení náměstí), na která je malá zvyklá šlapat.

Středeční tanečky a běhání po úřadech

Středeční dopoledne proběhlo klasicky v MC na tanečkách a jako vždycky dorazila i Katka s Lujzou. Po obědě v nedalekém bistru malá usnula a my jsme vyrazily oběhnout úřady kvůli změně jména. Musím napsat, že úřednice na cizinecké policii opět nezklamala – nic nevěděla.  Po mé připomínce, že nemohu 3 měsíce bez povolení k trvalému pobytu existovat, konečně usoudila, že potřebný formulář mi tedy dá vypsat a že po přeložení oddacího listu tuto skutečnost doložím. To, že se kancelář cizinecké policie nacházela ve třetím patře bez výtahu nás ani moc nepřekvapilo, a to že nám nikdo nepomohl s kočárkem už vůbec ne. :-( Nakonec jsme vyřídily vše potřebné, a abych jenom nekritizovala, tak na zdravotní pojišťovně byli velmi vstřícní a milí.

Doma jsme poprvé vyzkoušeli malování vodovkami. Nejen malá, ale i vše kolem hýřilo barvami a největší zábava byla malovat Petrovi nehty na modro.

Ve čtvrtek ráno nám po snídani odjel Peťka pracovně do zahraničí. Dopoledne jsme byly koupit nový koberec do kuchyně, aby pan podsoused měl klid a ticho :-) a po cestě jsme potkaly druhou babičku, takže procházka se nám trochu protáhla. Malá po obědě usnula a já jsem si šla lehnout s ní. Nakonec jsme spaly až do 15.30 a než jsme se dostaly znova ven, tak bylo skoro šero. Po společné večeři nastalo velké koupání.

Řádění na trampolíně

V pátek se na nás už podepsala únava. Hned po snídani jsme se vydaly na nádraží, kde jsme nasedly na vlak a popojely do města. Celou cestu byla Stellka jak v sedmém nebi a nemohla spustit oči z pana průvodčího.

Na náměstí jsme se setkaly s Katkou, vyzvedly fotky, které jsme nechaly vyvolat, daly si oběd a na zpáteční cestě jsme se zastavily ještě na trampolíně, kde malá odmítla skákat bez babičky, takže si nakonec babča musela protáhnout kosti s ní, k radosti všech kolemjdoucích. Po večeři malá byla tak unavená, že po vypití teplého mlíčka byla do tří minut tuhá a my s mamkou jsme využily poslední společný večer bez mužské společnosti krafáním o všem možném. Prostě baby se nezapřely.

Odjezd babičky se blíží :(

Malá spala do půl 8 a do sobotního rána se probudila s velkým úsměvem. Jen my s babičkou jsme posmutněly, protože se nezadržitelně blížil její odjezd od nás. Po snídani jsme vyrazily ven s motorkou, ale daleko jsme nedošly, protože malou v parku zaujal velký bagr a tak jsme skoro celé 2 hodiny sledovaly jeho velkou lžíci.:-) Před obědem jsme ještě stačily upéct taťkovi na přivítanou kynuté koláčky, které sice krásně vypadaly, ale byly trošku tvrdší.. Nakonec s čajem ale chutnaly výborně.

Po obědě jsme vyrazily už jen kolem domu, protože Petr se nás nemohl dočkat a hned nás chtěl vidět.
Malá byla tak unešená z toho bagru, že na ven jsme ji museli uvázat plastový traktor...bez něj bychom se ven totiž nedostali ...obešli jsme celou naši čtvrť, seznámili jsme se s novou holčičkou, která obdivovala Stelly traktor, a koupili pečivo.

Po příchodu domů si Petr hrál s malou a já jsme připravila večeři. Nastal klasický sobotní večer...koupání, mlíčko, Peťka si zašel na pivko a my s mamkou jsme kecaly u televize. Poslední náš společný večer...ach jo, zas to tak uteklo.

Ráno po snídani jsme vyprovodili mamku na autobusové nádraží...nemáme rádi loučení, tak jsme jen z auta vyndali kufr a prchali s pláčem pryč. Odjela 9.20. Jelikož jsme byli kousek od železniční stanice, nemohli jsme odjet, aniž by malá viděla mašinky a tak jsme ještě asi 40 min pozorovali vláčky.

Zbytek dopoledne jsme byli doma, kam nás přišli navštívit Petrovi rodiče. Malá po obědě usnula a já s ní. Odpočinek jsem uvítala, protože mě zas začalo bolet břicho a celá záda. Odpoledne bylo ve znamení všelijakých her...venku pršelo jako z konve a tak jsme nemohli jít ani na chvilku ven.

Večer přišla babička Janka pohlídat malou a my jsme s Petrem šli do 3D kina. Babička u nás přespala, protože na pondělní ráno jsem byla objednaná na první monitor v porodnici.

A moje těhotenství?

Pupek mám obr, už se mi mimi špatně nosí, když si sedám tak mám kolikrát pocit, že jsem ji skřípla a potom zas nemůžu pro bolest kyčlí vstát, boty se mi špatně zavazují, funím, dochází mi dech, vyskákaly mi pupínky (kosmetika nekosmetika) chodidla a prsty mám oteklé jak Fiona a po ránu krvácím z nosu a dásní - prostě nejkrásnější období žen :-)

Diskuze na konci stránky

35. týden

Stellka jako vyměněná

Týden začal hrozivě...malá byla strašně zlá...nespala v noci a to byl asi ten důvod. Od rána kromě hodiny na Yamaze řvala, plakala a na každou moji otázku kroutila hlavou, že nenene. Odpoledne jsem byla už zoufalá ...nechtěla spát ani po obědě..jen vřeštila a vřeštila. Petr byl naštěstí v Bánské Bystrici a já jsem v něm hledala útěchu a pomoc.  Kolem 15. hodiny jsem malou narvala do kočáru a až cestou k němu do práce za pláče usnula. Nechali jsme ji spát jen hodinu, musíme to prostě nějak řešit, sice nevím, jestli to tak bude dobře, ale za zkoušku nic nedáme. Po probuzení jsme šli vyzvednout snubní prstýnky do centra, malá nechtěla chodit a zas jen řvala, až chytala nervák.

Uklidnila se až doma při hraní pexesa. Já jsem byla na pokraji zhroucení. Nevím, co s ní je... Kdybych se jí  nevěnovala, ale já se snažím vymyslet jí každý den jinou akci, stále něco vytváříme a ona mi to takhle oplácí. Bylo mi do pláče. Naštěstí večer usnula jako šípková princezna a spala dobře celou noc. Od 20 hod. do 8 hod.

Na úterý jsem si na pomoc povolala babičku, celé dopoledne byly venku a já jsem si navařila na 2 dny. Po návratu babča nevěřila a sama mi řekla, že takovouhle Stellu nezná a že ji nepoznává. Házela s sebou o zem a křičela na babičku. :-(

Aspoň chvilku času jen pro sebe

Na oběd jsme měli kuřecí nudličky s bramborem a u malé měly obrovský úspěch, napěchovala si bříško k prasknutí a bylo na ní vidět, že je unavená.  Já jsem využila situaci. Lehly jsme si společně do postele, malá se mi přitiskla na čelo a usnula. Spaly jsme celé 2 hodiny a po probuzení jsme měly obě ufuněné tváře. Ani se nehla.  Bylo po 15. hodině.  Kolem 16 hod. dorazil domů Peťko s tím, že potřebuje něco zařídit ve městě, oblékly jsme se a vyrazily s ním. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v naší poslední dobou oblíbené cukrárně, kde do nás opět padl dortík a kde malá 20 min. řádila na trampolíně.  Večer proběhl v klidu, na večeři se malá zas nacpala a ještě se dorazila mlíčkem. Ve 20 hodin po 10min. usínání usnula. Hurá - chvilku času sama pro sebe.

Tanečky a návštěva u Katky

Ráno Peťka vstával v 5 hodin, malá spala celou noc na mě nalepená, ale kupodivu jsem se dobře vyspala i já.  V půl 9 jsme vyrazily ven, dodat na úřad rodný list Petra a hned potom na tanečky do MC. Celé dopoledne jsme strávily tam. Dorazila Katka a další kámošky.  Kolem 13. hodiny jsme s Katkou vyrazily s kočárky ven, nakoupily, co bylo třeba a já jsem pak sedla do auta a popojela jsem ke Katce před dům. Holky nám usnuly a my jsme měly skoro dvě hodiny klid. Snědly jsme oběd a rozebraly dny, kdy jsme se neviděly. Skoro na minutku přesně se obě dvě probudily...nakonec jsme byly u Katky celý den. Domů jsme nepospíchaly, protože Petr přijel až ve čtvrtek večer. Den byl opět krásný, super a já jsem si moc odpočinula. Po návratu domů a po večeři malá usnula po 20 minutách. Já jsem si sedla ke kompu a brouzdala na netu.

Nečekaná návštěva lékaře

Na čtvrteční ráno jsem byla domluvená s babičkou J., že si vezme malou na dopoledne k sobě a já připravím vše potřebné na svatbu, jenže ráno se mi stala taková menší nehoda...čistila jsem si ucho vatovou tyčinkou a ta vata mi zůstala v uchu. :-) Takže místo žehlení jsem lítala po doktorech. Na ORL byly mraky lidí, tak jsem šla k obvodní, ta mi to nevytáhla, že prý to ani nevidí a tak mě poslala na ORL do města. Jenže tam nebyl doktor, jen sestra a ta si nebyla jistá, jestli se jí to podaří. Sedla jsem si na stoličku, fazoli dala pod ucho a a ona mezi tím naplnila vlažnou vodou stoletou skleněnou obrovskou stříkačku....a ejhle za chvilku vata vyplavala.  Já mám věci co??? Domů jsem dorazila před 12. hodinou, ještě že jsem měla vařeno. Po obědě jsme si se Stellou lehly a spaly celé 2 hodiny.

Odpoledne bylo ve znamení procházky, na hřišti jsme potkaly Martu s holkami a další známé tváře...kolem 17. hodiny nás vyzvedl Peťka a Stellka ho krásně uvítala obrovským úsměvem a pusinkou.  Ten den jsme jeli ještě do města, Peťko se totiž dozvěděl, že v jednom obchodě prodávají jeho velmi oblíbenou značku technického oblečení a tak jsme tam museli hned zajet.

Den D

Z klidné páteční pohodové snídaně nás přerušil zvuk mobilního telefonu, a i když měl Petr ze zákona volno, stala se v práci nenadálá událost, která se musela ihned řešit, a tak byl nucen odjet. Já jsem měla v plánu žehlit a trošku se věnovat přípravám na svatbu, ale se Stellkou žádná činnost nešla udělat, a tak jsem to vzdala. Vysvobození přišlo v telefonátu od Marty, jestli jsem četla mail, že Yamaha se přesouvá z pondělka na dnešní den na 10:15. Super, program zajištěn. A tak jsme vyrazily... domů jsem došly před 12. hodinou a Petr doma ještě nebyl. Malá spapala polévku a já jsem ji šla uložit, jenže s poobědového spaní nebylo nic. Petr naštěstí dorazil před půl jednou, tak jsem alespoň trochu času na sebe samu měla. Rychle jsem přežehlila, co bylo třeba, dala si sprchu a vyrazila koupit svatební kytičku. Když jsem se vrátila domů, Peťka byl už připraven a na mě zbylo obléct malou.

Obřad jsme měli smluvený na 14. hodinu, a jelikož to byl civilní obřad, jen se svědky, trval dohromady 10 min. Bylo to krátké, ale krásné. Stellka poslouchala a pevně se držela tátových ramen.

Po skončení jsme se vydali na sváteční oběd do nedalekého „Steak housu“, kde jsme si dopřáli opravdu super jídlo i pití a dokonce i já jsem si připila na naši lásku Biancem. Na to, že Stellka nezamhouřila za celý den oči, byla bezvadná a jakoby věděla, že tenhle den je taťky s mamkou.

Domů jsme dojeli kolem 18. hodiny  ještě s plnými pupíky a přesto si malá ještě dopřála zeleninovou polévku a po koupání usnula i s Petrem. Bylo 19:30.

Na to, že jsem se vdávala a hned od rána byl trochu chaos, jsme všechno zvládli na velkou jedničku.  Náš den D byl sice bez bílých šatů a kravat, ale i přesto to byl jeden z nejhezčích dnů v mém životě. Vím, že jsem si za muže vzala férového poctivého chlapa, co mě má rád takovou, jaká jsem, a nesnaží se mě předělat k obrazu svému. Miluji ho.
Noc z pátku na sobotu byla ve znamení neustálého probouzení se. Já jsem byla snad 10x na oo a Peťko od 3 hod. nemohl spát. Tak jsme spolu seděli v pracovně a povídali si.

Nakonec jsem si šla lehnout kolem půl 5 a Petr si začal balit věci do Prahy na 3denní výlet, který s kamarády pořádá každý rok. Z domu odcházel v půl 7., kdy jsem já měla ještě půlnoc. Budíček určila Stella na 8. hodinu větou „Mamííííí, mambí, ahoooo (ahoj)“. :-)

Dopoledne jsem neměla co dělat, a tak jsem si se Stellkou hrály a před obědem jsme stihly jít ještě s motorkou ven. Na hřišti jsme potkaly tetku Denisu s o tři dny mladším Filípkem a nakonec se nám naše procházka protáhla skoro do 12. Po obědě malá usnula a já jsem si sedla na gauč s knížkou a čekala na telefon od pražské babičky.

Babička z Prahy je tu

„Haló, jsem ve Zvolenu (20 km od BB)“, ozvalo se z telefonu. Pobalila jsem malou a vydaly jsme se na nádraží. Měla jsem to s mamkou perfektně načasované. Na poslední křižovatce před autobusovou stanicí stál žlutý autobus za mnou. Jak já jsem se na mamku těšila, naposledy jsme se naživo viděly na začátku září.

Zbytek dne jsme prožily v poklidu, jely jsme na velký nákup do Kauflu, byly jsme na zmrzce a taky proběhla trampolína. Po návratu domů babička vybalovala dárečky a já připravovala večeři. Den jsme nakonec ukončily asi až kolelm 23. hod při skleničce vína.

Ne nadarmo se říká, že neděle je od slova nic nedělat. :-) I u nás to tak bylo. Krom uvaření oběda jsme nic neudělaly. Dopoledne jsme byly venku na hřišti a v muzeu. Po odpoledním šlofíčku jsme se vydaly do města a do cukrárny na dortík.

Doma jsem se pustila do vaření večeře a babička se Stellkou vyráběla na Yamahu draka. Výsledek dopadl i přes nespokojenost babičky dobře, jenže malá v nestřežené chvilce draka pomalovala. No co, alespoň je na něm vidět, že se podílela na výrobě.

Po usnutí malé jsme si s mamkou sedly k telce a při sledování Československo má talent jsme si naložily nohy do lavoru. Další pěkně načatý večer před námi.

Diskuze na konci stránky

34. týden

Po probuzení do dalšího týdne jsem se necítila nijak zvlášť dobře. Záda nepřestala bolet a čas od času mi ztvrdlo břicho jako kámen a byla jsem tak celkově unavená, a tak jsme do Yamahy zůstaly doma.  Odpoledne jsem zajela se Stellou do poradny,  kde nás konečně naočkovali druhou dávkou, jenže malá měla reakci, takže jsem si tam pobyly asi do půl páté. Naštěstí se z toho nic vážného nevyklubalo a cestou domů jsme se zastavily ještě v DM, kde jsem pokoupila plenky a malá vyškemrala nafukovací balónek. V 18:00 hodin jsme měli sraz s Petrem, který si malou vzal a já jsem šla pokoupit něco na zub k večeři. Tolik jsem potřebovala být chvilku sama, malá byla totiž celý den jak vyměněná – neposlouchala, lítala mi po bytě, vzdorovala a hlavně se nechtěla vůbec oblékat - prostě jsme měly špatný den obě.

Holky u nás na návštěvě

Jelikož ani v úterý jsem nebyla ok a po hrozné probdělé noci jsem pro jistotu odvolala sraz s Katkou ve městě, sešly jsme se kolem oběda u nás a já jsem konečně holkám mohla vrátit ty snědené obědy u nich doma. Připravila jsem menu o 3 chodech, abych se ukázala. Celé odpoledne jsme byly doma a hrály si. Nejprve jsme teda měly v plánu jít ven a do cukrárny na dortík, ale Lujze se tak zalíbilo u Stellky v postýlce, že spala skoro do 16 hodin a pak už Katka pospíchala domů.  Holky byly u nás skoro 5 hodin a já ani nechápu, jak ten čas letí. Stále si máme co říct a malé jsou tak super, že se dokážou zabavit samy.

Petr z práce přišel kolem půl 6 a já jsem se vydala na velký nákup do Tesca. Nikdy bych nevěřila, jak si při nakupování odpočinu, chodila jsem tam a zpět, vybrala jsem si tuniku na svatbu, koupila vánoční dárek pro Stellu a pokoupila vše potřebné a trochu nadělala zásoby. Po příjezdu domů jsem připravila večeři a Peťko se ujal koupání.
Večer jsem už chytala nervy....malá zas pobíhala, v posteli do mě kopala, tahala mě za uši, až to bolelo a nemohla se uklidnit.  Usnula až ve 21 hodin a já jsem psychicky zničená sedla na gauč a (promiňte za ten výraz) sežrala skoro celou bonboniéru, co mi donesla Katka k svátku.

Taťka nám zase odjel

Středa nám začala smutně bez taťky. Petr odjel už v 5 hodin ráno do Košic a nejhorší je, že přijede až v pátek v podvečer. Celkem se toho času obávám... Stella byla od rána jako čert, odmítla snídat, oblékat se a já jsem věděla, že den bude velmi těžký. Na tanečkách taky nespolupracovala, šplhala po stolech a stále mi chtěla utíkat z místnosti. Doma mi spala hodinku, oběd nesnědla.

Naše nová sousedka

Břicho mi stále tvrdlo a zas jsem cítila tlak na spodek. Zvedla jsem telefon a zavolala jsem doktorovi, jestli se nemůžu přijít ukázat. Po prohlídce jsem byla trochu špatná – otevřená na jeden prst, jinak ale vše v pořádku, průtoky, placenta i dostatečné množství plodové vody. Mám se šetřit (no ale jak???) a zvýšit si dávku magnézia. Stella asi zázrakem seděla u paní sestřičky a ani necekla.  Na 16. hodinu jsme se vydaly na sraz s kamarádkou a pak do nedalekého muzea. Jenže jsme přišly před 16. hodinou a to nás už nepustili dovnitř. Jako náhradní program jsme zvolily návštěvu hřiště, jenže po hodince nás vyhnala zima a tak nás Marta pozvala na čaj. Martik je naše sousedka a má dvě krásné holky, Lucinku, ta teď oslaví 5. narozeniny a Natálku, která je o měsíc mladší než naše malá.

U nich doma nastal bengál...:-) Všechny hračky na jedné hromadě, křik, smích i pláč...domů jsme dorazily něco málo před půl 7 a spojili jsme se přes skype s Prahou.  Babička nám dělala společnost za tím, co jsme večeřely a nakonec nás velmi potěšila zprávou o svém příjezdu k nám, přijede v sobotu 30. 10.

Po koupeli a mlíčku malá usnula v minutě přitisknutá na mém obličeji a já jsem měla celý večer před sebou.  Lehnout jsem si šla až kolem 23. hodiny, ale kdybych věděla, co bude následovat, zůstala bych ležet už s malou. Před 3. hod se malá probudila a skoro 3 hodiny byla vzhůru, hrály jsem si, ale já jsem na ni poznala, že je unavená, že by spala, ale nemohla se vnitřně zklidnit. Začal horor...škrábala mě, lezla po mně a zas mě tahala za uši...nakonec odpadla a spala do 8:45.

V tu dobu byla už u nás babička..daly jsme si snídani a kávu...kolem desáté vyrazily ven a já jsem poklidila domov. Nic moc jsem ale neudělala, byla jsem líná a unavená. Po návratu se malá naobědvala a vyrazily jsme autem ke Katce – byly jsme domluvené, že holky budou spát v kočárech a my oběhneme vše potřebné v městě.  Stella spala 45 min, Lujzík 2 hodiny...já to nechápu, kde ta naše bere energii. Vše potřebné jsme zařídily a vydaly jsme se ke Katce domů, byla strašná zima, jen 4 stupně a tak jsem si hned na zahřátí udělaly kafíčko. A protože byl doma Andrej, využily jsme situaci a nechaly jsme ho v hlídání a hraní samotného. Domů jsme odjížděly kolem 18. hodiny a přes skype jsme se ještě spojily s druhou babičkou. Ve 20. hodin malá spala a já jsem místo toho, abych si šla lehnout, poklidila koupelnu a wc.

Trocha úklidu a pak procházka se zastávkou v cukrárně

Páteční ráno jsem se probudila dřív než Stella, bylo 8:35. Přichystala jsem snídani a jako bez duše jsem seděla v kuchyni a čekala, až se probudí.  Přišla s úsměvem v 9 hodin.  Po snídani mě opět přišla zachránit babička, holky šly ven a já jsem se zas pustila do úklidu, mám pocit, že pořád uklízím. Založila jsem účty, utřela prach, vyluxovala a vytřela. Po obědě jsem si naivně myslela, že malá odpadne, po 3 pokusech jsem to vzdala a změnila jsem taktiku. No co, mám trápit sebe i ji? Stella spát nešla a já jsem si řekla, že uvidíme, jak to dneska dopadne. Takže mi pomohla pověsit prádlo tak, že zahazovala kolíčky po pokoji, protřídily jsme tématicky její hračky, poskládaly vyprané prádlo.

Kolem 3. hodiny jsme šly na procházku a udělaly si zastávku v cukrárně, kde jsme si daly dortík a kávičku, malá si tam chvilku pohopsala na trampolíně a jelikož ji to moc nebralo, vydaly jsme se ven. Po chvilce mi zvonil mobil, volala Marta, ať přijdeme na čaj a jelikož jsme stály před jejím vchodem, za chvilku nám stál čaj na stole. Dětičky si hrály a Marta se mi chlubila první várkou upečených perníků. Ona má zlatý ruce, peče výstavní kousky a letos začala perníkovými chaloupkami.

V 18:00 jsme se rozloučily a vydaly směr domov. Před barákem právě parkoval Petr. Hurá!!! Zase všichni spolu. Po večeři malinká usnula v půl 8 a my jsme byli natolik zničení, že ve 21 hodin jsme to zabalili taky.

Sobota - nákupy

V sobotu jsme se probudily v 7:15, ale taťka nikde. Trochu mě to zklamalo, ale věděla jsem, že šel běhat a že za chvilku bude doma. Přichystala jsem tedy snídani a ve chvíli, co jsem na stůl pokládala čaj, se otevřely dveře. Po společné snídani si Peťka šel hrát se Stellkou a já jsem si ještě asi půl hodiny četla časopis a pila čaj.

Dopoledne jsme byli nuceni strávit v nákupním centru – Peťko potřeboval nové kalhoty a nějaké slušné košile do práce. Nákup dopadl dobře, vše jsme sehnali a Petr dostal VELKOU pochvalu, že to tak pěkně zvládl. Jako skoro každého chlapa nakupování nebaví a já jsem byla ráda, že se nechal přemluvit a vše si vyzkoušel. Ještě jsme dokoupili zeleninku a ovoce a frčeli jsme domů, kde taťka uvařil vynikající oběd – těstoviny. S plnými pupíky jsme si my holky šly lehnout a usnuly jsme skoro ve stejné chvilce. Po probuzení jsem rodince nachystala svačinku a po snědení jsem nachystala Petra s malou ven. Já  sem doma upekla buchty, hodila jsem do pračky věci, došla se zavařeninami do sklepa a na pár zbývajících minutek hodila nohy na stůl.

Večer proběhl celkem poklidně, malá se s taťkou venku unavila a celkem spolupracovala. S taťkou hodili spršku a já jsem ji asi po 10 min. uspala opět v naší posteli. To její spaní nám stále dělá starost, ale alespoň spí...už aby byla doma ta její postýlka a zaujala ji tak jako v obchodě. Doufejme, že se tím vrátí do svého pokoje. Ve 2:45 se Stella probudila a znova usnula až ve 4:15.

Výlet vláčkem do Brezové

V neděli jsme měli v plánu odvézt malou k babičce a vhrnout se na rekonstrukci předsíně, ale Petr Stelle slíbil výlet vláčkem a tak jsme už v 10 hod. seděli v rychlíku do Brezové. V Brezové jsme pochodili náměstí, dali jsme si oběd a po druhé hodině jsme se osobáčkem vraceli do BB.  Bylo to super... doma jsem uvařila večeři  a jelikož mě Peťka ještě pozval do kina, přišla babička na hlídání. Večer byl krásný, plný dojmů z filmu a těšení se, že malinká nedělala babičce vzpouru s usínáním.

Mě bříško po zvýšení dávky magnézia začalo poslouchat. Bolesti sice nevymizely, ale tlaky se už neozývají v takové intenzitě – ze soboty na neděli mě začaly opět krutě bolet kyčle, takže než to vždycky rozchodím, vypadám jak kačena. :-)

Zdravotnictví na Slovensku aneb jak to vidím já, obyčejný pacient, 3. díl

Po telefonickém rozhovoru nerozhovoru, jsem se druhý den obrnila trpělivostí a vydala se se stejným přístupem jako má sestra na gynekologii. V čekárně bylo asi 5 žen, tak jsem si sedla a vyndala si knížku. Na řadu jsem přišla asi po hodině a půl...sestřička něco blekotala, ale já jsem ji hned zastavila v první větě, že se s ní nehodlám o ničem bavit. U paní doktorky proběhlo vše hladce, na UTZ nález v pořádku, domluvily jsme se, že se uvidíme, až budu těhotná.  I paní dr. jsem řekla, že se mi nelíbí jednání sestry, prý s ní promluví. Ten den jsem se dozvěděla, že dr. je těhotná - já jsem si žádného pupíku nevšimla, ale asi to bylo tím, že paní doktorka je silnější postavy.

Ano, trochu nečekaně, ale povedlo se po šestinedělí, a tak jsem zavolala, objednala se a čekala do termínu. Jenže Katka mě trochu nahlodala, že se jí nezdá, že po mé diagnóze jdu na první kontrolu až po 5ti týdnech, a tak jsem zvedla telefon znovu. Sestřička na mě vyjela, že co si to vymýšlím, a tak jsem ji zas hned zastavila s tím, že chci mluvit přímo s paní doktorkou. Odpověď zněla, že dělá sono, že nemůže k telefonu. Tak ji povídám, za jak dlouho tedy můžu zavolat znovu a ona mi zas odpověděla, že paní doktorka nemůže, že dělá ultrazvuk. Tak já na ni zas, že jsem ji velmi dobře slyšela, ale že má otázka nezněla, co paní doktorka právě dělá, ale že zněla, kdy bude mít paní doktorka čas na telefonát. Konečně mi bylo odpovězeno – za 10 min. Poděkovala jsem ji, ale přiznávám, nejraději bych tím telefonem sekla. Celý rozhovor si vyslechla i Katka a nechápavě kroutila hlavou.

Po těch 10 minutách jsem se konečně domluvila s dr. že mám přijít za 2 dny na kontrolní UTZ (v telefonu jsem slyšela sestru, jak huláká, že mi už termín dala :( ). No opět přístup o ničem.
Na kontrole se mi snažila něco vysvětlovat, ale já jsem ji opět zabrzdila. Ještě mi stačila říct, což mě teda rozzuřilo do ruda, že takhle brzo otěhotnět je risk a jestli mě snad nikdo nepoučil. To už byl vrchol! Zvýšila jsem na ni už hlas, že co si to dovoluje a že ona není doktorka a že její komentáře opravdu nebudu brát v potaz. Jednoduše jsme si nepadly do noty, ale nemám pocit, že jsem to zavinila já...těch žen, které byly nebo jsou nespokojené, jak se dozvídám, je spousta.

Pak nastal chvíli klid. Možná to nastalo v tu dobu, co mi vyšly špatně krevní testy, asi našla v sobě trochu empatie. Telefonát proběhl v klidu, možná jsem to v tom šoku vnímala jinak.

V 16. týdnu po opětovných špatných výsledcích jsem se objednala k jinému dr. na kontrolní 4D UTZ. Peťko byl se mnou a natolik se nám líbil přístup a péče, že jsme se rozhodli, že přejdu k němu. Pan doktor F. rozjel akci hned, dle jeho UTZ jsme byla v jiném týdnu, a tak volal hned do laboratoře, že posunuje dataci...jenže i přesto byly výsledky stále špatné. Doporučil mi amniocentézu a hned druhý den mi volal termín.  Jenže k zákroku  jsem potřebovala zdravotní  kartu. Naštěstí budovy, kde sídlí doktoři, jsou od sebe vzdáleny asi tak 4 min. chůze, a tak jsem se domluvila se sestřičkou od F., že si pro kartu s žádankou dojdu pěšky. Ale opět nastal problém. Po 30 min. čekání vylezla sestra fůrie ze svého hnízda s tím, že na mě nemá čas! Tak jsem se vydala zpátky, opsala situaci, sestra zvedla telefon a po rozhovoru to najednou šlo. Čas se našel! Hurá!! Už se s ní nesetkám.

S gynekologem problém není, je velmi milý a profesionální, to samé můžu říct o jeho sestřičce. Tady v BB je na něj samá chvála. V nemocnici je to zas o něčem jiném, ale tam je to o tom systému. Hodně pacientek, které se sjíždějí z okolí, krátká pracovní doba a hodně nervozity.

Pan doktor M., co mi píchal amnio, vše bral jako tvrdou rutinu. Já jehlu v břiše, mdlo, slzy a on rozhovor se sestrou, že to primářovo sono je na hovno (ano, cituji jeho slova ), že tam nic nevidí  - mě bylo teda sakra zle.
Doktor S., co k němu chodím na UTZ do nemocnice, má pověst zlobra, ale já s ním problém nemám, pamatuji si ho i z porodu a i z hospitalizace z ledna. Je ke mě milý a co se týče profesionality, je skvělý. Nemocniční sestřičky se snaží zachraňovat situaci a musím uznat, že jim to nezávidím...mají to hodně těžké.

Diskuze na konci stránky

33. týden, 12 kg navíc

Tradiční pondělní aktivity

Jako každé pondělí nás od 10:40 čekala Yamaha. Do té doby jsme si se Stellkou hrály a polehávaly v posteli. Prožily jsme spolu polštářovou válku, schovávanou i jak se válí váleček. :-) Po hudební školce jsme šly asi hodinu domů, protože Stellka se rozhodla ignorovat správný směr. Nakonec jsme dorazily kolem 13 hod domů a malá byla zjevně unavená, protože hned co dojedla oběd, usnula.

Já jsem mezitím uklidila prádlo, narvala pračku, poklidila byt a obvolala české úřady kvůli rodičovskému příspěvku. Nakonec jsem provolala asi 40 min a neskutečně jsem se vytočila. Opět jsem dostala jiné informace než před narozením Stelly a jak vyplynulo na povrch, pobírám už několik měsíců protizákonně sociální dávku. Takže nás čeká opět příšerné vyřizování všeho okolo, a když si představím, co jsme si zažili před 20 měsíci, už teď mám kopřivku.

V 15 hodin přišla malou pohlídat babička a já jsem vyrazila na poštu (poslat všelijaké žádosti na pražské úřady) a do drogérie. Jela jsem autem, protože jsem si naplánovala nakoupit už vše potřebné pro miminko a to se mi až na 2 věci povedlo. Ještě mi schází porodnické vložky a síťované kalhotky, ale ty už dokoupím ve městě. Z obchodu jsem odcházela jako vánoční stromeček. Doma mě už čekal pracující Petr. Já jsem si vše vybalila z tašek, dala potřebné věci do porodnice na jednu hromadu a ve chvíli, kdy jsem si chtěla udělat kávu a sednout si, dorazila babička se Stellkou. Den se chýlil ke konci... malá usnula po dlouhém přemlouvání v půl 9.

Úterý - tradiční sraz :-)

Jako skoro každé úterý jsme měly sraz s Katkou. Opět jsme spolu strávily skoro celý den a opět byl super. Jsem Katce vděčná, protože dopoledne se mnou oběhla úřady a pohlídala mi malou. Naštěstí Stella spolupracovala a vše, co jsem chtěla, jsem vyřídila.

Na úřadě tentokrát bez problémů

Celkem mě překvapilo a potěšilo, že paní úřednice věděla, co od ní chci, byla ochotná a velmi milá. Dala mi spousty žádostí (vyřizuji přídavky na děti), informací i úsměvů. Jen doufám, že z předchozích zkušeností se nezklamu a časem nenastane zas nějaký problém. Co mě ale zarazilo je, že kancelář k vyřízení sociálních dávek se nacházela v 6. patře a to v budově s jedním malým výtahem, kde jsem byla svědkem, že do něj jedna maminka sotva narvala kočár. Nedovedu si představit, jak tam fungují, když je tam více lidí....já jsem čekání na výtah vzdala a šla jsem pěšky. Nahoru jsem došla ufuněná jako nosorožec.

Oběd zase připravila Katka a my jsme se opět přejedly. :-) Holky držely za jeden provaz a odpolední siestu si daly po 40 minutách, takže jsme toho samostatného klídku měly pomálu. Po spánku přišla na řadu svačinka, a jelikož Lujza dostala od svého dědečka perfektní dřevěný domeček, teda spíš pořádný dům, holky trávily všechen čas hrátkami uvnitř a když přišel tatínek Lujzy z práce domů, hned si ho přizvaly k sobě. Domů nás dovezl Andrej kolem 17 hod a akorát, když jsme došly k domu, dorazil i náš taťka.

Doma jsem rychle uvařila pro malou večeři, protože my jsme šli od 18:15 do kina na The Expendables. Já jsem moc ráda, že ještě někam chodíme, protože se zas dlouho nikam nedostanu a proč bychom nevyužili tu možnost, když ji máme. Film byl perfektní  měl spád a hlavní roli hrál Silvestr Stalone. Je to už stařík, ale i tak vypadá naprosto úžasně a má šmrnc. I když to byl akční bojový a dost krvavý film, mně se moc líbil a klidně bych si ještě několik návštěv kina do porodu zopakovala.

Návštěva matriky...

Středa začala tanečky a malá si opět zařádila a jelikož hodinka probíhá v budově, kde je i dětská herna, zůstaly jsme i přes oběd, protože  se sešla známá partička mamin s dětmi a stále bylo o čem povídat.  Kolem 12:30 jsem si daly tomatovou polévku z nedaleké restaurace a s Katkou jsme se rozhodly, že když je tak krásně, půjdeme se projít do městského parku. Lujza jako na potvoru neusnula a tak chodila vedle našich kočárků. Rozloučily jsme se kolem druhé hodiny a nás vyzvedl Peťka, který si vzal půl dne volno kvůli návštěvě matriky. Holky ano, tajemství je na světě - budu se vdávat.!!! :-) Termín stanoven na 29. 10., takže je to rychlovka. Domluvili jsme se, že obřad bude zkrácený, což znamená (prý) 3 minuty!? A jen se svědky. No bude to ještě sranda. I paní úřednici jsme pobavili ....když se nás zeptala, jestli chceme zajistit fotografa tak Petr jí řekl, že na co? Máme přece mobily.

Po podání a vyřízení žádosti jsme obešli ještě uzenářství a poštu a vydali jsme se směr domov, kde jsme se navečeřeli a užívali společných chvil obklopeni hračkami. Stellka usnula po 20 hod, ale noc byla opět strašná...neustále se probouzela pláčem a lepila se na mě, takže ani já jsem se moc dobře nevyspala.

Odpočinek na kosmetice

Čtvrteční dopoledne bylo ve znamení zkrášlování – byla jsem objednaná na kosmetiku – celou 1,5 hod jsem si nesmírně užila a odpočinula. Jo tohle bych mohla. Nakonec jsme si s kosmetičkou dohodly ještě jeden termín před porodem, abych byla krásná i do porodnice.

S malou byla babička a já měla spoustu času, byly jsme domluvené, že ji po obědě i uloží. Já jsem nakonec oběhla ještě nákup v Tescu, navštívila jsem knihkupectví, kde jsem Stelle koupila knihu, vyzvedla jsem nový mixér (stížnost na vyřízení reklamace měla svůj účel :-) a ještě jsem  stihla zajet do pneuservisu na přezutí auta. Domů jsem dorazila kolem 13 hod a jelikož babička pospíchala za hladovým dědečkem, nedaly jsme si ani kafíčko.  Stellka spala zas jen 40 min., takže já jsem stačila vybalit jen ten nákup...společně jsme pak poklidily a vyluxovaly celý byt a čas, kdy jsme čekaly na taťku, než se vrátí z práce, jsme si zkrátily četbou a listováním v nové knížce, která uchvátila nejen Stellu, ale i mě. Hned jak přišel taťka, tak jsme se vydali do města vybrat snubní prstýnky, ale nakonec jsme stejně žádné nevybrali. Výběr byl sice obrovský, ale my jsme měli představu úplné jednoduchosti a takové, co by se nám líbily, nikde neměli. Výpravu za prstýnky jsme nakonec ukončili a spojili s oslavou mého svátku v palačinkárně, kde jsme si chvilku poseděli u dobrého koláčku.

A je tu pátek - návštěva mateřského centra

V pátek mě malá vzbudila už v 6 hodin a venku byla ještě příšerná tma. Obklopila jsem malou knížkami a kupodivu se zabavila a nechala mě skoro do 7 hodin podřimovat. Peťka nám odjel pracovně do Bratislavy, kde zůstal až do soboty, protože tam pořádal plavecký kurz a tak jsem aktivitu na 2 dny musela vymyslet sama. Po snídani jsme se vydaly směr mateřské centrum a cestou jsme se zastavily ještě v pár zlatnictvích...a hurá, objevila jsem prstýnky, které jsme si představovali a tak jsem je hned objednala.

V centru jsme se sešly v hojném počtu a jako vždycky bylo perfektně. Já si tam vždycky strašně moc odpočinu, dám si kávu nebo čaj a jen sleduji tu naší, jak si pěkně hraje s ostatními dětmi. V tu chvíli vypínám mozek. :-) V půl 12 jsme se vydaly domů, ale malá mi usnula v kočárku. Po příjezdu domů jsem kočár zaparkovala v dětském pokoji a přemýšlala, co sní dál. Byl to risk - přesunout ji do postýlky, což bych ji musela zout a sundat bundu nebo ji nechat spát dál. Zvolila jsem druhou variantu a stejně se mi moc nevyplatila. Po necelé hodince se probudila s úsměvem na tváři.

Po obědě jsme si hrály a tančily, četly knížky a když nás to přestalo bavit, tak nás sluníčko vytáhlo ještě ven. Popojely jsme k salaši Zbojská, kde jsou zvířátka a dostatečný prostor pro hraní. Malá obdivovala koníky, osla, králíčky a dokonce se seznámila s telátkem. Jen ty slíbené ovečky z minula zase nebyly...viděly jsme je jen z dálky.

Po příjezdu domů nastala klasická příprava na noc, malá se skvěle najedla a po vyčištění zoubků do 5 minut odpadla. Já jsem poklidila, otevřela si birella a brouzdala na netu. Šla jsem spát kolem 22 hodiny a konečně jsem spala jak dudek. Ten studený horský večerní vzduch dělá zázraky. :-)

Sobotní oběd u babičky a dědečka

V sobotu se ani jedné z nás nechtělo z postele. Vychutnávaly jsme si každičkou chvilku a malá mi dala snad 100 pusinek. Udělala jsem nám snídani do postele a při prohlížení knížky jsme všechno snědly. Z postele jsme se vykopaly až kolem půl 10. Neměly jsme žádný plán jen babička J. nás pozvala na oběd. Na oběd jsme dorazily něco před 11 hodinou a jaké bylo naše překvapení. Na návštěvě byla i babči druhá vnučka – Stellky sestřenice Natálka. Malá Naty miluje a když jsou spolu, nikdo je nesmí rušit. Ani já nemám šanci si s nimi hrát, jakmile vejdu do stejného pokoje, Stellka začne křičet nene a ukazuje prstíkem ven.

Babička uvařila vynikající pelmeně a jako zákusek palačinky s domácí malinovou marmeládou. Stella se opět přejedla a po odchodu Natálky a dědečka na tůru usnula v kočárku. Já jsem se vydala domů a vrhla jsem se na velký úklid kuchyně, vybagrovala jsem celý špajz, sundala všechno nádobí (máme otevřené police) a  vše poutírala. Zalila jsem kytky, protřídila návody, vymyla lednici a jen tak tak před příchodem babičky se Stellkou jsem vyluxovala. Prostě klasická uklízecí mánie.

Odpoledne pak už uteklo jako voda, skládaly jsme puzzle, tancovaly a nakonec jsme si namalovaly pexeso. K večeři jsem nám uvařila těstoviny se sýrovou omáčkou, které se mi obzvlášť povedly. Po společné večerní hygieně jsme si lehly a obě usnuly. Ve 21 hodin mě probudil štrachot ve dveřích. Peťka se nám vrátil a my jsme si měli o čem povídat.  Den byl u konce.

Neděle - oslava narozenin a výlet vláčkem

Neděle byla nejkrásnějším dnem v týdnu, opět jsme byli všichni spolu. Dopoledne jsme šli něco málo pokoupit a opět reklamovat – pro tentokrát zas Peťovy hodinky a na 10 hodinu jsme byli pozvaní na oslavu 1. narozenin našeho malého kamaráda Maxima. Oslava byla krásná, děti si hrály a my měli čas na pokec a klábosení. Oběd jsme nemuseli řešit, protože jsme dostali vynikající pečené koleno a suprácký myší dortík. Kolem půl 1 jsme se vydali domů a Stellka usnula. Já jsem se cítila unavená a tak nějak divně, trochu mi i tvrdlo bříško tak jsem si šla lehnout taky. Mezitím Petr uvařil večeři . Po probuzení jsme si dali svačinku a vydali se na železniční stanici k nám do čtvrtě Radvaň. Vláčkem jsme popojeli na hlavní stanici, což je asi 3 km a zpáteční cestu jsme zvolili přes autobusové nádraží a kolem Hronu. Počasí nám ještě přálo, ale už je znát, že zima přichází. Vycházka byla krásná a celkem se i protáhla. Doma byl už klid, navečeřeli jsme se, poklidili hračky a mezitím, co Peťka šel běhat, jsem uspala malou.

Tento týden mám pocit, že mám snad 100 kilo. Stále více se zadýchávám a nějak na sobě cítím, že i ta ohebnost je čím dál tím víc omezená. Malinkatá se stále protahuje, ale už to není takovéto krásné šťouchnutí, už to vlastně spíš bolí.  Taky začínám cítit tlaky na spodek a bolest v kříži. Doufám, že ještě něco vydržím.

Diskuze na konci stránky

32. týden

Noc z neděle na pondělí, čas 3:09 - Ach jo, noc je hrozná. Jsem k smrti unavená, ale kvalitní spánek nepřichází. Šla jsem si lehnout ve 22:00 a od té doby mám pocit, že se jen v posteli převaluji z boku na bok. Jsem přetažená. Sedím v kuchyni, piji čaj a čučím z okna. Jak ráda bych spala.

Když si to teď čtu, musím se smát. Stellka v půl 4 vylezla z postele a došla s medvědem za mnou do kuchyně. Hrály jsme si do 6 hodin!!! Mlela jsem z posledních sil.

Budíček byl nakonec v 9 hodin. Po snídani a malém úklidu (už to u nás doma vypadá fakt jak po boji, ale prostě neuklízím, protože sílu šetřím na horší časy), jsme se vydaly na Yamahu. Tam to bylo super a obě jsme si to pořádně užily. K našemu překvapení před koncem dorazil Petr a mně se strašně ulevilo, že je v pořádku doma a že už jsme na toho našeho červíka opět dva.

Den byl super. Ze školičky jsme došli pro kočárek a všichni jsme šli společně do města, Stella usnula v kočárku a my jsme se rozhodli dát si někde oběd. V tu chvíli, co mi na stole přistála polévka, malá otevřela oči. Spala 40 minut.

V 15 hod. jsme byli objednaní k dětské doktorce do poradny. Malá měla dostat druhou dávku očkování proti planým neštovicím, ale nakonec ji kvůli trošičku začervenalému hrdu nedostala. Nám to nevadilo, protože hlavní téma bylo stejně její usínání. Dostaly jsme spousty otázek, ale po odpovědích stejně na nic nepřišla. Stellu prohlídla a konstatovala, že je naprosto normální a že už od malička je jednoduše akčnější a my tak můžeme doufat, že je to jen její přechodné období. Doporučila nám homeopatický sirup na zklidnění. Cestou nazpět jsme se zastavily v lékárně a u babičky na kávu.

Večer celou péči o malou převzal Petr, já jsem si šla v 20 hodin lehnout.  Stellka po první dávce sirupu ve 21 hodin usnula a i noc byla klidnější. Sice se budila, ale ne v takové míře. Já jsem se po dlouhé době konečně vyspala a ráno o 7. hodině jsem se probudila plná energie.

Úterý byl snad nejrychlejší den v týdnu, a jelikož celý propršel, nedalo se nic moc dělat.  Dopoledne jsme strávily s Katkou a Lujzou v MC a odpoledne jsme vyzvedly Peťku z práce a společně jsme jeli podruhé řešit reklamaci mixéru. Večeři nám uvařil tatínek a s plnými bříšky jsme kolem 20. hodiny zalehli do postele. Všichni 3 jsme usnuli kolem 21:00. I tentokrát sirup zabral :-) - ťuk ťuk a já jsem se opět dobře vyspala, až na časté chození na wc.

Středa začala poklidně, malá spala dobře a očka otevřela kolem 7. hodiny.  9:15 jsme šly na tanečky, kde jsme potkaly staronovou známou – holku z Brna, co žije v Bystrici. Neměly jsme moc času na klábosení a tak jsme se domluvily na příští týden, že to určitě všechno probereme.

Stellku jsem odvezla k babičce (ještě že ji máme a je tak hodná) a rozjela jsem se po třetí na UTZ  směr nemocnice. I přes objednání jsem stejně hodinku čekala. V ordinaci jsme si povídaly se sestřičkou, že jim až v 10. hodin přivezli sono a že mají jen 2!!! kusy na celou nemocnici a navíc měli ten den 16 žen na amniocentézu. To číslo mě celkem zarazilo.

Kontrola na UTZ dopadla výborně. Miminko se mělo čile k světu a patřičně to dávalo najevo mně i panu doktorovi. Tam, kde se nacházela sonda, měla nohu a navzájem se přetlačovali. Geneticky vše v pořádku, odpovídala 31. týdnu, jen je prý o něco menší. No co, hlavně, že je zdravá a že bude prťavá, to nám nevadí. Další kontrola v 35t. Po vyšetření jsem jela domů a konečně jsem to naše hnízdečko poklidila.

Po příchodu holek jsme si s babčou daly společnou kávu, pohrály si a po rozloučení jsme si se Stellou daly společnou spršku. Večer malá opět usnula kolem 8. Asi se nám blýská na lepší časy.

Ve čtvrtek nás probudilo sluníčko a u společné snídaně jsme naplánovali program dne. Dopoledne jsem jezdila s tchánem, přestavují kuchyň tak potřeboval odvézt pár dlaždiček a cestou domů jsme se zastavili na zahrádce, kde jsem si naložila zbytek úrody a pár vynikajících bio jablíček. Po obědě jsme vyrazily směr město, kde jsme měly sraz s Katkou. Stellka v kočárku usnula během 5 min. a my jsme měly čas. Lujza pobíhala, a když se Stella probudila, zašly jsme si na zmrzku do cukrárny. Kolem 16:00 nás vyzvedl Peťka. V místním Středoslovenském muzeu jsme navštívili výstavu stavebnice Merkur. Byla perfektní a největší úspěch měla houkající mašinka. Při odchodu malá plakala a nechtěla odejít.:-)

Stelly večerní hygiena byla na babičce a já jsem měla obavu, jak proběhne usínání.  Malá po mlíčku usnula jako špalek.

My jsme byli s Petrem kamarádem pozvaní na projekci a prezentaci jeho měsíčního putování po Tibetu. Celá akce probíhala v Plzeňské restauraci a nakonec se tam sešlo kolem 30 lidí. Na plzeňské pivečko jsem si mohla nechat zajít chuť a tak jsem si alespoň dala oroseného Birella a domácí huspeninu. Fotky byly překrásné, přednáška byla vynikající a dost zajímavá. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací o tom, jak místí žijí, co jedí a jak jim plyne čas. Trochu jsem mu tu cestu záviděla.

Večer a vlastně celý den byl opravdu vydařený a vše to ještě umocnila sms od babičky ve 20. hodin, že malá už spí.  Noc už ale nebyla tak klidná jako podvečer. V jednu hodinu v noci se malá probudila a vřeštila a vřeštila do 02:15.

Ráno malou obsloužil Petr, protože já jsem se nemohla vykopat z postele. Dopoledne bylo ve znamení vaření a poklizení hraček, a jelikož jsem byla na 11. hodinu objednaná k mému gynekologovi, doma mě vystřídal Petr a já jsem vyrazila. Vše proběhlo v naprostém klidu, výsledky vyšetření dopadly stejně jako v nemocnici, jen se zas doktoři neshodli na termínu porodu.

Cestou zpět jsem se zastavila na poště, a když jsem se vrátila domů, tak na mě na stole čekal vynikající oběd.  Bohužel se Petr musel vrátit do práce...my holky jsme si lehly a usnuly a spaly jsme jak zabité skoro do 15:30. Zbytek dne jsme strávili společnou dlouhou procházkou po okolí a sběrem kaštanů a listí.

Dokonalý víkend

První víkendový den byl naprosto dokonalý. Po klidném probuzení a snídani jsme vyrazili do Dolního Kubína (asi 80 km od nás) do aqua parku, kde jsme pobyli 2 hodinky. Malá byla skoro celou dobu naložená v bazénech, vystřídali jsme všechny vodní atrakce přes mořské vlny, bublinky, proudy a stříkací hřiby. Všude byla Stella nadšená a po dobrém obědě nám cestou zpátky usnula v autě.

V Bystrici jsme se sešly s Petrovými rodiči, prochodili centrum, dali kafčo a zmrzku. Sluníčko svítilo a den se pomalu s námi loučil. Večer jsme si hráli a zpívali písničky. Malá usnula po 20. hodině společně s námi v naší posteli.

Neděle byla krásná, začala pohodově v 8 hodin ráno.  Hned po dobré snídani jsme se rozjeli do Donoval, kde jsme se vyvezli kabinkovou lanovkou na Novou horu 1340 m n. m. Počasí nám přálo, sluníčko krásně hřálo a nám se naskytl krásný výhled.

Jelikož malou nejvíce uchvátila kabinka lanovky, nechtěla se hnout z místa. Nakonec se nám podařilo alespoň trochu popojít a pokochat se okolím a výhledem na všechny strany.  Bylo tam nádherně. Po malé svačince jsme se svezli dolů a pokračovali v cestě do Turecké (zde se každý rok pořádá mistrovství ve vaření halušek), kde jsme se ještě trochu prošli, protože malá si dáchla v kočárku.

Po příjezdu domů si šel Peťko zaběhat, já upekla buchtu a připravila večeři a s malou jsme ještě vyrazily na železniční stanici pozorovat vláčky. Nakonec se nám procházka trochu protáhla a domů jsme došly už za šera.

Celý týden byl moc hezký a tím, že se Stellka udobřila se spaním, šlo jaksi vše hladčeji. I když ještě zdaleka nejsme tam, kde jsme začali, vypadá to, že se zas srovná a nám se vrátí večerní klid s taťkou, který nám popravdě už moc chybí.

Zdravotnictví na Slovensku aneb jak to vidím já, obyčejný pacient, 2. díl

Na prohlídku po šestinedělí jsem si našla už novou paní doktorku. Hned naproti našemu domu je zdravotní středisko, kde sídlí hned dvě gynekoložky. Reference jsem neměla ani na jednu, a tak jsem se na recepci zeptala, která bere nové pacienty. Taková byla cesta do péče paní dr. K. Její ordinace je moderně zařízená i se sonem, převlékací kabinky, laboratoř v budově. Paní doktorka je milá, příjemná a ochotná. Ideální. Bohužel o její sestřičce se tohle říct nedá.

Hned při první návštěvě jsem si všimla, že je ve stresu z objednaných pacientek a že trochu ve své práci plave. Pomyslela jsem si: „no co, špatný den“ a zapomněla jsem na to. Vše bylo v pořádku a já jsem byla nadšená, jak mi paní na recepci dobře poradila.

Při další návštěvě se sestřičky přístup nezměnil...byla opravdu nepříjemná na všechny kolem a dokonce jednu dámu celkem neslušně uzemnila. Jaké bylo moje překvapení, že i přes to, že jsem byla objednaná, jsem přišla na řadu skoro o 2 hodiny později. Každá z nás víme, jak je to nepříjemné, když máte na čas naprogramovaný den a něco se vám změní. Doktorka mě vyšetřila, poslala na kontrolní sono prsou a též jsme probraly ukončení mé antikoncepce z důvodu dalšího chtěného otěhotnění.

Po 3 měsících

Byla jsem na začátku 4. týdne a i přes to, že jsem věděla, že je velmi brzy, jsem pro mírné špinění pro jistotu paní doktorku navštívila.  Už při telefonickém objednání jsem dostala od sestry přednášku o tom, jak je krvácení v těhotenství nebezpečné a na moji slovní obranu, že špiním jen opravdu malinko, nereagovala. Mluvila se mnou, jakoby mi bylo náct.

V den D jsem si v čekárně opět poseděla 2 hodiny, kontrola a sono v pořádku, obal ok, jen srdíčko ještě nebylo vidět.

Bohužel za 14 dní nato jsem začala krvácet a pro samovolný potrat jsem byla hospitalizovaná v nemocnici. Lékaři v nemocnici byli báječní a pár tváří jsem si i pamatovala z doby porodní. Překvapilo mě kolik je tam nových a mladých doktorů...snahu pomoci nejen z hlediska zdravotního, ale i psychického, jsem ocenila. I přes velkou bolest jsem díky jejich péči odcházela s dobrým pocitem.

Rozčarování přišlo hned druhý den. V propouštěcí zprávě jsem měla napsáno – do 3 pracovních dnů je pacientka povinna ohlásit se svému obvodnímu gynekologovi. Rozhovor se sestřičkou byl velmi pod úrovní. Jednala se mnou tak, že mě rozbrečela. Řekla jsem ji, že jsem po propuštění z gynekologického oddělení z důvodu samovolného potratu a že ve zprávě stojí, že se mám ohlásit u obvodního gynekologa a že tedy prosím o datum prohlídky. Spustila na mě, že mi to říkala, že měla pravdu a že jsem se tedy ohlásila. Nastalo ticho. Znova jsem ji proto požádala o termín...opět ticho....až se ozvala, že jak si to představuji, že ona má pacientky objednané, ať tedy přijdu zítra, že se snad někam mezi objednané vejdu.

Hned jak jsem přišla na řadu, to bylo po 2,5 hodinách, jsem ji řekla, že jsem velmi nespokojená, že dle mého svoji práci nezvládá a ať si své připomínky k mé anamnéze nechá pro sebe, že vše proberu s paní doktorkou. Nikdy se mi nestalo, aby zaměstnanec ve zdravotnictví takhle jednal s pacientem. Já osobně to považuji za velmi neprofesionální.

Pokračování příště.

Diskuze na konci stránky

31. týden, o 11 kg více

Začátek týdne

Na pondělí jsem se těšila, protože mě čekalo další kardio a velký UTZ  v nemocnici. Po zkušenostech s 3hodinovým čekáním jsem vyrazila hned na 9. hodinu, jenže mě čekalo překvapení – UTZ ordinace uzavřena – dnes neordinujeme z provozních důvodů. Takže malá změna plánu.  Jelikož jsem byla na kardio objednaná na 12:00 měla jsem spoustu času. Se Stellkou byla babička a na 10:40 jsme byly domluvené, že mě zastoupí i na Yamaze. Volný čas jsem tak mohla využít na návštěvu kadeřnice, malý nákup a procházku kolem nemocnice. V 11:00 hodin jsem se posadila do čekárny a za 10 min. mě vyzvali na vyšetření. Vše bylo pořádku, malé krásně a pravidelně bilo srdíčko a já jsem byla nesmírně šťastná. Další návštěva už není nutná. S úsměvem jsem vyrazila směr domov. Odpoledne jsme strávily se Stellkou  na krásné procházce po městě a večer opět nastal boj s usínáním.

Další den byl super, ráno se k nám sjely kamarádky a dopoledne jsme jen krafaly a krafaly. Dětičky byly úžasné a krásně si všechny společně hrály. Perfektně jsem si odpočinula, přesně tohle jsem potřebovala. Kolem 16:30 přijel Petr z práce a hned jsme vyrazili po obchodech s nábytkem okouknout nabídku dětských postelí.

Den byl nakonec strašně dlouhý, Stella se prostě rozhodla žít bez spánku. Usnula až kolem 22:30 a já jsem vyčerpaná padla do postele. Po dvou hodinách začala křičet a nastal další kolotoč uklidňování a usínání. Nejhorší je, že pak už nemůžu usnout, v posteli se vrtím a tak to většinou po nějakém čase vzdám a jdu si sednout do kuchyně k Bolu. Nakonec jsem si lehala v 5 hodin ráno.

V 7:30 mě vzbudila pusinka od Stellky a snídaně od Petra, den začal krásně. Po odchodu Petra do práce jsem zapla Skype a spojila se s mými rodiči v Praze. Ani nevím, jak to uteklo, ale najednou bylo po 9. hodině a já jsem už potřebovala jet na UTZ do nemocnice. Rozloučila jsem se s rodinou v Praze, sbalila cestovní postýlku, odvezla malou k babičce a psychicky se připravovala na nekonečné čekání.

Překvapení na ultrazvuku

Před ordinací sedělo snad 30 žen. Na dveřích cedule s červeným nápisem „POZOR, změna systému! Od 28. 9. 2010 vyšetřujeme jen pacientky řádně objednané.“ Málem mě ranila mrtvice! Co teď? Po chvilce vyšla sestra, tak jsem ji hned odchytila, že se tedy chci objednat. Objednali mne na 6. 10., tak snad to do třetice klapne.

Zařizování

Rozhodla jsem se nechat malou u babičky a zařídit pár provozních věcí naší rodiny. Zajela jsem do domu nábytku a objednala postel pro malou, vyřídila reklamaci ponorného mixéru a doma jsem si konečně v klidu bez asistence naší malé hvězdy vybalila a roztřídila věci pro mimi. Umyla jsem kočárek, vyprala pračku těch nejmenších věciček (ach bože, jak bylo to naše dítko miniaturní) a trochu si i nostalgicky zavzpomínala.

Po příjezdu Petra domů jsme nasedli do auta a vydali se směr k hračkářství. Měli jsme oba takové nutkání něco nového Stellce pořídit. Bohužel jsme narazili, nic se nám nelíbilo a tak jsme se s prázdnou rozjeli za Stellkou.

Po cestě domů jsme se zastavili ještě v Baumaxu, kde si Stella vybrala diodové světýlko do svého pokoje, které po chvilce mění barvu. Po výborné večeři nastalo velké koupání, láhev mlíčka, čtení pohádek a prohlížení knížek...a hodinové chození se světýlkem po bytě sem a tam.  Nechtělo se jí spát. Nakonec jsme to nevydrželi a přivázali ji do kočárku, kde po 10 minutách usnula jako špalek.  Po přenesení do postýlky byl půl noci klid, zbytek prospala s námi v posteli.

Rána s taťkou si vychutnáváme

Ve čtvrtek vstával taťka s námi. Taková rána miluji, pohoda klídek a těch úsměvů. Hned ten den začíná lépe.  Po snídani Peťko odjel a vrátil se až v pátek večer. Takže jsme byly dva dny opět samy.

Čeká nás setkání s kamarádkou z porodnice

Naštěstí jsem měla na celý den program s mojí velmi dobrou kamarádkou Katkou.  Seznámily jsme se v porodnici, okamžitě jsme si padly do noty a vlastně od té doby se nám pusy nezastavily. Ráda se obklopuji lidmi, od kterých se mám co naučit a ona je jedna z nich.  Má krásnou dcerku Lujzu (už jsem se tu o nich i zmiňovala), která je o 1 den starší než naše Stella. Už jako dvoudenní holky ležely vedle sebe v postýlce. Snad budou mít tak pěkný vztah jako máme my – maminy.



Dopoledne jsme společně trávily v MC, kde holky řádily a my měly čas na čajík a probrání důležitých věcí. :-) Kolem oběda jsme vyrazily k nim domů, kde nás čekal vynikající oběd. Holky nakonec usnuly společně, Stellka v kočárku, Lujzí v postýlce. Klid byl ale jen 40 min, Stella prostě nespolupracuje. Po krásně stráveném dni plných her, zpěvu a dětského smíchu jsme se nakonec loučily kolem 17. hodiny a domů nás k mému potěšení odvezl její muž Andrej, za což jsem byla ráda, protože cesta busem by trvala nejmíň 40 minut, a to i přesto, že bydlíme kousek od sebe.



Doma nastala klasická příprava na večer. K  večeři jsme si upekly brambory s mrkví, společně jsme se vykoupaly v jahodovém mýdle a s flaškou mléka shlédly dva díly mašinky Tomáše. Po celém dni byla unavená, takže si to zamířila rovnou k nám do postele. Na upozornění, že postýlku má jinde, nereagovala a já neměla sílu ji přesvědčovat. Lehly jsme si společně do ložnice a já jsem se probudila kolem 3. hodiny ranní. Usnuly jsme společně. V noci byla několikrát vzhůru a ukazovala mi prstíkem do pusinky.  Ráno při čištění zoubků jsem si všimla, že nahoře těsně pod dásněmi ji koukají špičky trojek. Doufám, že tohle je to naše spací trápení.

Setkání s babičkou

V pátek ráno trochu mimo plán zavolala babička, že se jí stýská po Stelle a jestli by s ní nemohla jít ven. Nic konkrétního jsem v plánu neměla, tak jsem souhlasila. Holky se šly podívat do místního muzea na vycpaná zvířata :-) a já jsem se věnovala vaření. Nějak mě chytla vášeň a krom oběda jsem upekla kuře na citrónu na víkend a ještě jsem udělala borůvkový moučník.



Po krátkém spánku jsme jely se Stellkou poprvé bez kočárku busem do města v domnění, že bude celé odpoledne chodit a večer v pohodě usne. Na náměstí bylo krásné divadelní představení, které jsme zhlédly celé. Normálně celou pěší zónu skrz náměstí projdu za 10 - 15 min, tentokrát s vymetením všech koutů a průchodů nám to trvalo 2,5 hodiny. Nakonec nás ve městě chvíli po 18. hodině vyzvedl Petr. Po večeři a koupání nastala opět scéna s usínáním.  Stella nejevila známky únavy, nechtěla ležet nikde a pobíhala s hračkami po bytě, jako kdyby bylo ráno. S Peťkem jsme se domluvili na službách a já jsem byla první na řadě. Padl rekord. Stella usnula až o půlnoci. Noc byla utrpení, každou hodinu plakala a měla i 2 záchvaty řevu. V 5 hodin dokonce slezla z postele a tahala nás si hrát. Petrovi nastala služba. V 6 hodin ji nějak uchlácholil a společně usnuli. Budíček byl před 8. hodinou.

Víkend bez tatínka

Ráno jsme se společně nasnídali a v 9 hodin nám Petr odjel na celý víkend do Košic na mezinárodní maraton míru. My se Stellkou jsme poklidily, provedly ranní hygienu a vyrazily jsme na výlet do Zvolena. Prošly jsme náměstí a jeho okolí a cestou na zpět jsme se zastavily u salaše, kde bývají ovečky a koně. Jenže asi byla zima, zvířátka nikde. Tak jsme si daly k obědu halušky s brynzou a rozjely jsme se směr domov. Stella mi usnula v autě a po přeložení do postele jsem ji nechala spát hodinu a čtvrt.

Kolem 15:00 jsme se sbalily a šly ven, pěšky jsme došly na železniční stanici, kde jsme pozorovaly příjezdy vláčků a potom jsme se vydaly cestou kolem Hronu. Krásná procházka nám trvala skoro 3 hodiny a malá ji krom asi 20 minut, co svačila, sama ušla. Po večeři a koupeli jsem si myslela, že Stella odpadne, ale zas se opakovalo to, co každý večer.  Ne a ne usnout.. nemohla se zklidnit a vše si rvala do pusy. Usnula ve 21:30. Noc byla hrozná, plakala a skučela ze spaní a ráno o 7. hodině byla na nohou.

Stella byla celý den perfektní, spolupracovala a nikam mi neutíkala....ale poznala jsem na ni, že ji ty zoubky trápí, nejenže se ji spustila vodová rýma, ale začala i prskat. Chuděra moje malá. Já jsem už fakt unavená a jedu na nouzový režim, mám pocit, že už nemám kde čerpat sílu. Dokonce mě už doběhla i krize, kdy se mi chtělo plakat a křičet, ale naštěstí tak jak rychle nastoupila, tak rychle i odešla a já jsme to nakonec vše ustála.



Nedělní ráno bylo sváteční, Stellka na Slovensku slavila svátek a já jsem ji slíbila trampolínu. Venku svítilo sluníčko, a proto jsme se rozhodly i pro procházku s odrážedlem.  Zjistila jsem však, že to pro mě už moc není, protože mrška je tak rychlá, že já za ní pomalu utíkám. A tak motorka skončila v autě a my jsme se vydaly směr trampolína. Stellka byla naprosto úžasná a já se na ni nemohla vynadívat a uchechtávala jsem se jak puberťák. Na oběd jsme byly domluvené s babičkou a dědečkem. I oběd byl pojat svátečně a Stellka měla poprvé v životě kuřecí řízek.

Odpoledne jsme byly venku, den byl krásný, ale už nám chyběl tatínek a na mě to nějak dopadlo. Zavolala jsem Katce, jestli nemají čas a nakonec jsme spolu byly až do setmění. Strašně mi pomohla, vytáhla mě z toho nejhoršího a já jsem ji za to moc vděčná, je to báječná ženská.

Tatínek nám nakonec přijede až v pondělí.  
 

Zdravotnictví na Slovensku aneb jak to vidím já, obyčejný pacient (1. díl)

Když jsem se přestěhovala na Slovensko, nejtěžší bylo najít vůbec zdravotní pojišťovnu. Jelikož jsem byla nezaměstnaná a povolení k trvalému pobytu bylo v řízení, neměla jsem šanci. Chodila jsem od pojišťovny k pojišťovně a dokonce jsem se setkala skoro až se zarážejícím přístupem a ohodnocením mé osoby, že jsem si odjela na Slovensko otěhotnět a jak si to teda představuji.  Být samoplátcem bez povolení k pobytu neexistovalo. Již jsem byla těhule a nemohla jsem sehnat žádného gynekologa, to jsem velmi těžce nesla. Žádný pan doktor nebyl ochoten vzít si mě na starost. Až sestra u 11. lékaře!!!  Ano, čtete dobře, až sestra u jedenáctého lékaře se slitovala a zapsala si mě do jejich péče. Nakonec vyřízení trvalého pobytu trvalo měsíc, ale boj s pojišťovnou teprve začal. Po dalších asi 40 dnech jsem konečně dostala zdravotní kartu do ruky.

Ordinace pana dr. Š byla vybavena jak za komunistů..žádné sono, žádná plachta, křeslo popraskané...bohužel doktora jsem mohla změnit až po půl roce. Nakonec jsem celé první těhotenství zůstala v jeho péči.  Konec těhotenství a následné prohlídky jsem si už v nemocnici zařizovala já, jelikož on jim nepřidával význam.  Nakonec naše spolupráce skončila dnem, to bylo asi 8 dní před termínem porodu, kdy jsem se zmínila, že v porodnici po mě chtějí výsledky ze stěrů na streptokoka a že on mi nic takového nedělal.  Divil se, na co, že to oni potřebují…škoda mluvit. Nakonec mi vrazil ampulku se špejlí, ať si prý ten stěr udělám sama! Byla jsem tak v šoku, že jsem ho ještě zeptala „ a jak“? Dneska se tomu směju, ale v ten moment...... To bylo naše poslední setkání.

Samozřejmě, že pozitivní výsledky doputovaly až po mém porodu. Naštěstí byli na porodním sále tak milí, že mi pro jistotu napíchli antibiotikum.

Jelikož jsem rodila dost po termínu, byla jsem hospitalizovaná na rizikovém oddělení. Tam jsem strávila skoro celé 3 dny. Pocity jsem měla zvláštní...dělali se mnou, co bylo možné, ale já sem měla pocit, že nedělají nic. Bála jsem se o malou. Sestřičky, až na jednu, byly ok, doktoři taky. Čtvrtý den mě převezli na takzvanou hekárnu, kde mi zaváděli vyvolávačky, ale nic se nedělo. Do mého porodu se vystřídaly 3 směny a musím uznat, že všech 6 sester bylo opravdu milých. Dokonce za mnou přišla sestra, co tu žije už 22 let a je původem  z Olomouce, že prý co že jsem se vydala rodit na Slovensko.  

Celý den se nic nedělo...porodila jsem až druhý den. Měla jsem štěstí – rodil mě ten nejlepší porodník a za to mu patří velké dík. Stellku nám zachránil. Musím pochválit i porodní asistentky, byly super a cítila jsem v nich velkou oporu.

Zato oddělení šestinedělí si žádnou pochvalu nezaslouží. První a poslední  příjemná sestra mi přinesla malou na první kojení. Dohlídla na správné přisátí a to bylo vše. Ostatní sestry vše braly jako rutinu. Jelikož se mi nerozjížděla laktace a maláměla stále hlad, neustále plakala.  Až třetí den sestry pochopily, že nepláče tím, že jsem neschopná, ale hladem. Dostala jsem pro ni mlíčko a konečně nastala spokojenost na obou stranách. Po pěti dnech jsem konečně mohla opustit nemocniční prostředí.

Diskuze na konci stránky

30. týden těhotenství

Strašně ten čas letí....ani nestíhám to, co bych chtěla :-)

Na 20.9. jsem si se Stellkou naplánovala první hodinu v hudební školce Yamaha – první krůčky k hudbě, jenže se nám na poslední chvíli naskytla příležitost navštívit moje rodiče v Praze. Byla to velmi rychlá akce a já jsem věděla, že jestli ji propásnu, tak už se do Čech do porodu nedostanu. Takže jsem si  v pátek 17.9. zabalila, počkala jsem na Petra, který přijel pracovně z Košic, vystřídala jsem ho za volantem a kolem 17:00 jsme vyrazili. Cesta probíhala celkem rychle a kolem 23:00 jsme dorazili k babičce s dědečkem. Musím Stellu pochválit, v autě je od malička perfektní a skoro vždycky celou cestu prospí.

V sobotu jsme celý den prožili v pražské ZOO, sluníčko nám přálo a dokonce jsme se trefili do akce s vydavatelstvím s dětskou tématikou. Museli jsme obejít 5 stanovišť, kde měla Stellka splnit úkol (někde teda přivřeli oči?) a na šestém jsme dostali pár dárků.  Mezi časopisy o Barbie apod. dostala i sušenku a plastový revolver na vodu. Opravdu ideální hračka pro děti.

Největší radost Stella prožívala u tučňáků, lachtanů a v dětské ZOO, kde malá jela poprvé na koníkovi, a to dokonce hned dvě jízdy. Při té první totiž kousnul poník, co šel za námi, toho našeho do zadnice, ten se splašil a Stellku shodil. Naštěstí babička byla v pohotovosti a Stellu nepustila. Jenže ten řev, že už na něm nesedí...i pan koňák se slitoval a druhé kolečko jsme dostali gratis. Všichni, co byli okolo, prožívali její trauma s ní - no sranda.

Domů jsme dorazili kolem 18:30, malá dostala večeři, koupel v bublinkách a ve 20:00 už byl klid.

Druhý den jsme procházkou přes Kavčí Hory došli k Vltavě, kde jsme krmili kačky a lážo plážo stylem jsme pokračovali do středu města.  I tenhle den byl celkem náročný, ale tím, že jsem celý den nemusela být ve střehu, tak se fungovat dalo. V pondělí jsem nechala malou s našima a celé dopoledne jsem strávila po obchodech, nakoupila jsem pár věcí na zimu a sobě jsem si nadělila mikču. Odpoledne jsme šli s dědou na Kavky, kde si malá malovala křídami, a my popíjeli limonádu. Další pěkný den se chýlil ke konci. V úterý hned po probuzení a sbalení věcí jsme nasedli do auta a po rozloučení vyrazili směr Banská Bystrica. Po návratu jsme byly se Stellou ještě hodinku na pískovišti, ale byla taková unavená, že nakonec šla spát ještě dřív než obvykle.

Bohužel Peťka z těch tří dnů s námi mohl trávit den jen jeden, práce ho doběhla i v Praze.

Ve středu ráno jsem měla v plánu trochu poklidit, vybalit a vyprat, jenže mi na mobil přišla sms z Yamahy, že pokud nám to vyjde, tak náhradní první seznamovací hodina je dnes v 9:20. No a jelikož odpadlo tancování, tak jsem přehodnotila situaci, sbalila bačkůrky a flašku s vodou a vyrazily jsme do MC Mostík. Hodina byla úžasná, jsem tím nadšená a vypadá to, že malá taky. Tancovaly jsme, zpívaly, třískaly dřívkem a rumba koulemi a 40 minut uteklo jako voda.  Po obědě jsme si obě daly skoro dvojhodinového šlofíčka a zbytek dne jsme strávily s kamarádkou z porodnice a její stejně starou dcerou Lujzou na jejich zahradě u domu.

Po náročné noci nastal překvapivě celkem fajn den, dopoledne jsme sbíraly jablka na zahradě u Petrových rodičů, já jsem stihla i nakoupit a odpoledne jsem měla sraz s další kamarádkou, co jsem ji neviděla od porodu. Chovala jsem si jejího skoro 3měsíčního chlapečka a představoval a jsem si, jaká bude ta naše cácorka.

Pátek byl ve znamení velkého úklidu. Babička J. hlídala malou a já jsem vycídila celý byt. Po obědě jsme počkaly na Peťku a šli jsme společně na procházku do města. Jak já jsem se na něj po celém týdnu těšila.

Sobota byla ve znamení sportu... teda tatínek sportoval. Ve městě byl běh na 8 km a Petr si dokonce odnesl medaili. My holky jsme prošly město a koupily konečně podzimní botičky.

Na oběd jsme si dali těstoviny a salát v místní pizzerii a s domněním, že Stella bude spát, jsme vyrazili směr domov. No jenže Stella prostě odmítla usnout a několikrát nám vylezla z postýlky.  Vzdali jsme to a zbytek dne jsme si všichni společně hráli.

Bohužel konec týdne nám pokazil celodenní déšť, takže jsme byli jen něco pokoupit a k večeru jsme šli s Petrem do kina na Román pro muže. Stellka opět přes den nespala a ještě ve 21:00 strašila.

No a jak se cítím já? Musím uznat, že je to náročné. Malá je akční a ještě do toho bojujeme se spaním, hormony se mnou lomcují sem tam, ale snažím se držet. Večer jsem ráda, když si můžu konečně sednout. Nevím, co se změnilo, ale celkově je malá jiná...nikdy nás netahala za ruce, usínala a vyhrála si vždycky sama, jakoby nám ji  někdo vyměnil. Doufám, že je to jen její přechodné období, protože jinak tohle tempo nejde zvládnout.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Zavadilka - diskuze

Vložit příspěvekVšechny diskuze
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

Dobry den, paní doktorko, moc bych Vás prosila o radu, dnes ráno jsem byla na očkování břišního tyfu kvůli plánované cestě do zahraničí a za chvíli poté jsem si dělala těhotenský test a vyšel pozitivně. Velmi mě to vyděsilo, bojím se, aby vakcína nějak neublížila těhotenství. Menstruaci mám dostat až za 5 dní, ale čárka už je hezky vidět. Prodělala jsem již dva aborty a strašneěse bojím, aby to tentokrat bylo vše v pořádku. Myslíte, že očkování takhle na začátku může nějak poškodit budoucí plod? Moc děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den, v tak ranné fázi těhotenství by toto očkování na vývoj plodu mít nemělo. Teď už s tím každopádně nelze nic dělat, ale myslím, že velké obavy nejsou na místě.

MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline | dnes, 09:51
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce