Říjen 2013/5 - Výlety, únava a pocity štěstí

Tento týden se střídala bohatá aktivita s únavou, u všech maminek ale převládaly pocity štěstí:

  • Sylviecucy se vrátila do práce a kvůli miminku si koupila bezpečnostní pás do auta,
  • Dominikakolarova si pochutnala v restauraci oceněné Zdeňkem Pohlreichem,
  • Buik si vychutnala svoji zálibu - geocaching a nasbírala materiál na výrobu věnců,
  • Ady.S trápila velká únava, se kterou bojovala úklidem nebo výletem na výlov rybníka,
  • Kacato překypovala elánem, oslavila své narozeniny a víkend si užila na chatě.

 

                                                                                                                                                                

Sponzorem ONLINE projektu Rodíme společně s BOL je společnost Feedo.cz, která každé z pěti rodiček po porodu věnuje dárkový poukaz na nákup v hodnotě 1 000 Kč.

Rodičky rovněž obdrží publikaci vydavatelství Babyonline Zdravé těhotenství.        

Které maminky se projektu účastní?

 

Sylviecucy (27 let, prvorodička, 26. týden)

Tento týden jsem ukončila svou zdravotní dovolenou, dokonce o den dřív... cítila jsem se dobře a do práce jsem se těšila. Po 14 dnech doma jsem byla ráda, že svůj mozek zaměstnávám opět tím, co mě baví :-) Malá tu změnu denního harmonogramu zaznamenala, v práci mě nechávala klidnou, ale doma mi kopancemi dala dostatečně najevo, co si myslí o tom, že jsme neměly poobědový spánek... v průběhu týdne jsme si ale zvykly obě. Kuba se v týdnu věnoval práci mimo město, měly jsme tak spoustu času jen samy na sebe, hýčkala jsem bříško, mluvila na ni... jsme spolu už tolik týdnů a ještě ani jednou jsem neměla důvod si na něco stěžovat, vlastně zjišťuju, že s takovým průběhem těhotenství bych mohla být těhotná klidně pořád :-) Moc si to s malou užíváme... dodávám jí procházky, hodně spánku a pohlazení... ona na oplátku nedráždí můj žaludek, nezlobí záda a pravidelně na mě reaguje. Je to fajn, budu šťastná, až bude princezna na světě, ale to bříško mi bude chybět.

Trochu jsme pohli s dětskou výbavou. Vyrazili jsme na nákup nábytku do dětského pokoje, který dosud působil jako sklad všeho, co se do ostatních pokojů nehodilo. I teď tam pořád trůní kolo, krabice od televize a letní boty, vše už dávno nachystáno a zabaleno na přesunutí do sklepa - jen na to mít ten čas. V Ikei jsme vybrali skříně, přebalovací pult, komodu a malý věšáček se sovičkami... doma jsem na intranetu vybrala i samolepky na zeď pro větší zútulnění, chybí už jen všechno složit :-) Kubu toto zařizování trochu nadchlo a během víkendu doma opravoval všechny ostatní věci, které byly celý rok nedodělané - kukátko na hlavní dveře, světlo do koupelny, hodiny do obývacího pokoje... bylo příjemné sledovat, jak se snaží připravit malé domov, jsem na něho čím dál víc pyšnější. Taky mi celý týden kladl na srdce, ať už si konečně koupím bezpečnostní pás do auta... musela jsem uznat, že autem jezdím často a pro malou chci i v autě větší bezpečí, našla jsem tedy na bazarech inzeráty a našla jsem kvalitní, výrazně nepoužívaný a za dobrou cenu... už jej mám na cestě, snad bude dobře sloužit..

Víkend jsme trávili rekreačně. V sobotu jsme vyrazili společně se známými na oběd do naší oblíbené italské restaurace. Nejen, že jsme si jako vždy moc pochutnali, ale užili jsme si i společné setkání. Naposledy jsem je viděla na jejich červnové svatbě, kde ještě ani jeden z nich netušil, že čekáme mimčo. U kávy a dezertu jsme si s Eliškou povídali o těhotenství a mateřství, sama by ráda měla brzy miminko, cítí se a těší se na něj, nicméně manžel zatím připraven není, a tak jej nenutí... a myslím, že dělá dobře, uklidnila jsem ji tím, že manžel má teprve 26 let a v takovém věku Kuba reagoval stejně... dnes je to těšící se nastávající tatínek, na kterého nemůžu být hrdější. Trochu jsem ji tím uklidnila :-)

V neděli jsme po dlouhé době vyrazili spolu na procházku. Venku bylo opravdu krásně, do toho barevný podzim, teplý vzduch, romantika ruku v ruce.. z původní krátké procházky jen okolo domu jsme strávili venku téměř dvě hodiny... moc fajn. Nejen neděle, ale celý víkend.
V dalším týdnu se nejvíc těším na pondělí, které strávíme u mých rodičů na slavnostním rodinném obědě, a samozřejmě na úterý, kde na kontrole opět uvidím to naše malé stvoření. Zatím se mějte pěkně!

Dominikakolarova (20 let, prvorodička, 28. týden)

Ve středu ráno jsem si přivstala, abych dorazila na odběry krve kvůli vyšetření. 8. listopadu nás s Vašíkem čeká kontrola u pana doktora, takže se dozvíme, jak jsme na tom a zkontrolujeme ten zlobivej čípek, jestli to, co mi pan doktor předepsal, zabralo. Už se moc teším, až broučka zase uvidím :o)

V pátek, pár minut po půlnoci, mě vzbudilo kopání toho našeho kluka. Jeho pohyby jsem začala cítit už někdy před měsícem, ale až teď jsem je cítila přes bříško, když jsem na něj položila ruku. Byl to skvělý pocit, úžasný... Pamatuju si na dobu, kdy mamka čekala bráchu, a já jsem jí pořád šahalo na bříško a zkoušela, jestli se ten prďola projeví tak, jak nám to mamka popisovala, a musím říct, že jsem nikdy jeho kopání necítila a bylo mi to dost líto. A teď mě Vašík nakopal, co to šlo :-D Jen škoda, že u toho zrovna nebyl tatínek (bohužel měl noční směnu v práci), tak snad příště...

Víkend jsme měli takový rušnější... KONEČNĚ po dlouhé době se něco dělo... v sobotu jsme u nás doma měli takovou menší rodinnou akci, kdy se udilo maso a popíjelo se. Já jsem si tu skleničku alkoholu, co bych si dříve dala, nahradila jídlem, bylo tam toho spousta, pro mě a Vašíka úúúplný ráj :-D

V neděli jsme byli v Restauraci u Zběhlíka v Čisté u Litomyšle u příležitosti oslavy zlaté svatby prarodičů mého přítele. Na dveřích měli tu známou nálepku od p. Polhreicha a můžu říct, že ty 3 hvězdičky dostali zaslouženě. Tento víkend měli zrovna zvěřinové hody a já jsem zvěřině nikdy nepřišla na chuť, proto jsem zvolila klasiku a dala si kuřecí steak na houbách se smetanovou omáčkou a můžu říct, že jsem si pochutnala. A protože jsem z oboru, dlouho jsem nic neochutnala a abych nevypadla ze cviku, tak jsem si dala dvojku červeného vína, náhoda byla, že tu měli víno z vinařství z Velkých Bílovic od mého spolužáka, takže jsem si pochutnala i na té skleničce, kterou jsem ale ani nedopila. Skoro celou dobu padalo jedno téma, a to naše miminko, šlo vidět, že se přítelova rodina na příchod prcka opravdu těší :-) Byl to příjemně strávený víkend.

No a dnes je svátek a i když spousta lidí odpočívá, my pracujeme... no spíš přítel a já na něj dohlížím :-D Musíme totiž co nejdřív bydlet, protože se nám to krátí :-)

Mějte se krásně! ;o)  

Buik (32 let, druhorodička, 29. týden)

Tak konečně se budeme loučit s tou dvojkou na začátku týdně těhotenství a přesuneme se do poslední čtvrtiny.  A tudíž se nám začaly blížit Vánoce a z toho mám taky radost :o).

Největší akcí týdne byla hned v pondělí prohlídka u paní doktorky. Tentokrát byly na řadě i odběry krve, které teda moc nemusím, ale když už to má být, tak co se dá dělat. U paní doktorky jsem byla ujištěna, že se zatím nic nechystá (zas tak moc na čas si teda ani dávat nechci), a jelikož mám tu těhotenskou cukrovku, hupky dupky na monitor a zkontrolovat prcka. Paní doktorka mi u toho vykládala, že se klidně může stát, že nakonec bude menší, než moje první mimi, právě proto, že si hlídám tu stravu. Přeměřila mi pupík, poslouchaly jsme srdíčko, koukly jsme se na různé průtoky a pak jsme prcka měřily. Vždycky změří délku jeho nožky a pak třikrát obvod pupíku (teda, jak jsem na to koukala, tak se mi zdálo, že jedno to měření pupíku jí hooodně uteklo a hned to bylo znát i na výsledku, protože to prcek měl odhadovanou hmotnost 1200 g). Ani paní doktorce se to nezdálo, a tak jsme ho pro jistotu změřily ještě jednou – řekla bych, že to už jí to neuteklo, a tak můžu říct, že si pod srdíčkem nosím už „kilové kuřátko“, jak to okomentovala jedna moje kamarádka. Všechno se jeví jako v pořádku a ani výsledky z krve nevyšly nikterak špatně, protože to by mi hned volaly.

V úterý jsme se vypravili odpoledne do lesa – spíš z toho důvodu, že se blíží dušičky a já potřebuji větve na věnečky, ale když už jsme tam byli, tak jsme se podívali i po houbičkách. Naprosto zbožňuji podzimní procházky lesem, ale musí to být takové ty, jak krásně svítí sluníčko do těch nádherných žlutých, červených nebo oranžových listů. My jsme sice dorazili docela pozdě, ale i tak jsme si pár chvilek v tomto sluníčku užili. Jako bonus jsme našli i nějaké houbičky, a když se začalo sluníčko úplně ztrácet, tak jsme šli ještě rychle nastříhat nějaké ty větvičky.

Středa byla opět věnována sportu :oD. A jelikož v sobotu zase není těhotenská jóga, bylo to jediné cvičení, kterému jsem se věnovala (ale už jsem se zkusila přihlásit na to cvičení v bazénu, tak jsem zvědavá, jaké to bude). Marečka hlídal tatínek, tak si to chlapáci spolu hezky užili a já s babičkou a tetou jsme se koupali ve vlastním potu :oD. Odpoledne jsem s babčou mučila Máru. Jelikož dělám babičkám kalendář, potřebovala jsem nějaké prosincové fotky – takže jsem ho navlékla do mikulášského a už se fotilo. Ale teda, byla jsem z toho tak zpocená, je to nějaké stále náročnější!

Ve čtvrtek jsem vyrazila na ty odběry k praktické doktorce. Musela jsem hodně brzo odcházet z bytu, a tak Martin trošku vrčel, že se ani nevyspí, ale na druhou stranu, kdybych dávala Máru k babče, tak bych ho musela hodně brzy budit, a to mi přišlo zbytečné, když je doma taťka a může se postarat. Když na mě přišla řada, sestřička nemohla najít mou kartu – sice říkala, že ji měla v ruce, ale že neví, kde je a ať se rozhlédnu, jestli ji někde neuvidím :oD. Mno měla ji samozřejmě na stole, ale asi zapomněla, že jsem se provdala a hledala špatné příjmení. Ptala se mě, kdy jsem byla na gynekologii na odběrech, a když jsem řekla, že v pondělí, tak na mě vrčela, že jim to pojišťovna neproplatí a jaký vyšetření mi z krve dělali. Jak to mám vědět??!! Nejsem v tom vůbec vzdělaná, nikdo mi to neříká a hádat, to si fakt nelajsknu. Ach jo, takže to uzavřela slovy, že to předá paní doktorce a ta ať si to vyřeší. Objednala si mě na začátek listopadu, kdy budou už výsledky, a paní doktorka mě prohlídne.

V pátek dopoledne k nám přišla na návštěvu kamarádka i s pejskem. Vyzvedali jsme si je u tramvaje a pak vyrazili na dlouhou procházku. Dorazili jsme až ke Kačáku, kde byla spousta kačen, a jelikož jsme s sebou měli i rohlík, tak si to všichni užili. Pejsková dostávala kousky rohlíku, kačenky dostávaly taky kousky rohlíku a světe div se, i Mára dostával kousek rohlíku a všichni byli spokojení. Odpoledne jsem měla Máru předat druhé babičce, bohužel mi volala, že nestíhá, a tak jsem ukecala moji mamču, aby mi pohlídala Máru a já jsem vyrazila na event (sraz lidí, kteří provozují geocaching). Byl to trošku smutný sraz, protože jsme tam vzpomínali na jednoho zesnulého „kačera“, a tak jsem si tam i poněkud pobrečela. :o( Bohužel i to přináší život.

Sobota byla moc prima, vyrazili jsme do bazénu. Sice ze začátku Mára opět plakal, ale jelikož jsem mu vzala s sebou kbelíček a on si mohl ve vodě hrát, rychle ho to přešlo, a když jsme odcházeli, tak pro změnu plakal, že jdeme pryč. Většinu času ho měl stejně nastarosti táta a já jsem si mohla v klídku relaxovat, rovnat si záda, odpočívat, prostě věnovat se sama sobě. A aby toho nebylo málo, odpoledne nás brácha pozval na rožnění. Moc ráda k nim jezdím – nejen z toho důvodu, že je tam spousta lidí, kteří hlídají Máru :oD, ale především, že se sejde velká část rodiny, že si hezky popovídáme, prostě že si užijeme prima odpoledne. Navečer jsem se ještě pustila do těch věnců – už jsou hotové, ale nějak nevím, jak je nazdobit, to bude asi úkol do dalšího týdne :o).

V neděli jsme chtěli vyrazit do Zoo, ale jelikož se to tak divně mračilo a hlásili, že by mohlo pršet, tak jsme to raději vzdali (ono vstupné pro dospěláka je snad 120,- nebo tak, a kdyby nás vyhnal déšť, tak by nás to docela mrzelo). A proto jsme nejdříve vyrazili na strašlivě dobrý obídek do jedné restaurace kousek za Libercem, ale hlavně ulovit nějaké krabičky (geocaching). Našli jsme jich několik a všechny byly s krásným výhledem, většinou na Ještěď. To byla taková romantika. Mára spinkal v autě a my si sedli nedaleko auta na kopeček a pozorovali, jak sluníčko postupuje, jak podzim obarvuje stromečky v okolí. Krásný den, takových víc!

Ady.S (31 let, druhorodička, 36. týden)

Tento týden se u mě pěkně střídala velká aktivita s velkou únavou. Naštěstí se to pěkně střídalo, a tak jsme měli záživný týden, kdy jsem viděla na ultrazvuku naše miminko.

Pondělí bylo odpočinkové, ráno jsme místo do školky vyrazili k panu logopedovi, uf, jsem ráda, že nás pochválil, i když ještě je potřeba se zlepšit. Abych si ušetřila cestu do školky, která je do kopce, Ondru jsem zavedla rovnou na akci pořádanou školkou kousek od nás v parku. Po návratu domů jsem se pustila do odpočinku, který jsem po náročném víkendu uvítala.

Úterý bylo naopak velmi aktivní - Ondru jsem odvedla do školky a po návratu jsem původně chtěla jen otřít venkovní parapety, ale při pohledu na to, jak jsou i okna zralá na hadru, mi to nedalo a pustila jsem se do nich kompletně. Následně mi to malá neodpustila a ukázala mi, že takové nápady už nejsou pro mě. V břiše se mi objevil malý ďáblík, který mi ukázal, že má všechny končetiny a dokáže je pěkně ovládat. Proto jsem raději druhý den vzorně odpočívala a odpoledne si hrála s Ondrou.

Čtvrtek byl opět krapet hektický. Ráno nebylo vůbec pěkně, a tak jsem Ondru do školky odvezla -  měli jet hned na plavání, tak aby nebyl promočený už při cestě na bazén. Já jsem se po návratu v klidu nasnídala a vypravila se na cestu po doktorech v Šumperku. První cesta vedla do pedagogicko-psychologocké poradny domluvit vyšetření pro Ondru ohledně školy, zapomněla jsem na to a už bylo na čase se domluvit. Pak jsem vyrazila na kontrolu na gynekologii. Hned při vstupu do čekárny mě čekal šok, čekárna byla prázdná a sestřička mě hned volala otevřenými dveřmi dál. To neznám, většinou si v čekárně pěkně posedím a nechám trochu klesnout tlak, když dojdu na poslední chvíli svižněji. Tentokrát jsem asi nechala tlak rovnou doma, 105/75 je pěkný po rychlejší chůzi. Váha už tak dobře na tom není, ale i tak se můžu ještě usmívat: + 5 kg. V ordinaci mě pak čekala prohlídka, jestli se neotvírám, a při tom mi gynekolog vzal i stěry na streptokoka. Na ultrazvuku bylo vše v pořádku a malá pěkně ukazovala palečkem, že je vše OK. Míry 46 cm a 2600 g odpovídají stáří těhotenství. Panu doktorovi se ale nelíbila její velká aktivita, a proto se za týden uvidíme opět. Sestřičky mi ještě u sebe natočili srdíčko malé, to taky bylo veselé, 10 minut ležení na boku jí nevadilo, ale dalších 10 minut se předváděla, jak umí utíkat z dosahu sondy :). Před odjezdem domů mě ještě čekala kontrola na očním, tam bylo taky vše OK a změnu brýlí provedeme až po porodu.

Víkend hlásil pěkné počasí, a tak jsme ho s Ondrou využili hned v pátek a užili si odpoledne na akci Indiáni na koních. Děti měly splnit pár úkolů a na za odměnu se povozili na koních. Ondra už je správná samostatná jednotka a hned při příchodu se vrhl mezi kamarády ze školky a ze cvičení, kam jsme dřív chodili.



V sobotu odpoledne jsme si udělali rodinný výlet na výlov rybníku, Ondra byl z ryb doslova nadšený a i z možnosti brouzdat se v blátě a ve vodě v gumákách.



I když jsou dny, kdy bych už nejraději měla tu svou ukopanou Krošťanu u sebe, snažím se konec těhotenství užívat, kdo ví, jestli si ještě někdy budu užívat kopání a krásné šimrání v břichu. V porovnání prvního a druhého těhotenství je obojí hodně podobné, nemám moc zdravotních problémů, váhově jsem na tom stejně, ale i přesto jsou jiné. Přijde mi, že jsem teď víc unavená a vše mě víc zmáhá. Do konce zbývá 28 dní a mně se zdá neskutečné, jak rychle to uteklo.

Kacato (32 let, druhorodička, 39. týden)

38. týden za námi :-) Pořád jsem tak nějak v klidu, pořád čekám, že se nějaké nervíčky dostaví a stále nic. Někde v koutku si totiž asi pořád myslím, že to bude stejné jako s Verunkou, přenášení a v poklidu nástup na vyvolání. Nějakou „neplánovanou akci“ si nepřipouštím :D Ale přitom jsem strašně zvědavá, jak to tentokrát bude, kdy pojedeme, kdo bude hlídat Verču, jak dlouho to bude trvat… no brzo už se to všechno dozvím.

V pondělí jsem se zdravě naštvala, že doma pokud něco neudělám já, tak se samo neudělá, a vrhla jsem se na úklid. Uklidila jsem celou ložnici, převlékla, vysála, umyla okno, vyprala záclonu a závěsy, nachystala kočár, uklidila sporťák a večer jsem měla poprvé v životě asi 5 poslíčků, jelikož jsem to asi trochu přehnala. Ale aspoň konečně vím, o co jde, a tatínek si taky uvědomil, že může už přijít cokoliv a kdykoliv. U kamarádky jsem objednala dárek pro Verunku, který dostane od Robinka v porodnici, tak mám radost, že jsem to stihla a bude spokojená.

 

V úterý jsem oslavila narozeniny, už 33., a byl to moc fajn den. Dopoledne jsme strávily s holkama v herně, pak jsme si zašly na oběd, nakoupily jsme a doma už nás čekal tatínek, který se vrátil z práce, a udělali jsme si pěkné odpoledne. Dostala jsem vynikající čokoládový dort, růžičky a už týden před tím i ten nový telefonek. Na večeři jsme si dali taky mňamku a už mě ani poslíci nezlobili.

Ve středu šla Verunka po týdnu zase do školky, byla šikovná a bylo to zcela bez problémů. Ve školce se fotili, tak se těšíme na fotky se zimní tématikou. Plánujeme obdarovat babičky a dědečky, tak snad se jim budou líbit. Před polednem jsem měla poslední poradnu u mé gynekoložky. Výsledky kontroly jsou dobré, tlak ukázkový 120/80, váha 98 kg, což mě trošku zklamalo, protože jsem myslela, že jednou v životě pokořím stovku, a zatím nic a vypadá to, že už k tomu asi ani nedojde, no uvidíme :D Robinek prospívá hezky, tak jsem spokojená. S paní doktorkou jsme se rozloučily, popřála mi pohodový porod a zdravé miminko a že se uvidíme po šestinedělí. Odpoledne jsem si zašla na kafíčko s kolegyní z práce, má 4 děti, tak jsme měly dlouho co probírat.

Ve čtvrtek jsem zajela ke kamarádce pro objednaný dárek pro Verču, která už půl roku vykládá, že jí Robinek v listopadu donese kytaru, tak dostane krásnou, růžovou, dřevěnou. Dneska o sobě dával Robin pěkně vědět, otočil se z jednoho boku na druhý, původně měl zádíčka napravo a kopal nalevo, dneska je vše naopak a ta otočka teda pěkně bolela. K večeru už jsem vyhlásila stop stav, dala si dort a nohy na stůl a veškerou péči, krmení a uspání jsem přenechala tatínkovi, který to zvládl levou zadní.

V pátek jsem se vydala na kontrolu do porodnice, ať to stihnu ještě před prodlouženým víkendem a mám nějaké aktuální info. Udělala jsem dobře, že jsem jela už po sedmé hodině, kdy tam byly asi jen 2 těhulky přede mnou, takže jsem se na monitor dostala už před 8. hodinou a strávila na něm ? hodiny, protože Robin klasicky spal. Takže jsme třásly s břichem, musela jsem cvičit nohou, ať se trošku rozproudíme, no opět to bylo veselé, ale čekala jsem to, protože s Verunkou to bylo naprosto stejné. Nikdy nepochopím, že některé děti mohou být u natáčení akční, já jak si lehnu, tak ti moji prcci lehnou taky a spí :D Pak jsem čekala asi 15 minut v čekárně na vyšetření u lékaře a to už tam bylo plno. Když na mě přišla řada, měla jsem trošku strach, co bude doktor říkat na ten záznam, ale prý to je v pohodě. Doktor mě nadchnul, mladý, sympatický, představil se mi, popovídali jsme si s ním i se sestřičkou a pak mě vyšetřil a udělal ultrazvuk. Robin má odhadem 3 kila, takže by se mohl rodit dobře. Další kontrola v porodnici bude za týden. Z jednání mladých lékařů jsem v poslední době nadšená a mám na ně fakt štěstí, už zase se do porodnice těším. Po obědě jsem vyzvedla Verunku ze školky, sbalily jsme věci a vyrazili jsme na prodloužený víkend na chatu, užít si to naposledy ve třech.



O víkendu se na chatě sešla celá rodina, bylo fajn, někdo vyrazil na kolo, ostatní byli v lese na procházce, já jsem si hověla na sluníčku a vyhřívala Robinka a odpoledne jsme si dali kafíčko, dortík a vyřezávali jsme dýně, které jsme si pak rozsvítili. Domluvili jsme se s babičkou, že jim tady necháme Verču do úterka, protože děti mají podzimní prázdniny, tak ať si ji taky užijou, a domů v pondělí odjíždíme sami a začíná nám krásný 39. týden.

 

Příběhy maminek dle podkladů zpracovala Veronika Steidlová Kordasová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte článek
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek

Související články

Říjen 2013/5 - Výlety, únava a pocity štěstí - diskuze

  • moc krásný, holky užívejte si bříška a hlavně odpočívejte, žádná práce se nemá přehánět.
    Jana A   | 30.10.2013 08:15:29 | Reakcí: 3, poslední: 30.10.2013 17:30:04
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
  • Holky, to je nádhera číst.
    Mějte se krásně a užívejte si stavu 2v1.
    tygřímáma   | 29.10.2013 17:34:07 | Reakcí: 2, poslední: 30.10.2013 08:24:42
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Njn, je to naposledy :oD, tak by si to člověk měl užít :o)
      Buik   | 29.10.2013 21:58:00
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      díky Aničko, na jednu stranu si to užívám na druhou jsem na malého strašně zvědavá a těším se zase na ten šílený příval lásky až se narodí a vůbec si to neumím představit jak se to se dvěma dětma znásobí ;)
      kacato   | 30.10.2013 08:24:42
      Reagovat | URL příspěvku
  • Užívejte si podzimní dny, než se nám to tu zasype snížkem..    ..pohlaďte bříška a miminka ať rostou  ..btw Kačka to už má za pár (mně se Tonys loni narodil v 39. týdnu)..tak budem napnutí čekat, kdy to bude 
    Queen222   | 29.10.2013 16:41:46 | Reakcí: 4, poslední: 30.10.2013 08:28:03
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Hele, ale já mám snížek docela ráda ... jen teda ho nesmí být moc, aby nebyly kalamity, to pak teda snížek taky nemusím :oD. Úplně se těším, až půjdeš a on ti bude tak krásně chrupat, křupat pod nohama :o), jeeeeee
      Buik   | 29.10.2013 17:17:47
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      ja uz ted u kazdeho prispevku od Kacato trnu, jestli uz nebude fotecka mrnete :-)
      sylviecucy   | 29.10.2013 21:49:24
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        chichi     já jsem taky zvědavá, už mám uložené číslo na Verunku z BOLu, ať můžu hned napsat  
        kacato   | 30.10.2013 08:28:03
        Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      snížek mám ráda na horách, ve městě mi je téměř k ničemu, nedá se pořádně jezdit s kočárem a u nás je hned černý   no u nás se Verunka nechala přenášet, tak jsem zvědavá na bráchu, ale očekávám něco podobného ;)
      kacato   | 30.10.2013 08:27:02
      Reagovat | URL příspěvku
  • Koukám samé oslavy.Je fajn,že si to všechny tak krásně užíváte     
    Luci věnečky určite budou nádherné 
    Adélko utíká to utíká 
    Katko moc krásný kočárek     
    Zuzbr   | 29.10.2013 15:03:58 | Reakcí: 7, poslední: 30.10.2013 13:47:39
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Silvi vše nej k svátku
      Zuzbr   | 29.10.2013 15:12:06
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      :o( my žádnou oslavu neměly :oD, my ji budeme mít tento týden :oD. Jinak věnečky jsou už hotové a jsme domluveni i na tom, kdy je povezeme na hřbitov ... ale po pravdě, letos jsem z nich taková nějaká, nevím, prostě se mi ani to zdobení nedařilo, přijdou mi šišaté :oD, prostě fakt se mi daří :oD
      Buik   | 29.10.2013 17:16:27
      Reagovat | URL příspěvku
    • \
      RE:
      díky Zuzi :) tak jak se žije v Ově?
      kacato   | 30.10.2013 13:39:24
      Reagovat | URL příspěvku
      • \
        RE:
        Prozatím dobře.Už se těšíme až budeme mít hotový byt,vyřidí se hypotéka a přestěhujeme se.Já si nestěžuji,jsem spokojená.Pak jen abych si ještě našla pak práci,ale na tu mám ještě čas.
        Zuzbr   | 30.10.2013 13:47:39
        Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekVšechny diskuze

Poradna

krvacanie

| nany450 | dnes, 15:37
Dobrý den
Som v 9tyzdni už od nejakeho 5týždna tehotenstva krvacam moj gyn.ma poslal do nemocnice na kyretaz lebo,na ultrazvuku neukazovalo nič že by to bolo žive no v nemocnice zistily že,to žije a aj ked to je nechcene tehotenstvo tam sa interupcia nerobi.tak som sla spet za mojim lekarom a on že aby som teda sla do rakuska na interupciu lebo na slovensku mi nespravia nakolko som bola v auguste na interupcii.ale ze v rakusku by mi to spravily no od predvcerajska som zacala velmy silno krvacat a padaju zo mna velmz velke kusi zrazeniny(mäsa).Bola som vecer na pohotovosti a bez vysetrenia ma poslali domov stým že,tam nerobia tu interupciu a ze ak chcem mozem tam 2-3hod cakat na vysetrenie na ultrazvuk a nakonec ma aj tak poslu domov alebo mam ist domov hned tak som sla domov doma som sla hned do sprchy lebo som bola cela od krvi a v sprche mi znovu vypadol taky velkz kus a vela krvi do rana som este krvacala.No od rana krvacam omnoho menej no vsetci mi nadavaju ze si mam zavolat sanitku no momentalne nekrvacam tak silno a nemam ani bolesti ako vcera ked som bola na tej pohotovosti a poslali ma domov tak neviem co mam robit...

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.


MUDr. Veronika Ťápalová | Babyonline
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce